1., 2. Kteří muži cestují z Filip do Tesaloniky a na co asi myslí?

 NEHOSTINNÝM horským terénem vede rušná silnice, kterou vybudovali zkušení římští stavitelé. Do rachocení vozů na plochých dlažebních kamenech občas zazní hýkání oslů a hlasy poutníků. Jsou mezi nimi možná vojáci, obchodníci a řemeslníci. Trojice mužů – Pavel, Silas a Timoteus – se po této silnici ubírá z Filip do Tesaloniky vzdálené více než 130 kilometrů. Cesta to rozhodně není snadná. Hlavně Pavlovi a Silovi se jde obtížně. Ještě si ošetřují rány, které utržili, když je magistráti ve Filipech dali zbít pruty. (Sk. 16:22, 23)

² Co těmto mužům pomáhá, aby nemysleli na tu dlouhou cestu, kterou mají před sebou? Jistě to, že si povídají. Stále mají v živé paměti, jak se vězeňský strážce a jeho rodina stali věřícími. Tento neobyčejný zážitek je posílil, takže jsou ještě pevněji rozhodnuti dál ohlašovat Boží slovo. Když však misionáři přicházejí k pobřeží, kde leží Tesalonika, možná si říkají, jak je asi obyvatelé tohoto města přijmou. Nestane se něco podobného jako ve Filipech? Nebudou napadeni, nebo dokonce zbiti?

 3. Proč je užitečné přemýšlet o tom, jak Pavel sebral odvahu ke kázání?

³ Později se Pavel křesťanům v Tesalonice svěřil s tím, jak se cítil. Napsal jim: „I když jsme předtím ve Filipech, jak víte, trpěli a snášeli potupu, s pomocí našeho Boha jsme sebrali odvahu a řekli vám Boží dobrou zprávu navzdory velkému odporu.“ (1. Tes. 2:2) Zdá se tedy, že Pavel do Tesaloniky přicházel s obavami – zejména po tom, co se stalo ve Filipech. Dokážeš se vžít do jeho pocitů? Musíš někdy sám se sebou bojovat, abys ohlašoval dobrou zprávu? Pavel se spoléhal na to, že ho Jehova posílí a pomůže mu sebrat potřebnou odvahu. Když budeš o jeho příkladu přemýšlet, pomůže ti to udělat totéž. (1. Kor. 4:16)

 4. Proč je pravděpodobné, že Pavel strávil v Tesalonice více než tři týdny?

⁴ Zpráva říká, že v Tesalonice Pavel po tři sabaty kázal v synagoze. Znamená to, že v tomto městě strávil jen tři týdny? Nemusí to tak být. Nevíme, jak dlouho po svém příchodu šel Pavel do synagogy poprvé. Kromě toho se z Pavlových dopisů dozvídáme, že on a jeho druhové během pobytu v Tesalonice pracovali, aby se uživili. (1. Tes. 2:9; 2. Tes. 3:7, 8) Navíc v době, kdy byl Pavel v Tesalonice, dvakrát obdržel hmotnou pomoc od bratrů z Filip. (Filip. 4:16) Pravděpodobně tedy v tomto městě zůstal déle než tři týdny.

 5. Jak se Pavel snažil působit na své posluchače?

⁵ Když Pavel sebral odvahu ke kázání, začal mluvit k lidem, kteří se shromáždili v synagoze. Podle svého zvyku „s nimi diskutoval na základě Písma. Vysvětloval a pomocí Písma dokazoval, že Kristus musel trpět a vstát z mrtvých. Řekl: ‚Tím Kristem je Ježíš, kterého vám zvěstuji.‘“ (Sk. 17:2, 3) Všimni si, že Pavel se nesnažil působit na city svých posluchačů. Chtěl je přivést k přemýšlení. Věděl, že ti, kdo chodí do synagogy, znají Písmo a mají k němu úctu, ale že jim chybí porozumění. Proto s nimi na základě Písma diskutoval, přičemž jim vysvětloval a dokazoval, že Ježíš z Nazaretu je slíbeným Mesiášem neboli Kristem.

 6. Jak Ježíš vyučoval na základě Písma a jak to na učedníky působilo?

⁶ Pavel se řídil vzorem, který stanovil Ježíš. Ten vyučoval na základě Písma. V průběhu své veřejné služby například řekl svým následovníkům, že podle Písma musí Syn člověka trpět, zemřít a být vzbuzen z mrtvých. (Mat. 16:21) Po svém vzkříšení se Ježíš učedníkům objevil. To samo o sobě mohlo být důkazem, že říkal pravdu. On však pro ně udělal ještě víc. Co? O jeho rozhovoru se dvěma z nich čteme: „Začal od Mojžíše a všech Proroků a vysvětloval jim, co se na něj v celém Písmu vztahovalo.“ Jak to na ně působilo? Později zvolali: „Nehořelo snad naše srdce, když s námi po cestě mluvil a jasně nám vysvětloval Písmo?“ (Luk. 24:13, 27, 32)

 7. Proč je důležité, abychom vyučovali na základě Písma?

⁷ Poselství obsažené v Božím Slově má velkou moc. (Hebr. 4:12) Dnešní křesťané tedy své učení zakládají na tomto Slově, tak jako to dělali Ježíš, Pavel a jiní apoštolové. I my chceme své posluchače přivést k přemýšlení. Vysvětlujeme jim biblické verše a s otevřenou Biblí jim dokazujeme pravdivost toho, co učíme. Vždyť to, co přinášíme, není naše vlastní poselství. Když Bibli používáme co nejčastěji, lidé mohou rozpoznat, že nešíříme své vlastní myšlenky, ale Boží  nauky. I my sami bychom měli mít na paměti, že poselství, které kážeme, je pevně založeno na Božím Slově. Je naprosto spolehlivé. Když na to budeš myslet, získáš větší jistotu a budeš kázat odvážně jako Pavel.

 8.–10. a) Jaké reakce vyvolala dobrá zpráva mezi lidmi v Tesalonice? b) Proč někteří Židé na Pavla žárlili? c) Co udělali židovští odpůrci?

⁸ Pavel se už dříve přesvědčil o pravdivosti těchto Ježíšových slov: „Otrok není větší než jeho pán. Pokud pronásledovali mě, budou pronásledovat i vás, pokud zachovávali mé slovo, budou zachovávat i vaše.“ (Jan 15:20) Právě s takovými protikladnými reakcemi se nyní Pavel setkal v Tesalonice. Někteří nadšeně přijali slovo, které jim kázal, a chtěli ho dodržovat, ale jiní se postavili na odpor. O těch, kdo reagovali příznivě, Lukáš píše: „Někteří z nich [ze Židů] uvěřili [stali se křesťany] a přidali se k Pavlovi a Silovi, stejně jako velké množství bohabojných Řeků a mnoho významných žen.“ (Sk. 17:4) Tito noví učedníci měli jistě velkou radost, že porozuměli Písmu.

⁹ Zatímco některým se Pavlova slova líbila a byli za ně vděční, jiní se rozzuřili. Někteří tesaloničtí Židé žárlili, protože se Pavlovi podařilo přesvědčit „velké množství bohabojných Řeků“. Ti Židé totiž ve snaze získat proselyty vyučovali předtím tyto Řeky naukám z Hebrejských písem a nyní je považovali za svůj majetek. Najednou to však vypadalo, že jim je Pavel krade, a to přímo v synagoze! Židé byli naplněni vztekem.

¹⁰ Lukáš nám říká, co se dělo dál. „Židé začali žárlit. Vzali nějaké ničemy, povaleče z tržiště, vyvolali srocení davu a způsobili ve městě rozruch. Napadli Jasonův dům a hledali Pavla a Sila, aby je vydali do rukou davu. Když je nenašli, odvlekli Jasona a některé bratry k městským vládcům a křičeli: ‚Ti muži, kteří rozvrátili celý svět, přišli i sem a Jason je vzal k sobě domů! Ti všichni porušují nařízení císaře, když tvrdí, že králem je někdo jiný – Ježíš.‘“ (Sk. 17:5–7) Jaký dopad bude mít tato akce davu na Pavla a jeho spolupracovníky?

11. Jaká obvinění byla vznesena proti Pavlovi a ostatním hlasatelům Království a jaké nařízení měli možná jejich žalobci na mysli? (Viz poznámka pod čarou.)

¹¹ Dav je něco hrozného. Valí se prudce a nekontrolovaně jako rozvodněná řeka. To byla zbraň, kterou Židé použili, aby se zbavili Pavla a Sila. Když vyvolali ve městě „rozruch“, pokusili se přesvědčit vládce, že obvinění vznesená proti těmto mužům jsou velmi závažná. První věcí, ze které byli hlasatelé Království obviněni, bylo to, že „rozvrátili  celý svět“. Přitom rozruch v Tesalonice vůbec nevyvolali oni! Druhé obvinění bylo daleko závažnější. Podle těchto Židů misionáři prohlašovali, že králem je někdo jiný, totiž Ježíš, a tím porušovali nařízení císaře. a

12. Z čeho vyplývá, že obvinění vznesená proti křesťanům v Tesalonice mohla mít závažné důsledky?

¹² Vzpomeňme si, že proti Ježíšovi vznesli náboženští vůdci podobné obvinění. Pilátovi řekli: „Zjistili jsme, že tento muž rozvrací náš národ … a říká o sobě, že je Kristus, král.“ (Luk. 23:2) Pilát se možná bál, aby si o něm císař nemyslel, že omlouvá velezradu, a proto Ježíše odsoudil k smrti. Také obvinění vznesená proti křesťanům v Tesalonice mohla mít závažné důsledky. Jedno výkladové dílo uvádí: „Nebezpečí, kterému tak byli vystaveni, bylo nanejvýš vážné, protože ‚už samotný náznak, že se někdo dopustil zrady vůči císařům, se mnohdy stal pro obviněného osudným‘.“ Bude tento nenávistný útok úspěšný?

13., 14. a) Proč se útok davu nezdařil? b) Jak Pavel projevil obezřetnost, k níž Kristus nabádal své následovníky, a jak Pavlův příklad můžeme napodobovat my?

¹³ Rozbouřenému davu se kazatelské dílo v Tesalonice nepodařilo zastavit. Proč? V prvé řadě proto, že Pavel a Silas nebyli k nalezení. Kromě toho městští vládci zjevně nebyli přesvědčeni, že obvinění jsou pravdivá. Vyžádali si „záruku“, což byla možná kauce, a potom propustili Jasona i ostatní bratry, kteří před ně byli přivedeni. (Sk. 17:8, 9) Pavel se zachoval podle Ježíšovy rady „buďte … obezřetní jako hadi a přitom nevinní jako holubice“. Prozíravě se vyhnul nebezpečí, aby mohl v kázání pokračovat jinde. (Mat. 10:16) Je zřejmé, že sice sebral odvahu, ale zbytečně neriskoval. Jak mohou dnešní křesťané napodobovat jeho příklad?

¹⁴ V nové době se mnohokrát stalo, že duchovní různých církví poštvali na svědky Jehovovy dav. Osočovali je z protistátní činnosti a vlastizrady a snažili se zmanipulovat vládce, aby proti svědkům zasáhli. Podobně jako pronásledovatelé v prvním století jsou i novodobí odpůrci podněcováni žárlivostí. Praví křesťané si samozřejmě o těžkosti neříkají. Střetům s takovými rozzlobenými a nerozumnými lidmi se pokud možno vyhýbáme. Raději budeme v naší činnosti pokojně pokračovat jinde a případně se vrátíme později, až se situace uklidní.

15. Jak Beroané reagovali na dobrou zprávu?

¹⁵ S ohledem na jejich bezpečnost byli Pavel a Silas posláni do Beroy vzdálené asi 65 kilometrů. Když do města dorazili, Pavel vešel do synagogy a promluvil k lidem, kteří se tam shromáždili. Muselo ho potěšit, že našel vnímavé posluchače. Lukáš napsal, že Židé v Beroi „byli přístupnější než ti v Tesalonice. Přijali Boží slovo s velkou ochotou a denně pečlivě zkoumali Písmo, jestli to, co slyšeli, je pravda“. (Sk. 17:10, 11) Vrhají snad tato slova nepříznivé světlo na jednotlivce z Tesaloniky, kteří přijali pravdu? To jistě ne. Pavel jim později napsal: „Neustále děkujeme Bohu, že když jste od nás slyšeli Boží slovo, nepřijali jste ho jako lidské slovo, ale jako to, čím opravdu je, jako Boží slovo. A toto slovo působí ve vás věřících.“ (1. Tes. 2:13) Ale jak se projevovalo to, že Židé v Beroi byli přístupnější?

16. Proč bylo vhodné říci, že Beroané „byli přístupnější“?

¹⁶ Ačkoli Beroané slyšeli něco úplně nového, nebyli podezřívaví ani přehnaně kritičtí. Nebyli však ani lehkověrní. Nejdříve si Pavlova slova pozorně vyslechli. To, co se dozvěděli, si pak ověřovali zkoumáním Písma, kterému nyní díky Pavlovi lépe rozuměli. Navíc Boží Slovo studovali pilně, a to nejen o sabatu, ale každý den. A dělali to „s velkou ochotou“, přičemž se upřímně snažili zjistit, co dalšího Písmo zjevuje ve světle tohoto nového učení. Pak byli natolik pokorní, že udělali potřebné změny. Čteme totiž, že „mnozí z nich uvěřili“. (Sk. 17:12) Jistě chápeme, proč o nich Lukáš napsal, že „byli přístupnější“.

17. Proč je příklad Beroanů tak chvályhodný a jak ho můžeme napodobovat i dlouho potom, co jsme uvěřili?

 ¹⁷ Beroané nemohli tušit, že záznam o tom, jak reagovali na dobrou zprávu, bude uchován v Božím Slově jako příklad krásného přístupu k duchovním věcem. Jednali přesně tak, jak si to Pavel jistě přál a jak to od nich Bůh Jehova očekával. My dnes lidi povzbuzujeme, aby jednali stejně – aby pečlivě zkoumali Bibli a tak svou víru pevně založili na Božím Slově. A jak je to s námi? Když už jsme uvěřili, znamená to, že nepotřebujeme být přístupní? Naopak. Je stále důležitější, abychom ochotně přijímali poučení od Jehovy a pohotově ho uplatňovali. Jehovovi tak umožňujeme, aby nás tvaroval a školil v souladu se svou vůlí. (Iz. 64:8) Díky tomu jsme pro našeho nebeského Otce stále užiteční a ve všem se mu líbíme.

18., 19. a) Proč Pavel opustil Berou, ale jak projevil příkladnou vytrvalost? b) Komu bude Pavel kázat dál a kde?

¹⁸ Pavel v Beroi nezůstal dlouho. Vyprávění pokračuje: „Když se Židé v Tesalonice dozvěděli, že Pavel oznamuje Boží slovo i v Beroi, přišli tam a znepokojili a pobouřili davy. Bratři okamžitě poslali Pavla k moři, ale Silas a Timoteus tam zůstali. Ti, kdo šli s Pavlem, ho doprovodili až do Atén. Odtamtud se vrátili s Pavlovým vzkazem, aby za ním Silas a Timoteus co nejrychleji přišli.“ (Sk. 17:13–15) Nepřátelé dobré zprávy byli opravdu zarputilí. Nespokojili se s tím, že Pavla vyhnali z Tesaloniky. Cestovali do Beroy a snažili se tam vyvolat tytéž těžkosti. Pavla však nic nezastavilo. Věděl, že jeho obvod je rozlehlý, a tak se jednoduše vydal kázat jinam. Buďme i my pevně rozhodnuti jednat tak, aby snahy těch, kdo chtějí zastavit kazatelské dílo, vyšly na prázdno.

¹⁹ To, co Pavel zažil při vydávání důkladného svědectví Židům v Tesalonice a Beroi, bylo pro něj jistě velmi poučné. Přesvědčil se, že je důležité vydávat svědectví odvážně a diskutovat s lidmi na základě Písma. Totéž poučení si odnášíme i my. Na Pavla však nyní čekali zcela jiní posluchači – nežidovští obyvatelé Atén. Jak se mu v tomto městě bude dařit? To uvidíme v následující kapitole.