1.–3. Proč přišel apoštol Pavel do Korintu a o jaké věci se musí postarat?

 POMALU se chýlí ke konci rok 50 n. l. Apoštol Pavel je v Korintu, bohatém obchodním městě, v němž žije mnoho Řeků, Římanů a Židů. a Nepřišel sem kupovat nebo prodávat zboží ani hledat zaměstnání. Přišel z mnohem závažnějšího důvodu – aby vydával svědectví o Božím království. Potřebuje však ubytování. A je rozhodnut nikoho po finanční stránce nezatěžovat. Nechce vyvolávat dojem, že se živí kázáním Božího slova. Co udělá?

² Pavel umí vyrábět stany. Toto řemeslo není snadné, ale on je ochoten vydělávat si na živobytí vlastníma rukama. Získá v tomto rušném městě zaměstnání? Najde vhodné místo, kde by se mohl ubytovat? Přestože ještě neví, jak tyto věci zařídit, neztrácí ze zřetele svou hlavní práci, totiž kazatelskou službu.

³ Pavel nakonec zůstal v Korintu dost dlouho a jeho služba přinesla bohaté ovoce. Co všechno v tomto městě dělal? A jak může jeho příklad pomoci nám, abychom vydávali důkladné svědectví o Božím království?

 4., 5. a) Kde Pavel bydlel, když byl v Korintu, a co dělal pro svou obživu? b) Jak se Pavel možná stal výrobcem stanů?

⁴ Nějaký čas po svém příchodu do Korintu se Pavel setkal s pohostinnou manželskou dvojicí – se Židem jménem Aquila a jeho ženou Priscillou neboli Priskou. Tito manželé se v Korintu usadili proto, že císař Claudius vydal výnos, „aby všichni Židé opustili Řím“. (Sk. 18:1, 2) Aquila a Priscilla nejenže přijali Pavla k sobě domů, ale také ho pozvali, aby s nimi pracoval. Čteme o tom: „Zůstal u nich a pracoval s nimi, protože měli stejné řemeslo – vyráběli stany.“ (Sk. 18:3) V domácnosti těchto laskavých manželů bydlel Pavel po celou dobu své služby v Korintu. Právě u Aquily a Priscilly možná napsal některé ze svých dopisů, jež se později staly součástí biblického kánonu. b

 ⁵ Jak to, že Pavel, muž vychovaný „u Gamalielových nohou“, vyráběl stany? (Sk. 22:3) Židé v prvním století zřejmě nepovažovali za nedůstojné naučit své děti nějakému řemeslu, i když jim snad zajistili i další vzdělání. Také Pavel se zřejmě svému řemeslu naučil v mládí. Pocházel totiž z Tarsu v Kilikii, což byla oblast proslulá látkou zvanou cilicium, ze které se dělaly stany. Co tato práce obnášela? Mohla zahrnovat tkaní stanové látky nebo samotnou výrobu stanů, při které bylo třeba tuto hrubou a tuhou látku stříhat a sešívat. V každém případě to byla práce namáhavá.

 6., 7. a) Jak Pavel pohlížel na výrobu stanů a z čeho je patrné, že podobný názor měli i Aquila a Priscilla? b) Jak se příkladem Pavla, Aquily a Priscilly řídí dnešní křesťané?

⁶ Pavel nepovažoval výrobu stanů za své hlavní povolání. Zabýval se tímto řemeslem jen proto, aby se uživil a mohl se věnovat křesťanské službě, při níž oznamoval dobrou zprávu „zdarma“. (2. Kor. 11:7) A jak na své řemeslo pohlíželi Aquila a Priscilla? Jakožto křesťané se na světskou práci bezpochyby dívali stejně jako Pavel. Vždyť v roce 52 n. l., kdy Pavel opouštěl Korint, všeho nechali a odcestovali s ním do Efezu. Tam se v jejich domě shromažďoval sbor. (1. Kor. 16:19) Později se vrátili do Říma a potom se přestěhovali opět do Efezu. Tito horliví manželé dávali na první místo zájmy Království a ochotně věnovali svůj čas a své síly tomu, aby sloužili druhým. Byly jim za to vděčné „všechny sbory z národů“. (Řím. 16:3–5; 2. Tim. 4:19)

⁷ Z Pavla, Aquily a Priscilly si novodobí křesťané berou příklad. I dnešní horliví kazatelé tvrdě pracují, aby nikomu „nebyli na obtíž“. (1. Tes. 2:9) Mnoho  celodobých hlasatelů Království pracuje na částečný úvazek nebo dělá nějakou sezónní práci, aby se uživili a mohli se věnovat křesťanské službě. Tu považují za své hlavní povolání. Mnozí Jehovovi služebníci jsou pohostinní jako Aquila a Priscilla a zvou k sobě domů krajské dozorce. Křesťané, kteří jsou „vždycky pohostinní“, vědí, jak to může být povzbudivé a posilující. (Řím. 12:13)

 8., 9. Jak Pavel reagoval, když se jeho intenzivní kázání Židům setkalo s odporem, a kde kázal potom?

⁸ To, že Pavel považoval svou světskou práci jen za prostředek k obživě, se jasně ukázalo, když z Makedonie přišli Silas a Timoteus a přinesli  štědré dary. (2. Kor. 11:9) Pavel se ihned „začal naplno věnovat oznamování Božího slova“. (Sk. 18:5) Toto intenzivní kázání Židům se však setkalo se značným odporem. Pavel se zřekl další odpovědnosti za to, že nepřijímají životodárné poselství o Kristu. Setřásl si prach z oděvu a svým židovským odpůrcům oznámil: „Za to, co se vám stane, jste odpovědní vy sami. Já jsem bez viny. Odteď půjdu k lidem z jiných národů.“ (Sk. 18:6; Ezek. 3:18, 19)

⁹ Kde teď bude Pavel kázat? Muž jménem Titius Justus, pravděpodobně židovský proselyta, mu dal k dispozici svůj dům, který sousedil se synagogou. Pavel tedy odešel ze synagogy do Justova domu. (Sk. 18:7) Až do konce svého pobytu v Korintu sice dál bydlel u Aquily a Priscilly, ale Justův dům se stal střediskem jeho kazatelské činnosti.

10. Z čeho je patrné, že Pavel netrval na svém rozhodnutí kázat jenom lidem z jiných národů?

¹⁰ Když Pavel řekl, že odteď půjde k lidem z jiných národů, znamenalo to snad, že už se nebude věnovat žádným Židům a proselytům – ani těm, kteří by projevili zájem? Tak to určitě nebylo. Například „představený synagogy Krispus uvěřil v Pána i s celou svou domácností“. Někteří z těch, kdo byli spojeni se synagogou, se zřejmě ke Krispovi přidali. Bible totiž říká: „Mnozí Korinťané, kteří slyšeli dobrou zprávu, uvěřili a dali se pokřtít.“ (Sk. 18:8) V domě Titia Justa se tedy začal scházet nově vytvořený sbor korintských křesťanů. Pokud jsou tyto události popsány chronologicky – jak je to pro Lukáše typické – pak došlo k obrácení těchto Židů nebo proselytů až potom, co si Pavel setřásl prach z oděvu. To by výmluvně svědčilo o jeho přizpůsobivosti.

11. Jak dnes svědkové Jehovovi napodobují Pavla, když kážou členům takzvaných křesťanských církví?

¹¹ Na mnoha místech dnes mají takzvané křesťanské církve silnou pozici a velmi ovlivňují své členy. Misionáři těchto církví získali v některých zemích a na některých ostrovech mnoho konvertitů. Lidé, kteří se prohlašují za křesťany, jsou často spoutáni tradicemi, podobně jako byli korintští Židé v prvním století. My však podle Pavlova příkladu takovým lidem horlivě kážeme, přičemž stavíme na tom, co už z Bible znají. Přestože nám někdy odporují nebo nás jejich náboženští vůdci pronásledují, my neztrácíme naději. Mezi těmi, kdo „jsou horliví pro Boha, ale ne podle přesného poznání“, může být mnoho mírných lidí, které je potřeba najít. (Řím. 10:2)

12. O čem byl Pavel ujištěn ve vidění?

¹² Pokud Pavel neměl jistotu, zda má v Korintu sloužit dál, jeho pochybnosti se určitě rozptýlily té noci, kdy se mu ve vidění zjevil Pán Ježíš a řekl mu: „Neboj se. Mluv a nemlč, protože jsem s tebou. Nikdo tě nenapadne a neublíží ti, protože mám v tomto městě mnoho lidí.“ (Sk. 18:9, 10) Vidění muselo Pavla opravdu povzbudit. Sám Pán mu slíbil ochranu před těmi, kdo by mu chtěli ublížit, a ujistil ho, že v Korintu je mnoho lidí, kteří si zaslouží slyšet dobrou zprávu. Co tedy Pavel udělal? „Zůstal [tam] rok a šest měsíců a vyučoval mezi nimi Boží slovo.“ (Sk. 18:11)

13. Na kterou událost si Pavel mohl vzpomenout, když ho přiváděli k soudcovskému stolci, ale proč mohl doufat, že to s ním dopadne jinak?

¹³ Asi po roce stráveném v Korintu se Pavel znovu přesvědčil, že ho Pán Ježíš podporuje. „Židé se proti Pavlovi společně postavili a přivedli ho před soudcovský stolec“, jemuž se říkalo béma. (Sk. 18:12) Někteří znalci se domnívají, že to bylo pódium z modrého a bílého mramoru, bohatě zdobené sochařskými výtvory. Leželo pravděpodobně někde uprostřed korintského tržiště. Prostranství před bémou bylo tak velké, že se zde mohlo shromáždit mnoho lidí. Z archeologických nálezů vyplývá, že soudcovský stolec byl možná vzdálen jen několik kroků od synagogy, a tudíž i od Justova domu. Když Pavla přiváděli k bémě, mohl si vzpomenout na ukamenování Štěpána, který bývá označován jako první křesťanský mučedník. Pavel, známý tehdy jako Saul, „jeho vraždu schvaloval“. (Sk. 8:1) Stane se teď něco podobného jemu samotnému? Ne. Pavel totiž dostal slib: „Nikdo ti neublíží.“ (Sk. 18:10, Ekumenický překlad)

14., 15. a) Z čeho Židé Pavla obvinili a proč Gallio případ zamítl? b) Co se přihodilo Sosthenovi a co s ním možná bylo dál?

¹⁴ Co se stalo, když se Pavel dostal před soudcovský stolec? Magistrátem,  který zde soudil, byl Gallio, prokonzul Achaie. Byl to starší bratr římského filozofa Seneky. Židé Pavla obvinili: „Tento člověk přesvědčuje lidi, aby uctívali Boha v rozporu se zákonem.“ (Sk. 18:13) Vlastně ho obžalovali z nezákonného proselytismu. Gallio však viděl, že Pavel se nedopustil žádného „bezpráví“ ani nespáchal žádný „zločin“. (Sk. 18:14) Nechtěl se nechat zatáhnout do sporů, které měli Židé mezi sebou. Ještě než Pavel mohl pronést něco na svou obhajobu, prokonzul případ zamítl. Žalobci se rozzuřili. Svůj hněv si vylili na Sosthenovi, který možná nahradil Krispa v úřadu představeného synagogy. Sosthena se zmocnili „a přímo před soudcovským stolcem ho začali bít“. (Sk. 18:17)

¹⁵ Proč jim Gallio dovolil, aby Sosthena zbili? Možná se domníval, že Sosthenes byl tím, kdo navedl dav proti Pavlovi, a že teď jen dostává, co si zaslouží. Ať už tomu bylo jakkoli, zdá se, že tato příhoda nakonec přinesla něco dobrého. Když o několik let později psal Pavel první dopis korintskému sboru, zmínil se o jistém Sosthenovi jako o bratrovi. (1. Kor. 1:1, 2) Šlo snad o téhož Sosthena, který byl před časem v Korintu zbit? Pokud ano, možná mu ta bolestivá zkušenost pomohla přijmout křesťanství.

16. Jak Pánova slova „mluv a nemlč, protože jsem s tebou“ souvisejí s naší službou?

¹⁶ Vzpomeňme si, že ujištění: „Neboj se. Mluv a nemlč, protože jsem s tebou“ dostal Pavel od Pána Ježíše potom, co Židé odmítli jeho kázání. (Sk. 18:9, 10) Tato slova bychom měli mít na paměti, zejména když lidé naše poselství odmítají. Nikdy nezapomeňme, že Jehova čte v lidských srdcích a přitahuje k sobě upřímné lidi. (1. Sam. 16:7; Jan 6:44) Jistě nás to povzbuzuje, abychom se dále intenzivně věnovali službě. Každým rokem se dávají pokřtít statisíce lidí – stovky lidí každý den. Ty, kdo se řídí příkazem „čiňte učedníky z lidí všech národů“, Ježíš ujišťuje: „Budu s vámi po všechny dny až do závěru tohoto systému.“ (Mat. 28:19, 20)

17., 18. O čem možná Pavel přemýšlel, když se plavil do Efezu?

¹⁷ Nelze vyloučit, že díky postoji, který Gallio zaujal k Pavlovým žalobcům, nastalo pro nově vytvořený sbor v Korintu pokojné období. V každém případě Pavel v Korintu „zůstal ještě mnoho dnů“ a až potom se se svými korintskými bratry rozloučil. Na jaře roku 52 n. l. se rozhodl odplout do Sýrie, a to z Kenchrejí, přístavu vzdáleného asi 11 kilometrů na východ od Korintu. Než Kenchreje opustil, dal si „ostříhat vlasy, protože složil slavnostní slib“. c (Sk. 18:18) Potom vzal  s sebou Aquilu a Priscillu a přeplavili se přes Egejské moře do Efezu v Malé Asii.

¹⁸ Když se Pavel plavil z Kenchrejí, možná přemýšlel o tom, co všechno v Korintu prožil. Odnášel si mnoho pěkných vzpomínek a měl důvod pociťovat hluboké uspokojení. Sloužil v Korintu 18 měsíců a jeho služba přinesla pěkné výsledky. Byl založen první korintský sbor a scházel se v Justově domě. Mezi těmi, kdo se stali věřícími, byli Justus, Krispus se svou domácností a mnozí jiní. Tito noví věřící přirostli Pavlovi k srdci. Vždyť jim pomáhal, aby se stali křesťany! Později jim napsal, že jsou doporučujícím dopisem napsaným na jeho srdci. Také my cítíme blízký vztah k lidem, kterým jsme mohli pomoci, aby začali uctívat Jehovu. Když vidíme takové „doporučující dopisy“, přináší nám to skutečné uspokojení. (2. Kor. 3:1–3)

19., 20. Co Pavel dělal, když dorazil do Efezu, a v čem nám dal příklad, pokud jde o sledování duchovních cílů?

¹⁹ Když Pavel dorazil do Efezu, ihned se pustil do své hlavní práce. „Vešel do synagogy a diskutoval se Židy.“ (Sk. 18:19) Tehdy se v Efezu zdržel jen krátce. Žádali ho sice, aby zůstal déle, ale on se „nenechal … přemluvit“. Na rozloučenou Efezanům řekl: „Když bude Jehova chtít, vrátím se k vám.“ (Sk. 18:20, 21) Pavel si bezpochyby uvědomoval, že v Efezu je třeba kázat ještě mnoha lidem. Měl v plánu se tam vrátit, ale rozhodl se ponechat věci v Jehovových rukou. Není to snad dobrý příklad pro nás? Když chceme dosáhnout duchovních cílů, musíme být iniciativní. Ale vždy se při tom musíme spoléhat na Jehovovo vedení a snažit se jednat v souladu s jeho vůlí. (Jak. 4:15)

²⁰ V Efezu Pavel zanechal Aquilu a Priscillu a vydal se na moře. Když připlul do Cesareje, podle všeho „odcestoval“ do Jeruzaléma a pozdravil místní sbor. (Sk. 18:22) Potom se odebral do syrské Antiochie, která pro něj byla výchozí základnou. Jeho druhá misionářská cesta úspěšně skončila. Co jej čeká na jeho poslední misionářské cestě?