1.–4. a) Jak Ježíš obratně učí jednu Samaritánku a k čemu to vede? b) Jak na to reagují jeho apoštolové?

 JSOU na cestě už celé hodiny. Ježíš a jeho apoštolové jdou z Judeje a směřují na sever do Galileje. Nejkratší cesta trvá asi tři dny a vede přes oblast Samaří. Blíží se poledne a oni přicházejí k městečku Sychar. Zastavují se, aby se občerstvili.

² Apoštolové jdou nakoupit něco k jídlu a Ježíš mezitím odpočívá u studny nedaleko města. Přichází jakási žena, aby načerpala vodu. Ježíš by si jí vůbec nemusel všímat. Je „unavený z cesty“. (Jan 4:6) Kdyby jednoduše zavřel oči a nechal Samaritánku zcela bez povšimnutí přijít i odejít, nebylo by na tom nic divného. Jak jsme si ukázali ve 4. kapitole této knihy, Samaritánka by nejspíš od žádného Žida nečekala nic jiného než pohrdání. Ježíš se s ní však dává do řeči.

³ Začíná přirovnáním, které souvisí s tím, co Samaritánka dělá denně, a dokonce právě teď. Přišla načerpat vodu – a Ježíš s ní mluví o vodě, která dává život a která uhasí její duchovní žízeň. Žena se během rozhovoru několikrát zmíní o věcech, které by mohly vyvolat spor. a Ježíš takové otázky taktně přechází a pokračuje ve svém námětu. Zaměřuje se na duchovní věci – na Jehovu a na to, jak ho uctívat čistým způsobem. Jeho slova mají dalekosáhlý  účinek. Žena je totiž sděluje mužům ve městě a ti si chtějí Ježíše také vyslechnout. (Jan 4:3–42)

⁴ Mezitím se vracejí apoštolové. Co si myslí o tom pozoruhodném svědectví, které zde Ježíš vydává? Nic nenasvědčuje tomu, že by byli nadšení. Jsou překvapení, že Ježíš s onou ženou vůbec mluví, a sami jí patrně neříkají nic. Žena odchází a oni na Ježíše naléhají, aby si dal jídlo, které přinesli. Ježíš jim však říká: „Mám pokrm, o kterém nevíte.“ Jsou tím zmatení a zpočátku chápou jeho výrok doslovně. Ježíš jim to pak vysvětluje: „Můj pokrm je konat vůli toho, kdo mě poslal, a dokončit jeho dílo.“ (Jan 4:32, 34) Ježíš je tím učí, že jeho životní poslání je pro něj důležitější než jídlo. Chce, aby tento názor přijali za svůj. Jaké to je poslání?

5. Co bylo Ježíšovým životním posláním a čím se budeme zabývat v této kapitole?

⁵ Ježíš jednou řekl: „Musím oznamovat dobrou zprávu o Božím království…, protože kvůli tomu jsem byl vyslán.“ (Lukáš 4:43) Ano, Ježíš byl vyslán kázat dobrou zprávu o Božím království a učit o něm. b Dnešní Ježíšovi následovníci to mají dělat také. Proto je důležité, abychom věnovali pozornost tomu, proč Ježíš kázal, co kázal a jaký měl ke svému úkolu postoj.

6., 7. S jakým postojem má podle Ježíšových slov „každý, kdo veřejně vyučuje“ sdělovat lidem dobrou zprávu? Uveď přirovnání.

⁶ Zamyslíme se nad tím, jak Ježíš pohlížel na pravdy,  které učil. Potom se zaměříme na to, jaký postoj měl k lidem, které vyučoval. To, s jakým postojem sděluje druhým pravdy, které ho předtím naučil Jehova, Ježíš barvitě ukázal pomocí podobenství. Řekl: „Každý, kdo veřejně vyučuje a je poučen o nebeském království, je jako hospodář, který vynáší ze své pokladnice věci nové i staré.“ (Matouš 13:52) Proč v tomto podobenství hospodář vynáší věci ze své pokladnice?

⁷ Onen hospodář to nedělá proto, aby svůj majetek stavěl na odiv jako kdysi král Ezekjáš, který na to těžce doplatil. (2. Královská 20:13–20) Proč to tedy dělá? Uveďme si přirovnání: Přicházíš na návštěvu k jistému uznávanému učiteli. Ten otevře zásuvku psacího stolu a bere odtud dva dopisy – jeden z nich je zažloutlý stářím, druhý je novější. Jsou to dopisy, které dostal od svého otce – ten první před několika desetiletími, když sám byl ještě chlapcem, a ten druhý nedávno. Učiteli září oči radostí, když ti říká, jak moc si těch dopisů váží a jak rady, které v nich jsou, změnily jeho život a mohou pomoci i tobě. Učitel bezpochyby tyto dopisy chová jako poklad. Jsou drahé jeho srdci. (Lukáš 6:45) Neukazuje ti je z nějakého zištného důvodu nebo aby se chlubil, ale proto, aby ti pomohl. Chce také, abys pochopil, jakou mají hodnotu.

8. Proč bychom měli pravdy, které poznáváme z Božího Slova, považovat za poklad?

⁸ Když Ježíš, Velký učitel, sděloval druhým pravdy, které se dozvěděl od Boha, dělal to z podobných pohnutek. Tyto pravdy pro něj byly neocenitelným pokladem. Miloval je a toužil po tom, aby je mohl sdělovat druhým. Chtěl, aby všichni jeho následovníci, totiž „každý, kdo veřejně vyučuje“, měli k této činnosti stejný postoj jako on. Je tomu tak i v našem případě? Máme víc než dost důvodů, abychom  milovali každou pravdu, kterou poznáváme z Božího Slova. Chováme je jako poklad, bez ohledu na to, zda jde o pravdy, které známe a milujeme už dávno, nebo o upřesnění z novější doby. Když s upřímným nadšením mluvíme o tom, co nás Jehova naučil, a stále k těmto pravdám máme lásku, pomáháme tím druhým, aby si je také zamilovali.

9. a) Jaký vztah měl Ježíš k lidem, které učil? b) Jak můžeme napodobovat Ježíšův postoj k lidem?

⁹ Ježíš také miloval lidi, které učil. Podrobněji se tím budeme zabývat ve 3. oddílu. O Mesiášovi bylo prorokováno, že „slabých a chudých mu bude líto“. (Žalm 72:13) Ježíš se o lidi opravdu staral. Zajímalo ho, jaké názory a postoje ovlivňují jejich jednání. Hluboce se zajímal o to, co je tíží a co jim brání pochopit pravdu. (Matouš 11:28; 16:13; 23:13, 15) Vzpomeňme si na Samaritánku. To, že se o ni Ježíš zajímal, na ni bezesporu velice zapůsobilo. Když viděla, jak dobře rozumí její životní situaci, podnítilo ji to, aby uznala, že je prorok, a aby o něm řekla druhým. (Jan 4:16–19, 39) Dnešní Ježíšovi následovníci samozřejmě nemohou číst v srdci lidí, kterým kážou. Podobně jako Ježíš se však o ně můžeme zajímat a svůj zájem jim dát najevo. Svá slova můžeme volit tak, aby odpovídala jejich osobním zájmům, problémům a potřebám.

10., 11. a) Co Ježíš kázal? b) Proč bylo nutné vytvořit Boží království?

¹⁰ Co Ježíš kázal? Kdybys vycházel z toho, co učí mnohé církve, které Ježíše údajně zastupují, došel bys možná k závěru, že Ježíš hlásal jakési sociální evangelium. Nebo bys možná usoudil, že se zasazoval o politické reformy nebo že především zdůrazňoval osobní spásu. Ale jak už jsme si  uvedli, Ježíš jasně řekl: „Musím oznamovat dobrou zprávu o Božím království.“ Co to přesně znamenalo?

¹¹ Vzpomeňme si, že když Satan poprvé pomluvil Jehovovo svaté jméno a zpochybnil správnost jeho způsobu vlády, Ježíš byl v nebi. Jistě ho muselo velmi bolet, když viděl, jak je jeho spravedlivý Otec obviňován, že vládne nespravedlivě a svým tvorům odpírá něco dobrého. Muselo ho také hluboce zranit, že Adam a Eva, budoucí rodiče lidstva, Satanově pomluvě uvěřili. Viděl, jak se v důsledku této vzpoury rozšířila v lidské rodině nákaza v podobě hříchu a smrti. (Římanům 5:12) Ale jistě měl velkou radost, když se dozvěděl, že jeho Otec jednoho dne věci napraví.

12., 13. Které křivdy Boží království napraví a jak dával Ježíš najevo, že Království je hlavním námětem jeho služby?

¹² Co bylo třeba napravit především? Muselo být posvěceno Jehovovo svaté jméno – muselo být očištěno od veškeré potupy, kterou na něj nakupil Satan a všichni, kdo se postavili na jeho stranu. A protože Jehovovo jméno v sobě nese i to, jakou má pověst jako vládce, musela být obhájena oprávněnost jeho svrchovanosti, tedy jeho způsobu vlády. Ježíš těmto důležitým věcem rozuměl lépe než kterýkoli jiný člověk. Ve vzorové modlitbě učil své následovníky, že mají především prosit o to, aby bylo posvěceno jméno jeho Otce, aby přišlo království jeho Otce a aby se na zemi děla Boží vůle. (Matouš 6:9, 10) Boží království, jehož panovníkem je Kristus Ježíš, zanedlouho odstraní ze země Satanův zkažený systém a jednou provždy dokáže, že Jehovův způsob vlády je ten nejlepší. (Daniel 2:44)

¹³ Právě o tomto království Ježíš kázal. Všechno, co říkal a co dělal, pomáhalo lidem, aby lépe pochopili, co toto království je a jak uskuteční Jehovův záměr. Ježíš věděl, že kázat dobrou zprávu o Božím království je jeho posláním,  a od této činnosti se nedal ničím odvést. V jeho době existovaly naléhavé sociální problémy a docházelo k bezpočtu křivd, ale Ježíš se soustřeďoval na své poselství a na své dílo. Znamená to snad, že měl omezený rozhled a že kázal nezáživně a stereotypně? To rozhodně ne!

14., 15. a) Jak se prokázalo, že Ježíš je „větší než Šalomoun“? b) Jak můžeme napodobovat Ježíše v tom, co kážeme?

¹⁴ Jak uvidíme v tomto oddílu, Ježíšův způsob vyučování byl zajímavý a barvitý. Ježíš dokázal působit na srdce svých posluchačů. Možná si přitom vzpomeneme na moudrého krále Šalomouna. Když ho Jehova inspiroval k zapsání určitých myšlenek, Šalomoun k tomu hledal příjemná slova, přesná slova pravdy. (Kazatel 12:10) Jehova „ho obdařil [nezměrným] porozuměním“, takže tento nedokonalý člověk byl schopen mluvit o mnoha věcech, například o stromech, ptácích, rybách a jiných zvířatech. Lidé přicházeli zdaleka, aby slyšeli Šalomouna mluvit. (1. Královská 4:29–34) Ježíš však byl „větší než Šalomoun“. (Matouš 12:42) Byl daleko moudřejší a jeho porozumění bylo daleko větší. Když učil lidi, čerpal ze své nesrovnatelné znalosti Božího Slova a také ze svých vědomostí o ptácích, rybách a jiných zvířatech, o zemědělství, o počasí, o aktuálních událostech, o dějinách i o sociálních poměrech. Ježíš však nikdy nechtěl působit na druhé tím, že by své znalosti vystavoval na odiv. Jeho poselství bylo stále jednoduché a jasné. Není divu, že mu lidé naslouchali s potěšením! (Marek 12:37; Lukáš 19:48)

¹⁵ Křesťané se dnes snaží Ježíše napodobovat. Jeho nezměrnou moudrost a vědomosti sice nemáme, ale nějaké vědomosti a zkušenosti máme všichni a můžeme z nich čerpat, když druhým sdělujeme pravdy z Božího Slova. Například rodiče mohou využít své zkušenosti s výchovou  dětí, když chtějí popsat lásku, kterou má ke svým dětem Jehova. Jiní mohou čerpat příklady nebo přirovnání ze svého zaměstnání, ze školy, ze svých zážitků s lidmi a ze znalosti aktuálních událostí. Přitom si však dáváme pozor, aby nic z toho, co říkáme, neodvádělo pozornost od našeho poselství – od dobré zprávy o Božím království. (1. Timoteovi 4:16)

16., 17. a) Jaký postoj měl Ježíš ke své službě? b) Jak dával Ježíš najevo, že služba je jeho prvořadou činností?

¹⁶ Ježíš považoval svou službu za drahocenný poklad. Bylo pro něj potěšením pomáhat lidem, aby viděli jeho nebeského Otce v pravém světle, a ne ve světle matoucích lidských nauk a tradic. Velmi rád lidem pomáhal, aby získali Jehovovo schválení a naději na věčný život. Těšilo ho, když jim mohl předávat dobrou zprávu a tak jim přinášet útěchu a radost. Jak dával Ježíš tento svůj postoj najevo? Zamysleme se nad třemi způsoby.

¹⁷ Za prvé, služba byla Ježíšovou prvořadou činností. Mluvit o Království bylo jeho povoláním, jeho životním posláním a jeho hlavním zájmem. Proto Ježíš jednal moudře, když se rozhodl vést prostý život, jak jsme to viděli v 5. kapitole. Soustřeďoval se na to, co je nejdůležitější, a radil druhým, aby dělali totéž. Neměl mnoho věcí, za které by musel platit a které by musel udržovat, opravovat je a časem nahrazovat, což by ho rozptylovalo. Žil jednoduše, aby ho nic zbytečně neodvádělo od služby. (Matouš 6:22; 8:20)

18. Jak dával Ježíš najevo, že se ve službě nešetří?

¹⁸ Za druhé, Ježíš se ve službě nešetřil. Vkládal do ní nesmírnou energii. Když procházel Palestinou a hledal lidi,  kterým by sdělil dobrou zprávu, ušel přitom doslova stovky kilometrů. Mluvil s lidmi v jejich domovech, na náměstích, na tržištích i jinde pod širým nebem. Mluvil s nimi i v době, kdy si potřeboval odpočinout, najíst se a napít nebo strávit klidnou chvíli se svými nejbližšími přáteli. O Božím království mluvil dokonce tehdy, když umíral. (Lukáš 23:39–43)

19., 20. Jak Ježíš vystihl naléhavost kazatelského díla?

¹⁹ Za třetí, Ježíš považoval službu za naléhavou. Připomeňme si jeho rozhovor se Samaritánkou u studny nedaleko Sycharu. Ježíšovi apoštolové si patrně nemysleli, že by v té chvíli bylo naléhavé oznamovat dobrou zprávu. Ježíš jim položil otázku: „Neříkáte, že do žně zbývají ještě čtyři měsíce? Říkám vám: Rozhlédněte se a podívejte se na pole, že se bělají ke žni.“ (Jan 4:35)

²⁰ Když Ježíš uvedl toto přirovnání, vycházel z toho, jaké právě bylo roční období. Zřejmě byl měsíc kislev (listopad/prosinec). Sklizeň ječmene měla nastat teprve asi za čtyři měsíce, v období svátku Pesach, který připadal na 14. nisan. Zemědělci tedy v té době necítili vzhledem ke žni žádnou naléhavost. Měla začít až daleko později. Ale co obrazná žeň? Bylo zde mnoho lidí, kteří chtěli naslouchat, učit se, stát se Kristovými učedníky a získat nádhernou naději, kterou jim Jehova nabízel. Ježíš jako by pohlížel na tyto obrazné lány a viděl, že se bělají zralým obilím, které se vlní ve vánku a jen čeká, až bude sklizeno. c Ten čas právě přišel a práce byla naléhavá. Když se tedy lidé v jednom městě snažili Ježíše zdržet, aby s nimi zůstal, Ježíš jim odpověděl: „Musím oznamovat dobrou zprávu o Božím  království také lidem v jiných městech, protože kvůli tomu jsem byl vyslán.“ (Lukáš 4:43)

21. Jak můžeme Ježíše napodobovat?

²¹ Ve všech třech směrech, o nichž jsme mluvili, můžeme Ježíše napodobovat. Kazatelská služba může být prvořadou činností také v našem životě. I když snad máme rodinu a povinnosti ve svém zaměstnání, můžeme dát najevo, že tato služba je pro nás nejdůležitější. Ukážeme to tím, že se jí účastníme horlivě a pravidelně jako Ježíš. (Matouš 6:33; 1. Timoteovi 5:8) Ve službě se nechceme šetřit, ale chceme ji podporovat tím, že jí štědře věnujeme svůj čas, své síly i své prostředky. (Lukáš 13:24) A můžeme pamatovat na to, že naše služba je naléhavá. (2. Timoteovi 4:2) Ke kázání je třeba využít každou příležitost.

22. Čím se bude zabývat následující kapitola?

²² To, že si uvědomuje důležitost kazatelského díla, Ježíš ukázal také tím, že zajistil, aby se po jeho smrti vykonávalo dál. Pověřil své následovníky, aby v kazatelské a vyučovací činnosti pokračovali. Toto pověření bude námětem následující kapitoly.