1., 2. a) Proč jsou vyhnanci nejspíš znepokojení? b) Proč je čeká překvapení? c) O kterých otázkách budeme uvažovat?

 EZEKIEL už pod Božím vedením sdělil vyhnancům v Babyloně pomocí viditelných znamení řadu proroctví. První proroctví, které předvedl, obsahovalo odsuzující poselství. Podobné to bylo s druhým proroctvím, se třetím a tak dále. (Ezek. 3:24–26; 4:1–7; 5:1; 12:3–6) Vlastně všechna proroctví, která Ezekiel do té doby názorně předvedl, vyjadřovala tvrdé rozsudky proti Židům.

² Představ si proto, jak musí být vyhnanci znepokojení, když se před ně Ezekiel staví znovu a chystá se předvést další proroctví. Co strašného se zase dozvíme? přemýšlejí asi. Ale čeká je překvapení. Proroctví, které teď Ezekiel začíná předvádět, je velmi odlišné. Neobsahuje drtivé odsouzení, ale krásný slib. (Ezek. 37:23) Jaké poselství Ezekiel vyhnancům předává? Co znamená? A jak se týká Božích služebníků v dnešní době? Podívejme se na to.

3. a) Co znázorňovala hůl „pro Judu“? b) Jak víme, že „Efrajimova hůl“ představovala desetikmenné království?

³ Jehova dal Ezekielovi pokyn, aby si vzal dvě hole a na jednu napsal „pro Judu“ a na druhou „Efrajimova hůl, pro Josefa“. (Přečti Ezekiela 37:15, 16.) Co tyto dvě hole znázorňovaly? Hůl, která byla „pro Judu“, představovala dvoukmenné království Judy a Benjamína. Těmto dvěma kmenům vládli králové z judské rodové linie a zároveň na jejich území žili kněží, kteří sloužili v jeruzalémském chrámu. (2. Par. 11:13, 14; 34:30) K judskému království tedy patřil Davidův královský rod a také levitské kněžstvo. „Efrajimova hůl“ představovala desetikmenné izraelské království. Proč to můžeme říct? Protože prvním králem tohoto království byl Jeroboam z kmene Efrajim a tento kmen se také časem stal tím hlavním v Izraeli. (5. Mojž. 33:17; 1. Král. 11:26) Všimni si, že k desetikmennému izraelskému království nepatřili králové z Davidova rodu ani levitští kněží.

4. Co Ezekiel s holemi udělal a co tím předvedl? (Viz úvodní obrázek.)

⁴ Potom dostal Ezekiel pokyn, aby ty dvě hole dal k sobě a ony „se ... staly jen jednou holí“. Vyhnanci, kteří ho s obavami sledovali, se ptali: „Nepovíš nám, co to znamená?“ Ezekiel odpověděl, že jim předvádí něco, co udělá sám Jehova. Ten prohlásil: „Udělám z nich jednu hůl – v mé ruce se spojí v jednu.“ (Ezek. 37:17–19)

5. Jaký je význam toho, co Ezekiel předvedl? (Viz rámeček „Spojení dvou holí“.)

⁵ Jehova pak vysvětlil, co spojení dvou holí znamená. (Přečti Ezekiela 37:21, 22.) Vyhnanci z dvoukmenného judského království a vyhnanci z desetikmenného izraelského království (z Efrajima) se vrátí do izraelské země a stanou se tam „jedním národem“. (Jer. 30:1–3; 31:2–9; 33:7)

6. Jaká vzájemně se doplňující proroctví jsou ve 37. kapitole Ezekiela?

⁶ Ve 37. kapitole Ezekiela jsou dvě úžasná proroctví o obnově, která se vzájemně doplňují. Jehova prokáže, že je Bohem, který obnovuje nejen život (1.–14. verš), ale také jednotu (15.–28. verš). Tato dvě proroctví předávají velmi povzbudivá poselství: Nad smrtí i rozdělením je možné zvítězit.

7. Jak zpráva v 1. Paralipomenon 9:2 a 3 potvrzuje, že „u Boha je možné všechno“?

⁷ Z lidského pohledu se osvobození a sjednocení vyhnanců zdálo naprosto nemožné. * Ale „u Boha je možné všechno“. (Mat. 19:26) Jehova své proroctví splnil. V roce 537 př. n. l. zajetí v Babyloně skončilo a jednotlivci pocházející z obou království přišli do Jeruzaléma, aby pomohli obnovit uctívání Jehovy. Biblická zpráva to potvrzuje:  „V Jeruzalémě se usadili někteří z potomků Judy, Benjamína, Efrajima a Manasseho.“ (1. Par. 9:2, 3; Ezra 6:17) Jak Jehova předpověděl, tak se stalo – ti, kdo pocházeli z desetikmenného izraelského království, se spojili neboli sjednotili s těmi, kdo pocházeli z dvoukmenného judského království.

8. a) Co předpověděl Izajáš? b) Jakých dvou významných věcí si můžeme všimnout v Ezekielovi 37:21?

⁸ Asi o 200 let dřív mluvil prorok Izajáš o tom, co se stane, až zajetí Izraele a Judy skončí. Předpověděl, že Jehova začne „rozehnané z Izraele“ a „rozptýlené z Judska“ shromažďovat „ze čtyř rohů země“ včetně „Asýrie“. (Iz. 11:12, 13, 16) A přesně jak Jehova předpověděl, přivedl „Izraelity z národů“. (Ezek. 37:21) Všimni si dvou významných věcí: Jehova už v tuto chvíli o vyhnancích nemluví jako o „Judovi“ a „Efrajimovi“, ale jako o „Izraelitech“, tedy o jedné skupině. A kromě toho se o nich nepíše, že přijdou z jednoho národa, Babylonu, ale z více národů, vlastně „ze všech stran“.

9. Jak Jehova Izraelitům, kteří se vrátili do své země, pomáhal, aby se sjednotili?

⁹ Jak Jehova Izraelitům, kteří se vrátili do své země, pomáhal, aby se sjednotili? Dal jim duchovní pastýře, jako byli Zerubbabel, velekněz Jozue, Ezra a Nehemjáš. Také pověřil Agea, Zecharjáše a Malachiáše, aby sloužili jako proroci. Všichni tito věrní muži usilovně povzbuzovali národ, aby se řídil Božími zákony. (Neh. 8:2, 3) Jehova také izraelský národ  chránil tím, že mařil spiknutí nepřátel. (Ester 9:24, 25; Zech. 4:6)

10. Co se Satanovi nakonec podařilo?

¹⁰ Ale přes to všechno, co pro Izraelity Jehova s láskou dělal, většina z nich ho neuctívala správným způsobem. O jejich jednání se dozvídáme z biblických knih, které byly napsané po návratu z vyhnanství. (Ezra 9:1–3; Neh. 13:1, 2, 15) Stačilo jedno století, aby se od čistého uctívání Jehovy vzdálili natolik, že je musel vybízet: „Vraťte se ke mně.“ (Mal. 3:7) A v době, kdy na zemi sloužil Ježíš, už bylo židovské náboženství rozdělené na několik sekt vedených nevěrnými pastýři. (Mat. 16:6; Mar. 7:5–8) Satanovi se podařilo zabránit tomu, aby byl Boží lid úplně jednotný. Přesto se Jehovovo proroctví o sjednocení určitě splní. Jak?

11. a) Co Jehova ohledně svého proroctví o sjednocení ukázal? b) O co se Satan znovu snažil po svém svržení z nebe?

¹¹ Přečti Ezekiela 37:24. Jehova ukázal, že toto proroctví o sjednocení se mezi jeho lidem úplně splní až po tom, co začne jeho „služebník David“, tedy Ježíš, vládnout jako král. K tomu došlo v roce 1914. * (2. Sam. 7:16; Luk. 1:32) V té době už byl doslovný izraelský národ nahrazený duchovním Izraelem, který tvoří pomazaní křesťané. (Jer. 31:33; Gal. 3:29) Satan měl zvlášť po svém svržení z nebe znovu v úmyslu zničit jednotu Božího lidu. (Zjev. 12:7–10) Například po smrti bratra Russella v roce 1916 viděl příležitost použít k tomu odpadlíky. Ti ale zanedlouho organizaci opustili. Satan také dosáhl toho, že bratři, kteří stáli v čele organizace, byli uvězněni. Ale ani tím Jehovův lid nezničil. Pomazaní, kteří zůstali Jehovovi věrní, si svoji jednotu udrželi.

12. Proč byly Satanovy snahy rozbít jednotu duchovního Izraele marné?

¹² Na rozdíl od doslovného izraelského národa tedy duchovní Izrael Satanovým útokům na svou jednotu odolal. Proč byly Satanovy snahy marné? Protože pomazaní křesťané dělali, co mohli, aby se drželi Jehovových měřítek. Díky tomu byli pod ochranou svého krále Ježíše Krista, který proti Satanovi vede vítěznou válku. (Zjev. 6:2)

13. Jakou důležitou pravdu se z proroctví o spojení dvou holí učíme?

¹³ Jaký význam má proroctví o spojení dvou holí v dnešní době? Měj na paměti, že jeho smyslem bylo znázornit, jak se dvě skupiny spojí v jednu. Proroctví navíc poukazuje na to, že tuto jednotu způsobí Jehova. Jakou důležitou pravdu o čistém uctívání Boha tedy toto prorocké znázornění  zdůrazňuje? Jednoduše řečeno, sám Jehova způsobí, že se jeho služebníci spojí neboli sjednotí. (Ezek. 37:19)

14. Jakým způsobem se od roku 1919 proroctví o spojení dvou holí plní ve větším měřítku?

¹⁴ Toto proroctví se ve větším měřítku plní od roku 1919, kdy byl Boží lid duchovně očištěn a začal vcházet do duchovního ráje. V té době měla většina křesťanů, které Jehova sjednotil, naději, že se stanou králi a kněžími v nebi. (Zjev. 20:6) Tito pomazaní byli obrazně řečeno jako hůl „pro Judu“ – národ, ke kterému patřili králové z Davidova rodu a levitští kněží. Postupem času se ale k těmto duchovním Židům připojovalo víc a víc těch, kdo měli naději na život na zemi. Ti byli jako „Efrajimova hůl“ – národ, ke kterému králové z Davidova rodu a levitští kněží nepatřili. Obě skupiny slouží společně jako jednotný Jehovův lid pod vedením jednoho krále, Ježíše Krista. (Ezek. 37:24)

15. Jak se dnes splňují prorocká prohlášení z Ezekiela 37:26 a 27?

¹⁵ Samotné Ezekielovo proroctví ukazuje, že k pomazaným křesťanům se v čistém uctívání Jehovy připojí hodně dalších lidí. Jehova o svém lidu prohlásil „rozmnožím je“ a „můj stan bude nad nimi“. (Ezek. 37:26, 27; ppč.) Tyto výroky připomínají to, co bylo asi o 700 let později prorocky řečeno apoštolu Janovi, že „ten, který sedí na trůnu, ... roztáhne svůj stan“ nad „velkým zástupem“. (Zjev. 7:9, 15) Pomazaní a velký zástup dnes tvoří jeden národ, Boží lid, který nachází ochranu pod Božím stanem.

16. Co o sjednocení duchovního Izraele s těmi, kdo mají naději na život na zemi, prorokoval Zecharjáš?

¹⁶ O sjednocení duchovních Židů s těmi, kdo mají naději na život na zemi, prorokoval i Zecharjáš, který se vrátil z vyhnanství. Prohlásil, že „deset mužů ze všech ... národů“ se „pevně ... chytí oděvu Žida“ a řekne: „Půjdeme s vámi, protože jsme slyšeli, že je s vámi Bůh.“ (Zech. 8:23) Vyjádření „s vámi“ ukazuje, že se označení „Žid“ nevztahuje na nějakého jednotlivce, ale na skupinu lidí. Tuto skupinu dnes představují zbývající pomazaní křesťané neboli duchovní Židé. (Řím. 2:28, 29) „Deset mužů“ znázorňuje ty, kdo mají naději na život na zemi. Ti se obrazně řečeno pevně drží pomazaných a jdou s nimi. (Iz. 2:2, 3; Mat. 25:40) Výrazy „pevně se chytí“ a „půjdeme s vámi“ zdůrazňují úplné sjednocení těchto dvou skupin.

17. Jak Ježíš popsal jednotu, ze které se dnes radujeme?

¹⁷ Mohlo to být právě Ezekielovo proroctví o sjednocení, co měl Ježíš na mysli, když sám sebe popsal jako pastýře, pod jehož vedením se jeho ovce (pomazaní) a „jiné ovce“  (ti, kdo mají naději na život na zemi) stanou „jedním stádem“. (Jan 10:16; Ezek. 34:23; 37:24, 25) Tato Ježíšova slova i slova starověkých proroků krásně popisují úžasnou duchovní jednotu, ze které se dnes radujeme bez ohledu na to, jakou máme naději do budoucna. Zatímco falešné náboženství je rozštěpené na obrovský počet skupin, my jsme jednotní. To je opravdový zázrak!

18. Jak Ezekiel 37:28 potvrzuje myšlenku, že Boží lid nesmí být „částí světa“?

¹⁸ Závěrečná slova tohoto Ezekielova proroctví vyzdvihují, proč nebude naše jednota nikdy zničena. (Přečti Ezekiela 37:28.) Jehovovi služebníci jsou jednotní, protože „v jejich středu“ je jeho svatyně symbolizující čisté uctívání. A tato svatyně bude mezi nimi tak dlouho, dokud zůstanou posvěcení neboli oddělení od Satanova světa. (1. Kor. 6:11; Zjev. 7:14) Na to, aby jeho učedníci nebyli částí světa, kladl Ježíš velký důraz. Když se za ně vroucně modlil, řekl: „Svatý Otče, dávej na ně pozor..., aby byli jedno... Nejsou částí světa... Posvěť je pravdou.“ (Jan 17:11, 16, 17) Všimni si, že Ježíš spojuje jednotu s odděleností od světa.

19. a) Jak bychom měli napodobovat Boha? b) Co důležitého o jednotě řekl Ježíš večer před svou smrtí?

¹⁹ Toto je jediný zaznamenaný případ, kdy Ježíš Boha oslovil „Svatý Otče“. Jehova je naprosto čistý a bezúhonný.  A starověkému Izraeli přikázal: „Budete svatí, protože já jsem svatý.“ (3. Mojž. 11:45) Chceme tento příkaz poslouchat ve všech oblastech našeho života a tak našeho Boha napodobovat. (Ef. 5:1; 1. Petra 1:14, 15) Když se výraz „svatý“ vztahuje na lidi, znamená „oddělený“. Ježíš tedy poslední večer před svou smrtí zdůraznil, že jeho učedníci budou jednotní jenom tehdy, když zůstanou oddělení od tohoto světa a jeho rozdělujících vlivů.

20., 21. a) Co posiluje naši důvěru, že nás Jehova chrání? b) K čemu jsi rozhodnutý?

²⁰ Výjimečná jednota, která je dnes jasně vidět mezi svědky Jehovovými po celém světě, je důkazem, že Jehova vyslyšel Ježíšovu prosbu, aby na jeho učedníky „dával pozor kvůli tomu zlému“. (Přečti Jana 17:14, 15.) Když vidíme, že se Satanovi nedaří zničit jednotu Božího lidu, posiluje to naši důvěru, že nás Bůh chrání. V Ezekielově proroctví Jehova prohlásil, že ty dvě hole se stanou jednou holí v jeho ruce. Sám Jehova tedy zázračným způsobem sjednotil svůj lid a svou mocnou rukou ho chrání před Satanovými útoky.

²¹ K čemu bychom tedy měli být rozhodnutí? Chceme dělat maximum pro to, abychom k naší vzácné jednotě přispívali. Důležitým způsobem, jak to každý z nás může dělat, je pravidelně uctívat Jehovu v jeho duchovním chrámu. V příštích kapitolách si rozebereme, co všechno k tomu patří.