1., 2. Co pozoruhodného apoštol Jan odhalil ve svém popisu posledního večera, který apoštolové strávili v Ježíšově společnosti?

 STARÝ muž namočí pero do inkoustu a pohrouží se do vzpomínek. Jmenuje se Jan. Je posledním žijícím apoštolem Ježíše Krista a je mu kolem sta let. V mysli se vrací asi o sedm desetiletí nazpět k jednomu památnému večeru – k poslednímu večeru, který strávil s ostatními apoštoly v Ježíšově společnosti před tím, než Ježíš zemřel. Pod působením Božího svatého ducha si Jan podrobně vybavuje, co se tehdy dělo, a své vzpomínky zapisuje.

² V ten večer jim Ježíš otevřeně sdělil, že brzy bude usmrcen. Pouze Jan odhaluje, co Ježíš řekl o tom, proč podstoupí tak hroznou smrt. „Aby svět viděl, že miluji Otce, jednám tak, jak mi Otec přikázal. Vstaňte, pojďme odtud.“ (Jan 14:31)

3. Jak dával Ježíš najevo, že miluje svého Otce?

³ „Miluji Otce.“ Nic důležitějšího pro Ježíše neexistovalo. To neznamená, že by tento výrok často opakoval. Verš Jan 14:31 je vlastně v Bibli jediným místem, kde Ježíš vyjadřuje svou lásku k Otci takto otevřeně. Ježíš však v souladu s těmito slovy žil. Lásku k Jehovovi dával najevo denně. O jeho lásce k Bohu svědčilo to, že byl odvážný, poslušný a vytrvalý. Na této lásce byla založena celá jeho služba.

4., 5. Jaký druh lásky vyzdvihuje Bible a co je možné říci o Ježíšově lásce k Jehovovi?

⁴ Láska má dnes pro některé lidi přídech sentimentality. Lásku si spojují s milostnými básněmi a písněmi, nebo dokonce s pouhým chvilkovým poblouzněním, které  někdy provází zamilovanost. Lásku mezi mužem a ženou popisuje také Bible, i když to dělá důstojněji, než je dnes zvykem. (Přísloví 5:15–21) Mnohem větší pozornost však Boží Slovo věnuje jinému druhu lásky. Tato láska není jen vášnivý cit nebo prchavá emoce. Není to ani suchý filozofický pojem. Je do ní zapojené srdce i mysl. Je to láska, která vychází z nitra člověka, je založená na vznešených zásadách a projevuje se určitým jednáním. V žádném případě není povrchní. V Božím Slově je o ní řečeno, že „nikdy neselhává“. (1. Korinťanům 13:8)

⁵ Ježíš miloval Jehovu víc než kterýkoli jiný člověk před ním i po něm. On nejlépe naplnil slova, která sám citoval a která označil za největší z Božích přikázání: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.“ (Marek 12:30) Jak si Ježíš vypěstoval takovou lásku? Díky čemu zůstala jeho láska k Bohu silná i během jeho života na zemi? A jak ho můžeme napodobovat?

6., 7. Jak víme, že popis v Příslovích 8:22–31 se nevztahuje na moudrost jako takovou, ale na Božího Syna?

⁶ Když pracujeme s nějakým přítelem na společném projektu, časem můžeme zjistit, že nás to ještě víc sblížilo a že se z nás stali ještě lepší přátelé. Snad jsi něco takového zažil a máš na to příjemné vzpomínky. Pak možná lépe chápeš, jak se rozvinula láska mezi Jehovou a jeho jediným Synem. Na stránkách této knihy jsme se už víckrát odvolávali na Přísloví 8:30, ale podívejme se na tento verš podrobněji v jeho kontextu. Ve verších 22 až 31 čteme inspirovaný popis zosobněné moudrosti. Jak víme, že se tato slova vztahují na Božího Syna?

 ⁷ Podle 22. verše moudrost říká: „Jehova mě vytvořil jako počátek svého díla, jako první ze svých dávných činů.“ Zde nemůže být řeč o moudrosti jako takové, protože tato vlastnost nikdy nebyla vytvořena. Nemá počátek, protože ani Jehova nemá počátek a moudrý byl vždy. (Žalm 90:2) Boží Syn však byl „prvorozený ze všeho, co bylo stvořeno“. Byl vytvořen, byl první ze všech Jehovových činů. (Kolosanům 1:15) Žil před tím, než začala existovat země a nebesa, což odpovídá popisu v knize Přísloví. A jako Slovo, totiž Boží vlastní mluvčí, dokonale zrcadlil Jehovovu moudrost. (Jan 1:1)

8. Co Syn dělal, než přišel na zem, a o čem můžeme přemýšlet, když obdivujeme Boží výtvory?

⁸ Co Syn dělal po celou tu dlouhou dobu, než přišel na zem? Ve 30. verši čteme, že byl vedle Boha „zručným řemeslníkem“. Co to znamená? V Kolosanům 1:16 čteme: „Jeho prostřednictvím bylo stvořeno všechno ostatní v nebi i na zemi… Všechno ostatní bylo stvořeno skrze něho a pro něho.“ Jehova jako stvořitel tedy použil svého Syna jako zručného řemeslníka, aby dal vznik všem ostatním výtvorům. Patřili k nim duchovní tvorové v nebeské říši, nezměrný hmotný vesmír, naše planeta s jejím podivuhodně rozmanitým světem rostlin a zvířat a nakonec člověk – koruna stvořitelského díla na zemi. Tuto spolupráci Otce a Syna bychom mohli v některých ohledech přirovnat ke spolupráci architekta, který vymýšlí geniální plány, a dodavatele nebo stavitele, který je realizuje. Když obdivujeme nějaké stvořitelské dílo, vlastně tím chválíme Velkého architekta. (Žalm 19:1) Může nám to však také připomenout onu dlouhou a radostnou spolupráci mezi Stvořitelem a jeho „zručným řemeslníkem“.

9., 10. a) Díky čemu se pouto mezi Jehovou a jeho Synem tak upevnilo? b) Jak se může upevňovat pouto mezi námi a naším nebeským Otcem?

 ⁹ Když úzce spolupracují dva nedokonalí lidé, občas mezi nimi dochází k třenicím. Jehovovi a jeho Synovi se to však nikdy nestalo. Syn spolupracoval s Otcem po celé věky a přitom řekl: „Stále jsem se před ním [radoval].“ (Přísloví 8:30) Ano, v Otcově společnosti se cítil dobře a tento pocit byl oboustranný. Je pochopitelné, že Syn se čím dál víc podobal svému Otci a osvojoval si jeho vlastnosti. Není tedy divu, že se pouto mezi Otcem a Synem tak upevnilo. Bez nadsázky ho můžeme označit za nejstarší a nejpevnější pouto lásky v celém vesmíru.

¹⁰ Co z toho ale vyplývá pro nás? Možná si říkáš, že není možné, aby sis k Jehovovi vytvořil tak blízký vztah. Pravdou je, že nikdo z nás nemá takové výsadní postavení jako Boží Syn. Přesto máme úžasnou příležitost. Vzpomeň si, že se Ježíš sblížil s Otcem při společné práci. A Jehova nám laskavě nabízí, abychom byli jeho „spolupracovníci“. (1. Korinťanům 3:9) Když ve službě následujeme Ježíšův příklad, vlastně spolupracujeme s Bohem. Budeme-li to mít stále na mysli, pak pouto, které nás s Jehovou spojuje, bude čím dál pevnější. Tomu se nic nevyrovná.

11.–13. a) Proč je dobré dívat se na lásku jako na něco živého a díky čemu měl Ježíš v dětství tak silnou lásku k Jehovovi? b) Jak Boží Syn už před příchodem na zem i později jako člověk dával najevo, že se chce od Jehovy učit?

¹¹ Na lásku v našem srdci je dobré se dívat jako na něco živého. Je jako krásná pokojová rostlina – má-li růst a prospívat, potřebuje živiny a pozornou péči. Jinak uvadne  a zajde. Ježíš nepovažoval svou lásku k Jehovovi za něco samozřejmého. Tento silný a krásný vztah si uchoval i během svého pobytu na zemi. Podívejme se, díky čemu to bylo možné.

¹² Vzpomeň si, jak Ježíš bez zábran mluvil o Jehovovi, když byl jako chlapec v jeruzalémském chrámu. Co tehdy řekl svým rodičům, kteří o něj měli strach? „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?“ (Lukáš 2:49) Zdá se, že v dětství si Ježíš ještě nevzpomínal na svou předlidskou existenci. Přesto svého Otce Jehovu velmi miloval. A věděl, že člověk, který Jehovu miluje, ho chce uctívat. Žádné místo na světě tedy nebylo Ježíšovu srdci tak blízké jako chrám, který byl čistému uctívání Jehovy zasvěcený. Nejraději by tam byl stále. A nebyl jen nezúčastněným divákem. Toužil se o Jehovovi učit a rád mluvil o tom, co už o něm věděl. Nešlo přitom jen o chvilkové citové vzplanutí dvanáctiletého chlapce. Láska k uctívání Jehovy byla charakteristická pro celý Ježíšův život.

¹³ Syn se od Otce velmi rád učil už před tím, než přišel na zem. Z proroctví zapsaného v Izajášovi 50:4–6 vysvítá, že Jehova svého Syna poučoval, aby ho připravil na úlohu Mesiáše. Syn toto poučování přijímal se zaujetím, ačkoli se přitom dozvídal o některých útrapách, které ho jako Jehovova Pomazaného postihnou. Stejné nadšení Ježíš projevoval i později, když přišel na zem a vyrostl. Jako dospělý člověk dál toužil chodit do Otcova domu, uctívat ho tam a učit se o něm. V Bibli proto čteme, že Ježíš svědomitě chodil do chrámu a také do synagogy. (Lukáš 4:16; 19:47) Pokud chceme, aby i náš vztah k Jehovovi zůstal živý a krásný, musíme s chutí chodit na křesťanská shromáždění, kde Jehovu uctíváme, poznáváme ho a učíme se být mu vděční.

14., 15. a) Proč se Ježíš uchyloval do ústraní? b) Jak z Ježíšových modliteb poznáváme, že měl k Otci důvěrný vztah a přitom úctu?

 ¹⁴ Ježíš svou lásku k Jehovovi posiloval i pravidelnými modlitbami. Byl sice společenský a přátelský, ale stojí za pozornost, že si také cenil samoty. Například v Lukášovi 5:16 o něm čteme: „Chodíval na pustá místa, aby se tam modlil.“ U Matouše 14:23 je řečeno: „Potom co je poslal pryč, vyšel na horu, aby se o samotě modlil. Když nastala noc, byl tam sám.“ Při takových příležitostech se uchyloval do ústraní ne proto, že by byl samotář nebo že by se ve společnosti druhých necítil dobře. Chtěl být sám s Jehovou a nerušeně se svým Otcem mluvit v modlitbě.

¹⁵ Při modlitbě Ježíš někdy říkal „Abba, Otče“. (Marek 14:36) Výraz „abba“ byl v jeho době důvěrným označením pro otce. Používal se v rodinném kruhu a byl často mezi prvními slovy, která se dítě naučilo. Byl to však výraz uctivý. Toto slovo vyjadřovalo nejen důvěrný vztah Syna, který mluví ke svému milovanému Otci, ale také hlubokou úctu k Jehovově otcovské autoritě. Důvěrnost a úcta se snoubí ve všech zaznamenaných Ježíšových modlitbách. Například 17. kapitola Janova evangelia obsahuje dlouhou vroucí modlitbu, kterou Ježíš pronesl večer před svou smrtí. Je opravdu podnětné si tuto modlitbu prostudovat a je také důležité ji napodobovat – pochopitelně ne tak, že bychom Ježíšova slova opakovali, ale že si co nejčastěji najdeme příležitost říci svému nebeskému Otci, co máme na srdci. Když to budeme dělat, naše láska k němu zůstane živá a silná.

16., 17. a) Jak Ježíš vyjadřoval slovy svou lásku k Otci? b) Jak Ježíš ukázal, že jeho Otec je štědrý?

¹⁶ Jak už jsme si řekli, slova „miluji Otce“ Ježíš nepronášel  opakovaně. Ale svou lásku k Jehovovi vyjadřoval slovy při mnoha příležitostech. Jak? Například řekl: „Veřejně tě chválím, Otče, Pane nebe i země.“ (Matouš 11:25) Při studiu 2. oddílu této knihy jsme viděli, jak rád Ježíš chválil svého Otce tím, že druhým lidem pomáhal ho poznat. Jehovu například připodobnil k otci, který tak touží odpustit svému vzpurnému synovi, že čeká na jeho příchod, a když se kajícný mladík objeví, už v dálce ho zahlédne, běží mu naproti a obejme ho. (Lukáš 15:20) Když čteme, jak Ježíš v této pasáži vykreslil Jehovovu lásku a odpuštění, neubráníme se dojetí.

¹⁷ Ježíš často chválil svého Otce za to, jak je štědrý. Použil příklad nedokonalých rodičů, aby nás ujistil, že Otec nám dá tolik svatého ducha, kolik budeme potřebovat. (Lukáš 11:13) Ježíš také mluvil o naději, kterou jeho Otec tak štědře nabízí. Často a rád mluvil o své vlastní naději – o tom, že znovu získá své místo po boku Otce v nebi. (Jan 14:28; 17:5) Svým následovníkům řekl o naději, kterou Jehova nabízí Kristovu „malému stádu“ – že budou žít v nebi a vládnout spolu s mesiášským králem. (Lukáš 12:32; Jan 14:2) A jednoho umírajícího provinilce utěšil nadějí na život v ráji. (Lukáš 23:43) Když Ježíš mluvil o velké štědrosti svého Otce, určitě mu to pomáhalo, aby jeho láska k němu zůstala silná. Mnozí Kristovi následovníci se přesvědčili, že čím víc s druhými mluví o tom, jaký Jehova je a jakou naději dává všem, kdo ho milují, tím víc roste jejich vlastní víra a láska k němu.

18. V jakém ohledu bychom měli Ježíše následovat především a proč?

¹⁸ Ježíše bychom měli následovat v mnoha ohledech, ale ze všeho nejvíc v tom, že máme milovat Jehovu celým  svým srdcem, duší, myslí a silou. (Lukáš 10:27) Hloubku takové lásky nelze posuzovat jen podle toho, jak silně ji cítíme, ale také podle toho, jak ji dáváme najevo ve skutečném životě. Ježíš nejen cítil lásku k Otci a nejen řekl „miluji Otce“. Také prohlásil: „Aby svět viděl, že miluji Otce, jednám tak, jak mi Otec přikázal.“ (Jan 14:31) Satan tvrdil, že žádný člověk nebude Jehovovi sloužit z nesobecké lásky. (Job 2:4, 5) Ježíš chtěl dát na Satanovu zlomyslnou pomluvu tu nejlepší možnou odpověď, a proto odvážně a odhodlaně ukázal světu, jak moc svého Otce miluje. Udělal všechno, co si Otec přál, i když ho to stálo život. Budeš Ježíše následovat? Ukážeš světu, že Boha Jehovu opravdu miluješ?

19., 20. a) Proč je tak důležité, abychom se pravidelně účastnili shromáždění? b) Jak se můžeme dívat na osobní studium, rozjímání a modlitbu?

¹⁹ Projevovat takovou lásku patří k našim základním duchovním potřebám. Jehova nám proto umožňuje uctívat ho způsobem, díky kterému naše láska k němu roste a je čím dál silnější. Když jsi na shromáždění, připomínej si, že jsi tam proto, abys uctíval svého Boha. Uctíváš ho tím, že se připojuješ k upřímným modlitbám, že Boha chválíš zpěvem, že pozorně nasloucháš a že se při vhodných příležitostech aktivně zapojuješ. Taková shromáždění ti také umožňují, abys povzbuzoval své spolukřesťany. (Hebrejcům 10:24, 25) Když budeš Jehovu pravidelně uctívat na shromážděních, tvoje láska k němu stále poroste.

²⁰ V podstatě totéž platí o osobním studiu, rozjímání a modlitbě. Jsou to způsoby, jak můžeš být s Jehovou o samotě. Když studuješ Boží psané Slovo a rozjímáš o něm, Jehova sděluje své myšlenky tobě. Když se modlíš, pak mu zase ty otevíráš své srdce. Pamatuj, že modlitba neslouží  jen k tomu, abys Boha o něco žádal. Dává ti příležitost děkovat Jehovovi za to, že ti žehná, a chválit ho za jeho podivuhodná díla. (Žalm 146:1) Jehovu také můžeš chválit veřejně, a to s radostí a s nadšením. Neexistuje lepší způsob, jak mu dát najevo, že jsi mu vděčný a že ho miluješ.

21. Jak důležitá je láska k Jehovovi a o čem budou pojednávat následující kapitoly?

²¹ Láska k Bohu je klíčem k tomu, abys byl navždy šťastný. Kdyby ji měli Adam s Evou, obstáli by. Byla tím jediným, co potřebovali, ale co si nevypěstovali. Láska k Bohu je tím nejdůležitějším, co budeš potřebovat ty, abys obstál v jakékoli zkoušce víry, odmítl jakékoli pokušení a vydržel jakékoli utrpení. Je tím hlavním, co z nás dělá Ježíšovy následovníky. Láska k Bohu samozřejmě souvisí s láskou k bližním. (1. Jana 4:20) V následujících kapitolách se podrobněji podíváme na to, jak lásku k lidem projevoval Ježíš. V první z nich si odpovíme na otázku, proč za ním bez ostychu přicházelo tolik lidí.