1.–3. a) Jakým způsobem Ježíš opustil své apoštoly a proč to nebyl smutný konec? b) Proč je důležité vědět, co Ježíš dělá po svém návratu do nebe?

 NA JEDNÉ hoře stojí společně jedenáct mužů. S velkou láskou a obdivem se dívají na toho, kdo stojí před nimi. Má podobu člověka, ale ve skutečnosti je to vzkříšený Ježíš a je opět nejmocnějším z Jehovových duchovních synů. Tím místem, kam Ježíš shromáždil své apoštoly k poslednímu setkání, je Olivová hora.

² Tato hora patří k hřebenu vápencových pahorků, který je od Jeruzaléma oddělený údolím Kidron. V Ježíšovi jistě vyvolává mnoho vzpomínek. Na jejím úbočí leží městečko Betanie, kde vzkřísil Lazara. V nedalekém Betfage před několika týdny zahájil svou triumfální jízdu do Jeruzaléma. Také zahrada Getsemane, kde před svým zatčením strávil hodiny plné úzkosti, ležela pravděpodobně na Olivové hoře. Na stejném pahorku se Ježíš chystá své nejbližší přátele a následovníky opustit. Loučí se s nimi laskavými slovy a pak začíná vystupovat vzhůru. Apoštolové stojí jako přikovaní a upřeně se dívají za svým milovaným Pánem, který stoupá k obloze. Nakonec ho zahalí oblak a oni ho už nevidí. (Skutky 1:6–12)

³ Připadá ti ta scéna sice krásná, ale zároveň skličující? Máš dojem, že to je smutný konec? Skutečnost je jiná. Objevují se totiž dva andělé a připomínají apoštolům, že Ježíšův příběh zdaleka nekončí. (Skutky 1:10, 11) Jeho odchod do nebe je v mnoha ohledech teprve začátkem něčeho nového. Boží Slovo nám dává nahlédnout do toho, co  se s Ježíšem dělo dál, a pro nás jsou tyto informace velmi důležité. Proč? Vzpomeňme si na slova, která Ježíš řekl Petrovi: „Následuj mě.“ (Jan 21:19, 22) Tento příkaz bychom měli poslouchat všichni – a to nejen občas, ale každý den. Má to být náš způsob života. Proto je potřeba vědět, co náš Pán v dnešní době dělá a jaké úkoly v nebi dostal.

4. Jak Bible ukázala, co se stane v nebi, až se tam Ježíš vrátí?

⁴ O Ježíšově příchodu do nebe a o tom, s jakou radostí ho tam andělé a jeho Otec přivítali, nám Bible neříká nic. Předem ale ukázala, co se v nebi stane krátce po jeho návratu. Židé totiž byli déle než patnáct století pravidelně svědky posvátného obřadu. Jednou za rok, v Den smíření, vstupoval velekněz do Nejsvětější v chrámu a stříkl před truhlu smlouvy krev zvířat, která byla ten den obětována. Toho dne velekněz představoval Mesiáše. Prorocký význam tohoto obřadu Ježíš naplnil jednou provždy po svém návratu do nebe. Přišel před samotného Jehovu – do nejsvětějšího místa ve vesmíru – a předložil svému Otci hodnotu své výkupní oběti. (Hebrejcům 9:11, 12, 24) Přijal to Jehova?

5., 6. a) Co svědčilo o tom, že Jehova přijal Kristovu výkupní oběť? b) Kdo má z výkupného prospěch a v jakém ohledu?

⁵ Odpověď zjistíme, jestliže se zamyslíme nad tím, co se stalo několik dnů po Ježíšově návratu do nebe. Když byla skupina asi 120 křesťanů pohromadě v jedné horní místnosti v Jeruzalémě, najednou se ozval v celém tom místě hluk, jako když se přižene prudký vítr. Nad hlavou se jim objevily jakoby ohnivé jazyky, naplnil je svatý duch a oni začali mluvit různými jazyky. (Skutky 2:1–4) Tato událost byla znamením, že se zrodil nový národ, duchovní Izrael. Byl to Boží nový „vyvolený rod“ a „královské kněžstvo“  a měl na zemi vykonávat Boží vůli. (1. Petra 2:9) Bylo zřejmé, že Bůh Jehova Kristovu výkupní oběť přijal a schválil. Vylití svatého ducha patřilo k prvním úžasným věcem, které výkupné umožnilo.

⁶ Od té doby přináší Kristovo výkupné mnoho dobrého křesťanům po celém světě. Ať patříme k „malému stádu“ těch, kdo budou s Kristem vládnout v nebi, nebo k „jiným ovcím“, které budou pod touto vládou žít na zemi, všichni máme z jeho oběti prospěch. (Lukáš 12:32; Jan 10:16) Ježíšova oběť je základem pro naši naději a pro odpuštění našich hříchů. Pokud v tuto oběť věříme a denně Ježíše následujeme, můžeme mít čisté svědomí a také naději na krásnou budoucnost. (Jan 3:16)

7. Jakou moc dostal Ježíš po návratu do nebe a jak ho můžeš podporovat?

⁷ Co Ježíš dělá v nebi od té doby, kdy se tam vrátil? Má nesmírnou moc. (Matouš 28:18) Jehova ho ustanovil, aby panoval nad křesťanským sborem, a Ježíš tento úkol plní láskyplně a spravedlivě. (Kolosanům 1:13) Jak bylo předpovězeno, Ježíš zajistil, aby o potřeby jeho stáda pečovali odpovědní muži. (Efezanům 4:8) Vybral například Pavla, aby byl „apoštolem pro národy“, a poslal ho oznamovat dobrou zprávu široko daleko. (Římanům 11:13; 1. Timoteovi 2:7) Koncem prvního století adresoval Ježíš sedmi sborům v římské provincii Asie poselství, která obsahovala pochvaly, rady i napomenutí. (Zjevení, 2. a 3. kapitola) Uznáváš Ježíše jako hlavu křesťanského sboru? (Efezanům 5:23) Pokud ano, můžeš ho podporovat třeba tak, že posloucháš ty, kdo nás ve sboru vedou.

8., 9. Jakou moc dostal Ježíš v roce 1914 a jak by nás to mělo ovlivňovat při našem rozhodování?

⁸ Ještě větší moc dostal Ježíš v roce 1914. Toho roku se  stal králem Jehovova mesiášského království. Když začal vládnout, „v nebi vypukla válka“. K čemu to vedlo? Satan a jeho démoni byli svrženi na zem a v důsledku toho nastalo období velkých těžkostí. Války, zločinnost, terorismus, nemoci, zemětřesení, hlad – tyto jevy dnes postihují lidstvo stále víc a připomínají nám, že Ježíš už vládne v nebi. Satan je až dosud „vládce tohoto světa“, i když už mu „zbývá málo času“. (Zjevení 12:7–12; Jan 12:31; Matouš 24:3–7; Lukáš 21:11) Ježíš ale dává lidem na celém světě příležitost, aby mesiášské království přijali.

⁹ Postavit se na stranu krále Božího království je životně důležité. Z našeho každodenního rozhodování musí být zřejmé, že se chceme líbit jemu, a ne tomuto zkaženému světu. Ježíš, „Král králů a Pán pánů“, miluje to, co je správné. Když tedy pozoruje lidstvo, jeho srdce plane hněvem a zároveň překypuje radostí. (Zjevení 19:16) Proč?

10. Jaký je Ježíš ve své podstatě, ale co vyvolává jeho hněv?

¹⁰ Náš Pán se podobá svému Otci, a je proto ve své podstatě šťastný. (1. Timoteovi 1:11) Když byl člověkem, nehledal na druhých chyby ani nebylo těžké se mu zavděčit. Ale mnohé z toho, co se dnes děje na zemi, v něm jistě vyvolává hněv. Určitě pociťuje hněv vůči všem těm náboženským organizacím, které lživě tvrdí, že ho zastupují. Předpověděl: „Do nebeského království nevejde každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, ale jenom ten, kdo koná vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, copak jsme … ve tvém jménu nedělali mnoho zázraků [nebo „mocných skutků“]?‘ Ale já jim odpovím: ‚Nikdy jsem s vámi neměl nic společného! Jděte  ode mě pryč, vy ničemové!‘“ (Matouš 7:21–23; poznámka pod čarou)

11.–13. Proč se možná někteří lidé pozastaví nad přísnými slovy, která Ježíš adresoval těm, kdo v jeho jménu konají „mnoho mocných skutků“, a proč se Ježíš hněvá? Uveď přirovnání.

¹¹ Mnozí lidé, kteří se dnes považují za křesťany, se nad tímto výrokem možná pozastaví. Proč Ježíš adresoval tak silná slova někomu, kdo v jeho jménu koná „mnoho mocných skutků“? Takzvané křesťanské církve financují charitativní činnost, pomáhají chudým, staví nemocnice a školy a dělají i mnoho dalších věcí. Proč si přesto zaslouží Ježíšův hněv, poznáme z následujícího názorného příkladu.

¹² Jistý otec a matka potřebují odcestovat. Nemohou s sebou vzít děti, a proto si najmou chůvu. Jejich pokyny jsou jednoduché: „Postarejte se nám o děti. Dávejte jim najíst, dbejte o to, aby byly čisté, a hlídejte je, aby se jim nic nestalo.“ Ale když se rodiče vrátí, jsou zděšení, protože děti jsou vyhladovělé, špinavé, nezdravé a nešťastné. Pláčou, aby upoutaly pozornost chůvy, ale ona si jejich křiku nevšímá. Proč? Stojí na schůdkách a myje okna. Rozzlobení rodiče žádají vysvětlení. Chůva odpovídá: „Podívejte se, co jsem všechno udělala! Vždyť jsem umyla okna! Také jsem po domě spoustu věcí opravila – a to všechno jsem udělala pro vás!“ Budou s tím snad rodiče spokojení? To těžko. Nic takového od ní nevyžadovali. Jejich jediným přáním bylo, aby pečovala o děti. To, že se jejich pokyny neřídila, je rozčilí.

¹³ Podobně jako zmíněná chůva se chovají takzvané křesťanské církve. Ježíš dal těm, kdo ho zastupují, pokyny, aby lidem poskytovali duchovní jídlo. Měli je učit o pravdách obsažených v Božím Slově a pomáhat jim, aby zůstali duchovně  čistí. (Jan 21:15–17) Představitelé těchto církví se však jeho pokyny vůbec neřídí. Lidé jsou duchovně vyhladovělí, jsou zmatení falešnými naukami a základní biblické pravdy vůbec neznají. (Izajáš 65:13; Amos 8:11) I když se církevní představitelé snaží zlepšit svět, jen stěží tím mohou omluvit svou svévolnou neposlušnost. Navíc se tento světový systém podobá domu, který je určený k demolici. Boží Slovo jasně ukazuje, že Satanův svět bude brzy zničen. (1. Jana 2:15–17)

14. Které dílo dnes Ježíšovi dělá radost a proč?

¹⁴ Ježíš je naproti tomu určitě velmi šťastný, když z nebe pozoruje miliony lidí, jak druhým pomáhají stát se učedníky. Vždyť to je úkol, který dal svým následovníkům, než odešel ze země. (Matouš 28:19, 20) Dělat radost mesiášskému králi je opravdu velká čest. Buďme rozhodnutí stále pomáhat „věrnému a rozvážnému otroku“. (Matouš 24:45) Tato malá skupina pomazaných bratrů – na rozdíl od představitelů takzvaných křesťanských církví – poslušně řídí kazatelskou činnost a věrně sytí Kristovy ovce.

15., 16. a) Jak Ježíš vnímá to, že je dnes na světě tak málo lásky, a jak to víme? b) Proč Ježíš pociťuje hněv vůči představitelům takzvaných křesťanských církví?

¹⁵ Můžeme si být jistí, že náš Král pociťuje hněv, když vidí, jak málo lásky je dnes na zemi. Mohli bychom si připomenout situaci, kdy farizeové kritizovali Ježíše za to, že uzdravoval v sabatu. Měli tak nelítostné srdce a byli tak zatvrzelí, že neviděli nic než svůj vlastní přísný výklad Mojžíšova zákona a svůj ústní zákon. Ježíš svými zázraky vykonal nesmírné dobro. Ale skutečnost, že tyto zázraky lidem přinášely radost a úlevu a posilovaly jejich víru, pro tyto muže nic neznamenala. Co si o nich Ježíš myslel? Jednou  se po nich rozhořčeně rozhlédl, „protože ho hluboce zarmoutila necitelnost jejich srdce“. (Marek 3:5)

¹⁶ Dnes Ježíš vidí daleko víc věcí, kvůli kterým je hluboce zarmoucený. Představitelé takzvaných křesťanských církví jsou slepě oddaní tradicím a naukám, které jsou v rozporu s Biblí. Kromě toho je dráždí kázání dobré zprávy o Božím království. Na mnoha místech na světě jejich duchovní byli a jsou v zákulisí zlomyslného pronásledování křesťanů, kteří se upřímně snaží kázat tu samou zprávu, kterou kázal Ježíš. (Jan 16:2; Zjevení 18:4, 24) Takoví duchovní přitom často vybízejí své vlastní následovníky, aby šli do války a připravovali druhé o život – jako kdyby se Ježíši Kristu něco takového líbilo!

17. Jak Ježíšovi dělají jeho praví následovníci radost?

¹⁷ Naproti tomu Ježíšovi praví následovníci se snaží projevovat svým bližním lásku. Navzdory odporu sdělují dobrou zprávu lidem „všeho druhu“, jako to dělal Ježíš. (1. Timoteovi 2:4) A láska, kterou si projevují navzájem, je něčím mimořádným. Je to jejich nejvýraznější poznávací znak. (Jan 13:34, 35) Když si svých spolukřesťanů váží a jednají s nimi s láskou a úctou, opravdu tím následují Ježíše a on z nich má obrovskou radost.

18. Co se našeho Pána bolestně dotýká, ale jak mu můžeme dělat radost?

¹⁸ Nezapomeňme také, že náš Pán cítí bolest, když jeho následovníci nejsou vytrvalí, nechávají ochladnout svou lásku k Jehovovi a přestávají mu sloužit. (Zjevení 2:4, 5) Ale z těch, kdo vytrvají až do konce, má Ježíš radost. (Matouš 24:13) Rozhodně tedy stále pamatujme na Kristův příkaz: „Následuj mě.“ (Jan 21:19) Zamysleme se teď nad některými dobrými věcmi, které mesiášský král dá těm, kdo vytrvají až do konce.

19., 20. a) Jakou odměnu nám už teď přináší to, že následujeme Ježíše? b) Jak to, že následovníci Krista mají takového otce, jakého potřebují?

¹⁹ Když Ježíše následujeme, můžeme už dnes mít opravdu bohatý život. Jestliže posloucháme jeho pokyny a řídíme se jeho příkladem a dáváme tak najevo, že ho uznáváme za svého Pána, pak získáme poklady, které lidé po celém světě hledají marně. Budeme mít práci, která dá našemu životu smysl a hodnotu, získáme rodinu bratrů a sester, kteří nás mají opravdu rádi, a budeme mít čisté svědomí a vnitřní klid. Krátce řečeno, získáme bohatý a uspokojující život. Ale to není všechno.

²⁰ Pro ty, kdo mají naději, že budou věčně žít na zemi, se Ježíš stává Věčným otcem. Jehova jim ho dává jako náhradu za lidského otce Adama, který všechny své potomky tak hanebně zklamal. (Izajáš 9:6, 7) Když v Ježíše věříme a tak ho přijímáme za svého Věčného otce, pak máme spolehlivou naději na věčný život. A navíc se tím stále víc přibližujeme k Bohu Jehovovi. Jak už jsme si řekli, pokud se den co den snažíme jednat podle Ježíšova příkladu, je to ten nejlepší způsob, jak poslouchat příkaz: „Napodobujte… Boha jako milované děti.“ (Efezanům 5:1)

21. Jak Kristovi následovníci odrážejí v temném světě jasné světlo?

²¹ Když napodobujeme Ježíše a jeho Otce Jehovu, dokážeme něco úžasného: odrážet jasné světlo. Ve světě, kde Satanovou vinou miliardy lidí bloudí v temnotě a napodobují Satanovy vlastnosti, my jako Kristovi následovníci šíříme kolem sebe odraz toho nejjasnějšího světla. Je to světlo v podobě biblických pravd, znamenitých křesťanských vlastností, opravdové radosti, pravého pokoje a skutečné  lásky. Zároveň se čím dál víc přibližujeme k Jehovovi – a to je ten nejvyšší cíl, to nejlepší, o co může kterákoli inteligentní bytost usilovat.

22., 23. a) Jaká odměna čeká ty, kdo dál věrně následují Ježíše? b) K čemu bychom měli být rozhodnutí?

²² Přemýšlej také o tom, co pro tebe chce Jehova prostřednictvím svého mesiášského krále udělat v budoucnosti. Tento král již brzy povede válku proti Satanovu zkaženému systému. Ježíšovo vítězství je naprosto jisté. (Zjevení 19:11–15) Potom Kristus zahájí svou tisíciletou vládu nad zemí. S těmi, kdo s ním budou vládnout v nebi, pomůže věrným lidem, aby dospěli k dokonalosti a mohli se těšit  ze všech darů, které plynou z výkupného. Představ si, že jsi mladý, silný a naprosto zdravý a máš radost z toho, že můžeš s ostatními Božími služebníky spolupracovat na přeměňování země v ráj. Na konci své tisícileté vlády Ježíš opět předá Království svému Otci. (1. Korinťanům 15:24) Budeš-li Krista dál věrně následovat, dostaneš tak nádhernou odměnu, že je těžké si ji představit – „slavnou svobodu Božích dětí“! (Římanům 8:21) Ano, získáme všechny ty dobré věci, o které Adam s Evou přišli. Jako Jehovovi pozemští synové a dcery budeme navždy zbaveni každé stopy Adamova hříchu. Opravdu, ani „smrt už nebude“. (Zjevení 21:4)

²³ Vzpomeň si na toho bohatého mladého vůdce, o kterém byla zmínka v 1. kapitole. Ježíš ho vybídl: „Přijď a staň se mým následovníkem.“ On však pozvání odmítl. (Matouš 19:16–22) Nikdy takovou chybu neudělej! Přijmi Ježíšovo pozvání s radostí a nadšením. Rozhodni se, že vytrváš a že budeš dobrého pastýře následovat neustále – den co den, rok co rok. Pak na vlastní oči uvidíš, jakým nádherným způsobem nakonec splní všechny Jehovovy sliby!