1.–3. Za jakých okolností Ježíš pronesl kázání jednoho jarního dne roku 31 n. l. a proč jeho posluchači žasli?

 PŘENESME SE do roku 31 n. l. Je jarní den a Ježíš Kristus je na severozápadním břehu Galilejského moře, poblíž rušného města Kafarnaum. Celou noc strávil na nedaleké hoře, kde se o samotě modlil. Po rozednění volá své učedníky, vybírá z nich dvanáct a nazývá je apoštoly. Mezitím na místo dorazily zástupy lidí, kteří Ježíše následovali – a někteří z nich opravdu zdaleka. Shromáždili se na rovném prostranství. Nemohou se dočkat, až uslyší jeho slova a budou uzdraveni ze svých nemocí. Ježíš je nezklame. (Lukáš 6:12–19)

² Přichází k zástupu a všechny nemocné uzdravuje. Když už nikdo necítí bolest působenou vážným onemocněním, Ježíš se posadí a na čerstvém jarním vzduchu začíná vyučovat. a Jeho slova posluchače určitě překvapují. Dosud totiž neslyšeli nikoho, kdo by kázal jako on. Ježíš nedodává svému vyučování váhu tím, že by se odvolával na ústní tradice nebo myšlenky známých židovských rabínů. Mnohokrát však cituje z inspirovaných Hebrejských písem. Poselství, které předkládá, je přímočaré, zní jednoduše a má jasný význam. Když Ježíš domluví, zástupy žasnou – a je to pochopitelné, protože právě slyšeli slova nejmoudřejšího člověka, jaký kdy žil. (Matouš 7:28, 29)

 ³ Kázání na hoře, stejně jako mnoho jiných věcí, které Ježíš řekl a vykonal, je zaznamenáno v Božím Slově. To, co tato inspirovaná zpráva říká, bychom měli důkladně zkoumat, protože v Ježíšovi jsou „všechny poklady moudrosti a poznání“. (Kolosanům 2:3) Kde Ježíš získal takovou moudrost neboli schopnost prakticky uplatňovat poznání a porozumění? Jak ji projevoval a jak ho v tom můžeme napodobovat?

4. Na co se ptali Ježíšovi posluchači v Nazaretu a proč?

⁴ Při jedné ze svých kazatelských cest Ježíš navštívil město Nazaret, kde vyrůstal. Když začal vyučovat v tamější synagoze, mnozí jeho posluchači žasli a ptali se: „Odkud má takovou moudrost?“ Znali jeho rodinu – rodiče i sourozence – a věděli, že Ježíš pochází ze skromných poměrů. (Matouš 13:54–56; Marek 6:1–3) Jistě také věděli, že tento výmluvný tesař nechodil do žádné z prestižních rabínských škol. (Jan 7:15) Jejich otázka tedy měla svou logiku.

5. Jak Ježíš objasnil, odkud pochází jeho moudrost?

⁵ Moudrost, kterou dával Ježíš najevo, nebyla pouze výsledkem jeho dokonalého myšlení. Když později během své služby veřejně vyučoval lidi v chrámu, objasnil, že jeho moudrost pochází z mnohem vyššího zdroje. Řekl: „Co vyučuji, nepochází ode mě, ale od toho, kdo mě poslal.“ (Jan 7:16) Ano, skutečným zdrojem Ježíšovy moudrosti byl ten, kdo ho poslal – jeho Otec. (Jan 12:49) Jak ale Ježíš moudrost od Jehovy dostával?

6., 7. Jakými způsoby získával Ježíš moudrost od svého Otce?

⁶ Na Ježíšovo srdce i na jeho mysl působil Jehovův svatý duch. Izajáš o slíbeném Mesiášovi předpověděl: „Bude na něm Jehovův duch, duch moudrosti a porozumění, duch rady a moci, duch poznání a bázně před Jehovou.“ (Izajáš  11:2) Jelikož na Ježíšovi spočíval Jehovův duch a ovlivňoval jeho uvažování a rozhodování, není divu, že Ježíšova slova a skutky svědčily o mimořádné moudrosti.

⁷ Ježíš získával moudrost od svého Otce ještě jiným významným způsobem. Jak jsme viděli ve 2. kapitole, po nesčetné věky své předlidské existence měl příležitost vstřebávat Otcovy názory na různé věci. Těžko si dokážeme představit, jak hlubokou moudrost načerpal Syn po boku svého Otce, když se jako jeho zručný řemeslník podílel na tvoření všeho ostatního – živých tvorů i neživých věcí. Je tedy příhodné, že Syn je ve své předlidské existenci popisován jako zosobněná moudrost. (Přísloví 8:22–31; Kolosanům 1:15, 16) Po celou dobu své služby na zemi mohl čerpat z moudrosti, kterou získal po boku svého Otce v nebi. b (Jan 8:26, 28, 38) Neměli bychom být proto překvapeni tím, že v Ježíšových slovech se projevovalo rozsáhlé poznání a hluboké porozumění, ani tím, že v každém jeho skutku byl patrný zdravý úsudek.

8. Jak můžeme získat moudrost my?

⁸ I my, Ježíšovi následovníci, musíme čerpat moudrost u Jehovy. (Přísloví 2:6) Jehova nám ji samozřejmě neposkytuje zázračně. Vyslýchá však naše upřímné modlitby, když prosíme o moudrost potřebnou k tomu, abychom se dokázali vyrovnávat s životními problémy. (Jakub 1:5) Chceme-li tuto moudrost získat, musíme se hodně snažit. Je nutné, abychom po ní pátrali „jako po schovaných pokladech“. (Přísloví 2:1–6) Musíme do hloubky studovat Boží Slovo, protože v něm je Jehovova moudrost zjevena, a musíme svůj život uvádět do souladu s tím, co se z Bible dozvídáme. Zvlášť cennou pomocí při získávání moudrosti je příklad  Jehovova Syna. Prozkoumejme několik oblastí, v nichž Ježíš tuto vlastnost projevoval, a zamysleme se nad tím, jak ho můžeme napodobovat.

9. Díky čemu bylo Ježíšovo vyučování tak moudré?

⁹ K Ježíšovi přicházely zástupy lidí, aby si ho vyslechli. (Marek 6:31–34; Lukáš 5:1–3) A není divu, protože kdykoli Ježíš promluvil, jeho řeč byla mimořádně moudrá. V jeho vyučování se projevovalo hluboké poznání Božího Slova a jedinečná schopnost proniknout ke kořenu věcí. Jeho učení přitahuje lidi všude na světě a platí v každé době. Podívejme se na několik příkladů moudrosti, jež se zračila ve slovech předpověděného Podivuhodného rádce. (Izajáš 9:6)

10. Které dobré vlastnosti máme podle Ježíše pěstovat a proč?

¹⁰ Kázání na hoře, o němž byla zmínka na začátku této kapitoly, je nejdelší zaznamenaný soubor Ježíšova učení, který není přerušen vyprávěním ani jinými komentáři. V tomto kázání nám Ježíš nejen radí, abychom se snažili správně mluvit a jednat. Jeho rady se dotýkají něčeho mnohem hlubšího. Ježíš dobře ví, že slova a jednání vycházejí z myšlenek a pocitů, a proto nás vybízí, abychom ve své  mysli i srdci pěstovali dobré vlastnosti, například mírnou povahu, touhu po spravedlnosti, lásku k druhým a sklon jednat milosrdně a pokojně. (Matouš 5:5–9, 43–48) Budeme-li takové vlastnosti pěstovat ve svém srdci, pak budeme správně mluvit i jednat. To bude nejen působit radost Jehovovi, ale také to povede k lepším vztahům s ostatními lidmi. (Matouš 5:16)

11. Jak jde Ježíš ke kořenu věci, když dává rady týkající se hříšného chování?

¹¹ Ježíš jde přímo ke kořenu věci také tehdy, když dává rady týkající se hříšného chování. Neříká nám pouze, že se nemáme dopouštět násilí, ale varuje nás, abychom ani nenechali doutnat hněv ve svém srdci. (Matouš 5:21, 22; 1. Jana 3:15) Nejen že zakazuje cizoložství, ale varuje už před vášní, která začíná v srdci a vede k takovému zrádnému jednání. Nabádá nás, abychom se nedívali na nic, co by v nás mohlo vzbudit nevhodné sexuální touhy. (Matouš 5:27–30) Ježíš upozorňuje nejen na příznaky, ale i na příčiny. Zaměřuje pozornost na postoje a touhy, z nichž se rodí hříšné skutky. (Žalm 7:14)

12. Jak pohlížejí Ježíšovi následovníci na jeho rady a proč?

¹² V Ježíšových slovech je opravdu velká moudrost. Není tedy divu, že „zástupy lidí žasly nad tím, jak vyučoval“. (Matouš 7:28) My, jeho následovníci, považujeme jeho moudré rady za vodítko pro život. Snažíme se rozvíjet dobré vlastnosti, které Ježíš doporučoval, mimo jiné milosrdenství, pokoj a lásku. Víme totiž, že potom bude pro nás snadnější jednat tak, aby to působilo radost Jehovovi. Věnujeme úsilí tomu, abychom ze svého srdce vykořenili nežádoucí pocity a touhy, před nimiž nás Ježíš varoval, například hněv a nemravné touhy, protože víme, že nám to pomůže vyhýbat se hříšnému jednání. (Jakub 1:14, 15)

13., 14. Z čeho je patrné, že při výběru své životní dráhy Ježíš použil zdravý úsudek?

¹³ Ježíš dával moudrost najevo nejen slovy, ale i skutky. Mnoho nádherných rysů této vlastnosti se projevovalo v jeho celkovém způsobu života – v tom, jak se rozhodoval, jak se díval sám na sebe a jak jednal s druhými. Uvažujme o několika příkladech, z nichž je patrné, že se Ježíš řídil moudrostí a schopností přemýšlet. (Přísloví 3:21)

¹⁴ K moudrosti patří zdravý úsudek. Ježíš použil zdravý úsudek, když si vybíral svou životní dráhu. Dovedeš si představit, jaký životní styl si mohl zvolit – jaký dům si mohl postavit, jak úspěšným mohl být obchodníkem a jak význačné postavení mohl ve světě získat? Ježíš ale věděl, že život věnovaný těmto věcem „je marnost a honba za větrem“. (Kazatel 4:4; 5:10) Takový životní styl v žádném případě není moudrý, ale pošetilý. Ježíš se rozhodl žít prostě. Neměl zájem vydělávat peníze ani hromadit hmotný majetek. (Matouš 8:20) V souladu se svým učením se stále zaměřoval na jediný cíl – na to, aby konal Boží vůli. (Matouš 6:22) Moudře věnoval čas a energii zájmům Božího království. Ty jsou mnohem důležitější než hmotné věci a přinášejí mnohem větší uspokojení. (Matouš 6:19–21) Tak dal příklad hodný napodobení.

15. Jak mohou Ježíšovi následovníci dávat Boží království na první místo a proč je takové jednání projevem moudrosti?

¹⁵ Dnešní Ježíšovi následovníci si uvědomují, že je moudré dávat ve svém životě na první místo Boží království. Nechtějí se tedy zbytečně zatěžovat dluhy a světskými zájmy, kterým by museli věnovat přespříliš pozornosti a energie. (1. Timoteovi 6:9, 10) Mnozí z nich udělali něco pro to, aby si život zjednodušili a mohli věnovat víc času křesťanské službě, možná dokonce jako průkopníci. Stěží by si mohli  zvolit rozumnější životní dráhu. Vždyť každému, kdo dává zájmy Království na správné místo, to přináší velkou radost a spokojenost. (Matouš 6:33)

16., 17. a) Jakými způsoby dával Ježíš najevo, že je pokorný a realistický v tom, co od sebe očekává? b) Jak můžeme my dávat najevo, že jsme pokorní a máme od sebe realistická očekávání?

¹⁶ V Bibli je moudrost spojována s pokorou – a k té patří i vědomí vlastních omezení. (Přísloví 11:2) Ježíš byl pokorný a realistický v tom, co od sebe očekával. Věděl, že ne každý, kdo uslyší jeho poselství, se stane jeho učedníkem. (Matouš 10:32–39) Zároveň si uvědomoval, že sám zvládne oslovit jen omezený počet lidí. Úkol pomáhat druhým, aby se stali učedníky, tedy moudře svěřil svým následovníkům. (Matouš 28:18–20) Pokorně uznal, že budou „konat ještě větší skutky“, než jaké konal on, protože budou poselství oznamovat víc lidem, na větším území a mnohem delší dobu. (Jan 14:12) Ježíš rovněž uznával, že on sám potřebuje pomoc. Přijal ji od andělů, kteří se něj starali v pustině, a od anděla, který ho přišel posílit do zahrady Getsemane. V nejtěžší chvíli Boží Syn o pomoc křičel. (Matouš 4:11; Lukáš 22:43; Hebrejcům 5:7)

¹⁷ I my musíme být pokorní a mít od sebe realistická očekávání. Určitě se chceme při kázání a při vyučování lidí usilovně snažit a pracovat na tom celou duší. (Lukáš 13:24; Kolosanům 3:23) Zároveň si však musíme uvědomovat, že Jehova své služebníky vzájemně nesrovnává, a neměli bychom to tedy dělat ani my. (Galaťanům 6:4) Moudrost nám pomůže stanovit si reálné cíle podle toho, jaké máme schopnosti a v jakých podmínkách žijeme. Ty, kdo mají odpovědné postavení, povede moudrost k tomu, aby si přiznali, že jejich možnosti jsou omezené a že i oni občas potřebují pomoc a podporu. Uvědomují si, že „velkým povzbuzením“ se pro ně může stát někdo ze spoluvěřících,  kterého k tomu snad Jehova použije. (Kolosanům 4:11) A jsou natolik pokorní, že takovou pomoc vděčně přijmou.

18., 19. a) Z čeho je patrné, že Ježíš byl při jednání se svými učedníky rozumný a díval se na ně pozitivně? b) Proč máme pádný důvod dívat se na druhé pozitivně a být rozumní v tom, co od nich očekáváme? Jak se to projeví v našem jednání?

¹⁸ U Jakuba 3:17 čteme: „Moudrost shora je … rozumná.“ Ježíš byl při jednání se svými učedníky rozumný a díval se na ně pozitivně. Dobře znal jejich chyby, ale zaměřoval se na jejich dobré stránky. (Jan 1:47) Věděl, že právě v tu noc, kdy bude zatčen, ho učedníci opustí, ale nepochyboval o jejich věrnosti. (Matouš 26:31–35; Lukáš 22:28–30) Ačkoli Petr třikrát zapřel, že Ježíše zná, on za něj úpěnlivě prosil a vyjádřil důvěru v jeho věrnost. (Lukáš 22:31–34) Když se poslední noc svého života na zemi Ježíš modlil, nezmínil se svému Otci o tom, jakých chyb se jeho učedníci dopustili. O jejich dosavadním jednání naopak mluvil pozitivně. Řekl: „Zachovali tvé slovo.“ (Jan 17:6) Přestože byli nedokonalí, Ježíš je pověřil, aby kázali dobrou zprávu o Království a pomáhali lidem stát se učedníky. (Matouš 28:19, 20) To, že jim projevoval důvěru, je nepochybně posilovalo, aby svěřené úkoly dokázali plnit.

¹⁹ Ježíšovi následovníci mají důvod řídit se v tomto ohledu jeho příkladem. Jestliže dokonalý Boží Syn byl trpělivý při jednání se svými nedokonalými učedníky, tím spíš bychom měli my, hříšní lidé, být rozumní v tom, co očekáváme jeden od druhého. (Filipanům 4:5) Neměli bychom se zaměřovat na nedostatky našich spoluvěřících, ale raději hledat to, co je v nich dobrého. Jsme-li moudří, pak pamatujeme na to, že je k sobě přitáhl Jehova. (Jan 6:44) Musel v nich tedy vidět alespoň něco dobrého – a to bychom měli vidět i my. Když budeme o druhých smýšlet pozitivně, pomůže nám to nejen „pomíjet přestoupení“, ale také budeme  pátrat po tom, za co je můžeme pochválit. (Přísloví 19:11, Český studijní překlad) Když svým křesťanským bratrům a sestrám vyjadřujeme důvěru, pomáháme jim tak, aby ve službě Jehovovi dělali, co je v jejich silách, a aby měli z této služby radost. (1. Tesaloničanům 5:11)

20. Co bychom měli dělat s pokladnicí moudrosti, kterou obsahují evangelia, a proč?

²⁰ Zprávy o Ježíšově životě a službě, které jsou zapsané v evangeliích, jsou opravdu pokladnicí moudrosti. Co bychom měli s tímto nesmírně cenným darem dělat? V závěru Kázání na hoře Ježíš svým posluchačům zdůraznil, že mají jeho moudrým slovům nejen naslouchat, ale také podle nich jednat. (Matouš 7:24–27) Jestliže své myšlenky, pohnutky a jednání budeme upravovat podle Ježíšových moudrých slov a skutků, pomůže nám to žít tím nejlepším možným způsobem už nyní a vytrvat na cestě k věčnému životu. (Matouš 7:13, 14) Je to ten nejlepší a nejmoudřejší způsob života, jaký si můžeme zvolit!