1.–3. Jaké vidění dostává Petr a proč potřebujeme pochopit, jaký má význam?

 JE ROK 36 n. l. a Petr je v přístavním městě Joppe. Teplé paprsky podzimního slunce dopadají na plochou střechu domu, kde se právě modlí. V tomto domě u moře je hostem už několik dní. Majitel domu, jistý Šimon, je koželuhem. Ne každý Žid by se u takového člověka ubytoval. a Z toho, že je Petr ochoten tam pobývat, je patrné, že v určitém ohledu není zatížen předsudky. Přesto má brzo získat důležité poučení o Jehovově nestrannosti.

² Zatímco se modlí, upadá do vytržení. To, co spatřuje ve vidění, by každého Žida rozrušilo. Vidí sestupovat z nebe nádobu podobnou plachtě a v ní zvířata, jež jsou podle Zákona nečistá. Slyší, že je má zabíjet a jíst. Odpovídá: „Nikdy jsem nejedl nic poskvrněného a nečistého.“ Je mu však řečeno: „Přestaň nazývat poskvrněným to, co Bůh očistil.“ To se stane dokonce třikrát. (Sk. 10:14–16) Petr je tímto viděním zmaten, avšak ne na dlouho.

³ Co Petrovo vidění znamenalo? Porozumět tomuto vidění je pro nás důležité, protože jeho ústřední myšlenkou je hluboká pravda o tom, jak Jehova pohlíží na lidi. Jako praví křesťané si Boží názor na lidi musíme osvojit, jinak bychom nemohli vydávat důkladné svědectví o Božím království. Abychom mohli význam Petrova vidění odhalit, musíme prozkoumat dramatické události, k nimž tehdy došlo.

 4., 5. Kdo byl Kornélius a co se stalo, když se modlil?

⁴ Petr nevěděl, že předcházející den dostal od Boha vidění i Kornélius, setník římského vojska, který žil v Cesareji, asi 50 kilometrů na sever od Joppe. b Kornélius byl „zbožný muž“. Také vzorně vedl svou rodinu.  Čteme totiž, že „on i celá jeho domácnost se báli Boha“. Nebyl to židovský proselyta, ale neobřezaný muž nežidovského původu. Měl však soucit se Židy, kteří byli v nouzi, a poskytoval jim hmotnou pomoc. Tento upřímný člověk se stále úpěnlivě modlil k Bohu. (Sk. 10:2)

⁵ Když se Kornélius asi ve tři hodiny odpoledne modlil, spatřil ve vidění anděla, který mu řekl: „Bůh si všímá tvých modliteb a darů, které dáváš chudým, a pamatuje na ně.“ (Sk. 10:4) Podle andělova pokynu pak poslal několik mužů, aby přivedli apoštola Petra. Před Kornéliem se nyní měly otevřít dveře, do kterých dosud žádný neobřezaný člověk nevstoupil. Měl obdržet poselství o záchraně.

 6., 7. a) Vyprávěj nějaký zážitek, z něhož je patrné, že Bůh vyslýchá modlitby upřímných lidí, kteří se o něm chtějí dozvědět pravdu. b) Co můžeme z takových zážitků usoudit?

⁶ Vyslýchá Bůh i dnes modlitby upřímných lidí, kteří se o něm chtějí dozvědět pravdu? Povšimněme si, co se stalo v Albánii. Jistá žena dostala výtisk Strážné věže obsahující článek o výchově dětí. c Zvěstovatelce, která přišla k jejím dveřím, řekla: „Věřila byste, že jsem se modlila, aby mi Bůh pomohl s výchovou mých dcer? A on vás poslal! Přinesla jste mi přesně to, co jsem potřebovala.“ Ta žena a její dcery začaly studovat Bibli a později se ke studiu připojil i její manžel.

⁷ Je to snad ojedinělý případ? To rozhodně ne. Něco takového se po celém světě stává znovu a znovu – děje se to příliš často, než aby to byla pouhá náhoda. Co z toho můžeme usoudit? Za prvé, Jehova vyslýchá modlitby upřímných lidí, kteří ho hledají. (1. Král. 8:41–43; Žalm 65:2) Za druhé, v našem kazatelském díle nás podporují andělé. (Zjev. 14:6, 7)

 8., 9. Co Petrovi oznámil duch a jak na to Petr reagoval?

⁸ „Petr byl zmatený a přemýšlel“, co by  mohlo znamenat vidění, které dostal. Ještě byl na střeše, když se před domem objevili poslové od Kornélia. (Sk. 10:17) Bude ochoten jít s těmi muži a vstoupit do domu člověka z jiných národů, jestliže předtím třikrát odmítl jíst to, co bylo podle Zákona považováno za nečisté? Svatý duch mu nějakým způsobem ukázal, co je v této věci Boží vůlí. Petrovi bylo řečeno: „Hledají tě tři muži. Vstaň, jdi dolů, vydej se s nimi a vůbec nepochybuj, protože jsem je poslal já.“ (Sk. 10:19, 20) Vidění o nečistých zvířatech ho bezpochyby připravilo na to, aby se nechal vést svatým duchem.

⁹ Když se Petr dozvěděl, že Kornélius pro něj poslal na základě Božího pokynu, pozval tyto posly nežidovského původu do domu „a oni u něj přenocovali“. (Sk. 10:23a) Poslušný apoštol se už přizpůsoboval novému vývoji v uskutečňování Boží vůle.

10. Jak Jehova vede svůj lid a které otázky je dobré si položit?

¹⁰ Jehova dodnes vede svůj lid tak, že mu ukazuje cestu postupně. (Přísl. 4:18) Prostřednictvím svého svatého ducha řídí „věrného a rozvážného otroka“. (Mat. 24:45) Někdy se mění naše porozumění Božímu Slovu nebo určité organizační postupy. Je dobré položit si otázky: Jak reaguji na takové úpravy? Podvoluji se vedení, které v tomto ohledu poskytuje Boží duch?

11., 12. Co Petr udělal, když přišel do Cesareje, a o čem už byl poučen?

¹¹ Den po svém vidění se Petr vydal do Cesareje. Doprovázelo ho devět mužů – tři poslové od Kornélia a „šest bratrů“ židovského původu z Joppe. (Sk. 11:12) Kornélius Petra očekával „se svými příbuznými a blízkými přáteli, které sezval“. Všichni jistě byli nežidé. (Sk. 10:24) Když Petr přišel do Cesareje, udělal to, co pro něj bylo do té doby nemyslitelné. Vstoupil do domu neobřezaného člověka nežidovského původu! Na vysvětlenou řekl: „Dobře víte, že se Žid nesmí stýkat s člověkem z jiného národa ani ho navštívit. Ale Bůh mi ukázal, že nemám nikoho nazývat poskvrněným nebo nečistým.“ (Sk. 10:28) Petr už pochopil, že hlavním účelem onoho vidění nebylo ukázat, co se má jíst. Uvědomil si, že nemá „nikoho [tedy ani člověka z jiného národa] nazývat poskvrněným“.

¹² Na Petra čekali vnímaví posluchači. Kornélius vysvětlil: „Teď jsme se tu všichni shromáždili před Bohem, abychom si vyslechli všechno, co ti Jehova přikázal říct.“ (Sk. 10:33) Představ si, jak by ses cítil, kdybys něco takového slyšel od zájemce! Petr začal těmito působivými slovy: „Teď jasně chápu, že Bůh je nestranný a v každém národu má jeho přízeň ten, kdo se ho bojí a jedná správně.“ (Sk. 10:34, 35) Už byl  poučen, že Bůh nerozlišuje lidi podle rasy, národnosti ani podle jiných vnějších znaků. Pak Petr pokračoval tím, že vydal svědectví o Ježíšově službě, smrti a vzkříšení.

13., 14. a) Proč bylo obrácení Kornélia a dalších lidí nežidovského původu v roce 36 n. l. tak významnou událostí? b) Proč bychom neměli posuzovat lidi podle toho, jací jsou navenek?

¹³ To, co se nyní stalo, nemělo obdoby. „Zatímco Petr ještě mluvil“, tito „lidé z jiných národů“ dostali svatého ducha. (Sk. 10:44, 45) Písmo neuvádí žádný jiný případ, že by byl na někoho svatý duch vylit před křtem. Petr si uvědomil, že tím Bůh dává najevo své schválení, a „přikázal, aby je pokřtili“. (Sk. 10:48) Obrácením těchto lidí nežidovského původu skončilo v roce 36 n. l. období, kdy Jehova věnoval zvláštní přízeň Židům. (Dan. 9:24–27) Když Petr při této příležitosti vydal svědectví, použil třetí a poslední klíč od nebeského království. (Mat. 16:19) Tímto klíčem byly otevřeny dveře neobřezaným lidem z jiných národů, kteří se tak mohli stát duchem pomazanými křesťany.

¹⁴ Když dnes kážeme o Království, máme na paměti, že „Bůh je … nestranný“. (Řím. 2:11) Jeho vůlí je, aby „byli lidé všeho druhu zachráněni“. (1. Tim. 2:4) Nikdy proto nesmíme lidi posuzovat podle toho, jací jsou navenek. Naším úkolem je vydávat důkladné svědectví o Božím království, tedy kázat všem lidem bez ohledu na jejich rasu, národnost, vzhled nebo náboženský původ.

15., 16. Proč se někteří židovští křesťané s Petrem přeli a jak Petr vysvětlil své jednání?

¹⁵ Petr si bezpochyby přál co nejdříve podat zprávu o tom, co se stalo, a proto se vypravil do Jeruzaléma. Informace, že „Boží slovo přijali“ i neobřezaní lidé z jiných národů, ho zjevně předběhla. Krátce po jeho příchodu ho „zastánci obřízky … kritizovali“. Byli rozrušeni kvůli tomu, že vstoupil „do domu neobřezaných a jedl … s nimi“. (Sk. 11:1–3) Spornou otázkou nebylo to, zda se lidé z jiných národů mohou stát Kristovými následovníky. Ti židovští učedníci však trvali na tom, že takoví lidé musí zachovávat Zákon včetně obřízky. Tvrdili, že jedině tak mohou uctívat Jehovu přijatelným způsobem. Je zřejmé, že vzdát se Mojžíšova zákona bylo pro některé židovské učedníky obtížné.

¹⁶ Jak Petr své jednání vysvětlil? Podle Skutků 11:4–16 uvedl čtyři doklady toho, že celou věc vedl Bůh: 1. vidění, které od Boha dostal (verše 4–10), 2. příkaz od Božího ducha (verše 11, 12), 3. andělovu návštěvu u Kornélia (verše 13, 14) a 4. vylití svatého ducha na lidi z jiných národů (verše 15, 16). Svou promluvu přesvědčivě uzavřel otázkou: „Pokud jim [věřícím z jiných národů] tedy Bůh dal stejný dar [svatého ducha]  jako nám [Židům], kdo jsme uvěřili v Pána Ježíše Krista, kdo jsem já, abych bránil Bohu?“ (Sk. 11:17)

17., 18. a) Před kterou zásadní otázkou stáli židovští křesťané? b) Proč může být obtížné zachovat ve sboru jednotu a na co bychom se měli sami sebe zeptat?

¹⁷ Židovští křesťané, kteří slyšeli Petrovo svědectví, stáli před zásadní otázkou. Budou schopni úplně odložit všechny předsudky a přijmout ty nově pokřtěné lidi nežidovského původu jako své křesťanské bratry a sestry? Zpráva nám říká: „Když to [apoštolové a ostatní židovští křesťané] slyšeli, už nic nenamítali a oslavovali Boha. Říkali: ‚Takže i lidem z jiných národů Bůh umožnil činit pokání a získat tak život!‘“ (Sk. 11:18) Díky jejich pozitivní reakci zůstal sbor jednotný.

¹⁸ Zachovat jednotu může být dnes obtížné, protože praví křesťané pocházejí „ze všech národů, kmenů, lidí a jazyků“. (Zjev. 7:9) Často se stává, že v jednom sboru společně slouží křesťané mnoha ras a kultur, kteří vyšli z rozmanitého prostředí. Každý z nás by se měl sám sebe zeptat: Vykořenil jsem ze svého srdce všechny předsudky a postoje, které ve světě působí rozdělení? Jsem pevně rozhodnutý, že se ve svém jednání s bratry nikdy nenechám ovlivnit nacionalismem, rasismem nebo hrdostí na vlastní kulturu či rodiště? Vzpomeň si, jak se zachoval Petr (Kéfas) několik let poté, co první lidé z jiných národů přijali křesťanství. Nechal se ovlivnit předsudky druhých a od křesťanů nežidovského původu si začal „držet odstup“. Pavel ho musel pokárat. (Gal. 2:11–14) Na předsudky si tedy musíme stále dávat pozor.

19. Komu začali kázat židovští křesťané v Antiochii a k čemu to vedlo?

¹⁹ Začali Ježíšovi následovníci kázat neobřezaným lidem z jiných národů? Povšimněme si, co se později stalo v syrské Antiochii. d V tomto  městě byla velká židovská komunita a Židé a nežidé se k sobě chovali celkem přátelsky. K tomu, aby se kázalo lidem z jiných národů, byla tedy v Antiochii příznivá atmosféra. Právě zde začali někteří židovští učedníci oznamovat dobrou zprávu „řecky mluvícím lidem“. (Sk. 11:20) Kázali nejen řecky mluvícím Židům, ale i neobřezaným lidem z jiných národů. Jehova jejich činnosti žehnal, takže „mnozí uvěřili“. (Sk. 11:21)

20., 21. Jak Barnabáš projevil pokoru a jak i nám pokora pomůže lépe vykonávat naši službu?

²⁰ O tuto velkou úrodu v Antiochii bylo potřeba se postarat, a proto tam jeruzalémský sbor poslal Barnabáše. Dobrou zprávu chtělo slyšet tolik lidí, že Barnabáš zřejmě na všechno sám nestačil. Potřeboval pomocníka. Kdo by se k tomu hodil lépe než Saul, který se měl stát apoštolem pro národy? (Sk. 9:15; Řím. 1:5) Barnabáš se na Saula mohl dívat jako na potenciálního soupeře, ale on naopak projevil náležitou pokoru. Ujal se iniciativy, šel do Tarsu, Saula vyhledal a přivedl ho do Antiochie. Společně pak strávili celý rok tím, že povzbuzovali učedníky v tamním sboru. (Sk. 11:22–26a)

²¹ Jak nám pokora může pomoci, abychom lépe vykonávali naši službu? Být pokorný mimo jiné znamená uvědomovat si své nedostatky. Každý z nás má jiné schopnosti a silné stránky. Někdo je například šikovný při neformálním vydávání svědectví nebo ve službě dům od domu, ale není pro něj snadné vykonávat opětovné návštěvy nebo zahajovat biblická studia. Chceš-li svou službu v některém ohledu zlepšit, co kdybys projevil iniciativu a požádal o pomoc? Jestliže to uděláš, můžeš mít ve službě lepší výsledky a můžeš se z ní více radovat. (1. Kor. 9:26)

22., 23. Jak antiochijští křesťané projevili bratrskou lásku a jak jedná za podobných situací Boží lid dnes?

²² V Antiochii to bylo poprvé, kdy „byli učedníci pod Božím vedením nazváni křesťané“. (Sk. 11:26b) Bůh toto jméno schválil. Je vhodným označením lidí, kteří se rozhodli pro takový způsob života, jaký vedl Kristus. Jaké vztahy měli mezi sebou židovští křesťané a lidé z národů, kteří se stávali věřícími? Vzniklo mezi nimi pevné bratrské pouto? Podívejme se, co se stalo, když asi v roce 46 n. l. nastal velký hladomor. e Ve starověku hladomory těžce doléhaly na chudé lidi, protože ti neměli peněžní rezervy ani zásobu potravin. Mnozí židovští křesťané  žijící v Judeji pravděpodobně byli chudí, a tak v době tohoto hladomoru potřebovali potraviny a jiné věci. Sbor v Antiochii byl o tom informován a tamní bratři včetně těch, kteří byli nežidovského původu, poslali „hmotnou pomoc bratrům v Judeji“. (Sk. 11:29) To byl opravdový důkaz bratrské lásky.

²³ Totéž platí o Božím lidu dnes. Když se dozvíme, že naši bratři – ať už v blízkém okolí, nebo v jiné zemi – jsou v nouzi, pohotově se snažíme jim pomoci. Když nastane nějaká přírodní katastrofa, například hurikán, zemětřesení nebo tsunami, výbory poboček ihned zajistí, aby byly sestaveny výbory pro humanitární pomoc, které se postarají o potřeby tamních bratrů. Všechny takové projevy humanitární pomoci jsou dokladem toho, že mezi sebou opravdu máme bratrské vztahy. (Jan 13:34, 35; 1. Jana 3:17)

24. Jak můžeme dát najevo, že si bereme k srdci poučení z toho, co ve vidění spatřil Petr?

²⁴ Poučení z toho, co v prvním století spatřil Petr ve vidění na střeše jednoho domu v Joppe, si jako praví křesťané bereme k srdci. Bůh, jehož uctíváme, je nestranný. Přeje si, abychom vydávali důkladné svědectví o jeho království, a to znamená, že kážeme lidem bez ohledu na jejich rasu, národnost a sociální postavení. Buďme tedy pevně rozhodnuti, že všem lidem, kteří nám budou naslouchat, dáme příležitost, aby přijali dobrou zprávu. (Řím. 10:11–13)