JAKÝ význam pro vás bude mít to, že poznáte Jehovu? Mimo jiné tak získáte odpověď na otázku, nad níž si lámou hlavu miliardy lidí: ‚Proč jsem zde?‘ Možná jste si ji už také někdy kladli. Jeden moudrý král, který, pokud jde o bohatství, „byl ... větší než všichni ostatní králové země“, se otázkou smyslu života zabýval. (2. Paralipomenon 9:22; Kazatel 2:1–13) Tímto králem byl Šalomoun. Měl velkou moc, obrovské bohatství a v moudrosti se mu nikdo nevyrovnal. K čemu dospěl při svém bádání? „Všechno bylo vyslechnuto, a závěr věci je: Boj se pravého Boha a dodržuj jeho přikázání. To je totiž celý závazek člověka.“ (Kazatel 12:13) Šalomounovy zkušenosti daleko převyšují zkušenosti většiny lidí, a proto si závěr, k němuž tento král dospěl, přinejmenším zaslouží, abychom o něm uvažovali.

² Bázeň před Bohem, o níž Šalomoun mluvil, není chorobný strach z neznámé duchovní síly. Je to naopak zdravý děs z toho, že byste se znelíbili někomu, koho vroucně milujete. Jestliže k někomu máte hlubokou lásku, pak se mu jistě chcete stále líbit a chcete se vyvarovat jednání, kterým byste ho mohli urazit. Až si Jehovu zamilujete, budete k němu cítit totéž.

³ Při čtení Bible se můžete dozvědět, co se našemu Stvořiteli líbí a co se mu nelíbí, a také to, co bylo jeho záměrem, když stvořil zemi. Bible o Jehovovi říká, že je „Tvůrce země a její Původce“, ale mluví o něm také jako o ‚Tom, kdo zemi pevně založil, kdo ji nestvořil prostě nadarmo, kdo ji utvořil, dokonce aby byla obývána‘. (Izajáš 45:18) Jehova připravil zemi tak, aby ji mohli obývat lidé, kteří se o ni a o všechny tvory na ní měli starat. (1. Mojžíšova 1:28) Ale stvořil Jehova lidi pouze proto, že se měli stát správci země?

 ⁴ Ne. Jehova měl vznešenější záměr. První člověk Adam měl k Jehovovi hluboký vztah. Adam mohl se Stvořitelem přímo komunikovat. Mohl naslouchat, co mu Bůh říká, a také mohl Jehovovi sdělovat, co si myslí. (1. Mojžíšova 1:28–30; 3:8–13, 16–19; Skutky 17:26–28) Adam a jeho manželka Eva tedy měli znamenitou příležitost poznat Jehovu lépe a vytvořit si k němu hlubší vztah. Kdyby poznali Jehovu a napodobovali ho, jejich život by byl uspokojující, protože Jehova je ‚šťastný Bůh‘. (1. Timoteovi 1:11) Jehova Bůh, „který nám bohatě opatřuje všechno k našemu potěšení“, umístil prvního člověka do ráje, jenž se nazýval zahrada Eden, a člověk měl vyhlídku na věčný život. (1. Timoteovi 6:17; 1. Mojžíšova 2:8, 9, 16, 17)

⁵ Věčný život? Takovou představu možná zavrhnete jako něco absurdního. Ale je opravdu absurdní? Vědci se domnívají, že nyní chápou, proč buňky stárnou. Části genetického materiálu zvané telomery, které jsou na konci každého chromozomu, se pokaždé, když se buňka dělí, zkracují. Po 50 až 100 buněčných děleních zůstane z telomer jen zbytek, a většina buněk se přestane dělit. Nedávné vědecké objevy však naznačují, že pomocí enzymu zvaného telomeráza se lidské buňky mohou dělit dál, a to nekonečně dlouho. Tento objev sice neznamená, že Jehova umožňuje věčný život prostřednictvím tohoto zvláštního enzymu, ale ukazuje to jednu skutečnost: představa věčného života není absurdní.

⁶ Ano, biblická zpráva, jež ukazuje, že první lidská dvojice byla stvořena tak, aby žila věčně, je věrohodná. Lidé měli prohlubovat svůj vztah k Jehovovi navždy. Ke svému nebeskému Otci si měli vytvořit pevné pouto a měli si plně uvědomovat, jaký je jeho záměr s lidmi na zemi, a tento záměr naplňovat. Jejich život neměl být lopotný. Adam a Eva měli nádhernou vyhlídku na to, že naplní zemi šťastnými, dokonalými potomky. Měli mít plodnou a smysluplnou práci, kterou měli konat navždy. To by byl opravdu uspokojující život! (1. Mojžíšova 1:28)