Biblické zásady jsou základní pravdy, které nám pomáhají pochopit, co si o určitých věcech myslí Bůh. Díky zásadám se dokážeme dobře rozhodovat a dělat, co je správné. Zvlášť užitečné jsou v situacích, pro které nám Bůh nedal žádný konkrétní zákon. Boží zákony jsou na zásadách založené.

▸ 1. kapitola, 8. odstavec

Poslouchat Jehovu znamená ochotně dělat, co nám říká. Jehova si přeje, abychom ho poslouchali z lásky. (1. Jana 5:3) Pokud ho milujeme a důvěřujeme mu, budeme se jeho radami řídit ve všech situacích. A budeme to dělat, i když je to pro nás těžké. Poslouchat Jehovu je k našemu dobru. Učí nás totiž, jak být v životě šťastní, a slibuje nám nádhernou budoucnost. (Izajáš 48:17)

▸ 1. kapitola, 10. odstavec

Jehova dal každému člověku svobodnou vůli, tedy schopnost se rozhodovat. Nevytvořil nás jako roboty. (5. Mojžíšova 30:19; Jozue 24:15) Svoji svobodu můžeme využít k tomu, abychom dělali dobrá rozhodnutí. Kdybychom si ale nedávali pozor, mohli bychom se rozhodovat špatně. Protože máme svobodnou vůli, je na nás, jestli budeme Jehovovi věrní a budeme mu dávat najevo, že ho opravdu milujeme.

▸ 1. kapitola, 12. odstavec

Jehova stanovuje morální měřítka, tedy normy, jak se máme chovat. V Bibli se dozvídáme, jaká měřítka to jsou a co dobrého nám přinášejí. (Přísloví 6:16–19; 1. Korinťanům 6:9–11) Je z nich vidět,  co se Bohu líbí a co ne. Také nám pomáhají, abychom byli laskaví a ohleduplní a dokázali se správně rozhodovat. I když měřítka tohoto světa se pořád snižují, Jehovova měřítka se nemění. (5. Mojžíšova 32:4–6; Malachiáš 3:6) Když se jimi řídíme, chrání nás to, abychom si fyzicky ani citově neublížili.

▸ 1. kapitola, 17. odstavec

Svědomí je vnitřní smysl pro to, co je správné a co nesprávné. Jehova ho dal každému z nás. (Římanům 2:14, 15) Aby naše svědomí fungovalo dobře, musíme ho školit podle Jehovových morálních měřítek. Potom nám pomůže rozhodovat se tak, abychom dělali Bohu radost. (1. Petra 3:16) Svědomí nás může varovat před nerozumným rozhodnutím nebo nás může trápit potom, co jsme udělali něco nesprávného. Může se stát, že naše svědomí přestane dobře fungovat, ale s Jehovovou pomocí to můžeme změnit. Díky čistému svědomí cítíme vnitřní klid a máme zdravou sebeúctu.

▸ 2. kapitola, 3. odstavec

Bát se Boha znamená milovat ho a vážit si ho natolik, že ho nechceme ničím zklamat. Bázeň před Bohem nám pomáhá dělat to, co je dobré, a nedělat to, co je špatné. (Žalm 111:10) Vede nás k tomu, abychom pozorně naslouchali všemu, co Jehova říká. A protože si ho hluboce vážíme, dodržujeme sliby, které jsme mu dali. Bázeň před Bohem má vliv na to, jak uvažujeme, jak se chováme k druhým a jak se každý den rozhodujeme.

▸ 2. kapitola, 9. odstavec

K pokání patří hluboká lítost nad nesprávným jednáním. Ty, kdo milují Boha, velmi trápí, když si uvědomí, že nejednali podle jeho  meřítek. Když uděláme něco nesprávného, měli bychom Jehovu prosit, aby nám na základě Ježíšovy výkupní oběti odpustil. (Matouš 26:28; 1. Jana 2:1, 2) Pokud toho upřímně litujeme a přestaneme s tím, můžeme si být jistí, že nám Jehova odpustí. Tím, co jsme udělali v minulosti, se pak už nemusíme trápit. (Žalm 103:10–14; 1. Jana 1:9; 3:19–22) Je ale důležité, abychom se ze svých chyb poučili, napravili své uvažování a žili podle Jehovových měřítek.

▸ 2. kapitola, 18. odstavec

Když někdo vážně zhřeší, nečiní pokání a nechce žít podle Jehovových měřítek, nemůže už být svědkem Jehovovým. Musí být ze sboru vyloučen. S takovým člověkem se nestýkáme ani si s ním nepovídáme. (1. Korinťanům 5:11; 2. Jana 9–11) Když je provinilec vyloučen, chrání to Jehovovo jméno i sbor. (1. Korinťanům 5:6) Je to také určitý druh ukáznění, který může člověku pomoct, aby činil pokání a vrátil se k Jehovovi. (Lukáš 15:17)

▸ 3. kapitola, 19. odstavec

Jehova nás miluje a chce nám pomáhat. Proto nás vede a dává nám pokyny a rady prostřednictvím Bible a lidí, kteří ho milují. Jsme nedokonalí, a proto takovou pomoc nutně potřebujeme. (Jeremjáš 17:9) Když s úctou nasloucháme těm, prostřednictvím kterých nás Jehova vede, dáváme najevo, že máme úctu i k němu a že ho chceme poslouchat. (Hebrejcům 13:7)

▸ 4. kapitola, 2. odstavec

Kvůli své nedokonalosti máme sklon být sobečtí a pyšní. Jehova si ale přeje, abychom byli pokorní. Prvním krokem k pokoře může být to, když si uvědomíme, jak jsme ve srovnání s Jehovou nevýznamní. (Job 38:1–4) K pokoře nám pomůže i to, když se učíme přemýšlet víc o druhých a o tom, co je dobré pro ně. Pyšný člověk si často myslí, že je lepší než ostatní. Naopak pokorný člověk je sám k sobě poctivý a uvědomuje si svoje silné stránky i svoje slabosti. Nebojí se uznat chybu, omluvit se a nechat si poradit. Pokorný člověk se spoléhá na Jehovu a nechává se jím vést. (1. Petra 5:5)

▸ 4. kapitola, 4. odstavec

Autorita je právo rozhodovat a dávat příkazy, případně někdo, kdo takové právo má. Jehova je tou nejvyšší autoritou v nebi i na zemi. Všechno vytvořil a je to ta nejmocnější osoba ve vesmíru. Svou moc vždycky používá ve prospěch druhých. Některým lidem dal odpovědnost, aby o nás pečovali. Určitou pravomoc svěřil například rodičům, sborovým starším a vládám a přeje si, abychom s nimi spolupracovali. (Římanům 13:1–5; 1. Timoteovi 5:17) Když jsou ale lidské zákony v rozporu s Božími zákony, posloucháme Boha, ne lidi. (Skutky 5:29) Když posloucháme ty, které Jehova používá, dáváme tím najevo, že respektujeme jeho rozhodnutí.

▸ 4. kapitola, 7. odstavec

Starší jsou zkušení bratři, které Jehova používá, aby pečovali o sbor. (5. Mojžíšova 1:13; Skutky 20:28) Pomáhají nám mít blízký vztah s Jehovou a uctívat ho pokojně a organizovaně. (1. Korinťanům 14:33, 40) Starší splňují požadavky uvedené v Bibli, a proto se dá říct, že jsou jmenováni svatým duchem. (1. Timoteovi 3:1–7; Titovi 1:5–9; 1. Petra 5:2, 3) Rádi se staršími spolupracujeme, protože  důvěřujeme Boží organizaci a podporujeme ji. (Žalm 138:6; Hebrejcům 13:17)

▸ 4. kapitola, 8. odstavec

Úkol starat se o děti a domácnost dal Jehova oběma rodičům. Hlavou rodiny je ale podle Bible manžel. Pokud v rodině otec chybí, je hlavou rodiny matka. Hlava rodiny má odpovědnost zajistit rodině jídlo, oblečení a bydlení. Dalším důležitým úkolem hlavy rodiny je pomáhat jejím členům, aby uctívali Jehovu. Například se stará o to, aby pravidelně chodili na shromáždění a do služby a společně studovali Bibli. Má také hlavní slovo při rozhodování. Vždycky se snaží napodobovat Ježíše. Jedná laskavě a rozumně, ne krutě a hrubě. Díky tomu je v rodině láskyplná atmosféra, takže se tam všichni cítí bezpečně a můžou rozvíjet svůj vztah s Jehovou.

▸ 4. kapitola, 12. odstavec

Vedoucí sbor je skupina mužů, kteří mají naději na život v nebi a prostřednictvím kterých Bůh řídí činnost svého lidu. V prvním století Jehova používal vedoucí sbor, aby křesťany vedl při uctívání a kázání. (Skutky 15:2) I dnes skupina bratrů, kteří tvoří vedoucí sbor, vede, usměrňuje a chrání Boží lid. Při rozhodování se tito bratři spoléhají na Boží Slovo a svatého ducha. Ježíš tuto skupinu pomazaných mužů označil jako „věrného a rozvážného otroka“. (Matouš 24:45–47)

▸ 4. kapitola, 15. odstavec

Občas může být sestra požádána, aby se ujala nějakého úkolu ve sboru, který by měl normálně na starost bratr. V takovém případě si vezme pokrývku hlavy, aby dala najevo úctu k tomu, jak Jehova věci zorganizoval. Je to ale potřeba jen v určitých situacích – například když vede biblické studium a je u toho její manžel nebo pokřtěný bratr. (1. Korinťanům 11:11–15)

▸ 4. kapitola, 17. odstavec

Být v politických otázkách neutrální znamená nestavět se na žádnou stranu. (Jan 17:16) Lidé, kteří slouží Jehovovi, podporují jeho království. Stejně jako Ježíš se nepletou do záležitostí tohoto světa.

Jehova nám přikázal, abychom se „podřizovali vládám a jejich představitelům a poslouchali je“. (Titovi 3:1, 2; Římanům 13:1–7) Boží zákon nám ale zároveň zakazuje zabíjet. Svědomí proto křesťanovi nedovolí, aby šel do války. Pokud má možnost vykonávat místo vojenské služby náhradní civilní službu, musí se na základě svého svědomí rozhodnout, jestli toho využije.

Jehova je naším stvořitelem, a proto uctíváme jenom jeho. Ke státním symbolům, jako je vlajka nebo hymna, sice máme úctu, ale nevzdáváme jim čest. (Izajáš 43:11; Daniel 3:1–30; 1. Korinťanům 10:14) Jehovovi služebníci si zvolili Boží vládu, a proto se každý z nich sám za sebe rozhodl, že nebude volit žádnou politickou stranu ani její kandidáty. (Matouš 22:21; Jan 15:19; 18:36)

▸ 5. kapitola, 2. odstavec

Svět propaguje Satanův způsob myšlení. Je běžný u lidí, kteří nemilují Jehovu, nenapodobují ho a ignorují jeho měřítka. (1. Jana 5:19) Toto myšlení, stejně jako jednání, ke kterému vede, Bible  popisuje jako ducha světa. (Efezanům 2:2) Jehovovi služebníci dělají všechno pro to, aby je duch světa neovládl. (Efezanům 6:10–18) Milují Jehovova měřítka a snaží se přemýšlet o věcech tak jako on.

▸ 5. kapitola, 7. odstavec

Odpadlík je člověk, který se staví proti pravdě z Bible. Odpadlíci se bouří proti Jehovovi a Ježíšovi, králi Božího království, a snaží se přesvědčit druhé, aby se k nim přidali. (Římanům 1:25) V těch, kdo uctívají Jehovu, chtějí vyvolat pochybnosti. Odpadlíky se stali někteří lidé z křesťanského sboru v prvním století i někteří křesťané dnes. (2. Tesaloničanům 2:3) Ti, kdo jsou věrní Jehovovi, nechtějí mít s odpadlíky nic společného. Odpadlické myšlenky nechceme číst ani poslouchat, a to ani ze zvědavosti, ani kvůli tlaku okolí. Jsme věrní Jehovovi a uctíváme jenom jeho.

▸ 5. kapitola, 9. odstavec

Podle Mojžíšova zákona měli Izraelité žádat Jehovu o odpuštění hříchů. Aby se s ním smířili, přinášeli do chrámu jako oběť obilí, olej a zvířata. Připomínali si tím, že Jehova je ochotný odpouštět hříchy celému národu i jednotlivcům. Když Ježíš obětoval za naše hříchy svůj život, takové usmiřující oběti už nebyly potřeba. Ježíš dal dokonalou oběť „jednou provždy“. (Hebrejcům 10:1, 4, 10)

▸ 7. kapitola, 6. odstavec

Mojžíšův zákon lidem umožňoval zabíjet zvířata pro maso. Také jim přikazoval, aby přinášeli zvířecí oběti. (3. Mojžíšova 1:5, 6) Jehova ale svému lidu nikdy nedovolil, aby se zvířaty zacházeli krutě.  (Přísloví 12:10) V Zákoně byly naopak příkazy, které zvířata před špatným zacházením chránily. Izraelité se o svá zvířata měli dobře starat. (5. Mojžíšova 22:6, 7)

▸ 7. kapitola, 6. odstavec

Krevní frakce. Krev tvoří čtyři hlavní složky – červené krvinky, bílé krvinky, krevní destičky a plazma. Z těchto čtyř hlavních složek se získávají menší složky, které se nazývají krevní frakce nebo krevní deriváty. *

Křesťané nepřijímají transfuze plné krve ani žádné z jejích čtyř hlavních složek. Jak je to ale s krevními frakcemi? Bible k tomu nedává žádný konkrétní pokyn. Každý křesťan se tedy musí na základě svého biblicky školeného svědomí rozhodnout sám.

Někteří křesťané odmítají všechny krevní frakce. Vycházejí z toho, že podle Mojžíšova zákona se měla všechna krev ze zvířete „vylít na zem“. (5. Mojžíšova 12:22–24)

Jiným křesťanům svědomí dovoluje některé frakce přijmout. Vnímají to tak, že tyto menší složky už nepředstavují život člověka nebo zvířete, kterým byla krev odebrána.

Když se rozhodujete ohledně krevních frakcí, zamyslete se nad těmito otázkami:

• Uvědomuju si, že když odmítám všechny frakce, odmítám tím i určité léky, které pomáhají bojovat proti nemocem nebo zastavují krvácení?

• Jak bych lékaři vysvětlil, proč odmítám nebo naopak přijímám jednu nebo víc frakcí?

Lékařské metody. Křesťané nedarují krev ani si nenechávají uskladnit vlastní krev před plánovanou operací. Ale jsou i další metody,  při kterých se pracuje s pacientovou krví. Každý křesťan se musí sám rozhodnout, jak se bude zacházet s jeho krví během chirurgického zákroku, lékařského vyšetření nebo léčebného úkonu. Při těchto postupech se může stát, že pacientova krev bude nějakou dobu úplně oddělená od jeho těla. (Viz Strážná věž z 15. října 2000, strany 30 a 31.)

Například existuje metoda zvaná hemodiluce. Při ní se těsně před operací odebere pacientovi část krve a nahradí se tekutinou pro zvětšení objemu. Během operace nebo krátce po ní se krev vrátí do pacientova těla.

Jiné metodě se říká sběr krve z rány. Spočívá v tom, že se krev, o kterou pacient přijde při operaci, sbírá, čistí a pak se během operace nebo krátce po ní vrátí do jeho těla.

Každý lékař možná postupuje trochu jinak. Než proto bude křesťan souhlasit s nějakým chirurgickým zákrokem, lékařským vyšetřením  nebo léčebným úkonem, měl by si zjistit, jak přesně se bude s jeho krví zacházet.

Když se rozhodujete ohledně lékařských metod, při kterých by se pracovalo s vaší krví, zamyslete se nad těmito otázkami:

• Když mi část krve odvedou z těla a její proudění se možná na chvíli přeruší, dovolí mi moje svědomí považovat ji stále za součást mého těla, takže není nutné „ji vylít na zem“? (5. Mojžíšova 12:23, 24)

• Měl bych výčitky svědomí, kdyby mi bylo při lékařském zákroku odebráno určité množství krve a pak bylo upraveno a vráceno do mého těla (nebo na něj)?

• Uvědomuju si, že když odmítám všechny postupy, při kterých se pracuje s mou krví, odmítám tím i krevní testy, hemodialýzu a mimotělní krevní oběh?

Když tedy stojíme před rozhodnutím ohledně krevních frakcí a lékařských metod, při kterých by se pracovalo s naší krví, měli bychom se modlit, aby nás Jehova vedl, a zjistit si víc informací. (Jakub 1:5, 6) Pak bychom se měli rozhodnout na základě svého biblicky školeného svědomí. Neměli bychom se ptát druhých, co by  na našem místě udělali oni. A druzí by se neměli snažit naše rozhodnutí ovlivnit. (Římanům 14:12; Galaťanům 6:5)

▸ 7. kapitola, 11. odstavec

Být mravně čistý znamená přemýšlet, mluvit a jednat tak, aby to bylo čisté z Božího pohledu. Jehova nám přikazuje, abychom se vyhýbali všem druhům sexuální nečistoty nebo nemravnosti. (Přísloví 1:10; 3:1) Rozhodnutí, že se budeme řídit Jehovovými měřítky čistoty, musíme udělat ještě před tím, než se dostaneme do pokušení. Měli bychom se stále modlit k Bohu, aby nám pomáhal přemýšlet o čistých věcech, a musíme být odhodlaní odmítat pokušení dopustit se nemravnosti. (1. Korinťanům 6:9, 10, 18; Efezanům 5:5)

▸ 8. kapitola, 11. odstavec

Výraz „nestoudné chování“ označuje slova nebo skutky, které jsou závažným porušením Božích měřítek a svědčí o pohrdavém postoji. Člověk, který se tak chová, dává najevo neúctu k Božím zákonům. Když se někdo proviní nestoudným chováním, zabývají se tím sboroví starší, kteří tvoří právní výbor.

Výraz „nečistota“ označuje různé druhy nesprávného jednání. Nečistota může být různě závažná. Některými druhy nečistoty se musí zabývat právní výbor. (Galaťanům 5:19–21; Efezanům 4:19; viz „Otázky čtenářů“ ve Strážné věži z 15. července 2006)

▸ 9. kapitola, 7. odstavec; 12. kapitola, 10. odstavec

Jehova si přeje, aby byl sex čistým vyjádřením lásky mezi manžely. Když ale někdo masturbuje, zneužívá své pohlavní orgány k vlastnímu uspokojení. Dar sexu tak využívá nečistým způsobem. Tento návyk může poškodit vztah člověka s Jehovou. Může vyvolat zvrácené touhy a vést k pokřivenému pohledu na sex. (Kolosanům 3:5) Pokud je pro vás těžké se tohoto nečistého návyku zbavit, nevzdávejte to. (Žalm 86:5; 1. Jana 3:20) Upřímně se modlete k Jehovovi a proste ho o pomoc. Vyhýbejte se pornografii a dalším věcem, které by ve vás vyvolávaly nečisté myšlenky. Popovídejte si o tom s někým, kdo má úctu k Jehovovým zákonům, možná se svými rodiči nebo s duchovně zralým kamarádem. (Přísloví 1:8, 9; 1. Tesaloničanům 5:14; Titovi 2:3–5) Můžete si být jistí, že Jehova vidí vaši snahu být mravně čistí a váží si jí. (Žalm 51:17; Izajáš 1:18)

▸ 9. kapitola, 9. odstavec

Je to zvyk mít víc manželských partnerů. Když Jehova vytvořil manželství, rozhodl, že to bude svazek mezi jedním mužem a jednou ženou. Ve starověkém Izraeli sice dovolil, aby měl muž víc žen, ale nebyl to jeho původní záměr. Dnes Jehova nedovoluje, aby jeho služebníci žili v polygamii. Muž by měl mít pouze jednu manželku a žena by měla mít jen jednoho manžela. (Matouš 19:9; 1. Timoteovi 3:2)

▸ 10. kapitola, 12. odstavec

Jehova si přeje, aby spolu manžel a manželka zůstali celý život. (1. Mojžíšova 2:24; Malachiáš 2:15, 16; Matouš 19:3–6; 1. Korinťanům 7:39) Rozvod připouští jenom tehdy, když je jeden z partnerů nevěrný. V takové situaci Jehova dává nevinnému partnerovi právo se rozhodnout, jestli se rozvede, nebo ne. (Matouš 19:9)

 Někteří křesťané se rozhodnou, že od svého partnera odejdou nebo že požádají o rozvod (kterým ale manželství z biblického hlediska nekončí), i když nedošlo k sexuální nemravnosti. (1. Korinťanům 7:11) Křesťan o tom může uvažovat v následujících situacích:

• Úmyslné zanedbávání hmotné péče: Manžel se o rodinu odmítá starat, takže rodina nemá peníze ani jídlo. (1. Timoteovi 5:8)

• Fyzické násilí: Násilný partner jedná tak hrubě, že se ten druhý bojí o své zdraví, nebo dokonce o život. (Galaťanům 5:19–21)

• Vážné ohrožení vztahu s Jehovou: Manželský partner znemožňuje tomu druhému sloužit Jehovovi. (Skutky 5:29)

▸ 11. kapitola, 19. odstavec

Pochvalu a povzbuzení potřebuje každý z nás. (Přísloví 12:25; 16:24) Druhé můžeme posilovat a utěšovat laskavými a ohleduplnými slovy. Svým bratrům a sestrám tak můžeme pomoct, aby vytrvali a sloužili Jehovovi i přes náročné okolnosti. (Přísloví 12:18; Filipanům 2:1–4) Pokud se někdo cítí hodně špatně, měli bychom mu s úctou naslouchat a snažit se jeho pocity pochopit. Díky tomu zjistíme, co máme říct nebo co pro něj můžeme udělat. (Jakub 1:19) Dejte si za cíl dobře poznat své bratry a sestry, abyste opravdu chápali, co potřebují. Pomozte jim, aby čerpali sílu od Jehovy, který je zdrojem veškeré útěchy a povzbuzení. (2. Korinťanům 1:3, 4; 1. Tesaloničanům 5:11)

▸ 12. kapitola, 16. odstavec

V Bibli nenajdeme konkrétní pokyny, jak má svatba vypadat. Svatební zvyky a právní požadavky se na jednotlivých místech liší.  (1. Mojžíšova 24:67; Matouš 1:24; 25:10; Lukáš 14:8) Nejdůležitějším momentem svatby je slib, který si ženich a nevěsta dávají před Jehovou. Mnoho párů si přeje, aby u toho byla jejich rodina a přátelé a aby sborový starší přednesl proslov založený na Bibli. Je na každém páru, jestli bude mít svatební hostinu a jak bude vypadat. (Lukáš 14:28; Jan 2:1–11) Ať už snoubenci naplánují svatbu jakkoli, mělo by jim záležet na tom, aby dělala dobré jméno Jehovovi. (1. Mojžíšova 2:18–24; Matouš 19:5, 6) K tomu, aby se moudře rozhodovali, jim pomůžou biblické zásady. (1. Jana 2:16, 17) Pokud snoubenci chtějí mít na hostině alkohol, měli by zajistit, aby na její průběh někdo dohlížel. (Přísloví 20:1; Efezanům 5:18) A pokud se rozhodnou pro nějakou hudbu nebo zábavní program, nemělo by to vrhat špatné světlo na Jehovu. Měli by pamatovat na to, že jejich vztah s Bohem i jejich vzájemný vztah jsou důležitější než samotný svatební den. (Přísloví 18:22; viz také Strážná věž z 15. října 2006, strany 18–31)

▸ 13. kapitola, 18. odstavec

Chceme se rozhodovat na základě zásad z Božího Slova. Dejme tomu, že křesťan má manželského partnera, který není svědek Jehovův. Ten si přeje, aby s ním během nějakého svátku šel na společné jídlo k příbuzným. Co byste v takové situaci udělali? Pokud vám svědomí dovolí tam jít, můžete svému partnerovi vysvětlit, že se nebudete podílet na ničem, co má pohanský původ. Měli byste také zvážit, jestli vaše účast nebude kamenem úrazu pro druhé. (1. Korinťanům 8:9; 10:23, 24)

A co když vám v době Vánoc nebo jiného svátku dá zaměstnavatel nějaké prémie nebo bonus? Měli byste to odmítnout? Nemusí to tak být. Do určité míry záleží na tom, jak to vnímá váš zaměstnavatel. Považuje to za součást oslav? Nebo tím chce svým zaměstnancům jenom poděkovat? Když budete o těchto a podobných otázkách přemýšlet, pomůže vám to se rozhodnout, jestli takovou odměnu přijmete.

 Nebo vám někdo v období nějakého svátku řekne: „Vím, že to neslavíš, ale chci ti dát tenhle dárek.“ Možná vám chce jenom udělat radost. Ale co když máte důvod si myslet, že vás zkouší nebo chce dosáhnout toho, abyste ten svátek vlastně slavili? Až to zvážíte, bude na vás, jestli dárek přijmete, nebo ne. Vždycky se chceme rozhodovat tak, abychom měli čisté svědomí a zůstali věrní Jehovovi. (Skutky 23:1)

▸ 13. kapitola, 22. odstavec

Když se neshody řeší včas a v klidu, většinou se z nich nemusí stát velký problém. (Matouš 5:23–26) Každému křesťanovi by mělo záležet hlavně na tom, aby dělal dobré jméno Jehovovi a zachoval jednotu ve sboru. (Jan 13:34, 35; 1. Korinťanům 13:4, 5)

Pokud mezi křesťany vznikne nějaký obchodní spor, měli by se ho snažit vyřešit, aniž by se obraceli na soud. V 1. Korinťanům 6:1–8 čteme radu apoštola Pavla, která se týká soudních sporů mezi křesťany. Kdybychom se s bratrem soudili, mohlo by to na Jehovu a na sbor vrhnout špatné světlo. V Matoušovi 18:15–17 jsou uvedené tři kroky, které by měli křesťané podniknout při řešení závažných provinění, jako je pomluva nebo podvod. 1. Nejdřív by se měli pokusit spor vyřešit mezi čtyřma očima. 2. Pokud se to nepodaří, můžou požádat o pomoc jednoho nebo dva duchovně zralé křesťany. 3. Pokud ani to nepomůže, můžou se obrátit na radu starších. V takovém případě se starší na základě biblických zásad pokusí křesťanům pomoct, aby záležitost pokojně vyřešili. Pokud se někdo odmítne řídit biblickými zásadami, starší možná budou muset sestavit právní výbor.

V některých situacích může být soudní jednání nutné. Může jít například o rozvod, svěření dítěte do péče, určení výše alimentů, získání pojistného plnění, bankrot nebo dědictví. Pokud se v takových situacích křesťan obrátí na soud a snaží se záležitost vyřešit co nejpokojněji, nejedná v rozporu s Pavlovou radou.

 V rozporu s Pavlovou radou nejedná ani křesťan, který oznámí příslušným úřadům závažný trestný čin, jako je znásilnění, zneužití dítěte, fyzické napadení, velká krádež nebo vražda.

▸ 14. kapitola, 14. odstavec

Satan klame lidi už od doby, kdy žili v zahradě Eden. (1. Mojžíšova 3:1–6; Zjevení 12:9) Ví, že když se mu podaří zkazit naše myšlení, dokáže nás svést ke špatnému jednání. (2. Korinťanům 4:4; Jakub 1:14, 15) Propaguje svoje názory a snaží se, aby vypadaly neškodně. Dělá to prostřednictvím politiky, náboženství, obchodu, zábavy, vzdělání a mnoha jiných věcí. (Jan 14:30; 1. Jana 5:19)

Satan ví, že už mu nezbývá moc času. Proto dělá všechno, co může, aby oklamal co nejvíc lidí. Zaměřuje se hlavně na ty, kdo slouží Jehovovi. (Zjevení 12:12) Pokud si nedáme pozor, mohl by naše myšlení postupně zkazit. (1. Korinťanům 10:12) Jehova například chce, aby manželství bylo na celý život. (Matouš 19:5, 6, 9) Ale hodně lidí se dnes na manželství dívá jako na nezávaznou dohodu, která se dá kdykoli zrušit. Tento názor se objevuje i v mnoha filmech a televizních pořadech. Nikdy bychom se jím neměli nechat ovlivnit.

Satan se nás snaží oklamat i tak, že v nás podporuje touhu po nezávislosti. (2. Timoteovi 3:4) Když si nedáme pozor, mohli bychom ztratit úctu k těm, komu Jehova svěřil určitou pravomoc. Například by se mohlo stát, že bratr začne odmítat rady od sborových starších. (Hebrejcům 12:5) Nebo sestra začne mít problém s tím, že Jehova určil za hlavu rodiny muže. (1. Korinťanům 11:3)

Musíme být rozhodnutí nedovolit Ďáblovi, aby ovlivnil naše myšlení. Chceme se nechat formovat Jehovovým myšlením a zaměřovat „svou mysl na to, co je nahoře“. (Kolosanům 3:2; 2. Korinťanům 2:11)

▸ 16. kapitola, 9. odstavec

Všichni si přejeme být zdraví, a když onemocníme, chceme dostat tu nejlepší péči. (Izajáš 38:21; Marek 5:25, 26; Lukáš 10:34) Lékaři a další lidé dnes nabízí nejrůznější léčebné postupy a metody. Při výběru léčby je důležité řídit se biblickými zásadami. Pamatujme, že dokonale zdraví budeme až díky Božímu království. Nechceme se nechat péčí o zdraví pohltit natolik, že bychom zanedbávali uctívání Jehovy. (Izajáš 33:24; 1. Timoteovi 4:16)

Musíme se vyhnout jakékoli léčbě, která by mohla být spojená s démony. (5. Mojžíšova 18:10–12; Izajáš 1:13) Než se tedy pro určitou léčbu rozhodneme, musíme si zjistit co nejvíc o jejím původu a o tom, jaké myšlenky propaguje. (Přísloví 14:15) Nezapomínejme, že Satan se nás snaží oklamat a zatáhnout do okultismu. I kdybychom měli jen podezření, že je nějaká léčba s okultismem spojená, je nejlepší se jí vyhnout. (1. Petra 5:8)

▸ 16. kapitola, 18. odstavec