1. Co mají společného první křesťané a novodobí svědkové Jehovovi?

 HORLIVĚ vydávali svědectví. Dychtivě přijímali pomoc a vedení od svatého ducha. Pronásledování je neumlčelo. A Bůh jim bohatě žehnal. To všechno platilo o prvních křesťanech a totéž platí o novodobých svědcích Jehovových.

 2., 3. Čím je kniha Skutky zvlášť pozoruhodná?

² Kniha Skutky apoštolů je nabitá dějem a obsahuje mnoho zpráv, které posilují víru. Určitě jsi z nich získal povzbuzení. Tato biblická kniha je neobyčejná – je totiž jediným inspirovaným záznamem o dějinách raného křesťanství.

³ Kniha Skutky uvádí jmenovitě 95 jednotlivců, 32 zemí a oblastí, 54 měst a 9 ostrovů. Je to vzrušující vyprávění o lidech, kteří žili v prvním století. Vystupují v něm nejen obyčejní lidé, ale také pyšní náboženští představitelé, nadutí politici i zuřiví pronásledovatelé. Ale především je to příběh o tvých bratrech a sestrách. Vyrovnávali se s běžnými problémy každodenního života a také horlivě kázali dobrou zprávu.

 4. Proč nás s takovými lidmi, jako byli apoštol Pavel, Tabitha a jiní tehdejší věrní svědkové, spojuje zvláštní pouto?

⁴ Od doby horlivých apoštolů Petra a Pavla, milovaného lékaře Lukáše, štědrého Barnabáše, statečného Štěpána, laskavé Tabithy, pohostinné Lydie a mnoha jiných věrných svědků nás nyní dělí téměř 2 000 let. A přece nás s nimi spojuje zvláštní pouto. Proč? Protože stejně jako oni jsme i my pověřeni činit učedníky. (Mat. 28:19, 20) A podílet se na tom je pro nás velkou ctí.

 5. Kde začali Ježíšovi první následovníci plnit pověření, které dostali?

⁵ Vzpomeňme si na pověření, které dal Ježíš svým následovníkům. Řekl jim: „Až na vás přijde svatý duch, dostanete sílu a budete mi svědky v Jeruzalémě, v celé Judeji a Samaří a až do nejvzdálenějších končin země.“ (Sk. 1:8) Nejprve svatý duch učedníky zmocnil, aby byli svědky „v Jeruzalémě“. (Sk. 1:1–8:3) Potom je vedl, aby vydávali svědectví  „v celé Judeji a Samaří“. (Sk. 8:4–13:3) A pak učedníci začali šířit dobrou zprávu „do nejvzdálenějších končin země“. (Sk. 13:4–28:31)

 6., 7. Jakou máme dnes ve službě výhodu ve srovnání s našimi spoluvěřícími z prvního století?

⁶ Tvoji spoluvěřící, kteří žili v prvním století, neměli při vydávání svědectví k dispozici celou Bibli. Matoušovo evangelium mohli používat nejdříve v roce 41 n. l. Některé z Pavlových dopisů byly napsány před dokončením knihy Skutky, tedy asi před rokem 61 n. l. Ale první křesťané neměli osobní exempláře celého Svatého Písma a neměli ani rozmanité publikace, které by mohli nechat těm, kdo projevili zájem. Židé, kteří se stali Ježíšovými učedníky, předtím slýchali předčítání Hebrejských písem v synagoze. (2. Kor. 3:14–16) Také oni však jistě byli pozornými žáky. Pravděpodobně totiž museli citovat verše zpaměti.

⁷ Většina z nás má dnes osobní výtisk Bible a hojnost biblických publikací. Činíme učedníky tím, že kážeme dobrou zprávu v mnoha jazycích, a to ve 240 zemích.

 8., 9. a) Co mohli díky působení svatého ducha dělat Ježíšovi učedníci? b) Co s pomocí Božího ducha dělá věrný otrok?

⁸ Když Ježíš pověřil své učedníky, aby byli svědky, řekl jim: „Až na vás přijde svatý duch, dostanete sílu.“ Vedeni Božím duchem neboli aktivní silou měli Ježíšovi následovníci nakonec sloužit jako svědkové po celé zemi. Díky svatému duchu Petr a Pavel uzdravovali nemocné, vyháněli démony, a dokonce křísili mrtvé. Ale síla, kterou apoštolové a jiní učedníci přijali prostřednictvím svatého ducha, měla ještě významnější účel. Umožňovala jim, aby lidem předávali přesné poznání, které znamená věčný život. (Jan 17:3)

⁹ O Letnicích roku 33 n. l. mluvili Ježíšovi učedníci „různými jazyky, tak jak jim to duch umožnil“. Tak vydávali svědectví o „velkolepých Božích věcech“. (Sk. 2:1–4, 11) My dnes nemáme zázračnou schopnost mluvit jazyky. S pomocí Božího ducha však věrný otrok vydává v mnoha jazycích biblické publikace. Například každý měsíc jsou vytištěny miliony exemplářů Strážné věže a Probuďte se! a na našich webových stránkách jw.org jsou k dispozici publikace a videa ve víc než 1 000 jazycích. To všechno nám umožňuje oznamovat velkolepé Boží věci lidem ze všech národů, kmenů a jazyků. (Zjev. 7:9)

10. Čeho bylo od roku 1989 dosaženo, pokud jde o překládání Bible?

¹⁰ Od roku 1989 věrný otrok věnuje zvláštní pozornost tomu, aby byla v mnoha jazycích k dispozici Bible – Překlad nového světa. Byla už přeložena do víc než 200 jazyků a vydána v desítkách milionů výtisků.  Tato činnost, která zdaleka není u konce, je úspěšná jen díky Bohu a jeho duchu.

11. Kdo překládá publikace svědků Jehovových?

¹¹ Překladatelskou činnost dobrovolně vykonávají tisíce křesťanů ve více než 150 zemích. Nemělo by nás to překvapovat. Žádnou jinou organizaci na zemi totiž svatý duch nevede, aby po celém světě vydávala „důkladné svědectví“ o Bohu Jehovovi, jeho mesiášském králi a jeho zřízeném nebeském království. (Sk. 28:23)

12. Díky čemu byli Pavel a jiní křesťané schopni vykonávat svědecké dílo?

¹² Když Pavel vydával svědectví Židům a lidem z jiných národů v pisidské Antiochii, ti, „kdo měli správný postoj vedoucí k věčnému životu, uvěřili“. (Sk. 13:48) V době, kdy Lukáš uzavírá knihu Skutky, Pavel káže „o Božím království … s velkou odvahou a bez překážek“. (Sk. 28:31) Kde vydává svědectví? V Římě – ano, v hlavním městě tehdejší světové velmoci! Ať už Ježíšovi první následovníci vydávali svědectví formou proslovů, nebo jinak, vždy to dělali s pomocí svatého ducha a pod jeho vedením.

13. Proč bychom se měli modlit, když jsme pronásledováni?

¹³ Když byli první Ježíšovi učedníci pronásledováni, úpěnlivě prosili Jehovu o odvahu. K čemu to vedlo? Byli naplněni svatým duchem a dostali sílu, aby s odvahou mluvili Boží slovo. (Sk. 4:18–31) Také my se modlíme o moudrost a sílu, abychom vydávali svědectví navzdory pronásledování. (Jak. 1:2–8) Bůh nám žehná a pomáhá nám svým duchem, a proto kážeme dál. Svědecké dílo nic nezastaví – ani silný odpor, ani kruté pronásledování. Když jsme pronásledováni, rozhodně se musíme modlit o svatého ducha, moudrost a odvahu, abychom dál ohlašovali dobrou zprávu. (Luk. 11:13)

14., 15. a) K čemu došlo následkem „pronásledování, které se rozpoutalo po Štěpánově smrti“? b) Jak v naší době mnoho lidí na Sibiři poznalo pravdu?

¹⁴ Předtím než Štěpán zemřel rukou svých nepřátel, odvážně vydal svědectví. (Sk. 6:5; 7:54–60) V důsledku velkého pronásledování, které tehdy propuklo, se všichni učedníci kromě apoštolů rozprchli po celém území Judeje a Samaří. Svědecké dílo se tím však nezastavilo. Filip šel „kázat o Kristu“ do Samaří a měl vynikající výsledky. (Sk. 8:1–8, 14, 15, 25) Dále čteme: „Ti, kdo se rozprchli kvůli pronásledování, které se rozpoutalo po Štěpánově smrti, došli až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie, ale kázali jen Židům. Někteří z nich, původem z Kypru a Kyréné, ale přišli do Antiochie a oznamovali dobrou zprávu o Pánu Ježíši řecky mluvícím lidem.“ (Sk. 11:19, 20) Tehdy vedlo pronásledování k tomu, že se poselství o Království rozšířilo.

 ¹⁵ V naší době se stalo něco podobného v bývalém Sovětském svazu. Zejména v 50. letech dvacátého století byly tisíce svědků Jehovových poslány do vyhnanství na Sibiř. Ocitli se na různých místech, a tak se v oné obrovské zemi dobrá zpráva stále šířila. Kdyby tolik svědků chtělo cestovat nějakých 10 000 kilometrů daleko kvůli tomu, aby kázali dobrou zprávu, v žádném případě by na to neměli peníze. Na druhý konec jejich země je však poslala vláda. Jeden bratr o tom řekl: „Nakonec se ukázalo, že to byla samotná vláda, kdo tisícům upřímných lidí na Sibiři umožnil poznat pravdu.“

16., 17. Jak kniha Skutky dokládá, že Jehova žehnal svědeckému dílu?

¹⁶ Jehova prvním křesťanům bezesporu žehnal. Pavel a jiní sázeli a zalévali, „ale Bůh dával vzrůst“. (1. Kor. 3:5, 6) Zprávy v knize Skutky svědčí o tom, že skutečně docházelo ke vzrůstu, který byl výsledkem Jehovova požehnání. Čteme zde například, že „Boží slovo se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě rychle rostl“. (Sk. 6:7) Svědecké dílo nabývalo na síle a „sbory po celé Judeji, Galileji a Samaří potom zažívaly pokojné období a sílily. A protože žily v bázni před Jehovou a přijímaly povzbuzení od svatého ducha, stále početně rostly“. (Sk. 9:31)

¹⁷ V syrské Antiochii odvážní svědkové oznamovali pravdu jak Židům, tak řecky mluvícím lidem. Zpráva říká: „Jehovova ruka byla s nimi a mnozí uvěřili a obrátili se k Pánu.“ (Sk. 11:21) O dalším pokroku v onom městě čteme: „Jehovovo slovo se šířilo a mnozí lidé uvěřili.“ (Sk. 12:24) A když díky Pavlovi a dalším křesťanům bylo svědecké dílo mezi lidmi z jiných národů v plném proudu, „Jehovovo slovo [se] mocně šířilo a vítězilo“. (Sk. 19:20)

18., 19. a) Jak víme, že je s námi „Jehovova ruka“? b) Uveď nějaký příklad, z něhož je patrné, že Jehova své služebníky podporuje.

¹⁸ „Jehovova ruka“ je bezesporu i s námi. Právě proto se tolik lidí stává věřícími a to, že se zasvětili Bohu, dávají najevo křtem. Navíc jedině s Boží pomocí a s jeho požehnáním můžeme stejně jako Pavel a jiní tehdejší křesťané úspěšně vykonávat naši službu navzdory tvrdému odporu, nebo dokonce prudkému pronásledování. (Sk. 14:19–21) Bůh Jehova je stále připraven nám pomáhat. Jeho „věčné paže“ nikdy neselžou a budou nás podporovat ve všech zkouškách. (5. Mojž. 33:27) Pamatujme také, že kvůli svému jménu Jehova svůj lid nikdy neopustí. (1. Sam. 12:22; Žalm 94:14)

¹⁹ Ukažme si to na příkladu. Bratr Harald Abt neúnavně vydával svědectví, a proto ho nacisté poslali během druhé světové války do koncentračního tábora v Sachsenhausenu. V květnu 1942 přišlo gestapo pro  jeho manželku Elsu. Odebrali jí jejich malou holčičku a Elsu zatkli. Dostala se postupně do různých koncentračních táborů. „Během let strávených v koncentračních táborech jsem získala mimořádné poučení,“ řekla sestra Abtová. „Poznala jsem, jak nás může Jehovův duch posílit, když jsme v mimořádně obtížné situaci. Před svým uvězněním jsem četla dopis jedné sestry, která psala, že v těžké zkoušce Jehovův duch způsobí, že tě obklopí klid. Myslela jsem si, že snad ta sestra trochu přehání. Když jsem však sama prošla takovými zkouškami, poznala jsem, že to bylo řečeno podle pravdy. Skutečně se to tak děje. Pokud jste to nezažili, těžko si to můžete představit. Ale mně se to skutečně stalo.“

20. Co dělal Pavel, když byl v domácím vězení, a jaké povzbuzení z toho mohou načerpat někteří naši bratři a sestry?

²⁰ Kniha Skutky končí tím, že Pavel horlivě „kázal … o Božím království“. (Sk. 28:31) Byl v domácím vězení, a nemohl tedy v Římě kázat dům od domu. S vydáváním svědectví však nepřestal. Mluvil ke všem, kdo k němu přišli. V dnešní době někteří z našich drahých bratrů a sester nemohou kvůli pokročilému věku nebo nějaké chorobě vycházet z domu, nebo jsou možná dokonce upoutáni na lůžko. Někteří žijí v pečovatelském domě. Ale stejně jako dříve velmi milují Boha a přejí si vydávat o něm svědectví. Když se za ně modlíme, co kdybychom našeho nebeského Otce prosili, aby jim pomohl setkat se s lidmi, kteří touží dozvědět se o něm a o jeho podivuhodných záměrech?

21. Proč je nyní velmi naléhavé vydávat svědectví?

²¹ Většina z nás může kázat dům od domu a věnovat se i dalším odvětvím služby. Všichni se tedy ze všech sil snažme plnit úlohu hlasatelů Království a podílet se na vydávání svědectví „do nejvzdálenějších končin země“. Mějme na zřeteli, že tato práce je velmi naléhavá, protože znamení Kristovy přítomnosti se nedá přehlédnout. (Mat. 24:3–14) Nesmíme ztrácet čas. Právě nyní je „hodně práce v Pánově díle“. (1. Kor. 15:58)

22. K čemu bychom měli být odhodláni, když očekáváme příchod Jehovova dne?

²² Buďme odhodláni dál věrně a odvážně kázat až do doby, kdy přijde „velký a strach nahánějící Jehovův den“. (Joel 2:31) Ještě najdeme mnoho lidí smýšlejících podobně jako Beroané, kteří „byli přístupnější“. (Sk. 17:10, 11) Vydávejme proto svědectví tak dlouho, dokud neuslyšíme něco jako: „Výborně, dobrý a věrný otroku!“ (Mat. 25:23) Jestliže se v dnešní době budeme horlivě účastnit činění učedníků a jestliže zůstaneme Jehovovi věrní, budeme se jistě navěky radovat z toho, že jsme měli tu výsadu vydávat „důkladné svědectví o Božím království“.