1.–3. V jaké nebezpečné situaci se Ježíš ocitá a jak se chová?

 PRO JEŽÍŠE si jde velký dav. Jsou v něm muži vyzbrojení meči a kyji a také vojáci. Procházejí temnými jeruzalémskými ulicemi, překračují údolí Kidron a vystupují na Olivovou horu, jako by je hnal kupředu společný nenávistný úmysl. Měsíc je v úplňku, a přesto nesou pochodně a lampy. Je snad měsíční světlo skryté za mraky, takže si musejí svítit na cestu? Nebo si myslí, že muž, po kterém pátrají, by se mohl skrývat někde v přítmí? Těžko říci. Jedno je však jisté: Pokud si někdo z nich myslí, že se Ježíš bude třást strachy, pak ho vůbec nezná.

² Ježíš ví, jaké nebezpečí se blíží. Přesto zůstává na místě a čeká. Zástup vedený Jidášem, Ježíšovým někdejším dobrým přítelem, je už blízko. Jidáš svého bývalého pána bezostyšně zrazuje – pokrytecky ho zdraví a líbá, aby muži věděli, koho mají zatknout. Ježíš však zůstává klidný. Vychází směrem k davu a ptá se: „Koho hledáte?“ „Ježíše Nazaretského,“ odpovídají.

³ Většina lidí by se před takovým ozbrojeným davem třásla hrůzou. A zástup možná čekal, že muž, který stojí před nimi, bude reagovat stejně. Ježíš se však nekrčí strachy, nedává se na útěk ani ze sebe zbrkle nechrlí nějaké výmysly. Prostě říká: „To jsem já.“ Chová se tak klidně a statečně, že muži žasnou, vrávoravě ustupují a padají na zem. (Jan 18:1–6; Matouš 26:45–50; Marek 14:41–46)

4.–6. a) Ke komu Bible přirovnává Božího Syna a proč? b) Ve kterých třech oblastech Ježíš projevoval odvahu?

⁴ Jak mohl Ježíš tváří v tvář tak mimořádnému nebezpečí zůstat naprosto klidný a zcela se ovládat? Stručně řečeno,  měl odvahu. Odvaha je jednou z nejobdivovanějších i nejžádanějších vlastností každého dobrého vůdce. A Ježíšovi se v tomto ohledu žádný člověk nevyrovnal, natož aby ho převyšoval. V předcházející kapitole jsme se dozvěděli, že Ježíš byl velmi pokorný a mírný. Právem byl nazván „Beránek“. (Jan 1:29) Pro svou odvahu však dostal i zcela odlišné označení. Bible o Božím Synovi říká, že je to „Lev z kmene Juda“. (Zjevení 5:5)

⁵ O lvu se ve spojitosti s odvahou mluví často. Stál jsi někdy tváří v tvář dospělému lvu? Pokud ano, velmi pravděpodobně byla mezi tebou a touto šelmou nějaká bezpečnostní zábrana, možná mříže klece v zoologické zahradě. I tak ti asi běhal mráz po zádech. Když před tebou stojí tento obrovský, silný tvor a upřeně se na tebe dívá, těžko si představíš, že by se před něčím dal na útěk. V Bibli čteme o lvu, „který je nejsilnější mezi zvířaty a před nikým neustoupí“. (Přísloví 30:30) A právě takovou odvahu má Kristus.

⁶ Uvažujme nyní o třech oblastech, v nichž byl Ježíš neohrožený jako lev: když obhajoval pravdu, když se zastával spravedlnosti a když čelil odporu. Také uvidíme, že ho v tom můžeme napodobovat všichni, ať jsme sami o sobě stateční, nebo ne.

7.–9. a) Co se stalo, když bylo Ježíšovi 12 let, a proč by v takové situaci bylo normální mít trému? b) Jak Ježíš při rozhovoru s učiteli v chrámu projevil odvahu?

⁷ Obhajovat pravdu ve světě, kterému vládne Satan, „otec lži“, mnohdy vyžaduje odvahu. (Jan 8:44; 14:30) Ježíš se dokázal za pravdu postavit nejen jako dospělý muž, ale mnohem dříve. Když mu bylo 12 let, po svátku Pesach v Jeruzalémě se ztratil svým rodičům. Marie a Josef pak po něm tři dny zoufale pátrali. Když ho nakonec našli v chrámu, viděli,  „jak sedí mezi učiteli, naslouchá jim a klade jim otázky“. (Lukáš 2:41–50) Zkusme si představit, kde a jak ten rozhovor probíhal.

⁸ Historikové říkají, že po skončení svátků někteří z předních náboženských vůdců obvykle zůstávali v chrámu a vyučovali v jedné z tamních prostorných síní. Lidé sedávali u jejich nohou, naslouchali jim a kladli otázky. Tito učitelé byli vzdělaní muži. Dobře znali Mojžíšův zákon a také nesmírné množství složitých zákonů a tradic, které k němu během let přidali lidé. Jak by ti asi bylo, kdybys seděl mezi nimi? Měl bys trému? To by bylo pochopitelné. A co kdyby ti bylo teprve 12 let? Děti bývají stydlivé. (Jeremjáš 1:6) Někteří chlapci a děvčata ve škole dělají, co mohou, jen aby na sebe neupoutali pozornost učitele. Mají strach, že je vyvolá, že se na ně budou všichni dívat, že se ztrapní nebo že se jim ostatní budou smát.

⁹ Ježíš však sedí uprostřed těchto vzdělaných mužů a nebojácně jim klade zkoumavé otázky. Ale nejen že se jich vyptává. Ze zprávy se dozvídáme: „Všichni, kdo mu naslouchali, žasli nad jeho odpověďmi a nad tím, jak věcem rozumí.“ (Lukáš 2:47) Bible nám nesděluje, co Ježíš při této příležitosti říkal, ale můžeme si být jistí, že nepapouškoval nepravdivé názory, na kterých si tito náboženští učitelé tak zakládali. (1. Petra 2:22) Zastával se pravdy z Božího Slova a jeho posluchači nepochybně žasli nad tím, že se dvanáctiletý chlapec dokáže vyjadřovat s takovým pochopením a odvahou.

10. Jak dnes mladí křesťané napodobují Ježíšovu odvahu?

¹⁰ Dnes se Ježíšovým vzorem řídí nespočet mladých křesťanů. Na rozdíl od Ježíše samozřejmě nejsou dokonalí. Podobně jako on však nečekají, až budou dospělí, ale obhajují pravdu už teď, a to jak ve škole, tak ve svém sousedství.  Taktně lidem kladou otázky, naslouchají jim a s úctou jim předkládají pravdu. (1. Petra 3:15) Takoví mladí křesťané už pomohli mnoha spolužákům, učitelům a sousedům, aby se stali Kristovými následovníky. Svou odvahou určitě dělají Jehovovi radost! Boží Slovo je přirovnává ke kapkám rosy – jsou totiž podobně osvěžující a příjemní a také je jich mnoho. (Žalm 110:3)

11., 12. Jak Ježíš odvážně obhajoval pravdu, když byl dospělý?

¹¹ V dospělosti Ježíš odvážně obhajoval pravdu mnohokrát. Jeho služba vlastně začala konfliktní situací, kterou by mnozí lidé považovali za děsivou. Jako pouhý člověk z masa a krve, tedy už ne jako mocný archanděl, se Ježíš musel postavit proti Satanovi, nejmocnějšímu a nejnebezpečnějšímu ze všech Jehovových nepřátel. Ježíš odmítl Satanovy návrhy a dokázal, že překrucuje Písmo. Toto střetnutí ukončil ostrým příkazem: „Odejdi, Satane!“ (Matouš 4:2–11)

¹² Ve stejném duchu se nesla celá Ježíšova služba. Od začátku do konce obhajoval Slovo svého Otce, když ho druzí překrucovali. Taková nepoctivost v náboženských záležitostech byla tehdy zcela běžná, podobně jako je dnes. Náboženským vůdcům ve své době Ježíš řekl: „Svými tradicemi, které předáváte druhým, … prohlašujete Boží slovo za neplatné.“ (Marek 7:13) Většina lidí tyto muže velmi obdivovala, ale Ježíš je odvážně odsoudil, když je označil jako slepé vůdce a pokrytce. a (Matouš 23:13, 16) Jak můžeme v tomto ohledu napodobovat Ježíšovu odvahu?

13. Co si musíme uvědomovat, když napodobujeme Ježíše, ale jakou příležitost máme?

¹³ Samozřejmě si uvědomujeme, že na rozdíl od Ježíše nemáme schopnost zjistit, co je v lidském srdci, ani nemáme  právo soudit. Můžeme však podobně jako on odvážně obhajovat pravdu. Například otevřeně poukazujeme na rozšířené náboženské lži o Bohu, jeho záměrech a jeho Slově a tak působíme jako nositelé duchovního světla ve světě zahaleném temnotou Satanovy propagandy. (Matouš 5:14; Zjevení 12:9, 10) Pomáháme lidem, aby se osvobodili od falešných nauk, které je zotročují, naplňují jejich srdce chorobným strachem a vážně narušují jejich vztah k Bohu. Máme díky tomu úžasnou příležitost sledovat, jak se splňuje Ježíšův slib: „Pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:32)

14., 15. a) Například jak Ježíš objasňoval, „co je právo“? b) Na které předsudky Ježíš nebral ohled, když rozmlouval se Samaritánkou?

¹⁴ V jednom biblickém proroctví bylo předpověděno, že Mesiáš „objasní národům, co je právo“. (Matouš 12:18; Izajáš 42:1) To Ježíš bezesporu dělal už v době, kdy byl na zemi. S lidmi jednal vždy spravedlivě a nestranně, což od něj vyžadovalo velkou odvahu. Například zavrhoval náboženský fanatismus a předsudky, které byly v jeho okolí velmi rozšířené, ačkoli byly v rozporu s Písmem.

¹⁵ Když Ježíš mluvil s jednou Samaritánkou u studny v Sycharu, jeho učedníky to překvapilo. Proč? V té době totiž  většina Židů Samaritány pohrdala. Jejich postoj měl kořeny hluboko v minulosti. (Ezra 4:4) A kromě toho někteří rabíni se dívali svrchu na ženy. Rabínská pravidla, která byla později zaznamenána v písemné podobě, odrazovala muže od toho, aby rozmlouvali se ženou. Podle těchto pravidel si ženy ani nezasluhovaly vyučování z Božího zákona. Tím spíš to platilo o Samaritánkách. Byly považovány za nečisté. Ježíš takovým nespravedlivým předsudkům nevěnoval pozornost a tu Samaritánku (která navíc žila nemravně) bez zábran vyučoval. Dokonce jí odhalil skutečnost, že on je tím slíbeným Mesiášem. (Jan 4:5–27)

16. Proč křesťané potřebují odvahu, aby nepřejímali rozšířené předsudky?

¹⁶ Dostal ses někdy do společnosti lidí, kteří mají ošklivé předsudky? Možná mají ve zvyku urážlivě žertovat o příslušnících jiné rasy či národnosti, s opovržením se vyjadřují o osobách opačného pohlaví nebo pohrdají těmi, kdo jsou na jiné majetkové či společenské úrovni. Kristovi následovníci s takovými nenávistnými názory rozhodně nesouhlasí. Snaží se naopak i sebemenší náznaky předsudků ze svého srdce vykořenit. (Skutky 10:34) Každý z nás potřebuje rozvíjet odvahu, aby se v tomto ohledu zastával spravedlnosti.

17. Co Ježíš udělal v chrámu a proč?

¹⁷ Ježíš také odvážně bojoval za to, aby Boží lid zůstal čistý a uctíval Jehovu správným způsobem. Když v počátečním období své služby vešel do chrámového areálu v Jeruzalémě, byl znechucen tím, že tam provozují své obchody kupci a směnárníci. Ježíše to oprávněně pobouřilo, takže ty chamtivé muže i s jejich zbožím vyhnal. (Jan 2:13–17) Něco podobného udělal později, téměř na konci své služby. (Marek 11:15–18) Takovým jednáním si nepochybně znepřátelil řadu vlivných osob, ale nedal se tím odradit. Proč? Od dětství říkal, že chrám je dům jeho Otce, a myslel to  vážně. (Lukáš 2:49) Nemohl strpět, že čisté uctívání Jehovy, ke kterému byl chrám určen, bylo znesvěcováno. Horlivost mu dodala odvahu udělat, co bylo nezbytné.

18. Jak mohou křesťané v dnešní době projevit odvahu, když se jedná o čistotu sboru?

¹⁸ Také dnešním Kristovým následovníkům velmi záleží na čistotě Božího lidu a na tom, aby uctívali Boha správným způsobem. Jsou-li svědky toho, že se některý křesťan dopustí závažného provinění, nenechají to jednoduše bez povšimnutí, ale odvážně si s ním o tom promluví. (1. Korinťanům 1:11) Zařídí, aby se o záležitosti dozvěděli sboroví starší. Ti mohou duchovně nemocným křesťanům pomoci a také podniknout kroky k tomu, aby ostatní ve sboru zůstali před Jehovou čistí. (Jakub 5:14, 15)

19., 20. a) Jaké křivdy se děly v Ježíšově době a jakému tlaku byl Ježíš vystaven? b) Proč se Kristovi následovníci odmítají zapojovat do politiky a používat násilí a co je odměnou za jejich postoj?

¹⁹ Znamená to však, že Ježíš bojoval proti sociální nespravedlnosti jako takové? Kolem něj se jistě děly všemožné křivdy. Jeho rodnou zemi okupovala cizí velmoc. Na Židy těžce doléhalo to, že na jejich území byly početné římské posádky. Římané jim ukládali vysoké daně, a dokonce zasahovali do jejich náboženských zvyků. Není tedy divu, že mnozí Židé v té době chtěli, aby se Ježíš aktivně zapojil do politiky. (Jan 6:14, 15) A tak musel znovu projevit odvahu.

²⁰ Ježíš vysvětlil, že jeho království není částí světa. Vlastním příkladem vedl své následovníky k tomu, aby se neúčastnili tehdejších politických bojů, ale zaměřovali se na kázání dobré zprávy o Božím království. (Jan 17:16; 18:36) Působivé poučení o neutralitě jim dal, když ho dav přišel zatknout. V té chvíli Petr rychle zasáhl. Impulzivně máchl mečem a zranil jednoho muže. Petrovo jednání se  dá snadno pochopit. Kdy jindy by se mohlo zdát oprávněnější použít násilí než té noci, když byl napaden nevinný Boží Syn? Ježíš však tehdy stanovil měřítko, které pro jeho následovníky platí dodnes: „Vrať svůj meč na jeho místo. Všichni, kdo berou do ruky meč, mečem zahynou.“ (Matouš 26:51–54) K tomu, aby Kristovi následovníci zůstali za všech okolností pokojní, rozhodně potřebovali odvahu tehdy a stejně tak ji potřebují dnes. Díky tomu, že Boží služebníci zachovávají křesťanskou neutralitu, mají i v dnešní době čistý štít. Neúčastnili se ani se neúčastní žádné z nesčetných novodobých válek, žádných masakrů či nepokojů ani žádných podobných projevů násilí. Tato vynikající pověst je odměnou za jejich odvahu.

21., 22. a) Jakou pomoc Ježíš dostal, když měl před sebou svou nejtěžší zkoušku? b) Jak Ježíš prokázal odvahu až do konce?

²¹ Jehovův Syn předem dobře věděl, že tady na zemi bude muset čelit prudkému odporu. (Izajáš 50:4–7) Mnohokrát mu hrozila smrt a nakonec došlo k situaci popsané na začátku této kapitoly. Co Ježíšovi pomáhalo neztratit odvahu, když mu hrozilo tak velké nebezpečí? Co vlastně dělal před tím, než ho dav přišel zatknout? Vroucně se modlil k Jehovovi. A co udělal Jehova? Z Bible se dozvídáme, že Ježíš „byl vyslyšen“. (Hebrejcům 5:7) Jehova poslal z nebe anděla, aby jeho statečného Syna posílil. (Lukáš 22:42, 43)

²² Krátce potom Ježíš řekl svým apoštolům: „Vstaňte, půjdeme.“ (Matouš 26:46) V těchto slovech se zračila obrovská odvaha! Ježíš řekl „půjdeme“, i když věděl, že bude žádat dav o to, aby jeho přátelé byli ušetřeni, že ho tito přátelé  opustí a utečou a že nejtěžší zkoušce svého života půjde vstříc sám. Osamocen podstoupil nezákonný a nespravedlivý soudní proces, posměch, mučení a krutou, bolestivou smrt. Po celou dobu této zkoušky jeho odvaha neochabla.

23. Proč je možné říci, že tváří v tvář nebezpečí a smrti nebyl Ježíš lehkomyslný?

²³ Nebyl Ježíš lehkomyslný? To jistě ne. Pravá odvaha nemá s lehkomyslností nic společného. Ježíš své následovníky učil, že mají být obezřetní a prozíravě se vyhýbat nebezpečí, aby mohli dál konat Boží vůli. (Matouš 4:12; 10:16) V tomto případě však Ježíš věděl, že se nebezpečí vyhnout nemůže. Věděl, co je Boží vůlí. Byl odhodlaný za  všech okolností zůstat věrný. Měl tedy jedinou možnost – postavit se zkoušce čelem.

24. Odkud čerpáme jistotu, že můžeme projevit odvahu, ať se dostaneme do jakékoli zkoušky?

²⁴ Při mnoha příležitostech se ukázalo, že Ježíšovi následovníci jdou odvážně ve stopách svého Pána. Mnozí z nich zůstali pevní navzdory posměchu, pronásledování, zatčení, věznění a mučení, a dokonce když jim hrozila smrt. Odkud získávají nedokonalí lidé takovou odvahu? Je jasné, že odvaha se nerodí v nich samotných. Ježíš dostal pomoc shora a jeho následovníci ji dostávají také. (Filipanům 4:13) Ani ty tedy neměj strach z toho, co může přinést budoucnost. Buď rozhodnutý, že zůstaneš věrný, a Jehova ti potřebnou odvahu dodá. Čerpej sílu z příkladu našeho vůdce Ježíše a z jeho slov: „Buďte odvážní! Zvítězil jsem nad světem.“ (Jan 16:33)