1.–3. a) Jaká duševní muka Ježíš prožívá v zahradě Getsemane a proč? b) Co můžeme říci o Ježíšově příkladu vytrvalosti a které otázky vznikají?

 JEŽÍŠ je pod nesmírným tlakem. Cítí takovou mučivou úzkost, jakou nikdy předtím nepoznal. Ubíhají poslední hodiny jeho života na zemi. Spolu s apoštoly přichází na důvěrně známé místo, kde se často scházeli – do zahrady Getsemane. Tuto noc však Ježíš potřebuje být chvíli o samotě. Poodchází od apoštolů hlouběji do zahrady, poklekne a začíná se modlit. Modlí se tak vroucně a prožívá taková duševní muka, že jeho pot je „jako kapky krve“. (Lukáš 22:39–44)

² Proč je Ježíš tak rozrušený? Tísní ho snad představa, že zanedlouho bude muset snést krutou fyzickou bolest? To samozřejmě ví, ale úzkost prožívá z jiného důvodu. Myslí na něco mnohem důležitějšího. Velmi mu záleží na Otcově jménu a uvědomuje si, že budoucnost lidstva závisí na tom, zda zůstane věrný. Ví, jak je důležité, aby vytrval. Kdyby zklamal, uvalil by tím na Jehovovo jméno velkou pohanu. Ježíš však neselže. Později onoho dne – jen několik okamžiků před svou smrtí – vítězně zvolá: „Je dovršeno!“ (Jan 19:30) Tento muž dal ten nejzářivější příklad vytrvalosti, jaký kdy svět viděl.

³ Bible nás vybízí, abychom o Ježíšově vytrvalosti důkladně uvažovali. (Hebrejcům 12:3) To vyvolává několik důležitých otázek: Například jaké zkoušky Ježíš snesl? Díky čemu vytrval? Jak ho můžeme napodobovat? Než si na  tyto otázky odpovíme, podívejme se blíž na to, co vytrvalost vlastně je.

4., 5. a) Jaký význam má řecký výraz překládaný jako „vytrvalost“? b) Z jakého příkladu je vidět, že vytrvávat znamená víc než jen snášet těžkosti, kterým se nelze vyhnout?

⁴ Všechny nás občas trápí „různé zkoušky“. (1. Petra 1:6) Avšak to, že procházíme nějakou zkouškou, ještě nemusí znamenat, že jsme vytrvalí. Proč ne? Řecké podstatné jméno překládané jako „vytrvalost“ má význam „schopnost v těžké situaci se nepoddat nebo se chovat statečně“. Pokud jde o ten druh vytrvalosti, o kterém se zmiňují pisatelé Bible, jeden znalec říká: „Je to postoj, který umožňuje snášet věci ne s pouhou odevzdaností, ale s planoucí nadějí… Je to vlastnost, která člověka vystaveného větru udrží na nohou. Je to ctnost, která může tu nejtěžší zkoušku proměnit ve slávu, protože nevidí jen bolest, ale vidí i cíl.“

⁵ Vytrvávat tedy znamená víc než jen snášet těžkosti, kterým se nelze vyhnout. Být vytrvalý v biblickém smyslu mimo jiné znamená být ve zkouškách neochvějný, udržovat si správný myšlenkový postoj a dívat se do budoucna optimisticky. Uveďme si příklad: Dva muži jsou vězněni v podobných podmínkách, ale každý z jiného důvodu. První z nich je zločinec a trest si odpykává s trpnou odevzdaností a zachmuřenou tváří. Druhý z nich, pravý křesťan uvězněný za svou věrnost, zůstává pevný a pozitivně naladěný, protože se na svou situaci dívá jako na příležitost prokázat víru. Ten zločinec rozhodně není příkladem vytrvalosti, kdežto onen věrný křesťan tuto ušlechtilou vlastnost jednoznačně projevuje. (Jakub 1:2–4)

6. Jak se učíme být vytrvalí?

⁶ Pokud chceme být zachráněni, vytrvalost potřebujeme.  (Matouš 24:13) S touto důležitou vlastností jsme se však nenarodili. Vytrvalosti se musíme učit. Jak? „Těžkosti vedou k vytrvalosti,“ je napsáno v Římanům 5:3. Jestliže tedy skutečně chceme vytrvalost získat, nesmíme bojácně uhýbat před všemi zkouškami víry. Musíme se jim naopak postavit čelem. Vytrvalost vyplývá z toho, že se denně setkáváme s menšími či většími zkouškami a překonáváme je. Každá zkouška, kterou úspěšně projdeme, nás posílí, abychom zvládli tu následující. Vytrvalost si samozřejmě nevypěstujeme sami. Musíme se spoléhat „na sílu, kterou dává Bůh“. (1. Petra 4:11) Tou největší pomocí, kterou nám Jehova poskytl, abychom zůstali neochvějní, je příklad jeho Syna. Ježíš vytrval za všech okolností. Pojďme se nad jeho dokonalou vytrvalostí víc zamyslet.

7., 8. Co Ježíš vytrpěl ke konci svého života na zemi?

⁷ Ke konci svého života na zemi Ježíš zažíval nelidské zacházení. Kromě toho, že onu poslední noc pociťoval mučivou úzkost, snášel také hanbu a určitě prožíval zklamání. Vždyť ho zradil jeden z jeho nejbližších přátel a ti ostatní ho opustili. Členové nejvyššího náboženského soudu v zemi proti němu zinscenovali nezákonný proces, během něhož se mu vysmívali, plivali na něj a tloukli ho pěstmi. On to ale všechno snesl, zůstal pevný a zachoval důstojný klid. (Matouš 26:46–49, 56, 59–68)

⁸ Krátce před smrtí Ježíš vytrpěl strašlivou fyzickou bolest. Byl zbičován. Podle jedné odborné publikace mu toto surové bití muselo způsobit „hluboké a dlouhé tržné rány a značnou ztrátu krve“. Byl popraven způsobem, který mu přivodil „pomalé umírání s největší možnou bolestí a utrpením“. Umíš si představit, jaká muka musel prožívat,  když ho přibíjeli na kůl a vráželi mu přitom do rukou a nohou velké hřeby? (Jan 19:1, 16–18) A představ si, jak strašlivá bolest ho musela zachvátit, když kůl vztyčili, takže jeho tělo plnou vahou viselo na hřebech a zbičovaná záda se mu odírala o kůl. K tomuto extrémnímu fyzickému utrpení se přidávala i ohromná tíha odpovědnosti, o které jsme mluvili v úvodu této kapitoly. Přesto to Ježíš všechno snesl.

9. Co znamená zvednout svůj „mučednický kůl“ a následovat Ježíše?

⁹ Je možné, že jako Kristovi následovníci budeme i my muset něco vydržet. Co to například může být? Ježíš řekl: „Pokud chce někdo jít za mnou, ať … vezme svůj mučednický kůl a následuje mě.“ (Matouš 16:24) Výraz „mučednický kůl“ se zde používá obrazně jako symbol utrpení, hanby, případně i smrti. Následovat Krista není snadné. Naše křesťanská měřítka nás odlišují od ostatních lidí, a protože nejsme částí tohoto světa, svět nás nenávidí. (Jan 15:18–20; 1. Petra 4:4) Ale my jsme ochotní zvednout svůj mučednický kůl – ano, jsme ochotní následovat náš vzor, i kdybychom v důsledku toho měli trpět, nebo dokonce zemřít. (2. Timoteovi 3:12)

10.–12. a) Proč nedokonalost lidí v Ježíšově okolí byla zkouškou jeho vytrvalosti? b) Například ve kterých situacích Ježíš prokázal, že je vytrvalý?

¹⁰ Další zkouškou bylo pro Ježíše to, že se musel vyrovnávat s chybami lidí, se kterými se během své služby setkával. Vzpomeňme si, že on byl tím „zručným řemeslníkem“, kterého Jehova použil, aby vytvořil zemi a veškerý život na této planetě. (Přísloví 8:22–31) Ježíš tedy znal Jehovův záměr s lidmi – že mají napodobovat jeho vlastnosti a žít spokojeně v dokonalém zdraví. (1. Mojžíšova 1:26–28) Když byl potom Ježíš na zemi, viděl tragické následky hříchu  z jiné perspektivy – on sám byl člověkem a mohl prožívat lidské pocity a emoce. Když bezprostředně kolem sebe viděl, jak daleko se lidé vzdálili od původní dokonalosti Adama a Evy, muselo to pro něj být velmi bolestné. Ježíš se tak dostal do situace, která vyzkoušela jeho vytrvalost. Nechá se znechutit? Dospěje k závěru, že lidem není pomoci, a vzdá to? Podívejme se několik situací.

¹¹ Mnozí Židé odmítali Ježíšovi naslouchat a jeho to tak trápilo, že neskrýval slzy. Nedopustil však, aby ochladla jeho horlivost, ani nepřestal kázat. Naopak dál každý den vyučoval v chrámu. (Lukáš 19:41–44, 47) Když farizeové jednou Ježíše pozorně sledovali, zda o sabatu vyléčí jistého člověka, „hluboce [ho] zarmoutila necitelnost jejich srdce“. Dal se těmito samospravedlivými odpůrci zastrašit? Rozhodně ne. Necouvnul před nimi a onoho člověka uzdravil, a to přímo uprostřed synagogy! (Marek 3:1–5)

 ¹² Zkouškou musely pro Ježíše být i slabosti jeho nejbližších učedníků. Jak jsme viděli ve 3. kapitole této knihy, učedníci stále toužili po význačném postavení. (Matouš 20:20–24; Lukáš 9:46) Ježíš je za to opakovaně napomínal a vysvětloval jim, že musí být pokorní. (Matouš 18:1–6; 20:25–28) Učedníkům však bylo zatěžko poslechnout. Vždyť i ten poslední večer, kdy byl Ježíš s nimi, se pustili do ostrého sporu, „kdo z nich je největší“. (Lukáš 22:24) Řekl si Ježíš, že jim není pomoci, a vzdal to? Ne. Měl s nimi trpělivost. Byl optimistický, věřil, že se změní, a dál v nich viděl to dobré. Věděl, že v jádru milují Jehovu a opravdu chtějí dělat to, co si přeje. (Lukáš 22:25–27)

13. Jaké zkoušky se nevyhýbají ani nám?

¹³ Zkoušky podobné těm, ve kterých vytrval Ježíš, se nevyhýbají ani nám. Je například možné, že lidé v našem okolí reagují na poselství o Království lhostejně, či dokonce nepřátelsky. Necháme se takovými negativními reakcemi připravit o radost, nebo budeme dál horlivě kázat? (Titovi 2:14) Zkouškou naší vytrvalosti mohou být i situace zaviněné nedokonalostí našich křesťanských bratrů a sester. Někdo z nich možná řekne nebo udělá něco neuváženého a nás se to dotkne. (Přísloví 12:18) Zlomíme snad nad svými spoluvěřícími hůl, nebo budeme jejich chyby dál snášet a zaměřovat se na jejich dobré vlastnosti? (Kolosanům 3:13)

14. Které dvě věci Ježíšovi pomáhaly, aby zůstal pevný?

¹⁴ Co Ježíšovi pomáhalo, aby zůstal pevný a věrný navzdory veškeré potupě, zklamání a utrpení? Pomáhaly mu především dvě věci. Za prvé, vzhlížel vzhůru neboli obracel se s prosbami na Boha, „který dává vytrvalost“. (Římanům 15:5) Za druhé, díval se dopředu, tedy přemýšlel o tom,  k čemu jeho vytrvalost povede. Nad těmito dvěma věcmi se nyní zamyslíme.

15., 16. a) Jak víme, že Ježíš si nemyslel, že dokáže vytrvat z vlastní síly? b) Čemu Ježíš věřil a proč měl ke svému Otci takovou důvěru?

¹⁵ Ačkoli byl Ježíš dokonalý Boží Syn, nemyslel si, že dokáže vytrvat z vlastní síly. Naopak prosil o pomoc svého nebeského Otce. Apoštol Pavel napsal: „Kristus se silnými výkřiky a slzami předkládal úpěnlivé prosby a žádosti tomu, který ho mohl vysvobodit ze smrti.“ (Hebrejcům 5:7) Stojí za povšimnutí, že Ježíš „předkládal“ nejen žádosti, ale také úpěnlivé prosby. Výraz „úpěnlivá prosba“ se vztahuje na prosbu, která je naléhavá a zvlášť procítěná a opravdová – ano, na žadonění o pomoc. Jelikož tento výraz je ve zmíněném verši použit v množném čísle, zdá se, že Ježíš úpěnlivě prosil Jehovu vícekrát. V zahradě Getsemane se skutečně modlil opakovaně a vroucně. (Matouš 26:36–44)

¹⁶ Ježíš pevně věřil, že Jehova jeho úpěnlivé prosby vyslyší. Svého Otce totiž znal jako toho, který vyslýchá modlitby. (Žalm 65:2) Když byl ještě v nebi, viděl, jak Jehova reaguje na modlitby svých věrných služebníků. Byl například svědkem toho, že jeho Otec vyslal anděla k proroku Danielovi a tak vyslyšel jeho úpěnlivou modlitbu – a to ještě dřív, než Daniel modlitbu dokončil. (Daniel 9:20, 21) Jak by tedy Otec mohl nechat bez odpovědi modlitby, ve kterých mu jeho jediný Syn „se silnými výkřiky a slzami“ vyléval své srdce? Jehova odpověděl na naléhavé prosby svého Syna tím, že k němu poslal anděla, aby ho posílil a pomohl mu statečně snést jeho těžkou zkoušku. (Lukáš 22:43)

17. Proč bychom měli vzhlížet k nebesům a jak to můžeme dělat?

¹⁷ Máme-li vytrvat, musíme i my vzhlížet k nebesům – k Bohu, který nám dává sílu. (Filipanům 4:13) Jestliže  si dokonalý Boží Syn uvědomoval, že potřebuje úpěnlivě prosit Jehovu o pomoc, tím spíš bychom si to měli uvědomovat my. Možná budeme muset podobně jako on žádat o pomoc opakovaně. (Matouš 7:7) Neočekáváme sice, že nás navštíví nějaký anděl, ale jedním si můžeme být jistí: Náš milující Bůh rozhodně odpoví na volání věrného křesťana, který se „dnem i nocí … vytrvale modlí a úpěnlivě prosí“. (1. Timoteovi 5:5) Bez ohledu na to, zda se musíme vyrovnávat se špatným zdravím, smrtí milovaného člověka či pronásledováním od nepřátel nebo zda prožíváme jakoukoli jinou zkoušku, Jehova naše naléhavé modlitby vyslyší a dá nám moudrost, odvahu a sílu, abychom vytrvali. (2. Korinťanům 4:7–11; Jakub 1:5)

18. V jakém smyslu se Ježíš díval dopředu?

¹⁸ Druhou věcí, která Ježíšovi pomáhala vytrvat, bylo to, že se díval dopředu. Zaměřoval se na to, co má před sebou, až utrpení skončí. V Bibli je o Ježíšovi řečeno: „Pro radost, kterou měl před sebou, snesl smrt na mučednickém kůlu.“ (Hebrejcům 12:2) Na jeho příkladu je vidět, jak spolu souvisí naděje, radost a vytrvalost. Stručně řečeno: Naděje dává radost a radost pomáhá vytrvat. (Římanům 15:13; Kolosanům 1:11) Ježíš měl úžasné vyhlídky. Věděl, že pokud zůstane věrný,  přispěje tím k posvěcení Otcova jména a bude moci vykoupit lidstvo z hříchu a smrti. Měl také naději, že bude vládnout jako král a sloužit jako velekněz, takže toho pro lidstvo bude moci udělat ještě víc. (Matouš 20:28; Hebrejcům 7:23–26) To, že se Ježíš zaměřoval na své vyhlídky a na svou naději, mu přinášelo ohromnou radost. Tato radost mu zase pomáhala vytrvat.

19. Jak nám naděje a radost pomáhají vytrvat, když procházíme zkouškami víry?

¹⁹ Také my potřebujeme, aby nám naděje dávala radost a aby nám radost pomáhala vytrvat. „Radujte se z naděje,“ řekl apoštol Pavel a dodal: „Snášejte těžkosti.“ (Římanům 12:12) Procházíš teď nějakou těžkou zkouškou víry? Pokud ano, pak se dívej dopředu! Neztrácej ze zřetele, že tvoje vytrvalost přinese chválu Jehovovu jménu. Stále měj jasně před očima drahocennou naději na Království. Představuj si, že jsi v Božím novém světě, který zakrátko přijde, a že se těšíš z dobrých věcí, které budou v ráji. Když budeš vyhlížet splnění úžasných Jehovových slibů – například že bude posvěceno jeho jméno, že země bude očištěna od špatnosti a že budou odstraněny nemoci a smrt – tvé srdce to naplní radostí. Tato radost ti pomůže, abys vytrval v jakékoli zkoušce. Ve srovnání s tím, co zažijeme, až se splní naše naděje na Království, každé utrpení v tomto systému opravdu „trvá jen chvilku a je lehké“. (2. Korinťanům 4:17)

20., 21. Co od nás Jehova očekává, pokud jde o vytrvalost, a k čemu bychom měli být rozhodnuti?

²⁰ Ježíš věděl, že jeho následovníci mají před sebou trnitou cestu, na které budou vytrvalost potřebovat. (Jan 15:20) Byl ochotný jim tuto cestu prošlapat, protože věděl, že jeho příklad vytrvalosti jim bude dodávat odvahu. (Jan  16:33) Vzor, který nám dal, je dokonalý, ale my dokonalí zdaleka nejsme. Co tedy Jehova očekává od nás? Apoštol Petr to vysvětlil: „Kristus trpěl za vás a zanechal vám vzor, abyste šli věrně v jeho stopách.“ (1. Petra 2:21) Tím, jak se vyrovnával se zkouškami, pro nás Ježíš vytvořil „vzor“. a Ježíšovu životní dráhu, která se vyznačovala vytrvalostí, lze přirovnat ke stopám. I když v jeho „stopách“ nemůžeme jít dokonale, můžeme to dělat „věrně“, tedy co nejpřesněji.

²¹ Buďme tedy rozhodnuti následovat Ježíšův příklad, jak nejlépe dovedeme. Nezapomeňme, že čím věrněji půjdeme v jeho stopách, tím lépe budeme vyzbrojeni, abychom vytrvali „až do konce“ – buď do konce tohoto starého systému, nebo do konce svého nynějšího života. Nevíme sice, co skončí dřív, ale jedno víme jistě: Odměna, kterou nám Jehova za naši vytrvalost dá, bude věčná. (Matouš 24:13)