1.–3. Jak se Babyloňané posmívají Jehovovým služebníkům a proč?

 PŘEDSTAV SI, že jsi Žid, žiješ v Babyloně a věrně sloužíš Jehovovi. Tvůj lid je už asi 50 let ve vyhnanství. Jak je tvým zvykem, o sabatu se vydáváš na místo, kde budeš s dalšími Židy uctívat Jehovu. Procházíš rušnými ulicemi města a míjíš impozantní chrámy a bezpočet svatyní. Lidé do těchto budov proudí, aby tam předkládali oběti a zpívali chvalozpěvy Mardukovi a dalším bohům.

² Stranou od těch davů se setkáváš se skupinkou spoluvěřících. * Najdete si klidné místo – možná u některého z říčních kanálů – kde se chcete modlit, zpívat žalmy a přemýšlet o Božím Slově. Při společné modlitbě slyšíš jemné vrzání dřevěných člunů přivázaných ke břehu. Jsi rád, že tam máte klid. Doufáš, že vás nikdo z místních nenajde a to shromáždění nenaruší, jak se to často stává. Proč to ti lidé dělají?

³ Babylon už vyhrál spoustu válek a lidé za to připisují zásluhu svým falešným bohům. Naprosté zničení Jeruzaléma  je pro Babyloňany důkazem, že jejich bůh Marduk je silnější než Jehova. Proto se tvému Bohu a jeho lidu vysmívají. Občas posměšně říkají: „Zazpívejte nám jednu ze sionských písní.“ (Žalm 137:3) Hodně žalmů oslavuje vítězství Sionu neboli Jeruzaléma nad Jehovovými nepřáteli. Možná právě z takových žalmů si Babyloňané rádi dělají legraci. V jiných žalmech se ale mluví o samotných Babyloňanech. V jednom z nich se píše: „Z Jeruzaléma [udělali] hromadu trosek. ... Lidé v okolí se nám vysmívají a pošklebují.“ (Žalm 79:1, 3, 4)

4., 5. a) Jakou Ezekielovo proroctví obsahuje naději? (Viz úvodní obrázek.) b) Na které otázky si v této kapitole odpovíme?

⁴ Jsou tu i odpadlí Židé, kteří se ti posmívají za to, že věříš Jehovovi a jeho prorokům. Přes to všechno ale čisté uctívání Jehovy přináší tobě a tvojí rodině útěchu. Je příjemné se společně modlit a zpívat. Čtení Božího Slova je uklidňující. (Žalm 94:19; Řím. 15:4) A představ si, že právě ten den přinese jeden z tvých spoluvěřících na vaše setkání něco mimořádného – svitek obsahující Ezekielovo proroctví. Když slyšíš, jak se nahlas čte Jehovův slib, že svůj lid přivede zpátky do vlasti, máš obrovskou radost. Přemýšlíš, jaké by bylo tu úžasnou dobu zažít – společně s rodinou se vrátit a pomáhat s obnovou uctívání Jehovy.

⁵ V Ezekielově proroctví se sliby o obnově objevují znovu a znovu. Pojďme se na tento povzbudivý námět podívat blíž. Jak se tyto sliby splnily v případě vyhnanců? Jaký význam mají pro dnešní dobu? A jak se některé z nich splní ještě v budoucnosti?

6. Před čím Jehova opakovaně varoval svůj lid?

⁶ Prostřednictvím Ezekiela Jehova svému lidu jasně sdělil, jak je za vzpurné jednání potrestá. Řekl: „Půjdou do vyhnanství, do zajetí.“ (Ezek. 12:11) Jak jsme četli v 6. kapitole této knihy, Ezekiel tento rozsudek dokonce prorocky zahrál. To ale nebyla první taková výstraha. Už od doby, kdy žil Mojžíš, tedy skoro před 1 000 lety, Jehova Izraelity upozorňoval, že pokud budou vzpurní a nebudou se chtít změnit, budou trpět ve vyhnanství. (5. Mojž. 28:36, 37) Podobná varování slyšeli například od Izajáše a Jeremjáše. (Iz. 39:5–7; Jer. 20:3–6)

7. Jak Jehova svůj lid potrestal?

⁷ Je smutné, že tato varování většinou vyzněla naprázdno. Pod vedením špatných pastýřů se Izraelité proti Jehovovi bouřili, uctívali modly, byli mu nevěrní a jednali zkaženě.  Jejich chování časem Jehovu tak bolelo, že dovolil, aby trpěli hladem. To byla katastrofa, a když vezmeme v úvahu, že jejich země dřív oplývala „mlékem a medem“, byla to i hanba. (Ezek. 20:6, 7) Potom Jehova udělal to, co už dávno předpověděl – dovolil, aby jeho zatvrzelý lid šel za trest do vyhnanství. V roce 607 př. n. l. zasadil Židům babylonský král Nebukadnecar poslední ránu, když zničil Jeruzalém a chrám. Tisíce z těch, kdo přežili, byly odvedeny do zajetí v Babyloně. Tam byli terčem posměchu a nepřátelství, jak jsme o tom četli na začátku kapitoly.

8., 9. Jak Bůh varoval křesťanský sbor před odpadlictvím?

⁸ Postihlo něco podobného, jako bylo vyhnanství v Babyloně, i křesťanský sbor? Ano. A stejně jako Židé ve starověku byli Kristovi následovníci předem varováni. Na začátku své služby na zemi Ježíš řekl: „Buďte ve střehu před falešnými proroky, kteří k vám přichází v ovčím rouchu, ale uvnitř jsou to draví vlci.“ (Mat. 7:15) A apoštol Pavel dal později podobnou výstrahu: „Vím, že po mém odchodu mezi vás vniknou draví vlci, kteří budou se stádem jednat drsně, a z vás samotných povstanou muži, kteří budou překrucovat pravdu, aby za sebou strhli učedníky.“ (Sk. 20:29, 30)

⁹ Křesťané se učili, jak takové nebezpečné muže rozeznat a jak se jim vyhýbat. Starší dostávali pokyny, že mají odpadlíky vyloučit ze sboru. (1. Tim. 1:19; 2. Tim. 2:16–19; 2. Petra 2:1–3; 2. Jana 10) Stalo se ale to samé jako ve starověkém Izraeli a Judsku – hodně křesťanů na láskyplná varování postupně přestalo reagovat. Koncem prvního století už odpadlictví ve sboru zapustilo kořeny. Jan, který byl v té době jediným žijícím apoštolem, viděl, že sbor je takovou zkažeností a rozsáhlou vzpourou zasažen. Byl posledním, kdo tomuto zlému vlivu zabraňoval. (2. Tes. 2:6–8; 1. Jana 2:18) Co se stalo po jeho smrti?

10., 11. Jak se od druhého století plní Ježíšovo podobenství o pšenici a plevelu?

¹⁰ Potom co Jan zemřel, se začalo plnit Ježíšovo podobenství o pšenici a plevelu. (Přečti Matouše 13:24–30.) Stalo se to, co Ježíš předpověděl – Satan nasel do sboru „plevel“ neboli zdánlivé křesťany a tím se sbor začal kazit rychleji. Jehovu muselo hodně bolet, když viděl, že sbor založený jeho Synem je znečištěný modlářstvím, pohanskými svátky a zvyky a také falešnými naukami přejatými od bezbožných filozofů a z náboženství ovládaných Satanem. Co Jehova udělal? Stejně jako v případě nevěrných  Izraelitů dovolil, aby jeho lid odešel do vyhnanství. Někdy během druhého století už bylo těžké najít mezi spoustou zdánlivých křesťanů nějaké, kteří byli podobní pšenici. Pravý křesťanský sbor byl takříkajíc ve vyhnanství ve Velkém Babyloně, celosvětové říši falešného náboženství, zatímco zdánliví křesťané už s touto zkaženou říší splynuli. Zdánlivých křesťanů přibývalo a na scéně se objevilo křesťanstvo.

¹¹ I během temných staletí nadvlády křesťanstva tu byli někteří praví křesťané podobní „pšenici“ z Ježíšova podobenství. Stejně jako židovští vyhnanci, o kterých se píše v Ezekielovi 6:9, i oni pamatovali na pravého Boha. Někteří se odvážně stavěli proti falešným naukám křesťanstva. Byli terčem posměchu a pronásledování. Opustí Jehova svůj lid a nechá ho navždycky v této říši duchovní temnoty? Ne. Stejně jako v případě starověkých Izraelitů projevoval Jehova svůj vztek ve vhodné míře a po přiměřenou dobu. (Jer. 46:28) Navíc svůj lid nenechal bez naděje. Vraťme se teď k Židům, kteří byli ve vyhnanství ve starověkém Babyloně,  a podívejme se, jak jim Jehova dal naději, že jejich zajetí jednou skončí.

12., 13. Proč se měl Jehovův vztek proti vyhnancům nakonec utišit?

¹² Jehova svému lidu otevřeně řekl, že se na ně hněvá, ale také je ujistil, že jeho spravedlivé rozhořčení nebude trvat věčně. Všimni si například těchto slov: „Potom mě můj hněv přejde, můj vztek proti nim se utiší a já budu spokojený. Až na ně dopadne můj vztek, poznají, že jsem k nim mluvil já, Jehova, protože vyžaduji výlučnou oddanost.“ (Ezek. 5:13) Proč se Jehovův vztek nakonec utiší?

¹³ Mezi zajatci byli i věrní Židé, kteří byli odvedeni do vyhnanství společně s těmi nevěrnými. Kromě toho Bůh prostřednictvím Ezekiela předpověděl, že někteří z jeho lidu budou ve vyhnanství činit pokání. Ukázal, že tito kajícní Židé budou druhým vyprávět o hrozných věcech, které dělali, když se bouřili proti Bohu, a že budou Jehovu úpěnlivě prosit o odpuštění a přízeň. (Ezek. 6:8–10; 12:16) K těm věrným Židům patřil i Ezekiel, stejně jako prorok Daniel  a jeho tři přátelé. Daniel vlastně žil tak dlouho, že zažil jak začátek, tak konec vyhnanství. V 9. kapitole jeho knihy je zapsaná jeho upřímná modlitba za odpuštění hříchů Izraelitů. Bezpochyby v ní vyjádřil pocity mnoha tisíc vyhnanců, kteří toužili po tom, aby jim Jehova odpustil a aby jim zase žehnal. Z Ezekielových slibů o propuštění a obnově museli být nadšení.

14. Proč se Jehova rozhodl, že svůj lid přivede zpátky do vlasti?

¹⁴ Byl tu ale ještě důležitější důvod, proč se Jehova rozhodl svůj lid vysvobodit a přivést zpátky do vlasti. Jejich dlouhé vyhnanství mělo skončit ne proto, že si to zasloužili, ale proto, že znovu přišel čas, aby Jehova před všemi národy posvětil své jméno. (Ezek. 36:22) Babyloňané měli jednou provždy pochopit, že žádný z jejich ničemných bohů, jako byl Marduk, se se Svrchovaným pánem Jehovou vůbec nemůže srovnávat. Podívejme se teď na pět slibů, které dal Jehova prostřednictvím Ezekiela vyhnancům. Nejdřív si řekneme, co každý slib znamenal pro ně, a potom, jak se splnily a plní ve větším měřítku.

15. K jaké změně v uctívání Jehovy mělo dojít po návratu z vyhnanství?

¹⁵ 1. SLIB. Skončí modlářství i další odporné praktiky spojené s falešným náboženstvím. (Přečti Ezekiela 11:18; 12:24.) Jak jsme četli v 5. kapitole, Jeruzalém a chrám byly znečištěné praktikami falešného náboženství, jako bylo modlářství. Izraelité tedy byli zkažení, odcizení Jehovovi. Prostřednictvím Ezekiela Jehova předpověděl, že se vyhnanci můžou těšit na dobu, kdy budou svého Boha znovu uctívat čistým způsobem. Všechny další dobré věci spojené s návratem do vlasti měly záležet na tom nejdůležitějším – na obnově čistého uctívání Jehovy.

16. Jaký slib dal Jehova svému lidu ohledně jeho země?

 ¹⁶ 2. SLIB. Boží lid se vrátí do své země. „Dám vám izraelskou zemi,“ řekl Jehova vyhnancům. (Ezek. 11:17) To byl úžasný slib, protože Babyloňané, kteří se Božímu lidu v zajetí vysmívali, jim určitě nikdy žádnou naději na návrat do jejich milované země nedali. (Iz. 14:4, 17) Jehova navíc slíbil, že pokud mu ti, kdo se vrátí, zůstanou věrní, bude jejich země úrodná, takže budou mít co jíst a práce jim bude přinášet uspokojení. Pohana a strádání způsobené hladomorem budou věcí minulosti. (Přečti Ezekiela 36:30.)

17. Jak to mělo být s oběťmi?

¹⁷ 3. SLIB. Na Jehovově oltáři se budou zase předkládat oběti. Jak jsme se dozvěděli ve 2. kapitole této knihy, podle Zákona byly oběti důležitou součástí uctívání Jehovy. Pokud Židé, kteří se z vyhnanství vrátí, budou Jehovu poslouchat a uctívat jenom jeho, jejich oběti mu budou přijatelné. Díky tomu jim budou odpuštěny hříchy a budou mít ke svému Bohu blízký vztah. Jehova slíbil: „Celý izraelský dům, všichni do jednoho ... mi [budou] v té zemi sloužit a já tam z nich budu mít radost. Budu vyžadovat vaše příspěvky a to nejlepší z vašich obětí, všechny vaše svaté věci.“ (Ezek. 20:40) Čisté uctívání Jehovy bude skutečně obnoveno a Božímu lidu to přinese mnoho dobrého.

18. Jak bude Jehova pečovat o své ovce?

¹⁸ 4. SLIB. Bůh odstraní špatné pastýře. Hlavním důvodem, proč Boží lid dělal tak vážné chyby, byl vliv zkažených mužů, kteří stáli v jeho čele. Jehova slíbil, že to změní. O špatných pastýřích řekl: „Už jim nedovolím pást mé ovce... Vysvobodím své ovce z jejich úst.“ Svůj lid naproti tomu ujistil: „Budu pečovat o své ovce.“ (Ezek. 34:10, 12) Jak to udělá? Jako pastýře vybere muže, kteří mu budou věrní.

19. Co Jehova slíbil o jednotě?

 ¹⁹ 5. SLIB. Jehovovi služebníci budou jednotní. Představ si, jak špatně se museli věrní Jehovovi služebníci v době před vyhnanstvím cítit, když viděli, jak je Boží lid nejednotný. Pod vlivem falešných proroků a zkažených pastýřů se lidé bouřili proti věrným prorokům, kteří zastupovali Jehovu. Byli dokonce rozdělení do znesvářených frakcí. Jednu z nejkrásnějších stránek obnovy čistého uctívání Jehovy proto vyjadřuje tento slib, který dal Bůh prostřednictvím Ezekiela: „Sjednotím jejich srdce a vložím do nich nového ducha.“ (Ezek. 11:19) Pokud Židé, kteří se vrátí do své země, zůstanou jednotní s Jehovou a mezi sebou navzájem, žádný nepřítel je nedokáže porazit. Jako národ budou Jehovovi zase přinášet slávu, a ne hanbu a potupu.

20., 21. Jak Jehova splnil sliby, které Židům dal?

²⁰ Splnil Jehova těchto pět slibů, které Židům dal? Připomeňme si slova věrného Božího služebníka Jozua: „Neselhal žádný slib ze všech dobrých slibů, které vám dal Jehova, váš Bůh. Všechny se splnily, ani jediný neselhal.“ (Jozue 23:14)  Jehova své sliby dodržel v Jozuově době a nemohlo to být jinak ani v době vyhnanců, kteří se vrátili do své země.

²¹ Židé přestali s modlářstvím a s dalšími odpornými praktikami falešného náboženství, kvůli kterým se od nich Jehova vzdálil. I když se to mohlo zdát nemožné, vrátili se do své země, obdělávali ji a žili smysluplným životem. Jednou z prvních věcí, které udělali, bylo to, že v Jeruzalémě znovu postavili oltář a předkládali na něm přijatelné oběti. (Ezra 3:2–6) Jehova jim dal vynikající duchovní pastýře – muže, jako byli věrný kněz a opisovač Ezra, místodržitelé Nehemjáš a Zerubbabel, velekněz Jozue a odvážní proroci Ageus, Zecharjáš a Malachiáš. Dokud byli Židé k duchovnímu vedení od Jehovy vnímaví, těšili se z takové jednoty, jakou už hodně dlouho nezažili. (Iz. 61:1–4; přečti Jeremjáše 3:15)

22. Jak víme, že proroctví o obnově mají větší splnění?

²² Je jasné, že splnění Jehovových slibů o obnově přineslo Židům obrovskou radost. Přesto to ale byla jenom předzvěst  něčeho většího. Jak to víme? Ty sliby byly něčím podmíněné – Jehova je plnil, jenom dokud byl jeho lid poslušný a vnímavý. Židé časem znovu Jehovu přestali poslouchat a bouřili se proti němu. Jak ale zdůraznil Jozue, Jehovovo slovo se vždycky splní. Ty sliby tedy musí mít větší a trvalejší splnění. Podívejme se jaké.

23., 24. Kdy a jak začaly „časy obnovy všech věcí“?

²³ Ze studia Bible víme, že v roce 1914 začaly poslední dny tohoto zkaženého světa, závěrečná fáze jeho úpadku. Pro Jehovovy služebníky to ale není smutné období úpadku. Bible ukazuje, že rokem 1914 začala fascinující doba – „časy obnovy všech věcí“. (Sk. 3:21) Jak to víme? Zamysli se, co se v roce 1914 stalo v nebi. Ježíš Kristus začal vládnout jako mesiášský král. V jakém smyslu to byl začátek obnovy? Vzpomeň si, že Jehova slíbil Davidovi, že kralování jeho rodové linie potrvá věčně. (1. Par. 17:11–14) Toto kralování bylo přerušeno v roce 607 př. n. l., kdy Babyloňané zničili Jeruzalém a vládu králů z Davidova rodu ukončili.

²⁴ Ježíš byl jako „Syn člověka“ potomkem Davida, a tak se stal zákonným dědicem jeho trůnu. (Mat. 1:1; 16:13–16; Luk. 1:32, 33) Když v roce 1914 Jehova svěřil Ježíšovi vládu v nebi, „časy obnovy všech věcí“ začaly. Jehova teď mohl tohoto dokonalého krále použít k tomu, aby s pracemi na obnově pokračoval.

25., 26. a) Kdy dlouhé vyhnanství ve Velkém Babyloně skončilo a jak to víme? (Viz také rámeček „Proč právě 1919?“.) b) Co se od roku 1919 začalo splňovat?

²⁵ Krátce potom co se Ježíš stal králem, se připojil ke svému Otci, aby společně posoudili, v jakém stavu je čisté  uctívání Boha na zemi. (Mal. 3:1–5) Jak Ježíš předpověděl ve svém podobenství, dlouhou dobu nebylo možné rozlišit pšenici od plevele, tedy pravé pomazané křesťany od podvodníků. * Když ale v roce 1914 začalo „období žně“, rozdíl už byl jasně patrný. Během několika desetiletí před rokem 1914 badatelé Bible poukazovali na závažné hříchy křesťanstva a začali se od něj oddělovat. Přišel Jehovův čas, aby čisté uctívání obnovil. Zkraje roku 1919, jenom několik let po tom, co začalo „období žně“, byl Boží lid úplně vysvobozen ze zajetí Velkého Babylonu. (Mat. 13:30) Vyhnanství skončilo!

²⁶ Ezekielova proroctví o obnově se začala splňovat v mnohem větším měřítku, než to zažil Boží lid ve starověku. Podívejme se teď na větší splnění těch pěti slibů, o kterých jsme mluvili.

27. Jak Bůh očistil svůj lid od modlářství?

²⁷ 1. SLIB. Skončí modlářství i další odporné náboženské praktiky. Na konci 19. a začátkem 20. století se věrní křesťané společně scházeli a postupně opouštěli některé falešné náboženské praktiky. Uctívání trojjediného Boha, nauku o nesmrtelnosti lidské duše a nauku o pekelném ohni zavrhli jako nebiblické myšlenky, které mají kořeny ve falešném náboženství. Používání obrazů a soch při uctívání Boha označili za vyložené modlářství. Časem si také uvědomili, že určitou formou modlářství je i používání kříže. (Ezek. 14:6)

28. V jakém smyslu se Jehovův lid vrátil do své země?

²⁸ 2. SLIB. Boží lid se vrátí do své duchovní země. Když praví křesťané opustili babylonské náboženství, dostali se do duchovní země, kterou jim Bůh přidělil. V tomto prostředí  už nikdy neměli trpět duchovním hladem. (Přečti Ezekiela 34:13, 14.) Jak ještě uvidíme v 19. kapitole, Jehova této zemi žehná nebývalou hojností duchovní výživy. (Ezek. 11:17)

29. Jaký impulz dostala kazatelská činnost v roce 1919?

²⁹ 3. SLIB. Na Jehovově oltáři se budou zase předkládat oběti. V prvním století n. l. se křesťané učili, že Bohu nemají předkládat doslovné zvířecí oběti, ale mnohem cennější dary – slova, kterými ho chválí a mluví o něm s druhými. (Hebr. 13:15) V průběhu staletí ve vyhnanství se takové oběti nepředkládaly organizovaným způsobem. Jak se ale vyhnanství blížilo ke konci, Boží služebníci už takové oběti chvály přinášeli. Pilně kázali a radostně chválili Boha na shromážděních. V roce 1919 „věrný a rozvážný otrok“  začal na kazatelskou činnost klást větší důraz a lépe ji organizovat. (Mat. 24:45–47) Jehovův oltář byl díky tomu plný obětí od stále většího počtu těch, kdo chválili jeho svaté jméno.

30. Co Ježíš udělal pro to, aby měl jeho lid dobré pastýře?

³⁰ 4. SLIB. Bůh odstraní špatné pastýře. Kristus osvobodil Boží lid od bezohledných a sobeckých pastýřů křesťanstva. A muži, kteří v jeho stádu jednali podobně jako tito falešní pastýři, byli zbaveni svého postavení. (Ezek. 20:38) Ježíš jako dobrý pastýř zajistil, aby bylo o jeho ovce dobře postaráno. V roce 1919 ustanovil věrného a rozvážného otroka. Tato malá skupina věrných pomazaných křesťanů se starala o to, aby měl Boží lid dost duchovního pokrmu. Časem byli vyškoleni křesťanští starší, aby s péčí o „Boží stádo“ pomáhali. (1. Petra 5:1, 2) Inspirovaný popis zaznamenaný v Ezekielovi 34:15, 16 se často používá k tomu, aby si křesťanští pastýři připomněli vzor, který jim dávají Jehova a Ježíš Kristus.

31. Jak Jehova splnil proroctví z Ezekiela 11:19?

³¹ 5. SLIB. Jehovovi služebníci budou jednotní. Během staletí vznikly v rámci křesťanstva desítky tisíc církví a sekt, které jsou beznadějně rozhádané. Naproti tomu Jehova udělal se svým lidem něco zázračného. Slib „sjednotím jejich srdce“, který dal prostřednictvím Ezekiela, se úžasným způsobem plní. (Ezek. 11:19) Po celém světě má Kristus miliony svých následovníků z různého etnického a náboženského prostředí a s různým ekonomickým a společenským postavením. Přesto se všichni učí stejné pravdy a v pozoruhodné jednotě dělají stejnou práci. Poslední noc svého života na zemi se Ježíš vroucně modlil, aby byli jeho následovníci jednotní. (Přečti Jana 17:11, 20–23.) V dnešní době Jehova jeho prosbu vyslyšel mimořádným způsobem.

32. Jaké máš pocity, když sleduješ splňování Ezekielových proroctví o obnově? (Viz také rámeček „Proroctví o zajetí a obnově“.)

³² Nejsi rád, že žiješ v této vzrušující době? Splňování Ezekielových proroctví o obnově zažíváme v každé oblasti našeho uctívání Jehovy. Můžeme si být jistí, že Jehova svůj lid schvaluje a že je to tak, jak to řekl prostřednictvím Ezekiela: „Budu [z vás] mít radost.“ (Ezek. 20:41) Považuješ za čest, že můžeš být součástí jednotného, dobře živeného lidu, který po celém světě chválí Jehovu – lidu, který byl po dlouhých staletích vysvobozen z duchovního zajetí? To ale není všechno. Některá Ezekielova proroctví o obnově se splní ještě ve větší míře.

33.–35. a) Jak proroctví z Ezekiela 36:35 rozuměli židovští vyhnanci? b) Co toto proroctví znamená pro Jehovův lid dnes? (Viz také rámeček „Časy obnovy všech věcí“.)

³³ Jak jsme si už řekli, „časy obnovy všech věcí“ začaly, když byl Ježíš v roce 1914 dosazen na trůn a bylo tak obnoveno kralování Davidovy rodové linie. (Ezek. 37:24) Jehova potom Krista zmocnil, aby mezi svým lidem po mnoha staletích duchovního vyhnanství obnovil čisté uctívání. Končí tím ale Kristova práce na obnově? Vůbec ne! Bude úžasným způsobem pokračovat i v budoucnosti. A Ezekielova proroctví nám k tomu poskytují působivé podrobnosti.

³⁴ Uvažuj například o těchto inspirovaných slovech: „Lidé řeknou: ‚Ta zpustošená země teď vypadá jako zahrada Eden.‘“ (Ezek. 36:35) Jak tomuto slibu rozuměli Ezekiel a další vyhnanci? Určitě neočekávali úplné, doslovné splnění. Neočekávali, že by jejich obnovená země byla k nerozeznání od původní zahrady Eden, kterou vysadil sám Jehova. (1. Mojž. 2:8) Bezpochyby tento slib chápali jako Jehovovo ujištění, že jejich obnovená země bude krásná a úrodná.

³⁵ A co ten slib znamená pro nás? Nečekáme, že by se dnes splnil doslova. Žijeme totiž uprostřed zkaženého světa, kterému vládne Satan. Chápeme, že se ta slova dnes splňují v duchovním smyslu. Jako Jehovovi služebníci žijeme v obnovené duchovní zemi – v prostředí, kde můžeme obrazně řečeno nést ovoce ve službě Jehovovi a dávat ji na první místo v životě. Tato duchovní země se postupně stále víc podobá ráji. A co můžeme říct o budoucnosti?

36., 37. Jaké sliby se splní v budoucnosti?

³⁶ Po velké armagedonské válce Ježíš rozšíří práci na obnově i na doslovnou zemi. Během své tisícileté vlády povede lidstvo k tomu, aby z této planety vytvořili celosvětový ráj, zahradu Eden, tak jak si to Jehova vždycky přál. (Luk. 23:43) Všichni lidé potom budou mít mezi sebou hezké vztahy a budou dobře pečovat o zemi. Nebudou se muset ničeho bát. Představ si dobu, kdy se splní i tento slib: „Uzavřu s nimi smlouvu pokoje a zbavím zemi zlých šelem, aby mohli žít v bezpečí v pustině a spát v lesích.“ (Ezek. 34:25)

³⁷ Umíš si to představit? Budeš moct bez obav navštívit i ten nejvzdálenější kout země. Žádné zvíře ti neublíží, nebude ti hrozit žádné nebezpečí. Budeš se moct sám  procházet i v nejhlubším lese, obdivovat jeho krásu, a dokonce v něm spát s naprostou jistotou, že se vzbudíš odpočinutý a v pořádku.

38. Jak se těšíš na splnění slibu v Ezekielovi 28:26?

³⁸ Zažijeme splnění i tohoto slibu: „Budou žít v bezpečí, stavět domy a sázet vinice. Až vykonám rozsudek nad všemi z jejich okolí, kteří jimi pohrdají, budou žít v bezpečí. A poznají, že já jsem Jehova, jejich Bůh.“ (Ezek. 28:26) Až nebudou existovat žádní Jehovovi nepřátelé, bude na celé zemi mír a pokoj. Budeme o ni pečovat a starat se o sebe a své blízké – například budeme stavět pohodlné domy a sázet vinice.

39. Proč si můžeš být jistý, že se Ezekielova proroctví o ráji splní?

³⁹ Zní ti to jako sen? Pokud ano, vzpomeň si, co už jsi v tomto čase „obnovy všech věcí“ viděl. Ježíš byl zmocněn k tomu, aby v průběhu nejtemnějšího období lidských dějin obnovil čisté uctívání Boha, a i přes zuřivý Satanův odpor to dělá. To je přesvědčivý důkaz, že se všechny sliby, které Bůh dal prostřednictvím Ezekiela, splní.