1.–4. V jaké obtížné situaci je Petr a jak by ses asi cítil ty, kdybys byl na jeho místě?

 ZA PETREM se s rachotem zavře mohutná železná brána. Dva římští strážci jej spoutaného vedou do cely. Tam Petr celé hodiny nebo možná i dny čeká na to, co s ním udělají. Když se rozhlédne, vidí jen vězeňské zdi, závory, své řetězy a strážce.

² Zpráva, kterou se dozví, je chmurná. Král Herodes Agrippa I. je rozhodnut, že ho nechá usmrtit. a Po Pesachu má být Petr předveden lidu. Král ho chce odsoudit k smrti proto, aby udělal radost davu. To není planá hrozba. Tentýž vladař dal nedávno popravit Jakuba, jednoho z Petrových spoluapoštolů.

³ Je večer před plánovanou popravou. O čem asi Petr přemýšlí v temné vězeňské cele? Vybavuje si snad, co mu Ježíš před lety řekl, totiž že bude jednoho dne svázán a proti své vůli odveden na smrt? (Jan 21:18, 19) Možná se domnívá, že ten čas právě přišel.

⁴ Jak by ses asi cítil ty, kdybys byl na Petrově místě? Mnozí lidé by propadli zoufalství a mysleli by si, že už nemají žádnou naději. Může se však pravý následovník Ježíše Krista vůbec někdy dostat do situace, která by byla úplně beznadějná? V čem je pro nás poučné to, jak se Petr a jeho spolukřesťané chovali, když je postihlo pronásledování? Podívejme se, jak to tehdy bylo.

 5., 6. a) Proč král Herodes Agrippa I. začal jednat tvrdě s křesťanským sborem a co udělal? b) Proč byla Jakubova smrt pro sbor velkou ranou?

⁵ Jak jsme se již dozvěděli v předcházející kapitole této publikace, obrácení Kornélia a jeho rodiny bylo pro křesťanský sbor vzrušující událostí. Mnozí židovští křesťané nyní bez zábran uctívali Boha společně s lidmi nežidovského původu. Ostatní Židé tím však museli být otřeseni.

 ⁶ Herodes jako vychytralý politik viděl v této situaci příležitost, aby si Židy naklonil. Začal proto křesťany pronásledovat. „Mečem popravil Janova bratra Jakuba.“ (Sk. 12:2) Bezpochyby se totiž dozvěděl, že tento apoštol měl kdysi mimořádně blízký vztah k Ježíši Kristu. Pro sbor byla Jakubova smrt velkou ranou. Byl jedním ze tří apoštolů, kteří byli svědky Ježíšova proměnění a jiných zázraků, jež ostatní apoštolové neviděli. (Mat. 17:1, 2; Mar. 5:37–42) On a jeho bratr Jan projevovali takovou horlivost, že jim Ježíš dal přezdívku Synové hromu. (Mar. 3:17) Sbor tedy ztratil odvážného a věrného svědka a milovaného apoštola.

 7., 8. Jak reagoval sbor na to, že byl Petr uvězněn?

⁷ Jak Agrippa doufal, popravení Jakuba se Židům líbilo. Povzbuzen touto odezvou si jako další terč vybral Petra. Jak jsme četli v úvodu, dal ho zatknout. Pravděpodobně však věděl, že v minulosti se už apoštolové z vězení dostali, což popisuje 5. kapitola této knihy. Herodes nechtěl nic riskovat, a proto nechal Petra spoutat řetězy mezi dva strážce. Dalších 16 strážců se dnem i nocí střídalo, aby zajistili, že tento apoštol neunikne. Kdyby uprchl, je samotné by potkal stejný rozsudek, jaký čekal Petra. Co za takových hrozných okolností mohli dělat Petrovi spolukřesťané?

⁸ Sbor dobře věděl, co má dělat. Ve Skutcích 12:5 čteme: „Petr byl tedy ve vězení, ale sbor se za něj vroucně modlil k Bohu.“ Ano, za svého milovaného bratra předkládali vřelé, úpěnlivé prosby. Jakubova smrt v nich nevyvolala pocit beznaděje a nemysleli si, že je zbytečné  se modlit. Modlitby mají pro Jehovu velký význam. Jestliže jsou v souladu s jeho vůlí, vyslyší je. (Hebr. 13:18, 19; Jak. 5:16) Novodobí křesťané si z toho mohou odnést důležité poučení.

 9. Jaké poučení ohledně modlitby si můžeme vzít z jednání Petrových spolukřesťanů?

⁹ Víš snad o spoluvěřících, na které doléhají mnohé zkoušky? Možná jsou pronásledováni, čelí vládním zákazům nebo jsou postiženi přírodními katastrofami. Co kdyby ses za ně úpěnlivě modlil? Také možná víš o někom, kdo prožívá méně nápadné těžkosti – například má problémy v rodině, trpí sklíčeností nebo je nějak ohrožena jeho víra. Jestliže budeš před modlitbou rozjímat, třeba si vzpomeneš na více takových lidí. Až potom budeš mluvit k Jehovovi – k tomu, který vyslýchá modlitby – můžeš se o nich jmenovitě zmínit. (Žalm 65:2) Vždyť i ty budeš potřebovat, aby se za tebe bratři a sestry modlili, pokud se dostaneš do těžkostí.

10., 11. Popiš, jak Jehovův anděl osvobodil Petra z vězení.

¹⁰ Měl Petr strach z toho, co mu hrozí? To s jistotou nevíme, ale poslední noc, kterou strávil ve vězení, tvrdě spal mezi dvěma bdělými strážci. Měl pevnou víru a určitě věděl, že bez ohledu na to, co snad přinese příští den, u Jehovy je vždycky v bezpečí. (Řím. 14:7, 8) V žádném případě však nemohl očekávat ty úžasné věci, které se záhy začaly dít. Náhle v cele zazářilo jasné světlo. Stál zde anděl, kterého strážci zřejmě neviděli. Prudce Petra vzbudil. A zdánlivě nerozbitné řetězy Petrovi jednoduše spadly z rukou.

 ¹¹ Anděl dal Petrovi několik stručných pokynů: „Rychle vstaň! … Obleč se a obuj si sandály. … Vezmi si na sebe plášť.“ Petr ihned uposlechl. Nakonec anděl řekl: „Pojď za mnou.“ A Petr za ním šel. Vyšli z cely, prošli přímo kolem hlídkujících strážců stojících venku a tiše se ubírali k mohutné železné bráně. Jak asi projdou? Pokud taková otázka Petra vůbec napadla, brzy na ni měl dostat odpověď. Když se k bráně přiblížili, „ta se jim sama od sebe otevřela“. Než se Petr nadál, branou prošli a byli na ulici. Potom anděl zmizel. Petr tam zůstal sám a uvědomil si, že to nebylo žádné vidění. Všechno se skutečně stalo. Byl volný! (Sk. 12:7–11)

12. Proč je povzbudivé uvažovat o tom, jak Jehova zachránil Petra?

¹² Jehova má opravdu bezmeznou moc zachránit své služebníky. Když o tom přemýšlíme, jistě nás to velmi povzbuzuje. Petr byl vězněm krále, za nímž stála ta nejsilnější státní moc, jaká do té doby na světě existovala. A přece z vězení jednoduše odešel! Je pravda, že takové zázraky Jehova nevykonává pro všechny své služebníky. Neudělal to ani pro Jakuba. A později nezachránil ani Petra, když se Ježíšova slova o tomto apoštolovi nakonec splnila. V dnešní době křesťané neočekávají, že je bude Jehova zázračně osvobozovat. Máme však na paměti, že Jehova se nemění. (Mal. 3:6) A zanedlouho prostřednictvím svého Syna osvobodí nespočetné miliony lidí z vězení, z něhož by se jinak nikdy nedostali – ze smrti. (Jan 5:28, 29) Ve zkouškách, které nás v dnešní době potkávají, čerpáme z takových slibů nesmírné povzbuzení.

13.–15. a) Jak členové sboru shromáždění v Mariině domě reagovali na Petrův příchod? b) Na co se od této chvíle zaměřuje kniha Skutky a jaký vliv měl Petr nadále na své křesťanské bratry a sestry?

¹³ Petr stál v temné ulici a uvažoval, kam jít. Pak se rozhodl. Nedaleko žila křesťanka jménem Marie. Byla zřejmě vdova, a to poměrně zámožná. Měla totiž dům, který byl dost velký na to, aby se tam mohl scházet sbor. Byla matkou Jana Marka. O tomto muži, který se nakonec stal Petrovi jakoby synem, se zde kniha Skutky zmiňuje poprvé. (1. Petra 5:13) Přestože už byla noc, byli v Mariině domě mnozí členové onoho sboru a vroucně se modlili. Bezpochyby prosili, aby byl Petr propuštěn – ale nebyli připraveni na to, že Jehova jejich modlitbu vyslyší.

¹⁴ Petr zaklepal na vrata, která vedla na nádvoří před domem. K vratům přišla služebná jménem Rhode, což bylo obvyklé řecké jméno a znamená „růže“. Nemohla uvěřit svým uším. Byl to Petrův hlas!  V rozrušení ani neotevřela vrata, ale nechala stát Petra na ulici, běžela zpět do domu a snažila se shromážděné křesťany přesvědčit, že Petr je venku. Říkali jí, že se zbláznila, ale ona nebyla z těch, kdo se snadno vzdají. Trvala na svém. Někteří připustili, že na jejích slovech snad něco je. Napadlo je, že by to mohl být anděl, který Petra zastupuje. (Sk. 12:12–15) Po celou dobu Petr nepřestal klepat. Konečně přišli k vratům a otevřeli.

¹⁵ „Uviděli ho [a] žasli.“ (Sk. 12:16) Petr musel utišit změť radostných hlasů, aby mohl vyprávět, co se stalo. Řekl jim, ať to oznámí učedníku Jakubovi a bratrům. Potom odešel, aby ho Herodovi vojáci nenašli. Odebral se na nějaké bezpečnější místo, kde mohl Jehovovi dále věrně sloužit. V knize Skutky je o něm pak zmínka už jen v 15. kapitole, kde se dozvídáme, že pomohl vyřešit spor ohledně obřízky. Od této chvíle se kniha Skutky zaměřuje na činnost a cesty apoštola Pavla. Můžeme si však být jisti, že ať byl Petr kdekoli, všude posiloval víru svých bratrů a sester. Když Petr odešel od křesťanů shromážděných v Mariině domě, jistě je zanechal v radostné náladě.

16. Proč můžeme s jistotou říci, že nám budoucnost přinese mnoho důvodů k radosti?

¹⁶ Jehova někdy svým služebníkům dá víc, než by snad očekávali. Radost, kterou pak prožívají, je téměř neuvěřitelná. Tak se cítili oné noci Petrovi křesťanští bratři a sestry. A právě tak se někdy cítíme my, když si uvědomíme, že nám Jehova bohatě žehná. (Přísl. 10:22) V budoucnosti uvidíme, jak se v celosvětovém měřítku splňují všechny Jehovovy sliby. Skutečnost jistě předčí všechna naše očekávání. Pokud tedy zůstaneme Jehovovi věrní, můžeme se spolehnout na to, že zažijeme mnoho šťastných chvil.

17., 18. Co předcházelo tomu, že dav Herodovi lichotil?

¹⁷ Také Herodes užasl nad tím, že Petr unikl – ale překvapení to nebylo příjemné. Dal Petra důkladně hledat a jeho strážce nechal vyslýchat. Potom „přikázal, aby je odvedli a potrestali“, což pravděpodobně znamenalo popravu. (Sk. 12:19) Na Heroda Agrippu se nebude vzpomínat jako na soucitného a milosrdného člověka. Byl vůbec tento krutý muž někdy potrestán?

¹⁸ Když se Agrippovi nepodařilo dát Petra popravit, cítil se asi pokořen, ale brzy se mu naskytla příležitost uraženou pýchu zahojit. Někteří z jeho nepřátel byli nuceni žádat ho o mír a on se bezpochyby těšil, že v této diplomatické úloze pronese řeč před velkým posluchačstvem. Lukáš uvádí, že na toto vystoupení si „Herodes oblékl královské  roucho“. Podle židovského historika Josepha bylo Herodovo roucho ze stříbra, a když na krále dopadlo světlo, zdálo se, že celý září slávou. Potom ten pyšný politik pronesl řeč. Dav, který mu chtěl zalichotit, začal křičet: „To je boží hlas, ne lidský!“ (Sk. 12:20–22)

19., 20. a) Proč Jehova potrestal Heroda Agrippu? b) Jaké povzbuzení čerpáme ze zprávy o Herodově náhlém úmrtí?

¹⁹ Taková sláva náležela Bohu a Bůh se díval! Herodes měl ještě možnost odvrátit neštěstí. Mohl dav napomenout nebo přinejmenším dát najevo nesouhlas. Na Herodovi se však názorně ukázala pravdivost přísloví: „Pýcha předchází pád.“ (Přísl. 16:18) „V tu chvíli ho udeřil Jehovův anděl“ a způsobil, že tohoto nadutého domýšlivce postihla hrozná smrt. „Sežrali ho červi a zemřel.“ (Sk. 12:23) O tom, že Agrippa byl postižen nemocí náhle, se zmiňuje i Josephus. Podle jeho slov král nakonec došel k závěru, že umírá za trest, protože přijal lichocení davu. Josephus napsal, že Agrippa umíral pět dnů. b

²⁰ Někdy se může zdát, že bezbožní lidé se mohou dopouštět nejrůznějších špatností a vyváznou bez trestu. To nás nemusí překvapovat, protože „celý svět je v moci toho zlého“. (1. Jana 5:19) Přesto jsou věrní Boží služebníci někdy rozrušeni, když to vypadá, že špatní lidé unikají spravedlnosti. Zprávy, jako je tato, jsou tedy povzbuzující. Vidíme, jak Jehova zasahuje a všem svým služebníkům tak připomíná, že miluje právo. (Žalm 33:5) Dříve nebo později jeho spravedlnost zvítězí.

21. Co je nejdůležitějším poučením ze 12. kapitoly knihy Skutky a proč nás to dnes může povzbudit?

²¹ V závěru této zprávy nacházíme ještě povzbudivější poučení. „Jehovovo slovo se šířilo a mnozí lidé uvěřili.“ (Sk. 12:24) Když čteme tuto zprávu o rozmachu kazatelského díla, možná nám přijde na mysl, že témuž dílu Jehova žehná v dnešní době. Je zřejmé, že 12. kapitola Skutků nepojednává v první řadě o tom, jak byl jeden apoštol usmrcen a jiný zachráněn. Pojednává především o tom, jak Jehova zmařil Satanovy snahy přemoci křesťanský sbor a zastavit jeho horlivou kazatelskou činnost. Tyto útoky selhaly a stejně selže i každý podobný plán. (Iz. 54:17) Ti, kdo jsou na straně Jehovy a Ježíše Krista, se však účastní díla, které nikdy neselže. Není to snad povzbudivá myšlenka? Máme opravdu velkou výsadu, že můžeme přispívat k tomu, aby se dnes šířilo „Jehovovo slovo“.