1. Popiš, před čím varovali Jehovovi strážní a jak to s Jeruzalémem dopadlo.

 STRÁŽNÝ stojí na jeruzalémských hradbách a zaclání si oči před zapadajícím sluncem. Pečlivě sleduje obzor. Najednou zvedne trubku, zhluboka se nadechne a vydá varování – přibližuje se babylonské vojsko! Ale pro apatické obyvatele města je příliš pozdě na to, aby nějak zareagovali. Jehovovi strážní neboli proroci celá desetiletí varovali, že tento den nastane, ale lidé to nechtěli slyšet. Teď Babyloňané obkličují město. Po obléhání, které trvalo dlouhé měsíce, vojáci proráží městské hradby, srovnávají chrám se zemí a vraždí nebo zajímají bezbožné obyvatele Jeruzaléma.

2., 3. a) V jaké situaci jsou lidé dnes? b) Na které otázky si odpovíme?

² Rychle se blíží den, kdy nebeská vojska vykonají rozsudek nad bezbožnými obyvateli země. (Zjev. 17:12–14) Bude to vyvrcholení nejtěžšího období lidské historie. (Mat. 24:21) Ještě ale není pozdě na to, aby mnozí lidé zareagovali na varování, které jim Jehova dává prostřednictvím svého strážného.

 ³ Co Jehovu vedlo k tomu, aby ustanovoval strážné? Jaké poselství má takový strážný ohlašovat? Kdo tento úkol plnil v minulosti, kdo ho plní dnes a jakou roli v tom hrajeme my? Na tyto otázky si teď odpovíme.

4. Proč Jehova ustanovoval strážné? (Viz úvodní obrázek.)

⁴ Přečti Ezekiela 33:7. V biblických dobách strážní často stáli na městských hradbách, a díky tomu se obyvatelé města mohli cítit bezpečně. Byli viditelným důkazem toho, že vládce města se o své poddané stará. I když troubení strážného mohlo spící lidi vylekat, těm, kdo na pronikavý signál zareagovali, mohlo zachránit život. Podobně Jehova neustanovoval strážné proto, aby Izraelity strašil poselstvím zkázy, ale proto, že se o ně staral a chtěl, aby zůstali naživu.

5., 6. Například z čeho je vidět Jehovova spravedlnost?

⁵ Když Jehova svěřil úlohu strážného Ezekielovi, odhalil stránky své osobnosti, které jsou pro nás velmi povzbuzující. Ukažme si teď dvě z nich.

⁶ Spravedlnost: Jehovova spravedlnost je vidět z toho, že s námi jedná jako s jednotlivci. Uveďme si příklad. I když velká většina lidí Ezekielovo poselství odmítala, Jehova s Izraelity nejednal jako s bandou buřičů. Chtěl vidět, jak bude reagovat každý z nich jednotlivě. Několikrát se zmínil o tom, že mluví ke „špatnému člověku“ a k „dobrému člověku“. Jehova tedy vynáší rozsudky na základě toho, jak na jeho poselství reagují lidé jako jednotlivci. (Ezek. 33:8, 18–20)

7. Podle čeho Jehova posuzuje lidi?

⁷ Jehovova spravedlnost se projevuje také tím, podle čeho lidi posuzuje. Jednotlivci jsou mu zodpovědní ne za to, co udělali v minulosti, ale za to, jak reagují na jeho současné varování. Jehova Ezekielovi řekl: „Když řeknu špatnému člověku: ‚Zemřeš‘ a on se odvrátí od svého hříchu a bude jednat čestně a správně, ... zůstane naživu.“ Pak dodal něco úžasného: „Žádný z hříchů, kterých se dopustil, se mu nebude vyčítat.“ (Ezek. 33:14–16) Na druhou stranu ti, kdo v minulosti jednali správně, si nemůžou myslet, že když byli dřív poslušní, teď se můžou chovat vzpurně. Jehova řekl, že pokud „se [člověk] spolehne na své správné jednání a bude jednat špatně, na všechny jeho správné skutky se zapomene. Zemře za to špatné, co udělal“. (Ezek. 33:13)

8. Co se o Jehovově spravedlnosti dozvídáme z prorockých varování?

⁸ Jehovův smysl pro spravedlnost je vidět také z toho, že dostatečnou dobu předem lidi varuje. Ezekiel začal sloužit jako  prorok asi šest let před tím, než babylonské vojsko zničilo Jeruzalém. Nebyl ale první, kdo Boží lid upozorňoval, že se budou zodpovídat. V průběhu víc než sta let před zničením Jeruzaléma Jehova posílal jako strážné svoje proroky Ozeáše, Izajáše, Micheáše, Odeda a Jeremjáše. Jeremjáš měl podle Jehovova příkazu Izraelitům připomenout: „Ustanovil jsem vám strážné, kteří říkali: ‚Dávejte pozor na zvuk rohu!‘“ (Jer. 6:17) Když Babyloňané nakonec vykonali Boží rozsudek, Jehova ani tito strážní nemohli být za ztracené životy voláni k odpovědnosti.

9. Jak Jehova projevoval věrnou lásku?

⁹ Láska: Jehova projevoval věrnou lásku tím, že své strážné posílal nejenom k těm, kdo jednali správně, ale také k těm, kdo jednali velmi špatně – k těm, kdo mu zlomili srdce a pokazili pověst. Jen si to představ: Izraelité byli známí jako Jehovův lid, ale znovu a znovu se k němu obraceli zády a utíkali k falešným bohům! To, jak hluboce ho tato zrada ranila, vyjádřil tím, že národ připodobnil k nevěrné manželce. (Ezek. 16:32) Přesto nad nimi rychle nezlomil hůl. Snažil se s nimi usmířit, ne se jim pomstít. Vytasit meč pro něj nebylo prvním řešením, ale posledním. Proč? Ezekielovi řekl: „Nemám radost ze smrti špatného člověka, ale z toho, když se špatný člověk napraví a zůstane  naživu.“ (Ezek. 33:11) Tak to Jehova cítil tehdy a stejně to cítí i dnes. (Mal. 3:6)

10., 11. Co se učíme z toho, jak Jehova jednal se svým lidem?

¹⁰ Co se můžeme naučit z toho, jak spravedlivě a láskyplně Jehova jednal s Izraelity? Třeba to, že se na lidi, kterým kážeme, nesmíme dívat jako na anonymní dav, ale jako na jedinečné osobnosti. Bylo by obrovskou chybou usoudit, že si někdo nezaslouží slyšet dobrou zprávu jenom kvůli tomu, jak se dřív choval, z jaké pochází kultury, jaké je rasy, jakým mluví jazykem nebo jak je na tom finančně. Poučení, které dal Jehova apoštolu Petrovi, platí i dnes: „Bůh je nestranný a v každém národu má jeho přízeň ten, kdo se ho bojí a jedná správně.“ (Sk. 10:34, 35)

¹¹ Dalším důležitým poučením je to, že si stále musíme dávat pozor sami na sebe. Svým dřívějším správným jednáním si člověk nemůže omlouvat to, že teď jedná špatně. Měli bychom pamatovat, že máme stejné hříšné sklony jako lidé, kterým kážeme. Rada, kterou dal apoštol Pavel křesťanům v Korintu, se vztahuje i na nás: „Kdo si tedy myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl. Nezažíváte jiné zkoušky, než s jakými se lidé běžně setkávají.“ (1. Kor. 10:12, 13) Nikdy bychom nechtěli být jako člověk, který „se spolehne na své správné jednání“ a myslí si, že může beztrestně hřešit,  pokud zároveň dělá něco dobrého. (Ezek. 33:13) Bez ohledu na to, jak dlouho Jehovovi sloužíme, je důležité, abychom byli pokorní a poslušní.

12. Pokud jsme se kdysi dopustili vážných hříchů, na co bychom měli pamatovat?

¹² Ale co když jsme se kdysi dopustili vážných hříchů a teď máme výčitky svědomí? Z Ezekielova poselství se dozvídáme, že Jehova potrestá nekajícné hříšníky. Učíme se také, že je především Bohem lásky, ne odplaty. (1. Jana 4:8) Pokud svým jednáním dáváme najevo, že svých dřívějších skutků litujeme, nikdy bychom neměli mít pocit, že Boží milosrdenství na naše hříchy nestačí. (Jak. 5:14, 15) Jehova byl ochotný odpustit duchovně nevěrným Izraelitům a je ochotný odpustit i nám. (Žalm 86:5)

13., 14. a) Jaké poselství měli strážní ohlašovat? b) Jaké poselství oznamoval Izajáš?

¹³ Přečti Ezekiela 33:2, 3. Jaké poselství měli Jehovovi strážní ohlašovat? Podstatnou částí jejich práce bylo druhé varovat. Oznamovali ale také dobrou zprávu. Podívejme se na pár příkladů.

¹⁴ Izajáš, který prorokoval asi v letech 778 až 732 př. n. l., Izraelity upozorňoval na to, že Babyloňané se zmocní Jeruzaléma a jeho obyvatele odvedou do vyhnanství. (Iz. 39:5–7) Také ale napsal: „Poslouchej! Tvoji strážní pozvedli hlas, společně radostně volají, protože jasně vidí, jak Jehova přivádí Sion zpátky.“ (Iz. 52:8) Izajáš ohlašoval tu nejlepší zprávu – čisté uctívání Jehovy bude obnoveno!

15. Jaké poselství ohlašoval Jeremjáš?

¹⁵ Jeremjáš, který sloužil jako strážný od roku 647 do roku 580 př. n. l., je často neprávem označován za proroka, který mluvil jenom o neštěstí. Bezpochyby dělal skvělou práci, když zkažené Izraelity varoval před neštěstími, která se jim Jehova chystal způsobit. * Oznamoval ale také dobrou zprávu, když prorokoval, že Boží lid se vrátí do své vlasti a že tam bude obnoveno čisté uctívání Jehovy. (Jer. 29:10–14; 33:10, 11)

16. Jak to, co Ezekiel oznamoval, pomohlo zajatcům v Babyloně?

¹⁶ Ezekiel byl jmenován strážným v roce 613 př. n. l. a tomuto pověření se věnoval přinejmenším do roku 591. Jak jsme se dozvěděli v 5. a 6. kapitole této knihy, Ezekiel vytrvale varoval Izraelity před zničením, které je mělo postihnout, a tak byl čistý od krve těch, kdo pak zemřeli. Ale kromě toho, že vyhnance v Babyloně varoval, že Jehova odpadlé Židy v Jeruzalémě potrestá, také jim pomáhal, aby zůstali duchovně živí a způsobilí k práci, která byla před nimi.  Na konci 70letého vyhnanství měl Jehova vrátit zbývající Židy do obnovené izraelské země. (Ezek. 36:7–11) Měly to být převážně děti a vnoučata těch, kdo si Ezekielova slova vzali k srdci. Jak uvidíme z dalších kapitol třetí části této knihy, Ezekiel oznamoval mnoho pozitivních věcí, kterými potvrzoval, že čisté uctívání Jehovy bude v Jeruzalémě obnoveno.

17. Kdy Jehova pověřoval strážné?

¹⁷ Byli proroci, kteří mluvili k Božímu lidu v období kolem zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l., jediní, koho Jehova používal jako strážné? Ne. Strážné, kteří měli varovat špatné lidi a oznamovat dobrou zprávu, Jehova jmenoval před každou důležitou událostí, která souvisela se splňováním jeho záměru.

18. Jakou úlohu měl Jan Křtitel?

¹⁸ V prvním století n. l. sloužil jako strážný Jan Křtitel. Varoval izraelský národ, že ho Jehova brzy zavrhne. (Mat. 3:1, 2, 9–11) To ale nebylo všechno. Ježíš řekl, že Jan Křtitel je předpovězený „posel“, který připravil cestu Mesiášovi. (Mal. 3:1; Mat. 11:7–10) K tomu patřilo oznamovat dobrou zprávu, že „Boží Beránek“, Ježíš, přišel a zbaví „svět hříchu“. (Jan 1:29, 30)

19., 20. Jakým způsobem sloužili jako strážní Ježíš a jeho učedníci?

¹⁹ Tím nejvýznamnějším ze všech strážných byl Ježíš. Jehova ho stejně jako Ezekiela poslal k „izraelskému domu“. (Ezek. 3:17; Mat. 15:24) Ježíš upozorňoval na to, že doslovný izraelský národ bude brzy zavržen a Jeruzalém zničen. (Mat. 23:37, 38; 24:1, 2; Luk. 21:20–24) Jeho hlavním úkolem ale bylo oznamovat dobrou zprávu. (Luk. 4:17–21)

²⁰ Když byl na zemi, svým učedníkům výslovně řekl: „Buďte bdělí.“ (Mat. 24:42) Učedníci tento příkaz poslouchali a sloužili jako strážní, když upozorňovali na to, že Jehova zavrhl doslovný Izrael a město Jeruzalém. (Řím. 9:6–8; Gal. 4:25, 26) Stejně jako strážní, kteří sloužili před nimi, oznamovali i dobrou zprávu. Patřila k ní úžasná informace, že součástí duchovního Izraele budou lidé z jiných národů a že budou mít tu čest pomáhat Kristovi při obnově čistého uctívání Jehovy na zemi. (Sk. 15:14; Gal. 6:15, 16; Zjev. 5:9, 10)

21. V čem byl příkladem Pavel?

²¹ Vynikajícím strážným byl v prvním století apoštol Pavel. Svůj úkol bral vážně. Tak jako Ezekiel i on věděl, že pokud by svoji úlohu nesplnil, měl by vinu za prolitou krev. (Sk. 20:26, 27) Po vzoru předchozích strážných druhé nejen varoval, ale také jim kázal dobrou zprávu. (Sk. 15:35; Řím. 1:1–4) Pod vedením svatého ducha citoval Izajášovo  proroctví „jak krásné jsou na horách nohy toho, kdo přináší dobrou zprávu“ a uplatnil ho na kázání o Božím království, kterému se věnovali Kristovi následovníci. (Iz. 52:7, 8; Řím. 10:13–15)

22. Co se stalo po smrti apoštolů?

²² Po smrti apoštolů zaplavilo křesťanský sbor předpovězené odpadlictví. (Sk. 20:29, 30; 2. Tes. 2:3–8) V průběhu dlouhého období růstu zdánliví křesťané podobní plevelu početně převýšili věrné Kristovy následovníky podobné pšenici a jasná zpráva o Božím království byla zamlžena falešnými naukami. (Mat. 13:36–43) Když ale přišel čas, aby Jehova do událostí na zemi zasáhl, znovu projevil svoji lásku a spravedlnost tím, že ustanovil strážné, kteří měli oznamovat jasné varování a také dobrou zprávu. Kdo tito strážní byli?

23. Jakou úlohu měli Charles Taze Russell a jeho spolupracovníci?

²³ V období před rokem 1914 Charles Taze Russell a jeho spolupracovníci sloužili jako „posel“, který „pročistil cestu“, než začalo vládnout Boží království. * (Mal. 3:1) Tato skupina působila také jako strážný, když používala časopis Sionská Strážná věž a zvěstovatel přítomnosti Kristovy, aby varovala  před Božím rozsudkem a šířila dobrou zprávu o Božím království.

24. a) Z čeho je vidět, že věrný otrok slouží jako strážný? b) Co ses naučil od strážných, kteří sloužili v minulosti? (Viz rámeček „Někteří příkladní strážní“.)

²⁴ Potom co začalo vládnout Boží království, Ježíš pověřil malou skupinu mužů, aby sloužili jako věrný otrok. (Mat. 24:45–47) Od té doby tento otrok, který je dnes známý jako vedoucí sbor, plní úlohu strážného. Jde v čele jak při varování před „dnem pomsty“, tak při ohlašování „roku Jehovovy přízně“. (Iz. 61:2; viz také 2. Korinťanům 6:1, 2)

25., 26. a) Co musí všichni Kristovi následovníci dělat a jak to dělají? b) O čem bude příští kapitola?

²⁵ I když hlavní úlohu strážného má věrný otrok, příkaz „Buďte bdělí!“ dal Ježíš všem svým následovníkům. (Mar. 13:33–37) Tento příkaz posloucháme, když zůstáváme duchovně aktivní a novodobého strážného věrně podporujeme. Dáváme to najevo tím, že plníme svůj úkol kázat. (2. Tim. 4:2) Co nás k tomu motivuje? Jednou věcí je naše touha zachránit lidem život. (1. Tim. 4:16) Spousta lidí o život brzy přijde, protože ignorovali varovný signál novodobého strážného. (Ezek. 3:19) Naší hlavní pohnutkou je ale touha říkat druhým tu nejlepší zprávu – zprávu o tom, že dochází k obnově čistého uctívání Jehovy! Právě dnes, kdy probíhá „rok Jehovovy přízně“, má mnoho dalších lidí příležitost, aby začali spolu s námi uctívat našeho spravedlivého a láskyplného Boha. Všichni, kdo přežijí konec tohoto špatného světa, budou mít už brzy prospěch z milosrdné vlády jeho Syna Ježíše Krista. Copak bychom se mohli držet zpátky a nepomáhat novodobému strážnému při kázání tak dobré zprávy? (Mat. 24:14)

²⁶ Ještě před koncem tohoto špatného světa Jehova svůj lid úžasným způsobem sjednotil. V další kapitole si rozebereme proroctví o dvou holích, které ukazuje, jak k tomu došlo.