1.–3. Co se stane, když k Ježíšovi přicházejí rodiče se svými dětmi, a co se z této příhody o Ježíšovi dozvídáme?

 JEŽÍŠ ví, že se jeho pozemský život rychle chýlí ke konci. Zbývá mu už jen několik týdnů, a je toho třeba ještě tolik vykonat! Společně s apoštoly káže v Pereji, v oblasti ležící východně od Jordánu. Postupují na jih a míří k Jeruzalému, kde bude Ježíš slavit svůj poslední Pesach, který vyvrcholí dramatickými událostmi.

² Ježíš právě domluvil s náboženskými vůdci, se kterými řešil závažné věci. Vzápětí nastává rozruch. K Ježíšovi přicházejí lidé se svými dětmi, aby jim ho ukázali. Patrně jsou to děti nejrůznějšího věku. Marek totiž při této příležitosti používá výraz, který předtím uplatnil na dvanáctileté dítě, zatímco Lukáš používá výraz, který lze přeložit slovem „děťátka“. (Lukáš 18:15; Marek 5:41, 42; 10:13) Tam, kde jsou děti, bývá většinou značný hluk a neklid. Ježíšovi učedníci se na rodiče zlobí – možná v domnění, že Pán je příliš zaneprázdněný, než aby se věnoval dětem. Co udělá Ježíš?

³ Když vidí, co se děje, rozhořčí se. Na koho? Na děti? Nebo na rodiče? Vůbec ne. Rozhořčí se na učedníky. Říká jim: „Nechte malé děti, ať ke mně přichází. Nebraňte jim v tom, protože takovým patří Boží království. Ujišťuji vás, že kdo nepřijme Boží království jako malé dítě, rozhodně do něho nevejde.“ Potom bere děti „do náruče“ a žehná jim. (Marek 10:13–16) Z Markova vyjádření lze usoudit, že Ježíš je láskyplně objímá a některé malé děti možná doslova chová  v náručí. Je zřejmé, že Ježíš má děti rád. Z této příhody se však o něm dozvídáme ještě něco jiného – totiž že je přístupný.

4., 5. a) Z čeho poznáváme, že Ježíš byl přístupný? b) Kterými otázkami se budeme zabývat v této kapitole?

⁴ Kdyby byl Ježíš přísný, chladný nebo pyšný, děti by k němu patrně nic nepřitahovalo. I rodiče by asi pociťovali zábrany a nepřicházeli by k němu. Ale představ si, jak museli zářit, když tento laskavý člověk projevoval jejich dětem lásku, dával najevo, že mají v Božích očích cenu, a žehnal jim. Na Ježíšovi sice spočívala ta největší tíha odpovědnosti, ale přesto zůstal tím nejpřístupnějším člověkem.

⁵ Jací lidé kromě rodičů a dětí k Ježíšovi rádi přicházeli? Díky čemu byl tak přístupný? A jak ho můžeme v tomto směru napodobovat? Uvidíme.

6.–8. Ve společnosti jakých lidí Ježíš často býval a v čem se jeho postoj k nim lišil od postoje náboženských vůdců?

⁶ Při čtení evangelií tě možná překvapí, že k Ježíšovi přicházely bez rozpaků velké skupiny lidí. Ve spojitosti s ním často čteme o velkých zástupech. „Následovaly [ho] velké zástupy lidí z Galileje.“ „Shromáždily se k němu velké zástupy lidí.“ „Cestovaly s ním velké zástupy lidí.“ (Matouš 4:25; 15:30; Lukáš 14:25) Ano, Ježíš byl často obklopen velkým množstvím lidí.

⁷ Většinou to byli obyčejní lidé, kterým náboženští vůdci opovržlivě říkali „lidé země“. Farizeové a kněží o nich prohlásili, že jsou to „prokletí lidé, kteří neznají Zákon“. (Jan 7:49) Pozdější rabínské spisy takový postoj potvrzují. Mnoho náboženských vůdců obyčejnými lidmi pohrdalo. Odmítali  s nimi jíst, nakupovat u nich a stýkat se s nimi. Někteří dokonce tvrdili, že ti, kdo neznají ústní zákon, nemají naději na vzkříšení! Mnozí obyčejní lidé se určitě takovým náboženským vůdcům raději vyhýbali a nežádali je o pomoc ani o radu. Ale Ježíš se těmto mužům vůbec nepodobal.

⁸ S obyčejnými lidmi se bez zábran stýkal. Jedl s nimi, uzdravoval je, vyučoval je a dával jim naději. Ježíš si samozřejmě nedělal žádné iluze. Uvědomoval si, že většina těchto lidí nevyužije příležitost sloužit Jehovovi. (Matouš 7:13, 14) Na každého jednotlivce se ale díval pozitivně a byl si jistý, že mnozí se rozhodnou jednat správně. Jeho postoj se tedy od postoje necitelných kněží a farizeů opravdu lišil! Za Ježíšem ale kupodivu přicházeli i kněží a farizeové. Mnozí z nich se změnili a začali ho následovat. (Skutky 6:7; 15:5) Ježíšovu přístupnost vnímali i někteří bohatí a vlivní lidé. (Marek 10:17, 22)

9. Proč k Ježíšovi neváhaly přicházet ani ženy?

⁹ K Ježíšovi neváhaly přistupovat ani ženy. Těch se jistě bolestně dotýkalo, že jim náboženští vůdci často dávali najevo opovržení. Rabíni se obvykle stavěli proti tomu, aby ženy kdokoli vyučoval. Nesměly ani svědčit v právních případech, protože jejich svědectví bylo považováno za nespolehlivé. Rabíni dokonce v jedné ze svých modliteb děkovali Bohu, že nejsou ženami! Z Ježíšovy strany však ženy žádné takové pohrdání nepociťovaly. Mnohé k němu přicházely a chtěly se od něj učit. Jednou z nich byla Lazarova sestra Marie. Zatímco její sestra Marta pobíhala sem a tam a dělala si starosti s přípravou jídla, Marie seděla u Pánových nohou a soustředěně naslouchala jeho slovům. Ježíš ji pochválil za to, že na první místo dává věci, které jsou opravdu důležité. (Lukáš 10:39–42)

10. V čem se Ježíšovo jednání s nemocnými lidmi lišilo od způsobu, jak s nimi jednali náboženští vůdci?

 ¹⁰ K Ježíšovi se ve velkém počtu shromažďovali také nemocní, s nimiž náboženští vůdci často zacházeli jako s vyvrheli. Mojžíšův zákon obsahoval předpisy, podle nichž měli být malomocní lidé ze zdravotních důvodů v karanténě. Ale nebyl žádný důvod jednat s nimi nelaskavě. (3. Mojžíšova, 13. kapitola) Podle pozdějších rabínských pravidel však byli malomocní lidé považováni za tak odporné, jako jsou výkaly. Někteří náboženští vůdci dokonce po malomocných házeli kamení, aby je udrželi v patřičné vzdálenosti! Těžko si můžeme představit, že by lidé, se kterými se zacházelo tak opovržlivě, mohli sebrat odvahu a přiblížit se k nějakému učiteli. Za Ježíšem ale malomocní přicházeli. Jeden z nich vyjádřil svoji víru známými slovy: „Pane, pokud budeš chtít, můžeš mě uzdravit.“ (Lukáš 5:12) V následující kapitole si ukážeme, jak na to Ježíš reagoval. Pro tuto chvíli stačí říci: Sotva by mohl existovat jasnější důkaz toho, že byl Ježíš přístupný.

11. Který příklad ukazuje, že k Ježíšovi přistupovali bez zábran i lidé obtížení pocitem viny, a proč to je důležité?

¹¹ K Ježíšovi přistupovali bez zábran také lidé, které tížil pocit viny. Například si vzpomeňme, co se stalo, když Ježíš jedl v domě jistého farizea. Přišla tam žena, o které se vědělo, že je hříšnice. Poklekla u Ježíšových nohou a plakala kvůli svým proviněním. Slzami smáčela jeho nohy a utírala je svými vlasy. Ježíšův hostitel tím byl znechucený a v duchu Ježíše tvrdě odsoudil za to, že té ženě dovolil, aby se ho dotýkala. Ježíš však ženu za její upřímné pokání laskavě pochválil a ujistil ji, že Jehova jí odpouští. (Lukáš 7:36–50) Dnes je důležitější než kdykoli dřív, aby lidé  zkroušení vědomím viny cítili, že se mohou bez ostychu obrátit na ty, kdo jim mohou pomoci napravit jejich vztah k Bohu. Díky čemu byl Ježíš tak přístupný?

12. Proč není nic divného na tom, že lidé k Ježíšovi přistupovali bez zábran?

¹² Pamatujme na to, že Ježíš dokonale napodoboval svého milovaného nebeského Otce. (Jan 14:9) Bible nám připomíná, že Jehova „není daleko od nikoho z nás“. (Skutky 17:27) On je ten, který vyslýchá modlitby. Jeho věrní služebníci i jiní lidé, kteří ho upřímně chtějí najít a sloužit mu, k němu mohou přistupovat vždy. (Žalm 65:2) Jen si to představ – ta nejmocnější a nejvýznamnější osobnost ve vesmíru je také nejpřístupnější! Ježíš miluje lidi podobně jako jeho Otec. V následujících kapitolách se budeme zabývat tím, jakou lásku měl Ježíš hluboko ve svém srdci. Lidé k němu ovšem mohli bez zábran přistupovat hlavně proto, že jim dával svou lásku zřetelně najevo. Prozkoumejme teď několik Ježíšových povahových rysů, ve kterých se taková láska zračila.

13. Jak mohou rodiče napodobovat Ježíše?

¹³ Lidé snadno rozpoznali, že Ježíš má o ně osobní zájem. Projevoval ho i za obtížných okolností. Už jsme viděli, že když za ním přicházeli rodiče se svými dětmi, Ježíš zůstal přístupný, ačkoli byl velmi zaneprázdněný mnoha důležitými povinnostmi. To je opravdu vynikající příklad pro rodiče! Vychovávat děti je v dnešním světě náročné. Děti však musí cítit, že jejich rodiče jsou přístupní. Jestliže jsi rodič, pak víš, že dítě někdy vyžaduje pozornost právě ve chvíli, kdy jsi zavalený prací a nemůžeš se mu věnovat. Ale co kdybys mu slíbil, že si na něj uděláš čas co nejdřív? Když své slovo dodržíš, dítě se přesvědčí, že trpělivost se vyplácí.  Také pozná, že za tebou může klidně přijít s jakýmkoli problémem nebo starostí.

14.–16. a) Za jakých okolností vykonal Ježíš svůj první zázrak a proč to bylo něco úžasného? b) Co o Ježíšovi poznáváme z jeho zázraku vykonaného v Káně a jaké poučení si z toho mohou vzít rodiče?

¹⁴ Ježíš dával lidem znát, že jejich problémy bere vážně. Připomeňme si například jeho první zázrak. Tehdy se účastnil svatební hostiny v galilejském městě Kána. Vznikla tam nepříjemná situace – došlo víno. Ježíšova matka Marie o tom svému synovi řekla. A co Ježíš udělal? Přikázal sloužícím, aby naplnili šest velkých kamenných džbánů vodou. Když potom donesli vedoucímu hostiny trochu na ochutnání, ukázalo se, že to je vynikající víno. Šlo snad o nějaký trik, o nějaký eskamotérský kousek? To rozhodně ne. Voda byla opravdu přeměněna „ve víno“. (Jan 2:1–11) Umět přeměnit jednu věc v druhou – to je odvěký sen člověka. Takzvaní alchymisté se po staletí snažili přeměnit olovo ve zlato. Nikdy se jim to nepodařilo, ačkoli olovo a zlato jsou vlastně prvky velice podobné. a Jak je to v případě vody a vína? Chemické složení vody je jednoduché. Voda je sloučenina dvou základních prvků. Naproti tomu víno obsahuje téměř tisíc komponent, včetně mnoha složitých sloučenin. Proč Ježíš vlastně tak úžasný skutek vykonal? Vždyť nešlo o nic závažného – jen o nedostatek vína při svatební hostině.

¹⁵ Pro nevěstu a ženicha to nebyl banální problém. Na Blízkém východě bylo ve starověku velice důležité projevovat pohostinnost pozvaným hostům. Kdyby při svatební  hostině došlo víno, pro nevěstu a ženicha by to byla velká ostuda. Cítili by se trapně a pokazilo by to nejen jejich svatební den, ale na mnoho let i jejich vzpomínky. Problém s vínem byl závažný pro nevěstu a ženicha a bral ho vážně i Ježíš. Proto s tím něco udělal. Chápeš, proč k němu lidé přicházeli se svými starostmi?

¹⁶ Užitečné poučení si z toho mohou opět vzít rodiče. Co když za tebou tvé dítě přijde s něčím, co ho tíží? Možná bys měl chuť nad jeho trápením mávnout rukou jako nad něčím, co nestojí za řeč, nebo se tomu dokonce zasmát. Ve srovnání se starostmi, které máš ty, může problém dítěte vypadat opravdu bezvýznamný. Uvědom si ale, že v očích dítěte je to vážná věc. Jestliže je to něco důležitého pro člověka, kterého máš tak rád, neměl bys to brát vážně i ty? Pokud dáš dítěti najevo, že jeho problémy jsou pro tebe důležité, bude vědět, že za tebou může přijít se vším.

17. Jaký příklad mírnosti dal Ježíš a jak to, že mírnost je dokladem síly?

 ¹⁷ Jak jsme viděli při studiu 3. kapitoly, Ježíš byl mírný a pokorný. (Matouš 11:29) Mírnost je krásná vlastnost. Je výmluvným dokladem pokory, která vychází ze srdce. Patří k ovoci Božího svatého ducha a souvisí s moudrostí, která je od Boha. (Galaťanům 5:22, 23; Jakub 3:13) Ježíš se ovládal i tehdy, když s ním lidé jednali tím nejhorším způsobem. Jeho mírnost rozhodně nebyla slabostí. Jeden znalec Bible o této vlastnosti říká, že je v ní jemnost, ale že „za touto jemností stojí nezlomná síla“. K tomu, abychom ovládli rozčilení a jednali s druhými mírně, často opravdu potřebujeme velkou sílu. Když však Jehova našemu úsilí požehná, dokážeme Ježíšovu mírnost napodobit a díky tomu se staneme přístupnějšími.

18. Ze kterého příkladu je patrná Ježíšova rozumnost? Proč je možné říci, že rozumný člověk je zároveň přístupný?

¹⁸ Ježíš byl rozumný. Když byl v Tyru, obrátila se na něj s prosbou o pomoc jistá žena, jejíž dcera byla „posedlá démonem a hrozně [trpěla]“. Ježíš jí třemi různými způsoby ukázal, že jejímu přání nehodlá vyhovět. Poprvé odpověděl mlčením, podruhé jí vysvětlil, proč její prosbě nemá vyhovět, a potřetí to ještě víc objasnil pomocí přirovnání. Ale byl přitom chladný a neústupný? Naznačil snad této ženě, že se dostává na tenký led, když se opovažuje odporovat slovům tak významného muže? Ne, zřejmě cítila, že se nemá čeho bát. Nejen že prosila o pomoc, ale dělala to vytrvale, i když se zdálo, že Ježíš není ochotný jí vyhovět. Ježíš viděl, že za její vytrvalostí se skrývá pozoruhodná víra, a její dceru uzdravil. (Matouš 15:22–28) Ježíš byl rozumný a byl ochotný naslouchat druhým, a když to bylo vhodné, vyhovět jim. Jistě právě z těchto důvodů lidé dělali všechno pro to, aby se k němu dostali.

19. Podle čeho poznáme, zda jsme opravdu přístupní?

¹⁹ Lidé o sobě rádi říkají, že jsou přístupní. Například někteří odpovědní činitelé rádi prohlašují, že zastávají politiku otevřených dveří, že jejich podřízení k nim mají kdykoli volný přístup. Bible však důrazně upozorňuje: „Mnoho lidí mluví o své věrné lásce, ale kdo najde opravdu věrného člověka?“ (Přísloví 20:6) Tvrdit, že jsme přístupní, je snadné – ale skutečně tuto stránku Ježíšovy lásky věrně napodobujeme? Odpovědí nemusí být to, co si o sobě myslíme my sami, ale spíš to, jak nás vidí druzí. Pavel řekl: „Ať všichni lidé vědí, že jste rozumní.“ (Filipanům 4:5) Každý z nás by si měl položit otázku: Co si o mně myslí druzí? Jakou mám pověst?

20. a) Proč je důležité, aby byli křesťanští starší přístupní? b) Proč bychom měli být rozumní v tom, co od sborových starších očekáváme?

²⁰ Zejména křesťanští starší se snaží být přístupní. Opravdově si přejí jednat tak, aby odpovídali popisu zaznamenanému u Izajáše 32:1, 2: „Každý z nich bude jako úkryt před větrem, jako skrýš před lijákem, jako proudy vody v bezvodé krajině, jako stín mohutné skály ve vyprahlé zemi.“ Takovou ochranu, takové osvěžení a takovou úlevu může starší poskytovat jen tehdy, jestliže je za všech okolností přístupný. Je pravda, že to není vždy snadné,  protože v této obtížné době nesou starší velkou odpovědnost. Přesto však nikdy nechtějí budit dojem, že mají příliš mnoho práce, než aby se starali o to, co potřebují Jehovovy ovce. (1. Petra 5:2) Ostatní ve sboru se snaží být rozumní v tom, co od starších očekávají. Zároveň projevují pokoru a ochotně s nimi spolupracují. (Hebrejcům 13:17)

21. Co mohou rodiče udělat pro to, aby děti věděly, že za nimi mohou kdykoli přijít, a o čem bude pojednávat následující kapitola?

²¹ Rodiče se snaží být dětem stále k dispozici. Vždyť jde o mnoho! Chtějí, aby děti věděly, že tatínkovi nebo mamince se mohou se vším svěřit. Křesťanští rodiče se proto snaží být mírní a rozumní. Například si dávají pozor, aby se hned nerozčilili, když se dítě přizná k nějaké chybě nebo když uvažuje nesprávně. Trpělivě své děti vedou a přitom se snaží udržovat dobrou komunikaci. O to, abychom stále byli přístupní jako Ježíš, se ve skutečnosti snažíme všichni. Následující kapitola bude pojednávat o Ježíšově hlubokém soucitu – o jedné z hlavních vlastností, díky kterým byl Ježíš tak přístupný.