Chrám je ve vidění umístěn na „velmi vysoké hoře“ (1). Je pro nás uctívání Jehovy tou nejvyšší prioritou v životě?

Obvodová zeď (2), která byla kolem širokého prostranství (3), v jehož středu stál chrámový areál, nám připomíná, že bychom si měli dávat pozor, aby naše uctívání Jehovy nebylo nikdy znečištěno. Pokud musí od čistého uctívání Jehovy zůstat daleko i něco „obyčejného“, tím spíš se musí Jehovovi služebníci vyhýbat nečistému a nemravnému chování. (Ezek. 42:20)

Z chrámové svatyně vytéká pramen a stává se z něho řeka, díky které země ožívá a je úrodná (4). O tomto požehnání se bude mluvit v 19. kapitole.

Vysoké vnější (5) a vnitřní brány (9) nám připomínají, že Jehovovými vysokými mravními měřítky se musí řídit všichni, kdo ho uctívají. Všimni si, že celkové rozměry vnějších a vnitřních bran jsou stejné. To je vhodné, protože Jehova má stejné požadavky na všechny své služebníky, bez ohledu na to, v jakém slouží postavení nebo jaké mají úkoly.

Jídelny (8) nám připomínají, že ve starověku mohli lidé jíst části některých obětí, které do chrámu přinesli, a tak se vlastně těšit ze společného jídla s Jehovou. V duchovním chrámu, ve kterém uctívají Boha křesťané, je to jinak, protože v něm Ježíš „natrvalo předložil jednu oběť“. (Hebr. 10:12) Přesto ale přinášíme „oběť chvály“. (Hebr. 13:15)

Možná máš pocit, že všech těch podrobných měření je ve vidění až příliš. Dozvídáme se z nich ale jednu zásadní věc: Jsou zárukou, že Jehovův záměr obnovit čisté uctívání se určitě splní a že se to stane tak přesně, jak přesně změřené a neměnné byly rozměry chrámu. I když se Ezekiel nezmiňuje o tom, že by se v jeho vidění objevili nějací lidé, zaznamenává Jehovova důrazná napomenutí určená kněžím, náčelníkům a lidu. Dodržovat jeho měřítka musí všichni Boží služebníci.