1., 2. Jak to, že snaha umlčet dobrou zprávu měla v prvním století opačný účinek?

 PŘIŠLA vlna krutého pronásledování. Saul se snaží sbor „zničit“. V původním jazyce tento výraz označuje nelidskou krutost. (Sk. 8:3) Učedníci prchají z Jeruzaléma a mohlo by se zdát, že Saulův plán zlikvidovat křesťanství se uskuteční. To, co se stalo, má ale nečekaný výsledek. Jaký?

² V územích, kam křesťané uprchli, začínají oznamovat „dobrou zprávu o Božím slovu“. (Sk. 8:4) Jen si to představme! Nejenže pronásledování dobrou zprávu neumlčelo, ale dokonce napomohlo k jejímu šíření! Když pronásledovatelé učedníky rozehnali, bezděčně tím umožnili, aby se kazatelské dílo rozšířilo do vzdálených míst. Jak uvidíme, něco podobného se stává i v dnešní době.

 3. a) Kdo byl Filip? b) Proč se v Samaří ještě příliš nekázalo, ale co Ježíš o tomto území předpověděl?

³ K těm, „kdo se rozprchli“, patřil i Filip. a (Sk. 8:4; viz rámeček „ Evangelista Filip“) Filip odešel do Samaří. V tomto městě se do té doby ještě příliš nekázalo, protože Ježíš dal kdysi apoštolům pokyn: „Nevstupujte do žádného samařského města, ale jděte ke ztraceným ovcím z izraelského národa.“ (Mat. 10:5, 6) Ježíš však věděl, že Samaří v patřičném čase obdrží důkladné svědectví. Předtím než vystoupil do nebe, totiž řekl: „Budete mi svědky v Jeruzalémě, v celé Judeji a Samaří a až do nejvzdálenějších končin země.“ (Sk. 1:8)

 4. Jak reagovali Samaritáni na Filipovo kázání a co k tomu možná přispělo?

⁴ Filip zjistil, že Samaří se bělá „ke žni“. (Jan 4:35) Pro Samaritány bylo jeho poselství jako déšť pro vyprahlou půdu. A je to pochopitelné.  Židé se s nimi nestýkali, a mnozí jimi dokonce nepokrytě pohrdali. Samaritáni viděli, že dobrá zpráva naproti tomu dává naději všem bez ohledu na třídní rozdíly, což se velmi lišilo od pohrdavé upjatosti farizeů. Z toho, že Filip horlivě a nestranně vydával svědectví, bylo zřejmé, že není zatížen předsudky jako lidé, kteří se na Samaritány dívají svrchu. Není nic překvapujícího na tom, že celé zástupy Samaritánů Filipa „velmi pozorně poslouchaly“. (Sk. 8:6)

 5.–7. Uveď příklady toho, jak křesťané, kteří museli uprchnout do jiné země, přispěli k rozšíření dobré zprávy.

⁵ Dnes, stejně jako v prvním století, Boží lid nepřestává kázat ani v době pronásledování. Opakovaně se stalo, že když byli křesťané nuceni se přemístit – buď do vězení, nebo do jiné země – výsledkem bylo, že se lidem na tomto novém místě dostalo poselství o Království. Například během druhé světové války svědkové Jehovovi vydali vynikající svědectví v nacistických koncentračních táborech. Jeden Žid, který se tam s nimi setkal, vypráví: „Statečnost vězňů, kteří patřili ke svědkům Jehovovým, mě přesvědčila, že jejich víra je založena na Písmu, a tak jsem se stal svědkem také.“

⁶ V některých případech kladně reagovali na svědectví dokonce  i pronásledovatelé. Například když byl bratr Franz Desch přesunut do koncentračního tábora v Gusenu v Rakousku, studoval tam Bibli s jedním důstojníkem SS. Představme si, jakou měli ti dva muži radost, když se po letech sešli na sjezdu svědků Jehovových a oba byli hlasateli dobré zprávy!

⁷ Něco podobného se stává, když křesťané musí kvůli pronásledování uprchnout z jedné země do jiné. Například v Mosambiku bylo vydáno velké svědectví, když tam v 70. letech dvacátého století museli utéct svědkové Jehovovi z Malawi. Později se kazatelské dílo v Mosambiku sice setkalo s odporem, ale nezastavilo se. „Někteří z nás byli za svou kazatelskou činnost několikrát zatčeni a uvězněni,“ říká bratr Francisco Coana. „Když však mnoho lidí se zájmem přijímalo poselství o Království, byli jsme přesvědčeni, že nám pomáhá Bůh, stejně jako pomáhal křesťanům v prvním století.“

 8. Jaký vliv na kazatelské dílo mají politické a ekonomické změny?

⁸ Pronásledování ovšem není jedinou příčinou toho, že se křesťanství šíří mezi cizinci. Příležitosti k tomu, aby se poselství o Království dostalo k lidem mnoha jazyků a národnostních skupin, vznikají také v důsledku politických a ekonomických změn, k nimž dochází v posledních desetiletích. Z oblastí postižených válkou nebo chudobou uprchli někteří lidé do zemí, kde je větší stabilita, a ve svém novém domově začali studovat Bibli. Příliv uprchlíků vedl k tomu, že vznikly cizojazyčné obvody. Snažíš se i ty ve svém obvodu vydávat svědectví lidem „ze všech národů, kmenů … a jazyků“? (Zjev. 7:9)

 9. Kdo byl Šimon a co ho zřejmě k Filipovi přitahovalo?

⁹ Filip prováděl v Samaří mnoho zázraků. Například uzdravoval lidi s různými tělesnými vadami, a dokonce vyháněl zlé duchy. (Sk. 8:6–8) Filipovy zázračné dary obzvlášť zapůsobily na jednoho muže. Byl to kouzelník Šimon, kterého lidé měli v takové úctě, že o něm říkali: „V tom muži je velká Boží moc.“ Nyní Šimon na vlastní oči viděl, co je skutečná Boží moc. Svědčily o ní Filipovy zázraky. Šimon se tedy stal věřícím. (Sk. 8:9–13) Jeho pohnutky však byly později vyzkoušeny. Jak?

10. a) Co v Samaří dělali Petr a Jan? b) Co udělal Šimon, když viděl, že noví učedníci obdrželi svatého ducha potom, co na ně Petr a Jan položili ruce?

¹⁰ Když se apoštolové dozvěděli, k jakému růstu dochází v Samaří, poslali tam Petra a Jana. (Viz rámeček „ Petr používá klíče od  Království“.) Když tam tito dva apoštolové přišli, položili ruce na nové učedníky a ti hned obdrželi svatého ducha. b Šimon to viděl a fascinovalo ho to. Řekl apoštolům: „Dejte i mně takovou moc, aby každý, na koho položím ruce, dostal svatého ducha.“ Dokonce jim nabídl peníze, protože si myslel, že si tuto posvátnou výsadu může koupit. (Sk. 8:14–19)

11. Jak Petr napomenul Šimona a jak Šimon reagoval?

¹¹ Apoštol Petr Šimonovi rázně odpověděl: „Ať tvé stříbro zanikne s tebou, protože sis myslel, že si můžeš Boží dar koupit za peníze. S tou věcí nemáš nic společného, protože tvé srdce není v Božích očích upřímné.“ Petr potom Šimona vybídl, aby činil pokání a modlil se o odpuštění. Řekl mu: „Úpěnlivě pros Jehovu, aby ti odpustil zlé úmysly tvého srdce, pokud je to možné.“ Šimon zřejmě nebyl špatný člověk. I když v tu chvíli uvažoval scestně, chtěl dělat to, co je správné. Naléhavě proto apoštoly žádal: „Úpěnlivě za mě proste Jehovu, aby mě nepostihlo nic z toho, o čem jste mluvili.“ (Sk. 8:20–24)

12. Co je simonie a jak se stala pro takzvané křesťanské církve léčkou?

¹² Napomenutí, které Petr dal Šimonovi, je výstrahou pro dnešní křesťany. Od jména tohoto Šimona je odvozeno slovo „simonie“. Simonie neboli svatokupectví se vztahuje na kupování nebo prodávání  hodností, zejména náboženských. Dějiny odpadlých křesťanských církví jsou plné příkladů takového jednání. V devátém vydání díla The Encyclopædia Britannica (1878) je uvedeno: „Kdo studuje dějiny papežských konkláve, přesvědčuje se o tom, že ještě nikdy nedošlo k žádné volbě, která by nebyla poskvrněna simonií, a že simonie praktikovaná v konklávech byla v mnoha případech toho nejhoršího, nejhanebnějšího druhu a vůbec nebyla skrývána.“ c

13. V jakých případech se křesťané musí mít na pozoru před simonií?

¹³ Simonie je hříchem a křesťané se před ní musí mít na pozoru. Neměli by se například štědrými dary nebo přehnanou chválou snažit zapůsobit na ty, o nichž si myslí, že mohou jednotlivcům udělovat mimořádné výsady ve sboru. A ti, kdo v takovém postavení jsou, by si měli dávat pozor, aby nezvýhodňovali zámožné křesťany. V obou případech by šlo o simonii. Všichni Boží služebníci by se měli chovat „jako menší“ a měli by čekat na to, až k udělení služebních výsad dojde pod působením Jehovova ducha. (Luk. 9:48) V Boží organizaci není místo pro nikoho, kdo „usiluje o slávu“. (Přísl. 25:27)

14., 15. a) Kdo byl „etiopský eunuch“ a jak ho Filip našel? b) Jak tento Etiopan reagoval na to, co se od Filipa dozvěděl, a proč jeho křest nebyl impulzivním činem? (Viz poznámka pod čarou.)

¹⁴ Jehovův anděl dal nyní Filipovi pokyn, aby šel na cestu, která vede z Jeruzaléma do Gazy. Pokud si Filip v duchu kladl otázku, proč tam má jít, zakrátko to zjistil. Setkal se tam totiž s etiopským eunuchem, který si „nahlas … četl proroka Izajáše“. (Viz rámeček „ V jakém smyslu ‚eunuch‘?“.) Jehovův duch podnítil Filipa, aby se přiblížil k vozu, ve kterém tento muž jel. Zatímco Filip běžel vedle vozu, zeptal se Etiopana: „Rozumíš tomu, co čteš?“ Ten odpověděl: „Jak bych mohl? Jedině kdyby mi to někdo vysvětlil.“ (Sk. 8:26–31)

 ¹⁵ Vyzval Filipa, aby si k němu přisedl. Následovala rozmluva, která musela být nesmírně zajímavá. Totožnost „ovce“ a „služebníka“ z Izajášova proroctví byla dlouho zahalena tajemstvím. (Iz. 53:1–12) Cestou však Filip etiopskému eunuchovi vysvětlil, že se toto proroctví splnilo na Ježíši Kristu. Etiopan, který už byl židovským proselytou, ihned věděl, co má udělat. Reagoval podobně jako lidé, kteří byli pokřtěni o Letnicích roku 33 n. l. Řekl Filipovi: „Podívej, voda! Co brání tomu, abych byl pokřtěn?“ Filip ho okamžitě pokřtil. d (Viz rámeček „ Jak byl eunuch pokřtěn?“.) Potom Jehovův duch odvedl Filipa do jeho nového působiště v Ašdodu, kde Filip dále oznamoval dobrou zprávu. (Sk. 8:32–40)

16., 17. Jakou úlohu mají andělé v dnešním kazatelském díle?

¹⁶ V dnešní době mají křesťané výsadu podílet se na podobné práci, jakou vykonával Filip. Často se jim podaří vydat svědectví o Království při nějaké neformální příležitosti, například při cestování. V mnoha případech je zřejmé, že jejich setkání s upřímnými lidmi nebylo náhodné. To se dá očekávat. Bible totiž jasně ukazuje, že kazatelské dílo vedou andělé, tak aby se poselství dostalo ke „každému národu, kmeni, jazyku a lidu“. (Zjev. 14:6) To, že kazatelské dílo povedou andělé, předpověděl Ježíš. Ve svém podobenství o pšenici a plevelu řekl, že v době žně – v závěru systému – budou andělé sloužit jako „ženci“. Dodal, že tito duchovní tvorové „vyberou z jeho království všechny, kdo druhé přivádí k hříchu, a ty, kdo páchají zlo“. (Mat. 13:37–41) V téže době andělé shromáždí lidi, které chce Jehova přitáhnout do své organizace, totiž budoucí dědice nebeského království a později také „velký zástup“ „jiných ovcí“. (Zjev. 7:9; Jan 6:44, 65; 10:16)

 ¹⁷ Existují o tom doklady. Někteří lidé, s nimiž mluvíme ve službě, říkají, že se předtím modlili o duchovní pomoc. Například dvě zvěstovatelky byly v kazatelské službě a měly s sebou malého chlapce. Když se blížilo poledne, chystaly se službu ukončit, ale chlapec si moc přál jít ještě k dalšímu domu. Nakonec tam šel sám a zaklepal na dveře. Otevřela mladá žena. Ty dvě zvěstovatelky přistoupily blíž a mluvily s ní. Představte si, jak byly překvapeny, když jim ta žena řekla, že se právě modlila, aby k ní někdo přišel a pomohl jí porozumět Bibli. Ihned s ní bylo domluveno biblické studium.

18. Proč bychom naši službu nikdy neměli považovat za něco samozřejmého?

¹⁸ Kazatelská činnost dnes probíhá v nebývalém rozsahu. V případě, že patříš do křesťanského sboru, máš výsadu spolupracovat při ní s anděly. Nikdy to nepovažuj za něco samozřejmého. Pokud vytrváš ve svém úsilí kázat „dobrou zprávu o Ježíšovi“, bude ti to přinášet velkou radost. (Sk. 8:35)