Vidíš tu holčičku na obrázku? – Její tatínek se jmenoval Jefta. Jméno té holčičky v Bibli není, ale víme, že dělala radost svému tatínkovi i Jehovovi. Něco si teď o nich přečteme.

Jefta byl dobrý člověk a často svojí holčičce vyprávěl o Jehovovi. Byl to taky silný muž a dobrý velitel. Izraelité ho proto poprosili, aby je vedl v boji proti nepřátelům.

Jefta se modlil, aby jim Bůh pomohl nepřátele porazit. A za vítězství Jehovovi něco slíbil. Řekl, že první člověk, který mu přijde naproti, až se vrátí domů, bude patřit Jehovovi. To znamenalo, že takový člověk bude celý život sloužit u svatostánku.  Svatostánek bylo místo, kde lidé uctívali Boha. Jefta bitvu vyhrál a vracel se domů. Víš, kdo mu šel naproti jako první? –

Byla to jeho dcera, jeho jediné dítě. A teď ji měl poslat pryč! Byl z toho moc smutný. Ale vzpomeň si, že Jefta to Jehovovi slíbil. Jeho dcera mu bez váhání řekla: „Tatínku, když jsi dal Jehovovi slib, musíš ho splnit.“

Jeftova dcera byla taky smutná. Věděla, že až bude sloužit u svatostánku, nebude se moct vdát ani mít děti. Moc ale chtěla splnit tatínkův slib a udělat radost Jehovovi. Bylo to pro ni důležitější než to, aby měla manžela a děti. Odešla tedy z domova a až do konce života sloužila u svatostánku.

Myslíš, že z toho měl její tatínek a Jehova radost? – Určitě ano. Jeftova dcera byla poslušná a měla ráda Jehovu. Když budeš jako ona, tvoji rodiče i Jehova z tebe budou mít velkou radost.