25. KAPITOLA
„Odvolávám se k císaři!“
Pavel dává příklad v obhajobě dobré zprávy
Založeno na Skutcích 25:1–26:32
1., 2. a) V jaké situaci je Pavel? b) Jaká otázka vzniká ohledně toho, že se Pavel odvolal k císaři?
PAVEL je stále v Cesareji pod přísným dozorem. Před dvěma lety se vrátil do Judeje a Židé se ho během několika dní nejméně třikrát pokusili zabít. (Sk. 21:27–36; 23:10, 12–15, 27) Až do této chvíle se jim nepodařilo sprovodit ho ze světa, ale nevzdávají se. Když Pavel vidí, že by se jim znovu mohl dostat do rukou, řekne římskému místodržiteli Festovi: „Odvolávám se k císaři!“ (Sk. 25:11)
2 Podporoval Jehova Pavlovo rozhodnutí odvolat se k římskému císaři? Pro nás, kteří v čase konce vydáváme důkladné svědectví o Božím království, je odpověď na tuto otázku velmi důležitá. Potřebujeme totiž vědět, zda Pavlův postup máme považovat za vzor, kterým bychom se měli řídit „při obhajobě a zákonném prosazování dobré zprávy“. (Filip. 1:7)
„Stojím před císařovým soudcovským stolcem“ (Skutky 25:1–12)
3., 4. a) Proč Židé žádali, aby Pavel byl přiveden do Jeruzaléma, a jak se stalo, že unikl smrti? b) Jak Jehova posiloval Pavla a jak posiluje své novodobé služebníky?
3 Festus, nový římský místodržitel Judeje, se tři dny po nastoupení do úřadu odebral do Jeruzaléma. a Tam se na něj obrátili přední kněží a židovští přední muži a obvinili Pavla z vážných zločinů. Věděli, že se od nového místodržitele vyžaduje, aby s nimi a se všemi Židy udržoval pokojné vztahy. Proto Festa požádali o laskavost – aby přivedl Pavla do Jeruzaléma a tam jej soudil. Ve skutečnosti však měli nekalé úmysly. Úkladně plánovali, že na cestě vedoucí z Cesareje do Jeruzaléma Pavla zabijí. Festus jejich žádosti nevyhověl, ale řekl: „Ať jdou vaši představitelé se mnou [do Cesareje], a pokud ten muž něco spáchal, ať proti němu vznesou obžalobu.“ (Sk. 25:5) Pavel tedy opět unikl smrti.
4 Během všech těchto zkoušek ho Jehova prostřednictvím Pána Ježíše Krista posiloval. Vzpomeňme si, že ve vidění mu Ježíš řekl: „Buď odvážný!“ (Sk. 23:11) Dnes Boží služebníci také zakoušejí těžkosti a slýchají výhrůžky. Jehova nás nechrání před všemi nepříznivými situacemi, ale dává nám moudrost a sílu, abychom je dokázali snášet. Vždy se můžeme spolehnout, že náš milující Bůh nám poskytne mimořádnou sílu. (2. Kor. 4:7)
5. Jak Festus jednal s Pavlem?
5 V Cesareji se o několik dnů později Festus „posadil na soudcovský stolec“. b Před Festem stál Pavel a jeho žalobci. Pavel na jejich nepodložená obvinění odpověděl: „Neprovinil jsem se ani proti židovskému zákonu, ani proti chrámu, ani proti císaři.“ Apoštol byl nevinný a měl by být propuštěn. Jaké rozhodnutí Festus vynese? Chtěl získat přízeň Židů, a proto se ho zeptal: „Chceš jít do Jeruzaléma a být přede mnou v této věci souzen tam?“ (Sk. 25:6–9) To byl opravdu absurdní návrh! Kdyby byl Pavel poslán zpět k soudu do Jeruzaléma, soudili by ho jeho vlastní žalobci a čekala by ho jistá smrt. Místo aby Festus učinil zadost spravedlnosti, volil v tomto případě řešení, které bylo politicky výhodné. Podobně se kdysi zachoval jiný místodržitel, Pontius Pilát, přičemž tehdy šlo o vězně ještě významnějšího. (Jan 19:12–16) Politickému nátlaku mohou podlehnout i soudci v dnešní době. Neměli bychom tedy být překvapeni, když v případech, ve kterých jde o Boží ctitele, vynesou nespravedlivé rozhodnutí.
6., 7. Proč se Pavel odvolal k císaři a v čem se to stalo precedentem pro pravé křesťany v nové době?
6 Festovo přání zalíbit se Židům mohlo Pavla dostat do smrtelného nebezpečí. Pavel proto využil jednoho z práv, která měl jako římský občan. Řekl Festovi: „Stojím před císařovým soudcovským stolcem a tady mám být souzen. Jak sám dobře víš, Židům jsem nic špatného neudělal. … Odvolávám se k císaři!“ Takové odvolání už obvykle nebylo možné vzít zpět. Festus to zdůraznil slovy: „K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš.“ (Sk. 25:10–12) To, že se Pavel odvolal k vyšší soudní instanci, se stalo precedentem pro pravé křesťany v nové době. Když odpůrci „ve jménu zákona působí těžkosti“, svědkové Jehovovi využívají dostupných právních prostředků, aby obhajovali dobrou zprávu. c (Žalm 94:20)
7 Pavel už strávil dva roky ve vazbě kvůli zločinům, které nespáchal. Nyní dostal příležitost hájit se v Římě. Před jeho odjezdem se s ním však chtěl setkat ještě jeden vládce.
„Nevzepřel jsem se“ (Skutky 25:13–26:23)
8., 9. Proč král Agrippa navštívil Cesareu?
8 Několik dní poté, co Festus slyšel, jak se Pavel odvolal k císaři, přijeli k tomuto novému místodržiteli na „oficiální návštěvu“ král Agrippa se svou sestrou Bereniké. d V římské době bylo obvyklé, že vysocí vládní úředníci vykonávali takové návštěvy u nově dosazených místodržitelů. Když Agrippa přijel Festovi gratulovat k jeho jmenování, bezpochyby mu šlo o navázání politických a přátelských vztahů, které by se v budoucnosti mohly hodit. (Sk. 25:13)
9 Festus králi pověděl o Pavlovi. Agrippu to tak zaujalo, že si chtěl Pavla vyslechnout. Následující den oba vládci usedli na soudcovský stolec. Jejich moc a okázalost musela přítomným imponovat, ale ještě hlubší dojem v nich zanechala slova, která vzápětí pronesl předvedený vězeň. (Sk. 25:22–27)
10., 11. Jak Pavel projevil Agrippovi úctu a které podrobnosti ze svého dřívějšího života mu odhalil?
10 Pavel králi Agrippovi uctivě poděkoval za to, že dostal příležitost se před ním hájit. Uznal, že král rozumí všem židovským zvykům a také sporům, které Židé mají mezi sebou. O svém dřívějším životě řekl: „Patřil [jsem] k nejpřísnější sektě našeho náboženství, k farizeům.“ (Sk. 26:5) Když byl Pavel ještě farizeem, doufal v příchod Mesiáše. Nyní jako křesťan odvážně poukazoval na to, že tím dlouho očekávaným Mesiášem je Ježíš Kristus. Dnes je vlastně souzen kvůli něčemu, v co věří i jeho žalobci – kvůli naději na splnění slibů, které dal Bůh jejich předkům. Tato situace Agrippu upoutala, takže ještě s větším zaujetím naslouchal Pavlovým dalším slovům. e
11 Pak Pavel vyprávěl o tom, že v minulosti zacházel s křesťany krutě. Řekl: „Dřív jsem si i já myslel, že bych měl všemi způsoby bojovat proti jménu Ježíše Nazaretského. … Byl jsem na ně [Kristovy následovníky] tak rozzuřený, že jsem je pronásledoval i ve vzdálených městech.“ (Sk. 26:9–11) Pavel nepřeháněl. O násilnostech, které páchal na křesťanech, věděl kdekdo. (Gal. 1:13, 23) Agrippa si možná v duchu říkal: Co asi mohlo takového člověka změnit?
12., 13. a) Jak Pavel popsal své obrácení? b) V jakém smyslu se Pavel předtím vzpíral proti bodcům?
12 Odpověď se Agrippa záhy dozvěděl. Pavel pokračoval: „S oprávněním a zplnomocněním od předních kněží jsem se vydal do Damašku. Když jsem byl na cestě, králi, uviděl jsem v poledne světlo z nebe, jasnější než slunce. Ozářilo mě i ty, kdo cestovali se mnou. Všichni jsme padli na zem a já jsem uslyšel hlas, který mi hebrejsky řekl: ‚Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Když se vzpíráš proti bodcům, ubližuješ si.‘ Zeptal jsem se: ‚Kdo jsi, Pane?‘ A Pán odpověděl: ‚Jsem Ježíš – ten, kterého pronásleduješ.‘“ f (Sk. 26:12–15)
13 Než došlo k této nadpřirozené události, Pavel se obrazně řečeno „vzpíral proti bodcům“. Pokud se býk vzpíral ostrému hrotu dobytčího bodce, zbytečně si tím působil zranění. Podobně si Pavel v duchovním ohledu ubližoval, když odporoval Boží vůli. Byl upřímný, ale bezpochyby uvažoval nesprávně. Když se Pavlovi na cestě do Damašku zjevil vzkříšený Ježíš, přiměl ho tím ke změně smýšlení. (Jan 16:1, 2)
14., 15. Co Pavel řekl o změnách, které v životě udělal?
14 Pavel opravdu udělal velké změny v životě. Agrippovi o tom řekl: „Tomuto nebeskému vidění [jsem se] nevzepřel… Kázal jsem nejprve v Damašku a potom v Jeruzalémě, po celé Judeji a také národům a říkal jsem jim, aby činili pokání, obrátili se k Bohu a své pokání dali najevo skutky.“ (Sk. 26:19, 20) Pavel už mnoho let plnil pověření, které v onom poledním vidění dostal od Ježíše Krista. Jaké to přineslo výsledky? Ti, kdo přijali dobrou zprávu, kterou Pavel kázal, činili pokání ze svých nemravných a nečestných skutků a obrátili se k Bohu. Takoví lidé se stali dobrými občany – dávali najevo úctu k zákonům a přispívali k veřejnému pořádku.
15 Pro Pavlovy židovské odpůrce však tyto prospěšné výsledky nic neznamenaly. Pavel řekl: „Právě kvůli tomu se mě Židé zmocnili v chrámu a pokusili se mě zabít. Ale s Boží pomocí až dodnes vydávám svědectví malým i velkým.“ (Sk. 26:21, 22)
16. Jak můžeme Pavla napodobit, když o své víře mluvíme před soudci a vládci?
16 Jako praví křesťané musíme být „vždy připravení obhájit“ svou víru. (1. Petra 3:15) Když o svých náboženských názorech mluvíme před soudci a vládci, mohli bychom napodobit metodu, kterou Pavel použil při obhajobě před Agrippou a Festem. Jestliže vysoce postaveným úředníkům uctivě vysvětlíme, jak biblická pravda změnila k lepšímu náš život i život lidí, kteří přijali naše poselství, možná to na ně dobře zapůsobí.
„Přesvědčil bys mě, abych se stal křesťanem“ (Skutky 26:24–32)
17. Jak Festus reagoval na Pavlovu obhajobu a s jakým podobným postojem se setkáváme dnes?
17 Pavlova přesvědčivá výpověď nenechala ty dva vládce chladnými. Všimni si, co se stalo. „Když se Pavel těmito slovy hájil, Festus zvolal: ‚Pavle, ty jsi zešílel! Velká učenost tě přivádí k šílenství!‘“ (Sk. 26:24) O čem by mohla svědčit tato emotivní reakce? Festus měl možná podobný postoj, s jakým se setkáváme dnes. Mnozí lidé se na ty, kdo vyučují biblickou pravdu, dívají jako na fanatiky. Intelektuálům často bývá zatěžko přijmout biblickou nauku o vzkříšení.
18. Jak Pavel Festovi odpověděl a co na to řekl Agrippa?
18 Pavel však místodržiteli bez váhání odpověděl: „Nezešílel jsem, Excelence Feste. Uvažuji rozumně a to, co říkám, je pravda. Král o těchto věcech dobře ví, a proto s ním mluvím tak otevřeně. … Králi Agrippo, věříš Prorokům? Vím, že věříš.“ Agrippa na to řekl: „Za chvíli bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.“ (Sk. 26:25–28) Bez ohledu na to, zda byla tato slova míněna upřímně, je z nich patrné, že Pavlovo svědectví na krále silně zapůsobilo.
19. K jakému závěru ohledně Pavla dospěli Festus a Agrippa?
19 Pak Agrippa i Festus vstali na znamení toho, že slyšení je u konce. „Když odcházeli, říkali si mezi sebou: ‚Ten člověk nedělá nic, za co by si zasloužil smrt nebo uvěznění.‘ Agrippa potom řekl Festovi: ‚Mohl být propuštěn, kdyby se neodvolal k císaři.‘“ (Sk. 26:31, 32) Uvědomovali si, že před sebou měli nevinného člověka. Je možné, že se od té doby na křesťany dívali příznivěji.
20. Jaké výsledky přineslo to, že Pavel vydal svědectví vysoce postaveným úředníkům?
20 Zdá se, že dobrou zprávu o Božím království nepřijal ani jeden z těchto mocných vládců. Mělo tedy nějaký smysl, že apoštol Pavel stál před těmito muži? Rozhodně ano. Díky tomu, že byl přiveden „před krále a místodržitele“ v Judeji, dostalo se svědectví do sfér římské vlády, které by jinak mohly být nedostupné. (Luk. 21:12, 13) A nejen to. Pavlovy zážitky a jeho věrnost ve zkouškách byly povzbuzením pro jeho duchovní bratry a sestry. (Filip. 1:12–14)
21. Jaké výsledky může přinést to, že nepřestáváme kázat?
21 Totéž platí dnes. Když navzdory zkouškám a odporu nepřestáváme kázat, může to přinést pěkné výsledky. Možná vydáme svědectví státním úředníkům, ke kterým je jinak obtížné se dostat. Naše věrnost a vytrvalost může být povzbuzením pro spolukřesťany. Může je podnítit, aby ještě odvážněji vydávali důkladné svědectví o Božím království.
a Viz rámeček „ Římský prokurátor Porcius Festus“.
b „Soudcovský stolec“ bylo křeslo umístěné na pódiu. Vyvýšené postavení mělo přispívat k tomu, že rozhodnutí soudce budou považována za autoritativní a konečná. Na soudcovském stolci seděl i Pilát, když zvažoval obvinění vznesená proti Ježíšovi.
c Viz rámeček „ Novodobá odvolání proti rozsudkům omezujícím uctívání Jehovy“.
d Viz rámeček „ Král Herodes Agrippa II.“.
e Jako křesťan Pavel uznával, že Ježíš je Mesiáš. Židé, kteří Ježíše neuznávali, považovali Pavla za odpadlíka. (Sk. 21:21, 27, 28)
f Pavlova slova o cestování „v poledne“ jeden znalec Bible komentoval takto: „Pokud cestovatel mimořádně nespěchal, pak v poledním horku odpočíval. Vidíme tedy, že Pavel si při tomto pronásledování nedopřál oddechu.“