10. KAPITOLA
„Ožijete“
HLAVNÍ MYŠLENKA: Vidění „suchých kostí“, které ožily, a jeho větší splnění
1.–3. Proč se změnila nálada mezi Židy v Babyloně? (Viz úvodní obrázek.)
NÁLADA mezi Židy v Babyloně se úplně změnila! Ezekiel je asi pět let přesvědčoval, aby si nedělali zbytečné naděje, ale moc neuspěl. Bez ohledu na to, jaké prorocké scény zahrál, jaká pronesl přirovnání a jaká ohlásil poselství, vyhnanci odmítali věřit tomu, že Jehova dovolí, aby byl Jeruzalém zničen. I když se dozvěděli, že babylonské vojsko město obléhá, pořád si mysleli, že jeho obyvatelé jsou v bezpečí.
2 Ale teď, dva roky po začátku obléhání, dorazil do Babylonu uprchlík z Jeruzaléma a oznámil: „Město padlo!“ Ta zpráva vyhnance šokovala. Bylo pro ně těžké pochopit, co to vlastně znamená: jejich milované město, svatý chrám i rodná země – všechno je pryč! Naděje, ke které se dlouho upínali, skončila obrovským zklamáním. (Ezek. 21:7; 33:21)
3 V této chvíli plné zoufalství ale Ezekiel dostává působivé vidění, které přináší naději. Jaké obsahuje poselství pro zdrcené vyhnance? Jak se týká dnešního Božího lidu a co si z něj můžeme vzít my osobně? To zjistíme, když prozkoumáme, co Jehova Ezekielovi odhalil.
„Prorokuj nad těmito kostmi“ a „prorokuj k větru“
4. Co Ezekiela v tomto vidění upoutalo?
4 Přečti Ezekiela 37:1–10. Jehova dal Ezekielovi vidění, ve kterém ho postavil do údolí pokrytého kostmi. Jako by se chtěl ujistit, že Ezekiel pochopí plný význam vidění, nařídil mu, aby tuto spoustu rozházených kostí obešel kolem dokola. Když Ezekiel procházel údolím, na kostech ho zvlášť upoutaly dvě věci: „Že jich v tom údolí leží velmi mnoho a že jsou úplně suché.“
5. Které dva příkazy dal Jehova Ezekielovi a co se stalo, když je Ezekiel provedl?
5 Pak dal Jehova Ezekielovi dva příkazy, které měly uvést do pohybu postupnou obnovu. První příkaz zněl: „Prorokuj nad těmito kostmi.“ Měl jim říct: „Ožijete.“ (Ezek. 37:4–6) Jakmile to Ezekiel řekl, „ozval se nějaký zvuk. Byl slyšet chřestot a kosti se začaly jedna s druhou spojovat“. Potom „se na nich objevily šlachy a maso“ a kosti „se potáhly kůží“. (Ezek. 37:7, 8) Druhý příkaz zněl: „Prorokuj k větru.“ Měl mu říct: „Zafoukej na ty zabité.“ Zatímco Ezekiel prorokoval, „vstoupil do nich dech a oni ožili a postavili se na nohy. Bylo to obrovské vojsko“. (Ezek. 37:9, 10)
„Naše kosti vyschly a naše naděje zanikla“
6. Co Jehova Ezekielovi řekl, aby mu pomohl vidění pochopit?
6 Jehova potom Ezekielovi vysvětlil, jak vidění chápat. Řekl: „Tyto kosti, to je celý izraelský dům.“ Když se vyhnanci dozvěděli o zničení Jeruzaléma, skutečně se cítili tak, jako kdyby byli mrtví. Proto naříkali: „Naše kosti vyschly a naše naděje zanikla. Jsme ztraceni.“ (Ezek. 37:11; Jer. 34:20) Jehova na jejich nářek reagoval – ukázal, že toto pochmurné vidění kostí dává Izraelitům naději na světlou budoucnost.
7. Co podle Ezekiela 37:12–14 Jehova prorokovi odhalil a o čem tím vyhnance ujistil?
7 Přečti Ezekiela 37:12–14. Jehova tímto viděním vyhnance ujistil, že jim vrátí život a přivede je zpátky do jejich země, aby se tam usadili. Navíc je znovu oslovil „můj lide“. To muselo být pro deprimované vyhnance velkým povzbuzením! Proč si mohli být jistí, že se tento slib o obnově splní? Protože za ním stál sám Jehova. Prohlásil: „Já, Jehova, jsem promluvil a také jsem to udělal.“
8. a) V jakém smyslu byl „celý izraelský dům“ jakoby mrtvý? b) Jak Ezekiel 37:9 naznačuje, co bylo příčinou obrazné smrti Izraele? (Viz poznámka pod čarou.)
8 Jak se na starověkém Izraeli splnila pochmurná část tohoto prorockého vidění? Symbolická smrt Izraele začala už v roce 740 př. n. l., když bylo dobyto a odvedeno do vyhnanství desetikmenné království. A když byli asi o 130 let později odvedeni i obyvatelé Judska, byl v zajetí „celý izraelský dům“. (Ezek. 37:11) Celá skupina vyhnanců byla obrazně řečeno mrtvá jako kosti v Ezekielově vidění. * Vzpomeň si také, že Ezekiel neviděl jen tak nějaké kosti, ale „úplně suché“ kosti. To ukazovalo, že vyhnanci byli jakoby mrtví dlouhou dobu. A skutečně, když to období počítáme za Izrael a Judsko jako celek, trvalo přes 200 let, od roku 740 do roku 537 př. n. l. (Jer. 50:33)
9. V čem se to, co zažil „Boží Izrael“, podobá tomu, co zažil starověký Izrael?
9 Proroctví o obnově Izraele, například ta pronesená Ezekielem, mají větší splnění. (Sk. 3:21) Stejně jako byl starověký národ Izrael „zabit“ a dlouhou dobu byl obrazně mrtvý, i „Boží Izrael“, sbor pomazaných křesťanů, byl v obrazném smyslu zabit a dlouhou dobu byl v zajetí podobném smrti. (Gal. 6:16) Sbor pomazaných křesťanů byl v zajetí tak dlouho, že se jejich duchovní stav dal přirovnat ke kostem, které byly „úplně suché“. (Ezek. 37:2) V předchozí kapitole už bylo vysvětleno, o jaké období šlo: Sbor pomazaných křesťanů se dostal do zajetí ve druhém století n. l. a zůstal v něm řadu staletí, jak Ježíš ukázal ve svém podobenství o pšenici a plevelu. (Mat. 13:24–30)
„Úplně suché“ kosti v Ezekielově vidění znázorňovaly, že Jehovovi pomazaní budou dlouho v zajetí, které se bude podobat smrti (8., 9. odstavec)
„Kosti se začaly jedna s druhou spojovat“
10. a) Co měl Boží lid zažít podle Ezekiela 37:7 a 8? b) Na základě čeho bohabojní vyhnanci postupně získávali víru, že se jejich naděje splní?
10 Jehova ve starověku předpověděl, že jeho lid zažije postupné oživení. (Ezek. 37:7, 8) Například na základě čeho bohabojní vyhnanci postupně získávali víru, že se jejich naděje na návrat do Izraele splní? Jedním zdrojem naděje určitě byla prohlášení dřívějších proroků. Izajáš například předpověděl, že zbytek Izraelitů, „svaté semeno“, se vrátí do své země. (Iz. 6:13; Job 14:7–9) Tuto naději nepochybně udržovala při životě i proroctví o obnově, která zapsal Ezekiel. A to, že v Babyloně žili takoví věrní Boží služebníci jako Daniel a že v roce 539 př. n. l. došlo k ohromujícímu pádu města Babylonu, muselo naději vyhnanců na návrat ještě víc posílit.
11., 12. a) Jak probíhala postupná obnova „Božího Izraele“? (Viz také rámeček „Čisté uctívání Jehovy postupně obnoveno“.) b) Jakou otázku vyvolává prohlášení v Ezekielovi 37:10?
11 Jak probíhala podobná postupná obnova „Božího Izraele“, sboru pomazaných křesťanů? Když už jejich zajetí podobné smrti trvalo dlouhá staletí, ozval se „nějaký zvuk“ – „byl slyšet chřestot“, jak bohabojní jednotlivci povstávali na podporu pravého uctívání Boha. Například v 16. století William Tyndale přeložil Bibli do angličtiny. Římskokatoličtí duchovní byli vztekem bez sebe, že teď Bibli můžou číst obyčejní lidé, a Tyndala zabili. Přesto jiní odvážní jednotlivci překládali Bibli do dalších jazyků a duchovně temným světem se postupně šířilo světlo.
12 Později, když Charles Taze Russell a jeho spolupracovníci začali nadšeně odkrývat biblické pravdy, bylo to, jako kdyby se kosti potáhly „šlachami a masem“. Sionská Strážná věž a další publikace pomáhaly upřímným lidem objevovat duchovní pravdy a ty je motivovaly, aby se připojili k Božím pomazaným služebníkům. Začátkem 20. století byl Boží lid dál posilován takovými nástroji, jako bylo „Fotodrama stvoření“ a kniha The Finished Mystery (Ukončené tajemství). Krátce nato nastal čas, aby se s Boží pomocí „postavili ... na nohy“. (Ezek. 37:10) Kdy se to stalo a jak? Odpověď nám pomůžou najít události, které se odehrály ve starověkém Babyloně.
„Ožili a postavili se na nohy“
13. a) Jak se od roku 537 př. n. l. začala plnit slova v Ezekielovi 37:10 a 14? b) Ze kterých veršů vyplývá, že se do Izraele vrátili někteří potomci těch, kdo patřili do desetikmenného království?
13 Splnění tohoto vidění zažívali Židé v Babyloně od roku 537 př. n. l. Jak? Jehova je osvobodil ze zajetí a umožnil jim vrátit se do Izraele. Tím je oživil a oni se „postavili ... na nohy“. Skupina 42 360 Izraelitů a asi 7 000 Neizraelitů odešla z Babylonu, aby znovu postavili Jeruzalém a jeho chrám a usídlili se v izraelské zemi. (Ezra 1:1–4; 2:64, 65; Ezek. 37:14) Potom, asi o 70 let později, se společně s Ezrou vrátilo do Jeruzaléma zhruba 1 750 vyhnanců. (Ezra 8:1–20) Celkem se tedy vrátilo přes 44 000 Židů, což bylo opravdu „obrovské vojsko“. (Ezek. 37:10) Z Božího Slova navíc vyplývá, že se do Izraele vrátili a pomáhali obnovit chrám i potomci Izraelitů, kteří patřili do desetikmenného království a kteří byli v osmém století př. n. l. odvedeni Asyřany. (1. Par. 9:3; Ezra 6:17; Jer. 33:7; Ezek. 36:10)
14. a) Jak nám slova v Ezekielovi 37:24 pomáhají určit dobu, kdy došlo k hlavnímu splnění tohoto proroctví? b) Co se stalo v roce 1919? (Viz také rámeček „‚Suché kosti‘ a ‚dva svědkové‘ – jak spolu souvisí?“.)
14 Jak se tato část Ezekielova proroctví splnila ve větším měřítku? V souladu s tím, co Jehova Ezekielovi odhalil v souvisejícím proroctví, k hlavnímu splnění tohoto proroctví o obnově mělo dojít někdy po tom, co Větší David, Ježíš Kristus, začal vládnout jako král. * (Ezek. 37:24) A skutečně, v roce 1919 Jehova do svého lidu vložil svého ducha. Výsledkem bylo, že „ožili“ a byli propuštěni ze zajetí Velkého Babylonu. (Iz. 66:8) Potom jim Jehova umožnil, aby se usadili ve své „zemi“, tedy v duchovním ráji. Jak se ale z Jehovova novodobého lidu stalo „obrovské vojsko“?
15., 16. a) Jak se z Jehovova novodobého lidu stalo „obrovské vojsko“? b) Jak nám toto Ezekielovo proroctví pomáhá vyrovnávat se s náročnými životními okolnostmi? (Viz rámeček „Jehova nám pomáhá znovu se postavit na nohy“.)
15 Krátce potom co Kristus v roce 1919 ustanovil věrného otroka, začali Boží služebníci zažívat to, co předpověděl Zecharjáš, prorok, který sloužil mezi vyhnanci po jejich návratu do vlasti. Řekl: „Mnoho lidí a mocných národů přijde ... pátrat po Jehovovi.“ Ty, kdo budou chtít Jehovu poznat, popsal jako „deset mužů ze všech jazyků národů“. Ti se pevně chytí „Žida“, duchovního Izraele, a řeknou: „Půjdeme s vámi, protože jsme slyšeli, že je s vámi Bůh.“ (Zech. 8:20–23)
16 V dnešní době tvoří tento duchovní Izrael (zbývající pomazaní) a v širším smyslu těch „deset mužů“ (jiné ovce) opravdu „obrovské vojsko“, ke kterému patří miliony lidí. (Ezek. 37:10) Když jako Kristovi vojáci sloužíme v tomto rostoucím vojsku, těsně následujeme našeho krále Ježíše a on nás vede vstříc nádherné budoucnosti. (Žalm 37:29; Ezek. 37:24; Filip. 2:25; 1. Tes. 4:16, 17)
17. Čím se bude zabývat další kapitola?
17 S touto obnovou čistého uctívání Jehovy dostává Boží lid důležitou odpovědnost. Jakou? To se dozvíme, když se vrátíme v čase a zjistíme, jaké pověření dostal Ezekiel od Jehovy ještě před tím, než byl Jeruzalém zničen. O tom bude další kapitola.
^ Kosti, které Ezekiel viděl, patřily lidem, kteří nezemřeli přirozenou smrtí, ale byli zabiti. (Ezek. 37:9) „Celý izraelský dům“ byl vlastně v určitém smyslu zabit, když byli obyvatelé desetikmenného izraelského království poraženi a odvedeni do zajetí Asyřany a když později to samé udělali Babyloňané dvoukmennému judskému království.
^ Toto proroctví o Mesiášovi bylo rozebráno v 8. kapitole.
