1. Čím jsou si Pavel a jeho společníci jisti a proč?

 JE ASI rok 59 n. l. a ze středomořského ostrova Malty se do Itálie plaví loď, jež nese na přídi znak znázorňující „Diovy syny“. Pravděpodobně je to velké nákladní plavidlo určené pro přepravu obilí. Na palubě je eskortovaný vězeň Pavel a s ním jeho spolukřesťané Lukáš a Aristarchos. (Sk. 27:2) Na rozdíl od posádky tito evangelisté nespoléhají na to, že je budou chránit synové řeckého boha Dia, dvojčata Kastór a Polydeukés. (Viz studijní poznámka ke Sk. 28:11, mwbr19.01 2.) Pavel a jeho společníci slouží Jehovovi. Od něho Pavel ví, že bude o pravdě svědčit v Římě a bude stát před císařem. (Sk. 23:11; 27:24)

 2., 3. Kudy se Pavel plaví a kdo ho po celou dobu podporuje?

² Loď na tři dny zakotví v Syrakusách, krásném sicilském městě, jež konkuruje Aténám a Římu. Potom se plaví do Rhegia na jižním cípu Apeninského poloostrova. Odtud vypluje do italského přístavu Puteoli (blízko dnešní Neapole) vzdáleného asi 320 kilometrů. Díky jižnímu větru urazí tuto vzdálenost v ideálním čase – dostane se tam druhý den. (Sk. 28:12, 13)

³ Před Pavlem je závěrečná část cesty do Říma, kde předstoupí před císaře Nerona. Po celou dobu s ním byl „Bůh veškeré útěchy“. (2. Kor. 1:3) Jak uvidíme, podporu od Boha dostává Pavel i nadále v nezmenšené míře. A nezmenšuje se ani jeho misionářské nadšení.

 4., 5. a) Jak byla Pavlovi a jeho společníkům prokázána pohostinnost v Puteoli a proč asi Pavel dostal tolik volnosti? b) Jaké výhody mohou křesťané mít díky svému dobrému chování, i když jsou ve vězení?

⁴ V Puteoli Pavel a jeho společníci „našli bratry, kteří [je] prosili, [aby] u nich sedm dnů zůstali“. (Sk. 28:14) To je opravdu vynikající příklad křesťanské pohostinnosti. Tito bratři byli za svou pohostinnost jistě bohatě odměněni duchovním povzbuzením, které od svých hostů  načerpali. Ale jak to, že Pavel jako vězeň dostal tolik volnosti? Je možné, že si získal plnou důvěru svých římských strážců.

⁵ Něco podobného se stává i v nové době. Jehovovi služebníci, kteří byli ve vězeních a koncentračních táborech, mnohdy dostali díky svému křesťanskému chování více volnosti a mimořádné výhody. Například jeden muž v Rumunsku, který byl za loupež odsouzen k 75 letům vězení, začal studovat Boží Slovo a jeho osobnost se pozoruhodně změnila. Vedoucí pracovníci věznice na to reagovali tak, že mu dali za úkol chodit do města – bez ozbrojeného doprovodu – a nakupovat tam věci pro potřeby věznice. Když se dobře chováme, samozřejmě tím v prvé řadě oslavujeme Jehovu. (1. Petra 2:12)

 6., 7. Jak bratři z Říma projevili mimořádnou lásku?

⁶ Z Puteoli šel Pavel se svými společníky pravděpodobně pěšky asi 30 kilometrů daleko do města Capua, které leželo na Via Appia, silnici vedoucí do Říma. Tato slavná cesta vydlážděná velkými bloky lávy poskytovala nádherný výhled na italskou krajinu a z některých míst bylo vidět i na Středozemní moře. Dále vedla přes Pontinské bažiny vzdálené od Říma asi 60 kilometrů. Tam bylo Appiovo tržiště. Lukáš píše, že když „se o [nich] doslechli tamní bratři“, někteří z nich přišli až k tomuto tržišti, zatímco jiní čekali u Tří krčem, což byla zastávka asi o 10 kilometrů blíže k Římu. Opravdu projevili mimořádnou lásku! (Sk. 28:15)

⁷ Poutník, který si po namáhavé cestě potřeboval odpočinout, nenašel na Appiově tržišti velké pohodlí. Římský básník a satirik Horatius o tomto místě napsal, že se „hemžilo plavci a krčmáři vyděračnými“, a stěžoval si na tamní „velmi mizernou vodu“. Dokonce si tam ani  nedal jídlo. Ale bratři z Říma všechno takové nepohodlí snesli a s radostí čekali na Pavla a jeho společníky, protože je chtěli v poslední části jejich cesty doprovodit.

 8. Proč Pavel děkoval Bohu, jakmile zahlédl své bratry?

⁸ Zpráva říká, že „jakmile Pavel bratry zahlédl, poděkoval Bohu a sebral odvahu“. (Sk. 28:15) Ano, už jen pohled na milované bratry, z nichž některé možná osobně znal, ho posílil a povzbudil. Proč Pavel děkoval Bohu? Věděl, že nesobecká láska je jednou ze stránek ovoce Božího ducha. (Gal. 5:22) I dnes svatý duch podněcuje křesťany, aby obětavě sloužili jeden druhému a aby povzbuzovali ty, kteří to potřebují. (1. Tes. 5:11, 14)

 9. Jak můžeme projevit stejný postoj jako bratři, kteří Pavlovi vyšli naproti?

⁹ Svatý duch například podněcuje vnímavé křesťany, aby projevovali pohostinnost krajským dozorcům, misionářům a jiným celodobým služebníkům, z nichž mnozí podstupují velké oběti, aby mohli více sloužit Jehovovi. Zeptej se sám sebe: Mohu dělat víc, abych podporoval návštěvy krajského dozorce? Mohu například jemu a jeho manželce (pokud je ženatý) nabídnout ubytování nebo je pozvat na jídlo? Mohu si zařídit věci tak, abych s nimi spolupracoval v kazatelské službě? Odměnou ti může být bohaté požehnání. Jen si představ, jakou radost museli mít bratři z Říma, když jim Pavel a jeho společníci vyprávěli některé z mnoha svých povzbuzujících zážitků. (Sk. 15:3, 4)

10. V jakých podmínkách byl Pavel vězněn v Římě a co udělal krátce po svém příchodu?

¹⁰ Když skupina cestovatelů konečně vstoupila do Říma, „dostal Pavel svolení bydlet sám. Byl s ním jen voják, který ho hlídal“. (Sk. 28:16) Vězeň v domácím vězení byl obvykle připoután řetězem ke svému strážci, aby nemohl utéci. I za takových okolností však byl Pavel hlasatelem Království a řetěz ho rozhodně nemohl umlčet. Po dlouhé cestě si tedy dopřál pouhé tři dny odpočinku a pak svolal přední muže z římských Židů, aby se jim představil a vydal jim svědectví.

11., 12. Jak se Pavel ve své promluvě k místním Židům pokusil odstranit předsudky, které mohli mít?

¹¹ Pavel jim řekl: „Bratři, přestože jsem neudělal nic proti našemu lidu ani proti zvykům našich předků, byl jsem v Jeruzalémě uvězněn a vydán do rukou Římanů. Ti mě vyslechli a chtěli mě propustit, protože nenašli nic, za co bych zasloužil smrt. Židé se proti tomu postavili, a tak jsem byl nucen odvolat se k císaři – ale ne proto, že bych chtěl svůj národ z něčeho obžalovat.“ (Sk. 28:17–19)

 ¹² Oslovením „bratři“ se Pavel pokusil položit společný základ se svými židovskými posluchači a překonat předsudky, které mohli mít. (1. Kor. 9:20) Také jasně ukázal, že v Římě není proto, aby si stěžoval na své židovské soukmenovce, ale proto, že se odvolal k císaři. Místní židovská komunita však o Pavlově odvolání dosud nic nevěděla. (Sk. 28:21) Jak došlo k tomuto zdánlivému selhání v komunikaci ze strany Židů v Judeji? V jednom výkladovém díle je uvedeno: „Pavlova loď musela být mezi prvními, které po skončení zimy dopluly do Itálie. V té době tam ještě nemohli být ani vyslanci židovských autorit v Jeruzalémě ani dopis, který by se tohoto případu týkal.“

13., 14. Jak Pavel uvedl námět Království a jak můžeme napodobit jeho příklad?

¹³ Nyní Pavel uvedl svůj námět, totiž Království. Udělal to výrokem, který jistě vyvolal zvědavost jeho židovských hostů. Řekl: „Pozval jsem vás…, abych vás mohl vidět a mluvit s vámi. Tímto řetězem jsem totiž spoutaný kvůli naději, kterou má Izrael.“ (Sk. 28:20) Tato naděje byla ovšem nedílně spjata s Mesiášem a jeho královstvím, jak to hlásal křesťanský sbor. Židovští starší odpověděli: „Rádi bychom slyšeli tvé názory, protože víme, že se proti této sektě všude mluví.“ (Sk. 28:22)

¹⁴ Jak můžeme Pavlův příklad napodobit? Když máme příležitost mluvit o dobré zprávě, můžeme položit nějakou otázku nebo pronést  něco, čím bychom naše posluchače přivedli k přemýšlení a vzbudili jejich zájem. Vynikající podněty najdeme například v publikacích Rozmluvy z Písem, Využívej vzdělávání v teokratické škole a Nauč se dobře číst a vyučovat. Daří se ti tyto biblické studijní pomůcky dobře používat?

15. Ve kterých čtyřech ohledech je Pavlův způsob vydání svědectví příkladem?

¹⁵ Ve stanovený den přišli tamní Židé, a „bylo jich ještě víc“, na místo, kde byl Pavel ubytován. „Od rána do večera s nimi mluvil, vydával jim důkladné svědectví o Božím království a přesvědčoval je o Ježíšovi na základě Mojžíšova zákona i Proroků.“ (Sk. 28:23) Způsob, jak Pavel vydal svědectví, je příkladem ve čtyřech ohledech. Za prvé, zaměřoval se na Boží království. Za druhé, své posluchače se snažil získat tím, že je „přesvědčoval“. Za třetí, předkládal jim důkazy z Písma. Za čtvrté, projevil obětavost tím, že s nimi mluvil „od rána do večera“. To je znamenitý příklad pro nás. S jakou odezvou se Pavel setkal? „Někteří jeho slovům uvěřili“, ale jiní ne. Lukáš píše, že se ti lidé neshodli a „začali odcházet“. (Sk. 28:24, 25a)

16.–18. Proč negativní reakce římských Židů Pavla nepřekvapila a jak ho můžeme napodobit, když lidé nepřijímají naše poselství?

¹⁶ Pavla tato reakce nijak nepřekvapila. Odpovídala totiž biblickému proroctví a příliš se nelišila od toho, co zažil už dříve. (Sk. 13:42–47; 18:5, 6; 19:8, 9) Když tedy jeho nevnímaví hosté odcházeli, pověděl jim: „Svatý duch výstižně mluvil k vašim předkům prostřednictvím proroka Izajáše, když prohlásil: ‚Jdi k tomuto lidu a řekni: „Uslyšíte, ale nepochopíte a budete se dívat, ale neuvidíte. Vždyť tito lidé přestali mít vnímavé srdce.“‘“ (Sk. 28:25b–27) Původní řecký výraz označuje srdce, jež „ztloustlo“ nebo „ztučnělo“, takže do něj poselství o Království nemohlo proniknout. To bylo opravdu tragické!

¹⁷ Pavel v závěru řekl, že jiné národy – na rozdíl od jeho židovských posluchačů – „budou naslouchat“. (Sk. 28:28; Žalm 67:2; Iz. 11:10) Pavel to mohl říci s jistotou. Byl totiž očitým svědkem toho, že mnozí lidé z jiných národů přijali poselství o Království. (Sk. 13:48; 14:27)

¹⁸ Pavla můžeme napodobit. Když někdo odmítá dobrou zprávu, neberme si to osobně. Vždyť víme, že cestu k životu najde jen poměrně málo lidí. (Mat. 7:13, 14) A když se vnímaví jednotlivci připojí k uctívání Jehovy, mějme z toho radost a vítejme je s otevřenou náručí. (Luk. 15:7)

19. Jak Pavel využíval čas, kdy byl v domácím vězení?

¹⁹ Lukáš končí své vyprávění v pozitivním a vřelém duchu. Píše: „Pavel zůstal celé dva roky ve svém pronajatém domě a laskavě přijímal všechny, kdo za ním přišli. Kázal jim o Božím království a vyučoval je o Pánu Ježíši Kristu s velkou odvahou a bez překážek.“ (Sk. 28:30, 31) To je opravdu vynikající příklad pohostinnosti, víry a horlivosti!

20., 21. Například kdo měl užitek z Pavlovy služby v Římě?

²⁰ Mezi lidmi, které Pavel laskavě přijal, byl Onesimos, uprchlý otrok z města Kolosy. S Pavlovou pomocí se stal křesťanem a pro Pavla se stal „věrným a milovaným bratrem“. Pavel o něm dokonce psal jako o svém dítěti, kterému se „stal otcem“. (Kol. 4:9; Filem. 10–12) Onesimos musel být pro Pavla velkým povzbuzením. a

²¹ Z Pavlova znamenitého příkladu měli užitek i jiní křesťané. Filipanům Pavel napsal: „Moje situace ve skutečnosti přispívá k pokroku dobré zprávy. O tom, že jsem ve vězeňských poutech kvůli Kristu, se totiž dozvěděla celá pretoriánská garda a všichni ostatní. A většina bratrů, kteří slouží Pánu, si je díky mým vězeňským poutům jistější a mají ještě větší odvahu beze strachu kázat Boží slovo.“ (Filip. 1:12–14)

22. Jak Pavel využil toho, že byl vězněn v Římě?

²² Svého uvěznění v Římě využil Pavel k napsání důležitých dopisů, které jsou nyní částí Křesťanských řeckých písem. b Křesťané v prvním století, kterým byly tyto dopisy určené, z nich mohli hodně načerpat. To samé ale platí i o nás. Inspirované rady, které tyto dopisy obsahují, jsou totiž v dnešní době stejně aktuální jako kdysi. (2. Tim. 3:16, 17)

23., 24. Jak dali mnozí křesťané v dnešní době najevo, že podobně jako Pavel smýšlejí pozitivně, ačkoli byli protiprávně vězněni?

²³ O tom, kdy byl Pavel propuštěn, se kniha Skutky nezmiňuje. c Celkem strávil ve vazbě asi čtyři roky – dva roky v Cesareji a dva roky v Římě. (Sk. 23:35; 24:27) Stále však smýšlel pozitivně a dělal ve službě Bohu, co mohl. Také mnozí novodobí Jehovovi služebníci, kteří byli pro svou víru protiprávně vězněni, si zachovali radost a nepřestali kázat.  Například Adolfo byl ve Španělsku vězněn kvůli své křesťanské neutralitě. Jeden důstojník mu řekl: „Obdivujeme tě. Ztrpčovali jsme ti život, ale čím víc jsme ti ho ztěžovali, tím víc ses usmíval a tím laskavější jsi byl.“

²⁴ Adolfo si během doby získal takovou důvěru, že dveře jeho cely zůstávaly otevřené. Vojáci za ním chodili a kladli mu otázky ohledně Bible. Jeden ze strážců si do Adolfovy cely dokonce chodil Bibli číst a Adolfo přitom stál u dveří a dával pozor. A tak vězeň „hlídal“ strážného! Znamenité příklady takových věrných svědků nás mohou podněcovat, abychom měli „ještě větší odvahu beze strachu kázat Boží slovo“ i za obtížných okolností.

25., 26. Které úžasné proroctví viděl Pavel splněné po necelých 30 letech a jakou obdobu to má v naší době?

²⁵ Kristův apoštol v domácím vězení káže o Božím království všem, kdo ho navštíví! To je opravdu povzbuzující závěr dynamické knihy Skutky. V její první kapitole jsme četli, jaké pověření dal Ježíš svým následovníkům. Řekl jim: „Až na vás přijde svatý duch, dostanete sílu a budete mi svědky v Jeruzalémě, v celé Judeji a Samaří a až do nejvzdálenějších končin země.“ (Sk. 1:8) Nyní, o necelých 30 let později, se už dobrá zpráva o Království „kázala všude pod nebem“. d (Kol. 1:23) Nesvědčí to snad o mocném působení Božího ducha? (Zech. 4:6)

²⁶ Týž duch v dnešní době mocně posiluje zbývající Kristovy bratry a jejich spoluvěřící z „jiných ovcí“, aby dále vydávali „důkladné svědectví o Božím království“ ve 240 zemích. (Jan 10:16; Sk. 28:23) Podílíš se na této činnosti, jak jen můžeš?