ŽIVOTNÍ starosti doléhají i na Boží služebníky. Žalmista napsal, že mu „v nitru přibylo . . . zneklidňujících myšlenek“. (Žalm 94:19) A Ježíš ukázal, že my, kdo žijeme v posledních dnech, můžeme být „úzkostnými životními starostmi“ tak zahlceni, že pro nás může být těžké sloužit Jehovovi. (Lukáš 21:34) Cítíš to stejně? Tíží tě finanční, rodinné nebo zdravotní problémy? Jak ti s tím může Jehova pomoct?

Tlak životních okolností může být opravdu zdrcující. „Jsme všemožně tlačeni,“ napsal apoštol Pavel. „Jsme na rozpacích . . ., jsme sráženi.“ Zároveň ale řekl, že nejsme „stísněni tak, že se nemůžeme hnout“, nejsme „naprosto bez východiska“ ani nejsme „zničeni“. Co nám pomůže problémy zvládat? „Moc, která je nad to, co je normální“ – moc od všemohoucího Boha Jehovy. (2. Korinťanům 4:7–9)

Zkus si vybavit, jak na tebe tato moc působila dřív. Vzpomínáš si na nějaký hezký proslov, díky kterému sis začal ještě víc vážit toho, jak tě má Jehova rád? Pamatuješ si, jak rostla tvoje víra v jeho sliby, když jsi s druhými mluvil o novém světě? Když chodíme na shromáždění a mluvíme s lidmi o své víře, posiluje nás to, abychom se s životními starostmi dokázali vyrovnat. Navíc nám to dává vnitřní klid, díky kterému můžeme Jehovovi sloužit s radostí.

Možná cítíš, že je toho na tebe prostě moc. Například víš, že Jehova si přeje, abychom na první místo dávali jeho Království a pravidelně se věnovali duchovním věcem. (Matouš 6:33; Lukáš 13:24) Ale co když tě omezuje tvoje zdraví, problémy v rodině nebo to, že lidé ve tvém okolí mají vůči tvé víře averzi? Nebo máš náročné zaměstnání, které ti brání chodit na shromáždění. A protože nikdo nemá nevyčerpatelné množství času a energie, můžeš mít pocit, že se to nedá zvládat. Možná tě dokonce napadá, jestli toho od tebe Jehova nechce příliš.

Jehova nás chápe. Nikdy od nás nechce víc, než kolik mu můžeme dát. A uvědomuje si, že vzpamatovat se z následků fyzického nebo psychického vyčerpání nejde ze dne na den. (Žalm 103:13, 14)

Vzpomeň si, jak se Jehova postaral o Elijáše. Na tohoto proroka jednou dolehla taková tíseň, že utekl do pustiny. Jak na to Jehova zareagoval? Vynadal mu a nařídil mu, aby se vrátil ke své práci? Ne. Hned dvakrát poslal svého anděla, který Elijáše jemně probudil  a dal mu najíst. Uplynulo 40 dní a Elijáše stále přemáhala tíseň a strach. Co dalšího pro něj Jehova udělal? Nejdřív mu ukázal, že ho dokáže ochránit. Pak Elijáš uslyšel „klidný, tlumený hlas“, kterým ho Jehova povzbudil. A nakonec dostal ujištění, že není sám – že Jehovovi věrně slouží ještě tisíce dalších Izraelitů. Zanedlouho už Elijáš zase odvážně prorokoval. (1. Královská 19:1–19) Co se z toho můžeme naučit? Když na Elijáše těžce dolehly starosti, Jehova s ním jednal trpělivě a soucitně. A Jehova se nezměnil. Stejně laskavě jedná i s námi.

Když přemýšlíš o tom, co bys mohl pro Jehovu udělat, buď realista. Nesrovnávej svou dnešní situaci s tím, co jsi dělal dřív. Běžec, který několik měsíců nebo let netrénoval, nemůže hned začít běhat naplno. Ze začátku si musí dávat malé cíle, aby postupně získal sílu a vytrvalost. Křesťané jsou jako běžci, kteří mají určitý cíl. (1. Korinťanům 9:24–27) Možná bude dobré, když si teď stanovíš jeden duchovní cíl, který je pro tebe dosažitelný – třeba jít na shromáždění. Potom Jehovu pros, aby ti s tím pomohl. Až budeš postupně získávat duchovní sílu, uvidíš, že „Jehova je dobrý“. (Žalm 34:8) A pamatuj prosím, že Jehova si hluboce váží všeho, čím mu dáš najevo svou lásku, i kdyby to byla zdánlivá maličkost. (Lukáš 21:1–4)

Jak Jehova pomohl June, aby se k němu vrátila? „Pořád jsem se k Jehovovi modlila a prosila ho o pomoc,“ vzpomíná. „Potom mi moje snacha řekla, že se u nás ve městě bude konat sjezd. A tak jsem si řekla, že tam na jeden den půjdu. Byl to úžasný pocit být znovu mezi svými bratry a sestrami. Přesně takový impulz jsem potřebovala. Teď už zase sloužím Jehovovi a mám z toho velkou radost. Můj život získal hlubší smysl. Víc než kdy dřív si uvědomuju, že se nemůžu od druhých izolovat a prát se se životem sama. Jsem vděčná, že jsem dostala šanci se vrátit.“