1., 2. Proč má milující otec radost, když vidí, že ho syn poslouchá, a jak nám to pomáhá pochopit Jehovovy pocity?

 OTEC se dívá z okna a pozoruje, jak si jeho syn s kamarády hraje na dvorku s míčem. Najednou jim míč uletí a skončí na silnici. Chlapec se za ním toužebně dívá. Jeden z kamarádů ho pobízí, aby na silnici vyběhl a míč přinesl, ale chlapec kroutí hlavou a říká: „To já nesmím.“ Jeho táta se v duchu usmívá.

² Proč má otec takovou radost? Protože svému synovi řekl, že na silnici nemá nikdy chodit sám. Když chlapec poslouchá – aniž by věděl, že ho táta sleduje – otec si uvědomuje, že jeho syn se učí poslušnosti a je díky tomu ve větším bezpečí. Stejné pocity má náš nebeský Otec Jehova. Ví, že máme-li mu zůstat věrní a dožít se nádherné budoucnosti, kterou pro nás přichystal, musíme se učit mu důvěřovat a poslouchat ho. (Přísloví 3:5, 6) Aby nám v tom pomohl, poslal nám toho nejlepšího učitele, jakého bychom mohli mezi lidmi najít.

3., 4. Jak to, že se Ježíš „naučil … poslušnosti“ a „dosáhl dokonalosti“? Uveď přirovnání.

³ O Ježíšovi je v Bibli řečeno něco pozoruhodného: „Přestože byl synem, naučil se poslušnosti z toho, co vytrpěl. A když dosáhl dokonalosti, stal se odpovědným za věčnou záchranu všech, kdo ho poslouchají.“ (Hebrejcům 5:8, 9) Prvorozený Syn žil po nespočetné věky v nebi. Byl svědkem vzpoury Satana a jiných neposlušných andělů, ale nikdy se k nim nepřipojil. Vztahují se na něj slova inspirovaného proroctví: „Já jsem se nebouřil.“ (Izajáš 50:5) Jak je tedy možné, že o tomto naprosto poslušném Synovi bylo řečeno, že se „naučil …  poslušnosti“? Jak mohl takový dokonalý tvor „[dosáhnout] dokonalosti“?

⁴ Ukažme si to na příkladu. Voják má železný meč. Ten sice ještě nikdy nebyl vyzkoušen v bitvě, ale má dokonalý tvar a je precizně vyrobený. Voják však meč vymění za jiný, který je z pevnějšího materiálu, z kalené oceli. Meč, který získal, se už navíc osvědčil v bitvě. Není taková výměna rozumná? Podobné to bylo s Ježíšovou poslušností. Než přišel na zem, byla jeho poslušnost bez sebemenšího kazu. Po jeho pobytu na zemi však měla úplně jinou kvalitu. Byla vyzkoušená, takříkajíc zocelená, a obstála ve zkouškách, s jakými by se Ježíš v nebi nikdy nesetkal.

5. Proč byla Ježíšova poslušnost tak důležitá a o čem bude dál pojednávat tato kapitola?

⁵ Poslušnost úzce souvisela s hlavním důvodem Ježíšova příchodu na zem. Jako „poslední Adam“ přišel Ježíš na zem dělat to, v čem naši prarodiče selhali – poslouchat Jehovu za všech okolností, a to i ve zkouškách. (1. Korinťanům 15:45) Ježíš však poslouchal nejen z povinnosti. Poslouchal celou svou myslí, srdcem a duší. A poslouchal rád. Dělat to, co si jeho Otec přál, bylo pro něj důležitější než jídlo. (Jan 4:34) Co nám pomůže, abychom Ježíšovu poslušnost napodobovali? Uvažujme nejprve o jeho pohnutkách. Když budeme stejné pohnutky rozvíjet my, pomůže nám to jednak odolávat pokušení a jednak dělat to, co si Bůh přeje. V závěru se zamyslíme nad tím, jakou odměnu taková poslušnost přináší.

6., 7. Jaké pohnutky vedly Ježíše k poslušnosti?

⁶ Ježíšova poslušnost vycházela z toho, co měl v srdci. Jak jsme viděli ve 3. kapitole, Kristus byl v srdci pokorný. Pýcha vede lidi k tomu, aby poslušnost přezíravě odmítali. Naproti tomu pokora nám pomáhá Jehovu ochotně poslouchat.  (2. Mojžíšova 5:1, 2; 1. Petra 5:5, 6) Ježíšova poslušnost pramenila také z toho, co miloval a co nenáviděl.

⁷ Ježíš především miloval svého nebeského Otce. O jeho lásce k Jehovovi bude podrobněji pojednávat 13. kapitola. Tato láska Ježíše podněcovala, aby měl před Bohem bázeň. Svého Otce tak moc miloval a tak hluboce ho ctil, že se bál ho zklamat. To byl jeden z důvodů, proč Jehova vyslyšel Ježíšovy modlitby. (Hebrejcům 5:7) Bázeň před Jehovou je také jedním z rysů, které Ježíš projevuje jako panující mesiášský král. (Izajáš 11:3)

8., 9. Jaký měl Ježíš v souladu s proroctvím postoj ke správnému a špatnému jednání? Jak dal svůj postoj najevo?

⁸ Milovat Jehovu znamená také nenávidět to, co nenávidí on. Povšimněme si například těchto prorockých slov adresovaných mesiášskému králi: „Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl  špatnost. Proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem radosti víc než tvé společníky.“ (Žalm 45:7) Ježíšovými „společníky“ byli ostatní králové z rodové linie krále Davida. Víc než kterýkoli z nich má Ježíš důvod, aby se při svém pomazání velmi radoval. Proč? Dostává totiž mnohem větší odměnu než oni. Jeho kralování přináší všem lidem nekonečné dobro. Je odměněn za to, že miloval spravedlnost a nenáviděl špatnost a že díky tomu Boha ve všem poslouchal.

⁹ Jak dal Ježíš najevo svůj postoj k tomu, co je správné a co špatné? Vyplývá to například z jeho reakce, když učedníci poslechli jeho pokyny a díky tomu se jim ve službě dařilo. Ježíš z toho měl velkou radost. (Lukáš 10:1, 17, 21) A jak na Ježíše působilo to, že obyvatelé Jeruzaléma opakovaně odmítali jeho láskyplné snahy pomoci jim a dávali tak najevo, že jsou neposlušní? Kvůli vzpurnosti tohoto města se rozplakal. (Lukáš 19:41, 42) Na dobré i na špatné chování Ježíš reagoval velmi citlivě.

10. Jaké postoje bychom měli rozvíjet, pokud jde o správné a špatné jednání, a co nám při tom pomůže?

¹⁰ Jestliže přemýšlíme o Ježíšových postojích, pomáhá nám to zkoumat, z jakých pohnutek posloucháme Jehovu my sami. I když jsme nedokonalí, můžeme se učit ze srdce milovat správné jednání a z hloubi duše nenávidět to špatné. Musíme se modlit a prosit Boha, aby nám pomáhal rozvíjet podobné postoje, jaké projevuje on a jeho Syn. (Žalm 51:10) Zároveň se musíme vyhýbat vlivům, které by takové postoje narušovaly. Je nezbytné dobře si vybírat, jaké zábavě se budeme věnovat a s kým budeme trávit čas. (Přísloví 13:20; Filipanům 4:8) Jestliže budeme rozvíjet stejné pohnutky, jaké měl Ježíš, nebudeme poslušní jen navenek. Budeme jednat správně proto, že takové jednání milujeme. Nesprávných skutků se vyvarujeme ne ze strachu, že nás u toho někdo chytí, ale proto, že takové chování nenávidíme.

11., 12. a) Co Ježíš zažil na začátku své služby? b) Jak Satan pokoušel Ježíše poprvé a jakou vychytralou taktiku při tom použil?

¹¹ Ježíšova nenávist k hříchu byla vyzkoušena hned na začátku jeho služby na zemi. Po křtu Ježíš odešel do pustiny, kde bez jídla strávil 40 dnů. Když toto období uplynulo, přišel k němu Satan, aby ho pokoušel. Všimněme si, jak byl Ďábel vychytralý. (Matouš 4:1–11)

¹² Nejprve Ježíšovi řekl: „Pokud jsi Boží syn, řekni těmto kamenům, ať se promění v chleby.“ (Matouš 4:3) Jak Ježíšovi bylo po tak dlouhém půstu? V Bibli je přímo řečeno, že měl hlad. (Matouš 4:2) Přirozeně toužil se najíst a Satan toho chtěl zneužít. Jistě úmyslně vyčkával, dokud Ježíš nebude fyzicky zesláblý. Všimněme si také Satanova popichování. Ačkoli věděl, že Ježíš je „prvorozený ze všeho, co bylo stvořeno“, řekl mu: „Pokud jsi Boží syn.“ (Kolosanům 1:15) Ježíš se však nedal vyprovokovat k neposlušnosti. Odmítl použít své schopnosti k sobeckým účelům, protože věděl, že by to nebylo v souladu s Boží vůlí. Dal tím najevo pokoru a důvěru, že Jehova mu opatří jídlo a že ho povede. (Matouš 4:4)

13.–15. a) Jak Satan pokoušel Ježíše podruhé a potřetí a jak na to Ježíš reagoval? b) Jak víme, že Ježíš se musel mít před Satanem na pozoru neustále?

¹³ Potom vzal Satan Ježíše vysoko na cimbuří chrámu, kde ho pokoušel podruhé. Chytře překroutil Boží Slovo a ponoukal Ježíše, aby z té výšky okázale skočil dolů, takže by ho museli zachránit andělé. Vždyť kdyby dav shromážděný v chrámu viděl takový zázrak, sotva by se pak někdo odvážil zpochybnit, že Ježíš je slíbený Mesiáš. A kdyby ho dav na základě takové efektní podívané přijal jako Mesiáše, neušetřil by si tím Ježíš mnoho strádání a těžkostí? Možná ano. Ježíš však věděl, že Jehova si nepřeje, aby Mesiáš získával následovníky nějakými okázalými projevy, ale aby své poslání plnil pokorně.  (Izajáš 42:1, 2) Také v tomto případě Ježíš odmítl dopustit se neposlušnosti vůči Jehovovi. Sláva ho nelákala.

¹⁴ A co moc nebo vlivné postavení? Bylo to pro Ježíše něco lákavého? Potřetí ho Satan pokoušel tím, že mu nabídl všechna království světa výměnou za to, že ho Ježíš bude jednou uctívat. Uvažoval snad Ježíš o Satanově nabídce? „Odejdi, Satane!“ odpověděl. A dodal: „Je totiž napsáno: ‚Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu jedinému budeš sloužit.‘“ (Matouš 4:10) Ježíš by se za nic na světě nedal zlákat k uctívání jiného boha. Nabídka moci nebo vlivu v tomto světě ho v žádném případě nemohla přimět, aby se – byť jen jednou – dopustil neposlušnosti.

¹⁵ Přestal Satan Ježíše pokoušet? Je pravda, že se na Ježíšův rozkaz vzdálil. V Lukášově evangeliu však čteme, že Ďábel „odešel … a čekal na další vhodnou příležitost“. (Lukáš 4:13) Satan tedy až do poslední chvíle hledal další příležitosti k tomu, aby Ježíše zkoušel a sváděl. Bible říká, že Ježíš byl „zkoušen ve všem“. (Hebrejcům 4:15) Nikdy tedy nesměl polevit v ostražitosti, a nemůžeme si to dovolit ani my.

16. Jak Satan pokouší Boží služebníky v dnešní době a jak se můžeme jeho snahám bránit?

¹⁶ Satan pokouší Boží služebníky dodnes. Kvůli své nedokonalosti jsme pro něj žel často snadným terčem. Vychytrale se snaží působit na náš sklon k sobectví a pýše a na naši touhu po moci. Když jako lákadlo použije materialismus, může dokonce působit na všechny tyto sklony najednou! Je důležité, abychom se občas poctivě prozkoumali a vážně přemýšleli o tom, co se píše v 1. Jana 2:15–17. Přitom se můžeme sami sebe ptát, zda touhy našeho nedokonalého těla, honba za majetkem nebo přání udělat dojem na druhé poněkud neoslabily naši lásku k nebeskému Otci. Nesmíme zapomenout, že ani dnešní svět, který tyto touhy podněcuje, ani jeho vládce  Satan už tu brzy nebudou. Odhodlaně se proto braňme Ďáblovým vychytralým snahám zlákat nás k hříšnému jednání. Mějme stále před očima příklad našeho Pána, protože on „nezhřešil“. (1. Petra 2:22)

17. S jakým postojem Ježíš poslouchal svého Otce, ale co by mohl někdo namítnout?

¹⁷ Být poslušný znamená mnohem víc než nehřešit. Kristus byl aktivní – dělal všechno, co mu jeho Otec přikázal. Řekl o sobě: „Vždycky dělám to, co se mu líbí.“ (Jan 8:29) Tato poslušnost přinášela Ježíšovi velkou radost. Někteří lidé by samozřejmě mohli namítnout, že poslouchat nebylo pro Ježíše tak obtížné. Možná si představují, že Ježíš musel poslouchat pouze Jehovu a ten je přece dokonalý, kdežto my musíme často poslouchat lidi, kteří mají určité pravomoci, ale jsou nedokonalí. Ježíš však i takové nedokonalé lidi ve skutečnosti poslouchal.

18. Jak dal Ježíš v dětství příklad v poslušnosti?

¹⁸ Když Ježíš vyrůstal, vychovávali ho jeho nedokonalí rodiče Josef a Marie. Ježíš pravděpodobně lépe než většina jiných dětí viděl, že jeho rodiče mají chyby. Vzbouřil se snad a začal je poučovat o tom, jak by měli vést rodinu? To by přesahovalo hranice, které mu Jehova vymezil. V Lukášovi 2:51 je o dvanáctiletém Ježíšovi řečeno, že se svým rodičům „dál … podřizoval“. Svou poslušností dal vynikající příklad křesťanským dětem, které se snaží své rodiče poslouchat a mít k nim úctu. (Efezanům 6:1, 2)

19., 20. a) S jakými ojedinělými obtížnými okolnostmi se Ježíš musel vyrovnávat, pokud jde o poslušnost vůči nedokonalým lidem? b) Proč by v dnešní době praví křesťané měli poslouchat ty, kteří je vedou?

¹⁹ Pokud jde o poslušnost vůči nedokonalým lidem, byl Ježíš vystaven tak obtížným situacím, s jakými se dnes praví křesťané ani nemohou setkat. Uvědomme si, že žil v ojedinělé  době. Židovský náboženský systém, k němuž patřily jeruzalémský chrám a kněžstvo, měl sice dlouhou dobu Jehovovo schválení, ale již zakrátko měl být zavržen a nahrazen křesťanským sborem. (Matouš 23:33–38) V Ježíšově době mnozí náboženští vůdci vyučovali falešné nauky, které měly původ v řecké filozofii. V chrámu se dělo tolik špatných věcí, že ho Ježíš označil jako „lupičskou jeskyni“. (Marek 11:17) Vyhýbal se kvůli tomu chrámu a synagogám? To rozhodně ne. Jehova sice později zasáhl a věci změnil, ale v Ježíšově době tato místa ještě používal. Ježíš proto poslušně chodil do synagogy a v době svátků navštěvoval chrám. (Lukáš 4:16; Jan 5:1)

²⁰ Jestliže Ježíš byl poslušný za takových okolností, tím spíš by měli být poslušní praví křesťané dnes. Žijeme totiž v úplně jiné době. Dnes probíhá dlouho předpověděná obnova pravého uctívání Jehovy. Ten nás ujišťuje, že Satanovi nikdy nedovolí, aby zkazil jeho očištěný lid. (Izajáš 2:1, 2; 54:17) Samozřejmě že v křesťanském sboru někdy vidíme hříchy a projevy nedokonalosti. Měli bychom však chyby druhých používat jako omluvu pro to, že neposloucháme Jehovu – například že nechodíme na křesťanská shromáždění nebo jsme  kritičtí ke sborovým starším? To v žádném případě! Ty, kteří nás ve sboru vedou, ze srdce podporujeme. Poslušně chodíme na shromáždění a na sjezdy a uplatňujeme biblické rady, které tam dostáváme. (Hebrejcům 10:24, 25; 13:17)

21. Jak Ježíš reagoval, když ho lidé odrazovali od poslušnosti Boha, a jak se z toho můžeme poučit?

²¹ Ježíš nikdy nedal na lidi, kteří ho odrazovali od poslušnosti Jehovy – ani když to byli přátelé, kteří to s ním mysleli dobře. Apoštol Petr se například snažil svého Pána přesvědčit, že není potřeba, aby trpěl a umíral. Radil mu, aby byl k sobě laskavý. Ježíš jeho dobře míněnou, ale mylnou radu rázně odmítl. (Matouš 16:21–23) Ježíšovi následovníci se dnes často setkávají s tím, že jim příbuzní – někdy s dobrým úmyslem – radí, aby neposlouchali Boží zákony a zásady. My ale stejně jako Ježíšovi následovníci v prvním století zastáváme názor, že „musíme poslouchat především Boha, ne lidi“. (Skutky 5:29)

22. Na kterou otázku Ježíš poskytl odpověď a jak?

²² Nejtěžší zkoušku poslušnosti Ježíš podstoupil, když stanul tváří v tvář smrti. Toho chmurného dne se „naučil … poslušnosti“ v absolutním smyslu. Vykonal vůli svého Otce, a ne svou vlastní. (Lukáš 22:42) Tak završil svou životní dráhu, která se celá vyznačovala dokonalou věrností. (1. Timoteovi 3:16) Dal odpověď na otázku, jež po dlouhou dobu zůstávala nezodpovězená: Může dokonalý člověk poslouchat Jehovu za všech okolností, a to i ve zkouškách? Adam i Eva selhali. Pak přišel Ježíš a svým životem a smrtí vnesl do věci jasno. On – nejvýznamnější ze všech bytostí, které Jehova vytvořil – dal tu nejpřesvědčivější odpověď. Ježíš zůstal poslušný i tehdy, když za to musel draze zaplatit.

23.–25. a) Jak poslušnost souvisí s věrností? Uveď přirovnání. b) Čím se bude zabývat následující kapitola?

²³ Poslušnost je vyjádřením věrnosti, hluboké oddanosti Jehovovi.  Ježíš zůstal věrný, protože poslouchal. Užitek z toho má celé lidstvo. (Římanům 5:19) Jehova svého Syna bohatě odměnil. A pokud budeme Krista, našeho Pána, poslouchat, odmění i nás. Poslušnost povede k naší věčné záchraně. (Hebrejcům 5:9)

²⁴ Už samotná věrnost je odměnou. V Příslovích 10:9 čteme: „Kdo žije bezúhonně, bude v bezpečí.“ Kdybychom věrný a bezúhonný způsob života přirovnali k nádhernému domu postavenému z kvalitních cihel, každý poslušný skutek bychom mohli připodobnit k jedné takové cihle. Jedna cihla se může zdát nevýznamná, ale ve skutečnosti má každá cihla své místo a hodnotu. A spojením mnoha cihel vznikne stavba, která má daleko větší cenu. Podobné je to se skutky poslušnosti. Když den co den, rok co rok klademe jeden skutek poslušnosti ke druhému, jako bychom tím budovali krásný dům – svou věrnost a bezúhonnost.

²⁵ Poslušnost, která je trvalá, nám připomíná ještě jinou vlastnost, totiž vytrvalost. Touto stránkou Ježíšova příkladu se bude zabývat následující kapitola.