1.–3. a) Proč byli apoštolové přivedeni před Sanhedrin a co bylo podstatou sporu? b) Proč nás postoj apoštolů velmi zajímá?

 SOUDCI Sanhedrinu kypí vztekem. Před tímto nejvyšším soudem stojí Ježíšovi apoštolové. Jaký zločin spáchali? Josef Kaifáš, velekněz a předsedající Sanhedrinu, jim stroze říká: „Přísně jsme vám nařídili, abyste nevyučovali v tomto jménu.“ Rozčilený Kaifáš Ježíšovo jméno ani nevypustí z úst. Pokračuje: „Ale vy jste svým učením naplnili celý Jeruzalém a chcete na nás svalit vinu za krev toho muže.“ (Sk. 5:28) Je jasné, co chce říci: Přestaňte kázat, nebo uvidíte!

² Jak se apoštolové zachovají? Pověření kázat dostali od Ježíše a ten získal moc od Boha. (Mat. 28:18–20) Podlehnou strachu z lidí a nechají se umlčet? Nebo budou mít odvahu zaujmout pevný postoj a pokračovat v kázání? V podstatě jde o to, zda budou poslouchat Boha, nebo lidi. Petr bez váhání vyjadřuje názor všech apoštolů. Jeho slova jsou jednoznačná a odvážná.

³ To, jak apoštolové reagovali na výhrůžky Sanhedrinu, nás jako pravé křesťany velmi zajímá. Pověření kázat se vztahuje i na nás. I my se při plnění tohoto úkolu, který jsme dostali od Boha, můžeme setkat s odporem. (Mat. 10:22) Odpůrci se mohou snažit naši činnost omezit nebo zakázat. Co uděláme? Určitě bude nyní užitečné zamyslet se nad tím, jaký postoj zaujali apoštolové a jaké okolnosti vedly k tomu, že byli postaveni před Sanhedrin. a

 4., 5. Proč byli Kaifáš a saduceové „plní žárlivosti“?

⁴ Vzpomeňme si, že když bylo Petrovi a Janovi poprvé nařízeno, aby přestali kázat, odpověděli: „Nemůžeme přestat mluvit o tom, co jsme  viděli a slyšeli.“ (Sk. 4:20) Po oné konfrontaci se Sanhedrinem Petr a Jan společně s ostatními apoštoly dále kázali v chrámu. Apoštolové prováděli velká znamení, například uzdravovali nemocné a vyháněli démony. Dělali to „v Šalomounově sloupořadí“, kryté kolonádě ve východní části chrámového areálu, kde se shromažďovalo mnoho Židů. Uzdravování patrně působil i pouhý Petrův stín! Mnozí z těch, kdo byli uzdraveni tělesně, přijali Boží slovo, což jim přineslo uzdravení duchovní. A tak „stále přibývalo mužů i žen, kteří uvěřili v Pána“. (Sk. 5:12–15)

⁵ Kaifáš a saduceové (náboženská sekta, k níž patřil) byli „plní žárlivosti“ a dali apoštoly uvrhnout do vězení. (Sk. 5:17, 18) Proč byli saduceové tak rozzuření? Apoštolové učili, že Ježíš byl vzkříšen, ale saduceové ve vzkříšení nevěřili. Apoštolové říkali, že zachráněn může být jen ten, kdo bude věřit v Ježíše, ale saduceové se báli, že pokud budou lidé k Ježíšovi vzhlížet jako ke svému vůdci, Římané kvůli tomu sáhnou k represivním opatřením. (Jan 11:48) Není divu, že saduceové byli rozhodnuti apoštoly umlčet.

 6. Kdo dnes obvykle podněcuje pronásledování Jehovových služebníků a proč by nás to nemělo překvapovat?

⁶ Také dnes je to tak, že hlavními iniciátory pronásledování Jehovových služebníků jsou náboženští odpůrci. Ti se často snaží využívat svého vlivu na vládní instituce i na média, aby umlčeli naše kázání. Mělo by nás to překvapovat? Rozhodně ne. Tím, co říkáme, odhalujeme falešné náboženství. Když upřímní lidé přijmou biblickou pravdu, jsou osvobozeni od názorů a zvyků, které se nezakládají na Písmu. (Jan 8:32) Nedivme se tedy, že naše poselství vyvolává v náboženských vůdcích nenávistnou žárlivost.

 7., 8. Jak na apoštoly bezpochyby zapůsobil andělův pokyn a jakou otázku bychom si měli položit?

⁷ Když apoštolové čekali ve vězení na přelíčení, možná si říkali, zda nezemřou mučednickou smrtí. (Mat. 24:9) Té noci se však stalo něco zcela nepředvídaného – „Jehovův anděl … otevřel dveře vězení“. b (Sk. 5:19) Výslovně jim řekl: „Postavte se v chrámu a mluvte.“ (Sk. 5:20) Tento pokyn apoštoly bezpochyby ujistil, že předtím jednali správně. Andělova slova je patrně také posílila, aby zůstali pevní, ať se stane cokoli. Plní víry odvážně „za svítání vstoupili do chrámu a začali vyučovat“. (Sk. 5:21)

⁸ Každý z nás by si měl položit otázku: Měl bych dost víry a odvahy, abych za podobných okolností pokračoval v kázání? Když máme na  mysli, že toto životně důležité dílo – vydávání důkladného svědectví o Božím království – podporují a vedou andělé, může nás to posilovat. (Sk. 28:23; Zjev. 14:6, 7)

 9.–11. Jak reagovali apoštolové na požadavek Sanhedrinu, že mají přestat kázat, a v čem je to precedentem pro pravé křesťany?

⁹ Kaifáš a ostatní soudci Sanhedrinu byli nyní připraveni zabývat se případem apoštolů. Soudci nevěděli, co se mezitím ve vězení stalo, a poslali úředníky, aby vězně přivedli. Představme si, jak byli tito muži překvapeni, když vězení sice „našli zamčené, dobře zabezpečené a u dveří stály stráže“, ale vězňové tam nebyli! (Sk. 5:23) Chrámový velitel se brzy dozvěděl, že apoštolové jsou opět v chrámu a vydávají svědectví o Ježíši Kristu. Dělají právě to, kvůli čemu byli uvrženi do vězení! Velitel a jeho úředníci rychle šli do chrámu, aby vězně přivedli před Sanhedrin.

¹⁰ Jak bylo popsáno na začátku této kapitoly, rozzuření náboženští vůdci jasně vyjádřili, že apoštolové mají přestat kázat. Jak na to apoštolové reagovali? Petr za všechny odvážně odpověděl: „Musíme poslouchat především Boha, ne lidi.“ (Sk. 5:29) To, jak se apoštolové zachovali, je precedentem pro pravé křesťany v každé době. Jestliže lidští vládci zakazují to, co Bůh vyžaduje, nebo vyžadují to, co Bůh zakazuje, nemají v takových situacích právo na naši poslušnost. Když tedy v dnešní době „vládnoucí moci“ uvalí zákaz na naše svědecké dílo, my nemůžeme přestat plnit pověření, které jsme dostali od Boha. (Řím. 13:1) Dále budeme vydávat důkladné svědectví o Božím království, ale najdeme si k tomu méně nápadné způsoby.

¹¹ Není divu, že odvážná odpověď apoštolů popuzené soudce rozlítila. Byli rozhodnuti apoštoly „zabít“. (Sk. 5:33) Nyní to vypadalo, že tyto odvážné a horlivé svědky už před mučednickou smrtí nic nezachrání. Měla však přijít pomoc, a to naprosto nečekaným způsobem.

12., 13. a) Jakou radu dal Gamaliel svým kolegům a co tito soudci udělali? b) Jak může v dnešní době Jehova zasáhnout ve prospěch svého lidu? c) Čím si můžeme být jisti, když Jehova připustí, abychom trpěli kvůli tomu, že jednáme správně?

¹² Do jednání se vložil Gamaliel, „učitel Zákona, kterého si všichni lidé vážili“. c Tento znalec práva se u svých kolegů musel těšit velké úctě. Převzal totiž hlavní slovo, a dokonce „přikázal, aby [apoštoly] na chvilku vyvedli ven“. (Sk. 5:34) Gamaliel soudcům připomněl, že v minulosti došlo k různým povstáním, která po smrti svých vůdců rychle vyhasla. Ukázal jim tak, že při jednání s apoštoly, jejichž vůdce Ježíš zemřel teprve nedávno, by měli být trpěliví a tolerantní. Vyzval je: „Nechte ty lidi na pokoji a propusťte je. Pokud totiž tento plán nebo toto dílo pocházejí od lidí, zaniknou, ale pokud pocházejí od Boha, nepodaří se vám je zničit a nakonec by se mohlo stát, že budete bojovat proti Bohu.“ (Sk. 5:38, 39) Gamalielova argumentace byla přesvědčivá a soudci jeho radu uposlechli. Dali však apoštoly zmrskat a přikázali jim, aby „už nemluvili v Ježíšově jménu“. (Sk. 5:40)

¹³ I v dnešní době může Jehova použít vlivné lidi, jako byl Gamaliel, aby zasáhli ve prospěch jeho lidu. (Přísl. 21:1) Svým duchem může podnítit mocné vládce, soudce a zákonodárce, aby jednali v souladu s jeho vůlí. (Neh. 2:4–8) I kdyby však připustil, abychom trpěli kvůli tomu, že jednáme správně, buďme si jisti dvěma věcmi. (1. Petra 3:14) Za prvé, Bůh nám může dát sílu, abychom vytrvali. (1. Kor. 10:13) A za druhé, odpůrcům se „nepodaří … zničit“ Boží dílo. (Iz. 54:17)

14., 15. a) Jak reagovali apoštolové na to, že byli zmrskáni, a proč? b) Vyprávěj nějaký zážitek, z něhož je patrné, že se Jehovovi služebníci při pronásledování nenechají připravit o radost.

¹⁴ Jak na apoštoly zapůsobilo, že byli zmrskáni? Propadli sklíčenosti a ztratili odhodlání? Naopak, „odešli ze Sanhedrinu a radovali se“. (Sk. 5:41) Z čeho se radovali? Jistě ne z toho, že jim mrskání způsobilo tělesnou bolest. Radovali se, protože věděli, za co byli pronásledováni – za to, že zůstali věrní Jehovovi a šli ve stopách Ježíše Krista, který byl jejich vzorem. (Mat. 5:11, 12)

¹⁵ Stejně jako naši bratři v prvním století i my s radostí snášíme utrpení pro dobrou zprávu. (1. Petra 4:12–14) Samozřejmě se neradujeme z toho, že nám nepřátelé vyhrožují nebo že nás pronásledují či zavírají do vězení. Ale pociťujeme hluboké uspokojení z toho, že zůstáváme věrní Jehovovi. Pěkným příkladem je Henryk Dornik, který za totalitních režimů léta snášel tvrdé zacházení. V srpnu 1944 úřady rozhodly, že bude spolu se svým rodným bratrem poslán do koncentračního  tábora. Jejich odpůrci se tehdy vyjádřili: „Je nemožné přimět je k čemukoli. Jejich mučednictví jim přináší radost.“ Bratr Dornik vysvětluje: „Neměl jsem sice ani za mák touhu stát se mučedníkem, ale když jsem kvůli své věrné oddanosti Jehovovi odvážně a s důstojností snášel utrpení, opravdu mi to dělalo radost.“ (Jak. 1:2–4)

16. Jak dali apoštolové najevo, že jsou rozhodnuti vydávat důkladné svědectví, a jak my uplatňujeme apoštolskou metodu kázání?

¹⁶ Apoštolové neztráceli čas a znovu se pustili do vydávání svědectví. „Každý den … v chrámu a dům od domu“ dál neohroženě „oznamovali dobrou zprávu o Kristu“. d (Sk. 5:42) Tito horliví kazatelé byli pevně rozhodnuti vydávat důkladné svědectví. Povšimněme si, že s poselstvím přicházeli k lidem domů, jak jim to Ježíš Kristus předtím nařídil. (Mat. 10:7, 11–14) Jistě právě proto se jim podařilo naplnit Jeruzalém svým učením. V dnešní době jsou svědkové Jehovovi známi tím, že tuto apoštolskou metodu kázání uplatňují. Nevynecháme žádný dům, čímž dáváme jasně najevo, že i my chceme být důkladní a každému člověku v našem obvodu chceme dát příležitost slyšet dobrou zprávu. Žehná Jehova naší službě dům od domu? Nepochybně ano. V tomto čase konce přijaly poselství o Království miliony lidí a mnozí z nich se dobrou zprávu dozvěděli díky tomu, že někdo ze svědků zazvonil u jejich dveří.

17.–19. Jaký problém vznikl a jak ho apoštolové vyřešili?

¹⁷ Nedávno založený sbor nyní musel čelit nenápadnému, ale vážnému nebezpečí, jež mu hrozilo zevnitř. Co se stalo? Mnozí z pokřtěných učedníků byli tehdy v Jeruzalémě na návštěvě a chtěli před návratem domů získat větší poznání. Učedníci, kteří v Jeruzalémě žili, dobrovolně věnovali finanční prostředky na nákup potravin a jiných potřebných věcí. (Sk. 2:44–46; 4:34–37) V té době vznikla situace, která vyžadovala taktní a moudré řešení. „Při každodenním rozdělování  potravin“ byly přehlíženy řecky mluvící vdovy. (Sk. 6:1) Hebrejsky mluvící vdovy však přehlíženy nebyly. Problém tedy patrně spočíval v diskriminaci. Máloco může tak vážně ohrozit jednotu.

¹⁸ Apoštolové, kteří v rostoucím společenství křesťanů měli úlohu vedoucího sboru, poznali, že by z jejich strany nebylo moudré, aby „zanedbávali Boží slovo a sloužili u stolů“. (Sk. 6:2) Dali proto učedníkům pokyn, aby vyhledali sedm mužů plných „ducha a moudrosti“, kterým by „tento důležitý úkol“ svěřili. (Sk. 6:3) Tito muži museli být způsobilí, protože k jejich úkolům asi patřilo nejen podávání jídla, ale také zacházení s penězi, nakupování a pečlivé vedení záznamů. Všichni vybraní muži měli řecká jména, což možná přispělo k tomu, že vdovy, které se cítily dotčeny, je lépe přijaly. Apoštolové o těchto sedmi doporučených mužích uvažovali, pomodlili se a pak je tímto důležitým úkolem pověřili. e

¹⁹ Jestliže se těchto sedm ustanovených mužů nyní staralo o rozdělování potravin, znamenalo to snad, že byli zproštěni odpovědnosti kázat dobrou zprávu? To rozhodně ne! Mezi vybranými muži byl Štěpán, o němž dále čteme, že to byl odvážný a výmluvný svědek. (Sk. 6:8–10) Dalším z těch sedmi byl Filip, který je označen jako evangelista. (Sk. 21:8) Je tedy zřejmé, že tito muži dále horlivě kázali o Království.

20. Jak se dnes Boží lid řídí vzorem stanoveným apoštoly?

²⁰ Dnes se Jehovův lid řídí vzorem, který stanovili apoštolové. Než je některý muž doporučen pro odpovědné postavení ve sboru, musí  projevovat moudrost od Boha a musí na něm být patrné působení svatého ducha. Pod dohledem vedoucího sboru jsou pak ti, kteří splňují biblické požadavky, jmenováni, aby ve sboru sloužili jako starší nebo služební pomocníci. f (1. Tim. 3:1–9, 12, 13) O takových mužích lze říci, že byli jmenováni svatým duchem. Tito pracovití bratři plní mnoho důležitých úkolů. Starší například koordinují praktickou pomoc poskytovanou věrným zestárlým křesťanům, kteří ji opravdu potřebují. (Jak. 1:27) Někteří starší věnují mnoho času tomu, že pracují na stavbách sálů Království, podílí se na organizaci sjezdů nebo slouží v místním výboru pro styk s nemocnicemi. Služební pomocníci se starají o mnoho úkolů, které nejsou přímo spojeny s pastýřskou péčí nebo s vyučováním. Všichni takoví způsobilí muži musí dbát na to, aby byli při plnění svých úkolů vyrovnaní. I když mohou mít mnoho sborových povinností a dalších úkolů v Boží organizaci, nezbavuje je to Bohem dané odpovědnosti kázat dobrou zprávu o Království. (1. Kor. 9:16)

21., 22. Z čeho poznáváme, že nově vzniklému sboru Jehova žehnal?

²¹ S Jehovovou podporou přečkal nově vzniklý sbor nebezpečí zvnějšku i zevnitř – jak pronásledování, tak problém, který ohrožoval jeho jednotu. Bylo jasně patrné, že mu Jehova žehná. Čteme totiž: „Boží slovo se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě rychle rostl. Víru přijalo i mnoho kněží.“ (Sk. 6:7) To je pouze jedna z mnoha zpráv o pokroku díla zaznamenaných v knize Skutky. (Sk. 9:31; 12:24; 16:5; 19:20; 28:31) I dnes můžeš slyšet o tom, jak pokračuje dílo kázání o Království v jiných částech světa. Povzbuzují tě takové zprávy?

²² V prvním století se rozzuření náboženští vůdci nehodlali vzdát. Na obzoru se rýsovala vlna pronásledování. Jak uvidíme v příští kapitole, záhy se terčem zlovolného odporu stal Štěpán.