Uctívání může být definováno jako „projev úcty a lásky nějakému bohu“. Původní slova, která se v Bibli překládají jako „uctívání“, můžou nést myšlenku, že někdo projevuje hlubokou úctu nebo podřízenost nějakým stvořeným bytostem. (Mat. 28:9) Můžou také označovat náboženský projev vůči Bohu nebo božstvu. (Jan 4:23, 24) To, jak těmto slovům rozumět, určuje kontext.

Jedině Jehova, stvořitel a Svrchovaný panovník, si zaslouží, abychom ho uctívali. (Zjev. 4:10, 11) Uctíváme ho tím, že uznáváme jeho právo vládnout a máme úctu k jeho jménu. (Žalm 86:9; Mat. 6:9, 10) Tyto dva náměty – Jehovova svrchovanost a jeho jméno – jsou v knize Ezekiel klíčové. Slovní spojení „Svrchovaný pán Jehova“ se jenom v této knize objevuje 217krát a prohlášení „poznáte, že já jsem Jehova“ v různých slovesných tvarech 53krát. (Ezek. 2:4; 6:7)

Naše uctívání Boha ale není jenom pocit. Zahrnuje skutky. (Jak. 2:26) Když se Jehovovi zasvětíme, slibujeme, že ho budeme v každé oblasti života poslouchat jako nejvyššího panovníka a budeme mít tu nejhlubší úctu k jeho jménu. Vzpomeň si, že když byl Ježíš zkoušen potřetí, svou odpovědí ukázal, že uctívání Jehovy souvisí s posvátnou službou. (Mat. 4:10, ppč.) Když Jehovu uctíváme, toužíme mu sloužit. * (5. Mojž. 10:12) Posvátnou službu mu prokazujeme, když se věnujeme činnostem, které jsou s naším uctíváním Boha přímo spojené a pro které musíme něco obětovat. Které činnosti to jsou?

Jehovovi sloužíme mnoha způsoby a on si všech váží. Například o něm mluvíme s lidmi, kteří v něj nevěří, scházíme se na shromážděních nebo stavíme sály Království a sjezdové sály a udržujeme je v dobrém stavu. K posvátné službě patří také to, že máme rodinné uctívání, podílíme se na humanitární pomoci spoluvěřícím, pomáháme jako dobrovolníci na sjezdech nebo sloužíme v betelu. (Hebr. 13:16; Jak. 1:27) Pokud je uctívání Boha v naší mysli a srdci tím nejdůležitějším, budeme mu sloužit „dnem i nocí“. Z toho, že uctíváme našeho Boha, Jehovu, máme velkou radost! (Zjev. 7:15)