1.–3. a) Co apoštola Pavla v Aténách tak rozrušilo? b) Co se můžeme dozvědět, když prozkoumáme Pavlův příklad?

 PAVEL je velmi rozrušen. Prochází se po Aténách, středisku řecké vzdělanosti, kde kdysi vyučovali Sokrates, Platón a Aristoteles. Atéňané jsou velmi zbožní. Uctívají panteon bohů. Pavel tedy všude kolem sebe – v chrámech, na veřejných prostranstvích a na ulicích – vidí mnoho model. Dobře ví, jak se na modlářství dívá Jehova, pravý Bůh. (2. Mojž. 20:4, 5) Věrný apoštol smýšlí stejně: pociťuje k modlám nevýslovný odpor.

² Když přijde na agoru neboli tržiště, spatří něco zvlášť otřesného. V severozápadním rohu agory nedaleko hlavního vstupu je vystaveno mnoho falických soch boha Herma. Celé tržiště je plné různých svatyní. Jak bude tento horlivý apoštol kázat v prostředí, které je prosáklé modlářstvím? Dokáže ovládnout emoce a nalézt společný základ s posluchači? Podaří se mu pomoci některým lidem, aby hledali pravého Boha a opravdu ho našli?

³ Pavlova řeč k aténským vzdělancům zaznamenaná ve Skutcích 17:22–31 je vzorem výmluvnosti, taktu a dobrého úsudku. Když budeme Pavlův příklad zkoumat, můžeme se mnoho dozvědět o tom, jak v rozhovoru položit společný základ a pomoci posluchačům k přemýšlení.

 4., 5. Kde v Aténách Pavel kázal a proč to nebyl lehký kazatelský obvod?

⁴ Pavel navštívil Atény při své druhé misionářské cestě asi v roce 50 n. l. a Zatímco čekal na to, až z Beroy dorazí Silas a Timoteus, začal podle svého zvyku „diskutovat v synagoze se Židy“. Také chodil tam, kde mohl vydávat svědectví aténským občanům nežidovského původu – na tržiště. (Sk. 17:17) Aténská agora ležela na severozápad od Akropole a zabírala plochu o rozloze asi pěti hektarů. Toto tržiště bylo  víc než jen místem k nakupování a prodávání. Bylo aténským náměstím. V jednom výkladovém díle je napsáno, že agora byla „hospodářským, politickým a kulturním srdcem města“. Atéňané se zde s oblibou scházeli, aby debatovali.

⁵ Toto tržiště nebylo lehkým kazatelským obvodem. K Pavlovým posluchačům patřili epikurejci a stoikové, stoupenci dvou vzájemně si konkurujících filozofických škol. b Epikurejci věřili, že život začal existovat náhodou. Jejich životní filozofii vyjadřovala tato slova: „Bohů není třeba se bát; ve smrti není bolest; dobra lze dosáhnout; zlo se dá vydržet.“ Stoikové vyzdvihovali důležitost rozumu a logiky a nevěřili, že Bůh je osoba. Epikurejci ani stoikové nevěřili ve vzkříšení, o němž učili Kristovi následovníci. Je zřejmé, že filozofické názory těchto dvou skupin nebyly slučitelné se vznešenými pravdami ryzího křesťanství, o kterých kázal Pavel.

 6., 7. Jak někteří řečtí vzdělanci reagovali na to, co učil Pavel, a s jakou obdobnou reakcí se můžeme setkat dnes?

⁶ Jak tito řečtí vzdělanci reagovali na to, co Pavel učil? Někteří o něm prohlásili, že je „mluvka“ nebo doslova „sběrač semen“. (Sk. 17:18) O tomto řeckém výrazu jeden znalec uvádí: „Původně se toto slovo používalo na ptáčka, který po různých místech sbíral semínka. Později jím byli označováni lidé, kteří na tržišti sbírali zbytky jídla a jiné vyhozené věci. Ještě později začalo být používáno obrazně na kohokoli, kdo sbíral útržkovité informace, a zejména na někoho, kdo je pak nedokázal správně propojit.“ Ti intelektuálové v podstatě říkali, že Pavel je nevzdělaný plagiátor. Ale jak uvidíme dál, on se takovými hanlivými výroky nedal zastrašit.

⁷ Dnes je to podobné. Jako svědkové Jehovovi se často setkáváme s tím, že o nás druzí mluví hanlivě kvůli našim názorům založeným na Bibli. Někteří učitelé například prohlašují, že evoluce je fakt, a tvrdí, že všichni inteligentní lidé ji musí přijmout. Každého, kdo v evoluci odmítá věřit, tak vlastně prohlašují za nevzdělaného. Když lidem říkáme, co je napsáno v Bibli, a poukazujeme na doklady plánovitosti v přírodě, takoví vzdělanci o nás mluví pohrdlivě, jako bychom byli nějací „sběrači semen“. My se však nedáme zastrašit, ale dál budeme s přesvědčením obhajovat náš názor, že život na zemi je dílem inteligentního konstruktéra, Boha Jehovy. (Zjev. 4:11)

 8. a) Co řekli někteří lidé, když slyšeli Pavlovo kázání? b) Co možná znamená to, že byl Pavel odveden k Areopagu? (Viz poznámka pod čarou.)

⁸ Jiní lidé, kteří slyšeli Pavlovo kázání na tržišti, reagovali odlišně. O Pavlovi prohlásili: „Zdá se, že zvěstuje cizí božstva.“ (Sk. 17:18)  Opravdu Pavel hlásal Atéňanům nové bohy? To bylo závažné nařčení. Podobalo se jednomu z obvinění, která byla o staletí dříve vznesena proti Sokratovi a pro která byl odsouzen k smrti. Není divu, že Pavel byl odveden k Areopagu a vyzván, aby vysvětlil to učení, které Atéňanům připadalo neobvyklé. c Jak Pavel obhájí své poselství před lidmi, kteří neznají Písmo?

 9.–11. a) Jak se Pavel snažil vytvořit společný základ se svými posluchači? b) Jak můžeme Pavlův příklad napodobovat v naší službě?

⁹ Vzpomeňme si, že Pavla velmi rozrušilo modlářství, které v Aténách viděl na každém kroku. Nezačal však uctívání model ihned rezolutně odsuzovat, ale zachoval klid. Velmi taktně se snažil získat své posluchače tím, že položil společný základ. Na úvod prohlásil: „Aténští muži,  vidím, že se v každém ohledu bojíte božstev víc než jiní.“ (Sk. 17:22) Pavel jim v podstatě řekl: „Vidím, že jste velmi zbožní.“ To, že je pochválil za jejich náboženské cítění, bylo moudré. Uvědomoval si, že i člověk zaslepený falešnými naukami může mít vnímavé srdce. Vždyť on sám kdysi „jednal z nevědomosti a bez víry“. (1. Tim. 1:13)

¹⁰ Na tomto společném základě Pavel dál stavěl. Zmínil se o tom, že zpozoroval hmatatelný důkaz zbožnosti Atéňanů – oltář zasvěcený „Neznámému Bohu“. Podle jednoho zdroje „bylo obvyklé, že Řekové a jiní zasvěcovali oltáře ‚neznámým bohům‘, aby při uctívání náhodou neopomenuli nějakého boha, který by se jinak mohl urazit“. Atéňané takový oltář měli, čímž připouštěli, že existuje Bůh, kterého neznají. Pavel toho využil, aby přešel k námětu, o němž kázal, totiž k dobré zprávě. Řekl: „Koho uctíváte, aniž byste ho znali, toho vám zvěstuji.“ (Sk. 17:23) Jeho argumentace byla jemná, ale působivá. Nekázal o žádném novém nebo cizím bohu, jak ho někteří obviňovali. Podával vysvětlení o Bohu, kterého neznali – o pravém Bohu.

¹¹ Jak můžeme Pavlův příklad napodobovat v naší službě? Jestliže jsme všímaví, možná uvidíme něco, z čeho se dá usoudit, že před sebou máme zbožného člověka. Snad si všimneme nějakého náboženského předmětu, který má na sobě nebo který je vystaven v jeho domácnosti či v blízkosti domu. Mohli bychom říci: „Vidím, že jste věřící člověk. Doufal jsem, že se setkám s někým, kdo je nábožensky založený.“ Když taktně dáme najevo, že náboženské cítění svého posluchače bereme vážně, můžeme tím položit základ pro rozhovor. Pamatujme, že o nikom si nechceme dělat předčasný úsudek podle jeho náboženského přesvědčení. Vždyť i mnozí naši spoluvěřící kdysi upřímně zastávali nesprávné náboženské názory.

12. Jak Pavel přizpůsobil svůj výklad posluchačům?

¹² Pavel sice položil společný základ, ale podaří se mu ho udržet, když bude vydávat svědectví? Věděl, že jeho posluchači jsou vzdělaní v řecké filozofii a že neznají Písmo. Proto svůj výklad v několika směrech přizpůsobil. Za prvé, předkládal biblické nauky, aniž přímo citoval z Písma. Za druhé, občas mluvil ke svým posluchačům v první osobě množného čísla – tedy tak, jako by byl jedním z nich. Za třetí, citoval z řecké literatury, aby ukázal, že určité myšlenky, které vyučuje, jsou obsaženy i v jejich vlastních spisech. Pavlovu působivou řeč nyní prozkoumáme. Které důležité pravdy oznámil o Bohu, jehož Atéňané neznali?

13. Co Pavel vysvětlil o původu vesmíru a jaký byl hlubší význam jeho slov?

 ¹³ Bůh stvořil vesmír. Pavel řekl: „Bůh, který stvořil svět a všechno v něm, ten, který je Pánem nebe a země, nebydlí v chrámech postavených rukama.“ d (Sk. 17:24) Vesmír nevznikl náhodou. Pravý Bůh je stvořitelem všeho. (Žalm 146:6) Na rozdíl od Athény a jiných božstev, která byla slavná jen díky svým chrámům, svatyním a oltářům, Svrchovaného pána nebe a země nemohou chrámy postavené lidskýma rukama ani pojmout. (1. Král. 8:27) Bylo jasné, co tím Pavel chce říci: Pravý Bůh je vznešenější než jakákoli lidmi vytvořená modla v chrámu, který také vytvořili jenom lidé. (Iz. 40:18–26)

14. Jak Pavel ukázal, že Bůh není závislý na lidech?

¹⁴ Bůh není závislý na lidech. Ctitelé model obvykle oblékali své předměty zbožňování do nádherných oděvů, zahrnovali je drahými dary nebo jim přinášeli jídlo a pití – jako by modly něco takového potřebovaly. Někteří řečtí filozofové, kteří byli mezi Pavlovými posluchači, však možná zastávali názor, že bohové od lidí nic nepotřebují. V tom případě určitě souhlasili s Pavlovým výrokem, že Bůh „si nedává lidskýma rukama sloužit, jako by něco potřeboval“. Lidé skutečně nemohou dát Stvořiteli nic hmotného. Je to naopak. On dává lidem, co potřebují – „život, dech a všechno“ ostatní, například sluneční světlo, déšť a úrodnou půdu. (Sk. 17:25; 1. Mojž. 2:7) Bůh jakožto dárce tedy není závislý na lidech, kteří jsou příjemci jeho darů.

15. Jak se Pavel vyjádřil k tomu, že Atéňané se dívali svrchu na lidi neřeckého původu, a jaké důležité ponaučení si můžeme vzít z jeho příkladu?

¹⁵ Bůh stvořil člověka. Atéňané se dívali svrchu na lidi, kteří nebyli řeckého původu. Ale hrdost na rasu nebo národnost je v rozporu s biblickou pravdou. (5. Mojž. 10:17) Pavel se k této citlivé otázce vyjádřil  taktně a obratně. Slova, že Bůh „z jednoho člověka vytvořil všechny národy“, musela jeho posluchače přivést k zamyšlení. (Sk. 17:26) Pavel čerpal z 1. Mojžíšovy, kde je záznam o Adamovi, předku všech lidí. (1. Mojž. 1:26–28) Jelikož celé lidstvo má společného předka, žádná rasa ani národnost není nadřazena jiné. Tuto myšlenku jistě pochopil každý z Pavlových posluchačů. Z Pavlova příkladu si můžeme vzít důležité ponaučení. V kazatelské službě sice chceme být taktní a rozumní, ale nechceme biblickou pravdu ředit ve snaze učinit ji pro druhé přijatelnější.

16. Jaký smysl života dal lidem Stvořitel?

¹⁶ Božím záměrem je, aby k němu lidé měli blízký vztah. Ačkoli filozofové v Pavlově posluchačstvu možná často debatovali o smyslu lidské existence, nikdy nemohli najít uspokojivé vysvětlení. Pavel jim však jasně ukázal, jaký smysl života dal lidem Stvořitel, totiž „aby hledali Boha – jestli by ho mohli nahmatat a opravdu ho najít – i když vlastně není daleko od nikoho z nás“. (Sk. 17:27) Bůh, kterého Atéňané neznali, rozhodně není nepoznatelný. Není daleko od těch, kdo ho opravdu chtějí najít a dozvědět se o něm. (Žalm 145:18) Všimněme si, že Pavel řekl „od nikoho z nás“ a tak sám sebe zahrnul mezi lidi, kteří potřebovali Boha hledat a „nahmatat“.

17., 18. Proč by se lidé měli cítit přitahováni k Bohu a v čem je pro nás poučné to, jak se Pavel snažil získat si své posluchače?

¹⁷ K Bohu by se lidé měli cítit přitahováni. Díky němu „máme život, pohybujeme se a existujeme,“ pokračoval Pavel. Někteří učenci se  domnívají, že zde nepřímo citoval výrok Epimenida, krétského básníka, který žil v šestém století př. n. l. a byl „významnou postavou aténské náboženské tradice“. Pavel uvedl ještě jiný důvod, proč by se lidé měli cítit k Bohu přitahováni. „Jak to řekli i někteří vaši básníci: ‚My všichni jsme jeho děti.‘“ (Sk. 17:28) Lidé by k Bohu měli cítit příbuzenský vztah. Vždyť on stvořil toho jednoho člověka, z něhož pochází celé lidstvo. Pavel si chtěl své posluchače získat, a proto moudře citoval přímo z řeckých spisů, které bezpochyby uznávali. e Podobně jako Pavel můžeme občas v rozumné míře citovat z historických knih, encyklopedií a jiných uznávaných světských zdrojů. Pomocí vhodného citátu z takového zdroje můžeme například někoho přesvědčit o tom, jaký původ mají některé zvyky nebo svátky, jež jsou spojeny s falešným náboženstvím.

¹⁸ Až do této chvíle Pavel vysvětloval základní pravdy o Bohu, přičemž moudře volil slova s ohledem na své aténské posluchače. Co měli na základě těchto důležitých informací udělat? To jim vzápětí řekl.

19., 20. a) Jak Pavel odhalil, že uctívat lidmi vytvořené modly je pošetilé? b) Co měli Pavlovi posluchači udělat?

¹⁹ Nyní Pavel mohl své posluchače vybídnout k jednání. Odvolal se na uvedený citát z řeckých spisů a prohlásil: „Pokud jsme tedy Boží děti, neměli bychom si myslet, že se Božská bytost podobá zlatu, stříbru nebo kameni – něčemu vytvořenému lidskou zručností a důmyslem.“ (Sk. 17:29) Jestliže jsou lidé Božím výtvorem, mohl by snad Bůh vypadat jako modly, které vytvořil člověk? Pavel svou taktní argumentací odhalil, že uctívat modly je pošetilé. (Žalm 115:4–8; Iz. 44:9–20) Díky tomu, že řekl „neměli bychom“, jeho výtka zřejmě nezněla tak tvrdě.

²⁰ Apoštol jasně ukázal, že je potřeba jednat. Pokračoval: „Bůh sice toleroval období takové nevědomosti [kdy si lidé představovali, že se mu mohou zalíbit uctíváním model], ale teď oznamuje lidem, že by měli všichni všude činit pokání.“ (Sk. 17:30) Když Pavlovi posluchači slyšeli výzvu k pokání, někteří z nich byli možná otřeseni. Z Pavlovy působivé řeči však mohli pochopit, že za svůj život vděčí Bohu, a že jsou mu tudíž zodpovědní. Bylo zapotřebí, aby Boha hledali, poznali o něm pravdu a uvedli do souladu s touto pravdou celý svůj způsob života. V případě  Atéňanů to znamenalo uznat, že modlářství je hřích, a odvrátit se od něj.

21., 22. Co závažného řekl Pavel na závěr a jaký význam mají jeho slova pro nás?

²¹ Svou řeč Pavel uzavřel těmito závažnými slovy: „[Bůh] stanovil … den, kdy bude spravedlivě soudit svět prostřednictvím muže, kterého tím pověřil, a všechny o tom ujistil tím, že ho vzkřísil z mrtvých.“ (Sk. 17:31) Přijde soudný den – to je opravdu pádný důvod, proč hledat a najít pravého Boha! Jméno ustanoveného soudce apoštol neuvedl, ale řekl o tomto soudci něco ohromujícího: žil jako člověk, zemřel a Bůh ho vzkřísil!

²² Tento burcující závěr má pro nás hluboký význam. Víme, že soudcem, kterého Bůh ustanovil, je vzkříšený Ježíš Kristus. (Jan 5:22) Také víme, že soudný den bude trvat tisíc let a že se rychle blíží. (Zjev. 20:4, 6) Nemáme z něj strach – uvědomujeme si totiž, že lidem, kteří budou posouzeni jako věrní, přinese nevýslovné požehnání. Splnění naší naděje na krásnou budoucnost je zaručeno tím největším zázrakem – vzkříšením Ježíše Krista.

23. Jaké reakce vyvolala Pavlova řeč?

²³ Pavlova řeč vyvolala různé reakce. „Někteří se začali posmívat“, když slyšeli o vzkříšení. Jiní byli zdvořilí, ale vyjádřili se vyhýbavě. Řekli: „Poslechneme si to od tebe zase jindy.“ (Sk. 17:32) Několik posluchačů však zareagovalo pozitivně. „Někteří se k němu … přidali a uvěřili. Byl mezi nimi i soudce areopagského soudu Dionysios, žena jménem Damaris a další.“ (Sk. 17:34) S podobnými reakcemi se setkáváme v naší kazatelské službě. Někteří lidé se nám možná posmívají a jiní jsou zdvořilí, ale lhostejní. K naší velké radosti se však najdou i lidé, kteří poselství o Království přijmou a uvěří.

24. Jaké poučení si můžeme vzít z řeči, kterou Pavel pronesl, když stál uprostřed Areopagu?

²⁴ Z Pavlovy řeči poznáváme, jak je možné logicky rozvíjet námět, přesvědčivě argumentovat a přizpůsobovat se posluchačům. Kromě toho vidíme, jak důležité je být trpěliví a taktní vůči těm, kdo jsou zaslepeni názory falešného náboženství. Také si můžeme odnést toto důležité poučení: Nikdy nesmíme biblickou pravdu ředit ve snaze vyhnout se konfliktům. Nicméně když budeme napodobovat příklad apoštola Pavla, můžeme své vyučování v kazatelské službě zlepšit. A dozorci se díky tomu mohou stát způsobilejšími učiteli ve sboru. Pak budeme dobře připraveni pomáhat druhým, „aby hledali Boha“ a opravdu ho našli. (Sk. 17:27)