1., 2. a) Proč se stráže, které měly Ježíše zatknout, vrátily s prázdnýma rukama? b) Jak to, že byl Ježíš vynikajícím učitelem?

 FARIZEOVÉ soptí hněvem. Ježíš je v chrámu a učí tam o svém Otci. Jeho posluchači jsou rozděleni na dva tábory – mnozí v Ježíše věří, ale jiní chtějí, aby byl vzat do vazby. Náboženští vůdci nedokážou svůj hněv potlačit a posílají stráže, aby Ježíše zatkly. Ty se však vracejí s prázdnou. Přední kněží a farizeové od nich žádají vysvětlení: „Jak to, že jste ho nepřivedli?“ Stráže odpovídají: „Tak nikdy nikdo nemluvil.“ Ježíšovo vyučování na ně tak zapůsobilo, že se nezmohli na to, aby ho zatkli. a (Jan 7:45, 46)

² Tyto stráže ale nebyly jedinými lidmi, na které Ježíšovo vyučování zapůsobilo hlubokým dojmem. Shromažďovalo se k němu mnoho lidí, jen aby si ho poslechli. (Marek 3:7, 9; 4:1; Lukáš 5:1–3) Jak to, že byl Ježíš tak vynikajícím učitelem? V 8. kapitole jsme viděli, že miloval pravdy, které lidem sděloval, a že miloval lidi, které vyučoval. Uměl také mistrovsky uplatňovat vyučovací metody. Podíváme se teď blíž na tři z účinných metod, které používal, a zamyslíme se nad tím, jak je můžeme napodobovat.

3., 4. a) Proč Ježíš při vyučování mluvil jednoduše? b) Proč můžeme říct, že Kázání na hoře je ukázkou Ježíšova jednoduchého způsobu vyučování?

³ Umíš si představit tu rozsáhlou slovní zásobu, kterou měl  Ježíš k dispozici? Ale když vyučoval, nikdy nemluvil tak složitě, že by mu jeho posluchači nemohli rozumět. Věděl, že mnozí z nich jsou „nevzdělaní a obyčejní lidé“. (Skutky 4:13) Bral ohled na jejich omezené možnosti a nezahlcoval je příliš velkým množstvím informací. (Jan 16:12) Vyjadřoval se jednoduše, ale pravdy, které sděloval, byly velmi hluboké.

⁴ Zamysleme se například nad Kázáním na hoře, jak je zaznamenáno u Matouše 5:3–7:27. Rady, které v něm Ježíš dal, vedou k zamyšlení a pronikají až ke kořenu problému. Nenajdeme zde žádné složité myšlenky ani komplikovaný způsob vyjadřování. Téměř každé slovo může snadno pochopit i malé dítě. Mezi Ježíšovými posluchači bylo pravděpodobně mnoho zemědělců, pastýřů a rybářů. Není divu, že když domluvil, zástupy lidí „žasly nad tím, jak vyučoval“. (Matouš 7:28)

5. Uveď příklad stručných, ale výstižných výroků, které Ježíš pronesl.

⁵ Když Ježíš vyučoval, často používal jednoduchá, stručná slovní spojení, která měla hluboký význam. A tak dávno před tím, než se objevily tištěné knihy, dokázal Ježíš nesmazatelně vrýt své poselství do mysli a srdce svých posluchačů. Podívejme se na několik příkladů: „Přestaňte soudit, abyste nebyli souzeni.“ „Zdraví lidé nepotřebují lékaře, ale nemocní ano.“ „Duch je … dychtivý, ale tělo je slabé.“ „Dávejte císařovy věci císaři, ale Boží věci Bohu.“ „Dávat přináší víc štěstí než dostávat.“ b (Matouš 7:1; 9:12; 26:41; Marek 12:17; Skutky 20:35) Tyto výroky zazněly téměř před 2 000 lety, ale je snadné si je zapamatovat i dnes.

6., 7. a) Proč musíme volit snadno srozumitelná slova, jestliže chceme vyučovat jednoduše? b) Jak postupovat, abychom studujícího nezahltili příliš velkým množstvím informací?

 ⁶ Co máme dělat, aby naše vyučování bylo jednoduché? Jedním z důležitých předpokladů je, abychom volili slova, kterým většina posluchačů snadno porozumí. Základní pravdy Božího Slova nejsou složité. Jehova zjevil své záměry lidem, kteří mají upřímné a pokorné srdce. (1. Korinťanům 1:26–28) Jednoduchými, pečlivě volenými slovy můžeme pravdu Božího Slova sdělit velmi působivě.

⁷ Jestliže chceme vyučovat jednoduše, musíme dávat pozor, abychom toho, kdo studuje Bibli, nezahltili příliš velkým množstvím informací. Když tedy vedeme biblické studium, nemusíme vysvětlovat každou podrobnost. Není také nutné spěchat, jako by bylo nejdůležitější probrat určité množství látky. Je naopak moudré přizpůsobit tempo studia potřebám a schopnostem studujícího. Naším cílem je pomoci mu, aby se stal Kristovým následovníkem a začal uctívat Jehovu. Musíme tedy studiu věnovat tolik času, kolik je zapotřebí, aby studující probíranou látku přiměřeně pochopil.  Jedině tak zapůsobí biblická pravda na jeho srdce a podnítí ho, aby získané poznatky uplatnil. (Římanům 12:2)

8., 9. a) Proč Ježíš kladl otázky? b) Jak Ježíš použil otázky, aby pomohl Petrovi dospět ke správnému závěru ohledně placení chrámové daně?

⁸ Otázky Ježíš často používal i tehdy, když mohl věc vysvětlit přímo a mnohem rychleji. Proč to dělal? Někdy dával zkoumavé otázky, aby odhalil pohnutky svých odpůrců a tím je umlčel. (Matouš 21:23–27; 22:41–46) V mnoha případech však Ježíš kladl otázky proto, aby umožnil svým učedníkům vyjádřit vlastní názor, aby je přivedl k zamyšlení a aby rozvíjel jejich schopnost přemýšlet. Proto se například ptal: „Co myslíte?“ „Věříš tomu?“ (Matouš 18:12; Jan 11:26) Svými otázkami Ježíš pronikal k srdci svých učedníků a působil na něj. Ukažme si to na příkladu.

⁹ Jednou se výběrčí daní ptali Petra, zda Ježíš platí chrámovou daň. c Petr okamžitě odpověděl: „Platí.“ Ježíš se s ním však později dal do řeči a zeptal se ho: „Co myslíš, Šimone, od koho dostávají pozemští králové poplatky a daně? Od svých synů, nebo od cizích lidí?“ Petr odpověděl: „Od cizích lidí.“ A Ježíš řekl: „Synové jsou tedy od daně osvobozeni.“ (Matouš 17:24–27) Petr bezpochyby pochopil, proč se ho na to Ježíš ptá. Bylo totiž všeobecně známo, že členové královské rodiny nemusí daně platit. V chrámu byl uctíván nebeský Král, a Ježíš jako jeho jediný Syn tedy daň platit nemusel. Povšimněme si, že Ježíš Petrovi neřekl, jak to vlastně je, ale pomocí několika otázek mu taktně pomohl dospět ke  správnému závěru. Petr přitom možná také pochopil, že příště by si měl každou odpověď lépe rozmyslet.

10. Jak můžeme účinně používat otázky při kazatelské službě dům od domu?

¹⁰ Jak můžeme účinně používat otázky při naší službě? Když kážeme dům od domu, můžeme pomocí otázek vzbudit zájem osloveného a možná si tak otevřít cestu k tomu, abychom mu předali dobrou zprávu. Například když nám otevře starší člověk, mohli bychom se ho uctivě zeptat: „Jak se za dobu vašeho života změnil svět?“ Počkáme na odpověď a můžeme se zeptat: „Co by podle vašeho názoru bylo potřeba k tomu, aby se na světě žilo lépe?“ (Matouš 6:9, 10) Když přijde otevřít maminka s malými dětmi, mohli bychom jí položit otázku: „Přemýšlela jste někdy o tom, jak bude vypadat svět, až vaše děti vyrostou?“ (Žalm 37:10, 11) Když přicházíme k domu a jsme všímaví, možná nás napadne nějaká otázka, která souvisí se zájmy těch, kdo v domě žijí.

11. Jak můžeme otázky využívat při vedení biblického studia?

¹¹ Jak můžeme otázky využívat při vedení biblického studia? Jestliže tomu, s kým studujeme, klademe dobře volené otázky, možná se nám podaří zjistit, co si doopravdy myslí. (Přísloví 20:5) Dejme tomu, že studujeme knihu Radujte se ze života navždy! d a v ní 43. lekci „Jak by se křesťané měli dívat na pití alkoholu?“. Pojednává se v ní o tom, jak se Bůh dívá na nadměrné pití alkoholu a opilství. Z toho, jak  studující odpovídá na otázky, by se možná dalo usoudit, že ví, co Bible říká. Ale souhlasí s tím? Mohli bychom mu položit otázku: „Připadá vám Boží názor na tyto věci rozumný?“ Také bychom se mohli zeptat: „Jak můžete tyto informace uplatnit ve svém životě?“ Pamatujme však na to, že musíme být taktní a s tím, kdo studuje, jednat uctivě. Nikdy nebudeme klást otázky, které by ho zbytečně uváděly do rozpaků. (Přísloví 12:18)

12.–14. a) K čemu Ježíš používal svou schopnost logicky argumentovat? b) Jakou působivou logickou argumentaci Ježíš použil, když farizeové přisoudili jeho moc Satanovi?

¹² Ježíš měl dokonalou mysl, a proto uměl v rozhovorech s lidmi argumentovat lépe než kdokoli jiný. Někdy používal přesvědčivé logické argumenty, aby vyvrátil falešná obvinění ze strany odpůrců. V mnoha případech použil přesvědčivou logiku k tomu, aby poskytl cenné poučení svým následovníkům. Podívejme se na některé příklady.

¹³ Když Ježíš uzdravil muže, který byl posedlý démony, slepý a nemohl mluvit, farizeové vznesli proti Ježíšovi obvinění: „Ten člověk vyhání démony jenom díky tomu, že mu pomáhá Belzebub [Satan], vládce démonů.“ Připustili, že k vyhánění démonů je třeba nadlidské síly. Ježíšovu moc však připsali Satanovi. Toto obvinění bylo nejen křivé, ale také nelogické. Ježíš ukázal, v čem bylo jejich uvažování chybné. Odpověděl jim: „Každé království, které stojí samo proti sobě, zpustne a žádné město ani rodina, které stojí samy proti sobě, nemůžou obstát. Stejně tak pokud Satan vyhání Satana, staví se sám proti sobě. Jak potom obstojí jeho království?“ (Matouš 12:22–26) Ježíš tedy vlastně řekl: „Kdybych byl nástrojem Satana, a přitom mařil jeho dílo, pak by Satan jednal sám proti sobě a brzy by padl.“  Jak by mohli farizeové vyvrátit tak přesvědčivý logický argument?

¹⁴ Ježíš ale argumentoval dál. Věděl, že v minulosti někteří jejich vlastní učedníci vyhnali z lidí démony. Položil proto farizeům jednoduchou, ale působivou otázku: „Pokud vyháním démony s pomocí Belzebuba, s pomocí koho je vyhání vaši učedníci?“ (Matouš 12:27) Ježíš tedy v podstatě argumentoval takto: „Jestliže já vyháním démony díky moci od Satana, pak vaši učedníci musí používat stejnou moc.“ Co na to mohli farizeové odpovědět? Možnost, že by jejich učedníci jednali pod vlivem Satana, by nikdy nepřipustili. Ježíš tedy použil jejich vlastní nesprávný argument a rozvedl ho tak, že závěr byl pro ně velmi nepříjemný. Už jen číst o tom, jak Ježíš v rozhovoru s nimi argumentoval, je úžasné. Ale představme si, jak musela Ježíšova slova působit na ty zástupy lidí, kteří ho slyšeli bezprostředně! Jeho přítomností a tónem jeho hlasu se účinek jeho slov bezpochyby ještě umocnil.

15.–17. Ukaž na příkladu, jak Ježíš uplatnil argumentaci typu „tím spíš“, když objasňoval povzbuzující pravdy ohledně svého Otce.

¹⁵ Ježíš používal logické, přesvědčivé argumenty také tehdy, když svým posluchačům objasňoval pozitivní, povzbuzující pravdy o svém Otci. Často při tom uplatnil argumentaci typu „tím spíš“ – a tak svým posluchačům pomáhal, aby na základě známé skutečnosti dospěli k přesvědčení o něčem závažnějším. e Tento druh argumentace je založen na kontrastu a může zapůsobit hlubokým dojmem. Podívejme se na dva příklady.

¹⁶ Když učedníci požádali Ježíše, aby je naučil modlit se, Ježíš poukázal na to, že nedokonalí lidé ochotně dávají svým  dětem „dobré dary“. Vyvodil z toho závěr: „Pokud tedy vy, přestože jste hříšníci, umíte svým dětem dávat dobré dary, tím spíš dá nebeský Otec svatého ducha těm, kdo ho prosí.“ (Lukáš 11:1–13) Ústřední myšlenka, kterou Ježíš vyjádřil, je založená na kontrastu. Jestliže rodiče, i když jsou hříšní, pečují o potřeby svých dětí, tím spíš náš nebeský Otec, který je dokonalý a vždycky jedná správně, dá svatého ducha svým oddaným ctitelům, kteří se k němu pokorně modlí.

¹⁷ Podobnou argumentaci Ježíš použil, když dával radu o tom, jak se vyrovnávat se starostmi. Řekl: „[Krkavci] nesejí ani nesklízejí a nemají stodolu ani sýpku, a přesto je Bůh živí. Copak nejste mnohem cennější než ptáci? Všimněte si, jak rostou lilie: Nenamáhají se ani nepředou. … Pokud tedy Bůh takto obléká květiny na louce, které tu dnes jsou a zítra je hodí do pece, tím spíš bude oblékat vás. Jak malá je vaše víra!“ (Lukáš 12:24, 27, 28) Jestliže Jehova pečuje o ptáky a rostliny, tím spíš bude pečovat o lidi, kteří ho milují a uctívají! Takovou argumentací Ježíš bezpochyby zapůsobil na srdce svých posluchačů!

18., 19. Jaký argument bychom mohli předložit někomu, kdo říká, že v Boha nevěří, protože ho nevidí?

¹⁸ I my musíme v kazatelské službě používat logiku, když vyvracíme nesprávné názory. Přesvědčivě argumentovat potřebujeme i tehdy, když někoho vyučujeme pozitivním pravdám o Jehovovi. (Skutky 19:8; 28:23, 24) Musíme se snad kvůli tomu učit používat nějakou složitou argumentaci? Vůbec ne. Z Ježíšova příkladu poznáváme, že je velmi účinné předkládat logické argumenty jednoduchým způsobem.

¹⁹ Někdo například řekne, že Boha nevidí, a proto v něj nevěří. Jak bychom mohli reagovat? Mohli bychom argumentovat přirozeným zákonem příčiny a následku. Když  pozorujeme následek, uvědomujeme si, že musí mít nějakou příčinu. Mohli bychom říci: „Kdybyste byl na nějakém odlehlém místě a přišel byste k pěknému domu, ve kterém je plno jídla (následek), jistě byste bez váhání uznal, že za tím musí někdo být (příčina). Když tedy pozorujeme, že v přírodě je patrný plán a že ‚spižírna‘ země je plná jídla (následek), není snad logické vyvodit z toho závěr, že za tím musí někdo být (příčina)? Tento argument je použit přímo v Bibli. Čteme tam, že ‚každý dům … někdo postavil, ale tím, kdo postavil všechno, je Bůh‘.“ (Hebrejcům 3:4) Samozřejmě že některé lidi ani ta nejlogičtější argumentace nepřesvědčí. (2. Tesaloničanům 3:2)

20., 21. a) Jak můžeme na Jehovovy vlastnosti a způsob jednání poukázat pomocí argumentace typu „tím spíš“? b) Co budeme rozebírat v následující kapitole?

²⁰ Při vyučování v kazatelské službě nebo ve sboru můžeme  používat také argumentaci typu „tím spíš“. Můžeme tak poukázat na Jehovovy vlastnosti a na jeho způsob jednání. Chceme-li ukázat, že nauka o věčném trápení v pekelném ohni vlastně Jehovu zneuctívá, můžeme říci: „Který milující otec by své dítě trestal tak, že by mu podržel ruku v ohni? Tím spíš musí být pro našeho láskyplného nebeského Otce odporná už jenom myšlenka, že by existovalo peklo!“ (Jeremjáš 7:31) Chceme-li povzbudit některého sklíčeného spolukřesťana a ujistit ho, že Jehova ho miluje, mohli bychom mu říci: „Jestliže Jehova považuje i maličkého vrabce za cenného, tím spíš mu záleží na každém ze svých pozemských ctitelů a tím spíš každého z nich miluje – a to se přece týká i tebe!“ (Matouš 10:29–31) Taková argumentace nám pomůže zapůsobit na srdce posluchačů.

²¹ Prozkoumali jsme teď jen tři z vyučovacích metod, které Ježíš používal. Můžeme z toho snadno pochopit, že stráže, které ho nezatkly, rozhodně nepřeháněly, když řekly: „Tak nikdy nikdo nemluvil.“ V následující kapitole si rozebereme vyučovací metodu, která Ježíše proslavila možná ze všech nejvíc. Je to používání podobenství.