11. KAPITOLA
„Byli plní radosti a svatého ducha“
Pavel dává příklad, jak jednat s lidmi, kteří nepřijímají dobrou zprávu a chovají se nepřátelsky
Založeno na Skutcích 13:1–52
1., 2. V čem je cesta, která čeká Barnabáše a Saula, mimořádná a jak jejich činnost přispěje ke splnění slov ve Skutcích 1:8?
SBOR v Antiochii prožívá vzrušující den. Ze všech tamních proroků a učitelů vybral svatý duch Barnabáše a Saula, aby nesli dobrou zprávu do vzdálených míst. a (Sk. 13:1, 2) Je pravda, že způsobilí muži byli na jiná místa vysíláni už dříve. V minulosti však misionáři cestovali do oblastí, kde už křesťanství zapustilo kořeny. (Sk. 8:14; 11:22) Tentokrát budou Barnabáš a Saul posláni do zemí, ve kterých se převážná většina lidí ještě s dobrou zprávou nesetkala. Na cestách jim bude sloužit Jan Marek.
2 Asi před 14 lety řekl Ježíš svým následovníkům: „Budete mi svědky v Jeruzalémě, v celé Judeji a Samaří a až do nejvzdálenějších končin země.“ (Sk. 1:8) Tím, že Barnabáš a Saul byli jmenováni, aby sloužili jako misionáři, se splnění Ježíšových prorockých slov velmi urychlí. b
Vyčleněni, „aby se věnovali práci“ (Skutky 13:1–12)
3. Proč bylo v prvním století obtížné podnikat dlouhé cesty?
3 Díky tomu, že byla vynalezena auta a letadla, mohou dnes lidé za pár hodin urazit velkou vzdálenost. V prvním století n. l. to však bylo jiné. Po souši tehdy lidé cestovali většinou pěšky, často drsným terénem. Za den se dalo ujít jen asi 30 kilometrů a cestování bylo únavné. c I když se tedy Barnabáš a Saul jistě těšili na to, že budou sloužit jako misionáři, bezpochyby si také uvědomovali, že to od nich bude vyžadovat velké úsilí a obětavost. (Mat. 16:24)
4. a) Na čí pokyn byli vybráni Barnabáš a Saul a jak na toto jmenování reagovali jejich spoluvěřící? b) Jak můžeme podporovat ty, jimž jsou svěřeny teokratické úkoly?
4 Bible neříká, proč dal svatý duch pokyn, aby byli pro tuto práci vyčleněni právě Barnabáš a Saul. (Sk. 13:2) Víme však, že tento výběr vedl. Nic nenasvědčuje tomu, že by proroci a učitelé v Antiochii měli nějaké námitky. Toto jmenování naopak plně podporovali. Představme si, jak se asi Barnabáš a Saul cítili, když se jejich křesťanští bratři bez sebemenší známky žárlivosti postili, modlili se, „položili [na ně] ruce a vyslali je na cestu“. (Sk. 13:3) Také my bychom měli podporovat ty, jimž jsou svěřeny teokratické úkoly, tedy i muže, kteří jsou jmenováni jako dozorci ve sboru. Těm, kdo obdrží takové výsady, bychom neměli závidět, ale měli bychom „si jich kvůli jejich práci mimořádně [vážit] a [milovat] je“. (1. Tes. 5:13)
5. Popiš, co všechno museli Barnabáš a Pavel udělat, aby mohli vydat svědectví na Kypru.
5 Barnabáš a Saul došli do Seleukie, přístavu blízko Antiochie, a odtamtud pluli asi 200 kilometrů daleko na Kypr. d Barnabáš z Kypru pocházel, a proto se jistě těšil, že přinese dobrou zprávu do své domoviny. Když Barnabáš a Saul připluli do Salaminy, města na východním pobřeží ostrova, neztráceli čas a hned „začali oznamovat Boží slovo v židovských synagogách“. e (Sk. 13:5) Pak prošli Kypr z jednoho konce na druhý, přičemž pravděpodobně vydávali svědectví ve významnějších městech. Nevíme, kudy přesně vedla cesta těchto misionářů, ale mohli ujít asi 160 kilometrů.
6., 7. a) Kdo byl Sergius Paulus a proč se ho Bar-Jezus snažil odvrátit od dobré zprávy? b) Jak Saul reagoval na Bar-Jezusův odpor?
6 Kypr byl v prvním století prosáklý falešným náboženstvím. To se ukázalo zejména tehdy, když se Barnabáš a Saul dostali na západní pobřeží ostrova, do města Páfos. Tam potkali Žida, „který se jmenoval Bar-Jezus. Byl to kouzelník a falešný prorok a byl u prokonzula Sergia Paula, inteligentního muže“. f V prvním století se mnozí vzdělaní Římané před tím, než udělali nějaké významné rozhodnutí, obraceli o pomoc ke kouzelníkovi nebo astrologovi. Dělal to dokonce inteligentní muž Sergius Paulus. Hodně ho však zaujalo poselství o Království a „velmi [si] přál slyšet Boží slovo“. Bar-Jezusovi, který byl znám také pod svým profesním titulem Elymas neboli „kouzelník“, to vůbec nebylo vhod. (Sk. 13:6–8)
7 Bar-Jezus se poselství o Království stavěl na odpor. A není divu. Vždyť jediným způsobem, jak si mohl udržet své vlivné postavení, které měl jako rádce Sergia Paula, bylo „prokonzula odvrátit od víry“. (Sk. 13:8) Saul však nehodlal přihlížet tomu, jak nějaký dvorní kouzelník odvádí prokonzulův zájem jinam. Co udělal? Zpráva říká: „Saula, zvaného také Pavel, naplnil svatý duch. Upřeně se na Elyma podíval a řekl: ‚Ty Ďáblův synu, plný všeho podvodu a ničemnosti, nepříteli všeho dobrého, ty nepřestaneš překrucovat Jehovovy přímé cesty? Teď na tebe dopadne Jehovova ruka, oslepneš a nějakou dobu neuvidíš sluneční světlo.‘ Okamžitě na něj padla hustá mlha a tma, chodil sem a tam a hledal někoho, kdo by ho vedl za ruku.“ g Jak tento zázrak zapůsobil na Sergia Paula? „Když prokonzul viděl, co se stalo, uvěřil. Byl totiž ohromený tím, co se dozvěděl o Jehovovi.“ (Sk. 13:9–12)
Stejně jako Pavel odvážně hájíme pravdu tváří v tvář odporu
8. Jak dnes můžeme napodobovat Pavlovu odvahu?
8 Pavel se Bar-Jezuse nezalekl. Ani my bychom neměli couvnout, když se odpůrci snaží podkopat víru lidí, které zajímá poselství o Království. Samozřejmě by naše slova měla být „vždy laskavá, ochucená solí“. (Kol. 4:6) Když však je ohroženo duchovní zdraví zájemce, nebudeme tomu nečinně přihlížet, jen abychom se vyhnuli konfliktu. Ani bychom se neměli bát odhalovat falešné náboženství, které podobně jako Bar-Jezus stále „[překrucuje] Jehovovy přímé cesty“. (Sk. 13:10) Napodobujme Pavla tím, že budeme odvážně oznamovat pravdu a snažit se působit na srdce upřímných lidí. I když nás Bůh možná nepodpoří tak viditelně jako Pavla, můžeme si být jisti, že použije svého svatého ducha, aby přitáhl k pravdě ty, kdo si to zaslouží. (Jan 6:44)
„Povzbudivá slova“ (Skutky 13:13–43)
9. V čem jsou Pavel a Barnabáš znamenitým příkladem pro ty, kdo dnes vedou sbor?
9 Nyní muži opustili Páfos a vypluli do Pergé, města ležícího asi 250 kilometrů odtamtud na pobřeží Malé Asie. V té době zřejmě nastala určitá změna. Ve Skutcích 13:13 je o té skupině mužů uvedeno, že se na cestu vydali „Pavel a jeho společníci“. Z tohoto vyjádření je možné usoudit, že Pavel se ujal vedení v činnosti. Nic však nenasvědčuje tomu, že by Barnabáš začal Pavlovi závidět. Oba dále bok po boku plnili Boží vůli. Pavel a Barnabáš jsou znamenitým příkladem pro muže, kteří dnes vedou sbor. Křesťané mezi sebou nesoupeří o význačné postavení, ale dbají na Ježíšova slova: „Vy všichni jste bratři.“ Ježíš také řekl: „Kdo se vyvyšuje, bude pokořen, a kdo se pokořuje, bude vyvýšen.“ (Mat. 23:8, 12)
10. Popiš cestu z Pergé do pisidské Antiochie.
10 Když dorazili do Pergé, Jan Marek Pavla a Barnabáše opustil a vrátil se do Jeruzaléma. Proč tak náhle odešel, není v Bibli vysvětleno. Pavel a Barnabáš cestovali dále do pisidské Antiochie, což bylo město v provincii Galácii. Byla to nesnadná cesta, protože Antiochie ležela v nadmořské výšce asi 1 100 metrů. Stezky, které vedly horami, byly nebezpečné a také nechvalně známé tím, že tam bylo mnoho lupičů. K tomu všemu měl Pavel v té době pravděpodobně zdravotní problémy. h
11., 12. Jak Pavel vzbudil zájem posluchačů, k nimž mluvil v synagoze v pisidské Antiochii?
11 V pisidské Antiochii vstoupil Pavel s Barnabášem o sabatu do synagogy. Zpráva říká: „Po čtení Zákona a Proroků jim představení synagogy vzkázali: ‚Bratři, pokud máte pro lidi nějaká povzbudivá slova, mluvte.‘“ (Sk. 13:15) Pavel povstal a začal mluvit.
12 Nejdříve posluchače oslovil: „Izraelští muži i vy ostatní, kdo se bojíte Boha.“ (Sk. 13:16) Pavlovými posluchači byli Židé a proselyté. Tito lidé nevěděli, jakou úlohu v Božím záměru má Ježíš. O čem Pavel mluvil, aby vzbudil jejich zájem? Nejprve stručně shrnul dějiny židovského národa. Vysvětlil, že Jehova z nich „udělal … velký národ, když žili jako cizinci“ a že po jejich propuštění čtyřicet let „snášel jejich chování v pustině“. Zmínil se také o tom, proč se Izraelité dokázali zmocnit Zaslíbené země, a o tom, že Jehova jim dal „jejich území … jako dědictví“. (Sk. 13:17–19) V jednom výkladovém díle byla vyjádřena domněnka, že se Pavel odvolával na určité úseky z Písma, které byly krátce předtím nahlas čteny při sabatní bohoslužbě. Pokud to tak bylo, pak by šlo o další příklad toho, že Pavel uměl být „pro lidi všeho druhu … vším“. (1. Kor. 9:22)
13. Co můžeme udělat, abychom dosáhli srdce svých posluchačů?
13 Také my bychom se měli snažit, abychom vzbudili zájem lidí, se kterými mluvíme v kazatelské službě. Pokud například víme, jestli je náš posluchač věřící, nebo ne, případně jaké má náboženské názory, snadněji zvolíme náměty, které ho budou zajímat. Také můžeme citovat nějaký biblický verš, se kterým se ten člověk snadno ztotožní. Může být dobré podat mu svoji Bibli a poprosit ho, aby z ní verš přečetl. Snažme se přijít na nějaký způsob, jak dosáhnout srdce svých posluchačů.
14. a) Jak Pavel uvedl dobrou zprávu o Ježíšovi a před čím varoval své posluchače? b) Jak zástup reagoval na Pavlovu řeč?
14 Pavel dále mluvil o tom, že z rodové linie izraelských králů vyšel zachránce, Ježíš, a že jeho předchůdcem byl Jan Křtitel. Potom popsal, jak byl Ježíš usmrcen a vzkříšen. (Sk. 13:20–37) „Ať je vám tedy známo,“ prohlásil, „že jeho prostřednictvím vám zvěstujeme odpuštění hříchů. Každý, kdo věří, je jeho prostřednictvím prohlášen za nevinného.“ Pak své posluchače varoval: „Dejte si proto pozor, aby vás nepostihlo to, co se píše v Prorocích: ‚Dívejte se, posměvači, divte se tomu a zanikněte, protože za vašich dnů udělám něco, čemu neuvěříte, i kdyby vám o tom někdo vyprávěl.‘“ Pavlova řeč vyvolala u posluchačů neobyčejnou odezvu. Bible o tom říká: „Lidé [Pavla a Barnabáše] prosili, aby o tom s nimi mluvili i příští sabat.“ A když bylo shromáždění v synagoze ukončeno, „mnozí Židé a také proselyté, kteří uctívali Boha, [je] následovali“. (Sk. 13:38–43)
„Obracíme se k jiným národům“ (Skutky 13:44–52)
15. Co se stalo následující sabat?
15 Následující sabat se shromáždili „téměř všichni lidé z města“, aby si Pavla vyslechli. Jistým Židům se to nelíbilo, takže „začali rouhavě oponovat tomu, co říkal Pavel“. Pavel a Barnabáš jim odvážně řekli: „Boží slovo mělo být oznámeno nejprve vám. Ale protože ho odmítáte a ukazujete tak, že nejste hodni věčného života, obracíme se k jiným národům. Jehova nám totiž dal tento příkaz: ‚Ustanovil jsem tě světlem pro národy, abys přinesl záchranu až do nejvzdálenějších končin země.‘“ (Sk. 13:44–47; Iz. 49:6)
„Rozpoutali proti [Pavlovi a Barnabášovi] pronásledování… A učedníci byli plní radosti a svatého ducha.“ (Skutky 13:50–52)
16. Jak Židé reagovali na Pavlova a Barnabášova ostrá slova a jak se tito misionáři zachovali tváří v tvář odporu?
16 Lidé z jiných národů, kteří naslouchali, se začali radovat a „všichni, kdo měli správný postoj vedoucí k věčnému životu, uvěřili“. (Sk. 13:48) Jehovovo slovo se brzy rozšířilo po celém tom území. Židé však na Pavlova a Barnabášova slova reagovali úplně jinak. Vlastně jim bylo řečeno, že Boží slovo bylo sice proneseno nejprve k nim, ale oni Mesiáše zavrhli, a proto je čeká Boží nepříznivý rozsudek. Židé popudili vážené ženy a přední muže města a ti proti Pavlovi a Barnabášovi „rozpoutali … pronásledování a vyhnali je odtamtud“. Jak se tito misionáři zachovali? „Setřásli [si] prach z nohou na svědectví proti nim a šli do Ikonia.“ Byl to snad konec křesťanství v pisidské Antiochii? Rozhodně ne. Učedníci, které tam Pavel s Barnabášem zanechali, „byli plní radosti a svatého ducha“. (Sk. 13:50–52)
17.–19. Jak můžeme napodobovat znamenitý příklad Pavla a Barnabáše a jak to přispěje k naší radosti?
17 Ze způsobu, jak tito věrní křesťané jednali, když se setkali s odporem, můžeme načerpat cenné poučení. Dobrou zprávu nepřestaneme hlásat, ani když se nám v tom snaží bránit význační lidé tohoto světa. Povšimněme si také, že když lidé v Antiochii odmítli poselství, které jim Pavel a Barnabáš přinesli, tito misionáři „si setřásli prach z nohou“. Tímto gestem člověk nedával najevo hněv, ale to, že se zříká odpovědnosti. Pavel a Barnabáš si uvědomovali, že reakci druhých ovlivnit nemohou. Mohou se však rozhodnout, zda oni sami budou dále kázat. A oni opravdu kázali. Jejich dalším působištěm bylo Ikonion.
18 A co učedníci, které zanechali v Antiochii? Je pravda, že území, kde žili, bylo nepřátelské. Jejich radost však nezávisela na pozitivní odezvě. Ježíš řekl: „Šťastní jsou … ti, kdo slyší Boží slovo a dodržují ho!“ (Luk. 11:28) A právě k tomu byli učedníci v pisidské Antiochii odhodláni.
19 Jednejme podobně jako Pavel a Barnabáš a stále pamatujme, že naší odpovědností je kázat dobrou zprávu. To, zda ji naši posluchači přijmou, nebo odmítnou, záleží výlučně na nich. Jestliže to vypadá, že lidé, kterým kážeme, o dobrou zprávu nestojí, můžeme si vzít příklad z učedníků v prvním století. Važme si pravdy a nechme se vést svatým duchem. Tak si můžeme zachovat radost, dokonce i tváří v tvář odporu! (Gal. 5:18, 22)
a Viz rámeček „ Barnabáš – ‚syn útěchy‘“.
b V této době už existovaly sbory na tak vzdálených místech, jako byla syrská Antiochie, která ležela asi 550 kilometrů severně od Jeruzaléma.
c Viz rámeček „ Na cestách.“
d V prvním století mohla loď za příznivého větru urazit denně asi 150 kilometrů. Když byly podmínky nepříznivé, mohla taková cesta trvat mnohem déle.
e Viz rámeček „ V židovských synagogách.“
f Kypr byl pod vládou římského senátu. Hlavním správcem ostrova byl provinciální místodržitel, který měl titul prokonzul.
g Od této chvíle se o Saulovi mluví jako o Pavlovi. Někteří znalci se domnívali, že Saul toto římské jméno přijal na počest Sergia Paula. Ale skutečnost, že jméno Pavel používal i potom, co Kypr opustil, svědčí ve prospěch jiného vysvětlení – totiž že jako „apoštol pro národy“ se od této chvíle rozhodl používat své římské jméno, které pravděpodobně dostal už v dětství. Je také možné, že jméno Pavel používal proto, že hebrejské jméno Saul se v řečtině vyslovovalo podobně jako jedno řecké slovo, které má pohoršlivý význam. (Řím. 11:13)
