1.–3. a) Jaký vývoj událostí ohrožuje jednotu raného křesťanského sboru? b) Jaký užitek můžeme načerpat ze studia této pasáže v knize Skutky?

 PAVEL a Barnabáš se právě vrátili do syrské Antiochie z první misionářské cesty. Vyzařuje z nich radost. Jsou nadšeni tím, že Jehova „otevřel jiným národům dveře k víře“. (Sk. 14:26, 27) V samotné Antiochii si všichni povídají o dobré zprávě a k tamnímu sboru se připojují „mnozí“ lidé nežidovského původu. (Sk. 11:20–26)

² Vzrušující zpráva o tomto přílivu nových věřících se brzy dostává do Judeje. Ale místo aby se z toho všichni radovali, někteří jednotlivci rozdmýchávají vleklou debatu ohledně obřízky. Jaký vztah by mezi sebou měli mít židovští křesťané a věřící nežidovského původu a jak by se křesťané nežidovského původu měli dívat na Mojžíšův zákon? Vzniká kvůli tomu spor, který se vyhrocuje natolik, že hrozí rozštěpení křesťanského sboru. Jak bude problém vyřešen?

³ Při studiu této pasáže v knize Skutky získáme mnoho cenných ponaučení. Ta nám pomohou jednat moudře, když v naší době vyvstanou otázky, které by mohly vyvolat spor.

 4. Které nesprávné názory prosazovali jistí věřící a jakou otázku to vyvolává?

⁴ Učedník Lukáš píše: „[Do Antiochie] přišli někteří muži z Judeje a začali bratry vyučovat: ‚Pokud se nedáte obřezat podle Mojžíšova zákona, nemůžete být zachráněni.‘“ (Sk. 15:1) Není uvedeno, zda tito „muži z Judeje“ dříve patřili k farizeům – k židovské sektě, která byla známa svým dogmatickým přístupem k Zákonu. Přinejmenším to vypadá, že byli jejich smýšlením ovlivněni. Kromě toho tito křesťané možná nepravdivě tvrdili, že mluví jménem apoštolů a starších v Jeruzalémě. (Sk. 15:23, 24) Proč však židovští věřící ještě prosazovali obřízku, když už před 13 lety apoštol Petr na Boží pokyn přivítal neobřezané lidi z jiných národů do křesťanského sboru? a (Sk. 10:24–29, 44–48)

 5., 6. a) Proč možná někteří židovští křesťané lpěli na obřízce? b) Byla smlouva týkající se obřízky součástí smlouvy s Abrahamem, jež je platná dodnes? Vysvětli to. (Viz poznámka pod čarou.)

 ⁵ Důvodů mohlo být mnoho. Především to, že mužskou obřízku zavedl sám Jehova. Sloužila jako znamení zvláštního vztahu s Bohem. Poprvé byla obřízka nařízena Abrahamovi a jeho domácnosti – předcházela tedy smlouvě Zákona, ale později se stala její součástí. b (3. Mojž. 12:2, 3) Mojžíšův zákon vyžadoval, aby obřízku podstoupili i cizinci, pokud se chtěli podílet na některých výsadách, například na pesachovém jídle. (2. Mojž. 12:43, 44, 48, 49) Židé skutečně na neobřezané muže pohlíželi jako na nečisté a opovrženíhodné. (Iz. 52:1)

⁶ Židovští věřící tedy museli mít víru a pokoru, aby se dokázali přizpůsobit zjevené pravdě. Vzhledem k tomu, že smlouvu Zákona nahradila nová smlouva, žádný Žid už se automaticky při narození nestal členem Božího lidu. Židovští křesťané žijící v židovském prostředí – což byl právě případ věřících v Judeji – navíc potřebovali odvahu, aby se hlásili ke Kristu a aby jako své spoluvěřící přijali neobřezané lidi z jiných národů. (Jer. 31:31–33; Luk. 22:20)

 7. Které pravdy „muži z Judeje“ nepochopili?

⁷ Boží měřítka se samozřejmě nezměnila. Dokladem toho je skutečnost, že duch Mojžíšova zákona je obsažen v nové smlouvě. (Mat. 22:36–40) Příkladem je to, co Pavel později napsal ohledně obřízky: „Pravým Židem je ten, kdo je jím uvnitř, a pravá obřízka je obřízka srdce duchem, ne psaným zákoníkem.“ (Řím. 2:29; 5. Mojž. 10:16) „Muži z Judeje“ tyto pravdy nepochopili, ale tvrdili, že zákon týkající se obřízky Bůh nikdy nezrušil. Dají se přesvědčit rozumnými argumenty?

 8. Proč bylo rozhodnuto, že sporná otázka týkající se obřízky bude předložena vedoucímu sboru v Jeruzalémě?

⁸ Lukáš pokračuje: „Když mezi nimi [„muži z Judeje“] a Pavlem a Barnabášem došlo k nemalému sporu a hádce, bylo rozhodnuto, že Pavel, Barnabáš a někteří další půjdou kvůli této otázce za apoštoly  a staršími do Jeruzaléma.“ c (Sk. 15:2) Při tomto sporu se projevily silné emoce a ukázalo se, že obě strany trvají na svém. Sbor v Antiochii ho nedokázal vyřešit. V zájmu pokoje a jednoty se moudře rozhodl předložit tuto otázku apoštolům a starším v Jeruzalémě, kteří tvořili vedoucí sbor. Co se můžeme od antiochijských starších naučit?

 9., 10. V čem nám bratři v Antiochii i Pavel a Barnabáš dali vynikající příklad?

⁹ Jedno z cenných poučení je to, že potřebujeme důvěřovat Boží organizaci. Bratři v Antiochii věděli, že vedoucí sbor se skládá pouze z křesťanů židovského původu. Přesto důvěřovali, že tato skupina mužů vyřeší problém týkající se obřízky tak, aby to bylo v souladu s Boží vůlí. Proč měli k vedoucímu sboru takovou důvěru? Byli si jisti, že Jehova bude záležitosti řídit svým svatým duchem a prostřednictvím Ježíše Krista, který je hlavou křesťanského sboru. (Mat. 28:18, 20; Ef. 1:22, 23) Když v dnešní době vyvstane nějaký závažný problém, jednejme podle vynikajícího příkladu, který dali věřící v Antiochii. Důvěřujme Boží organizaci a jejímu vedoucímu sboru pomazaných křesťanů.

¹⁰ Tyto události nám také připomínají, jak důležitá je pokora a trpělivost. Pavel a Barnabáš byli jmenovitě ustanoveni svatým duchem, aby šli k národům. Ale nemysleli si, že mají díky tomu právo, aby spor ohledně obřízky vyřešili, a to okamžitě a přímo v Antiochii. (Sk. 13:2, 3) Pavel navíc později napsal: „Šel jsem [do Jeruzaléma] na základě zjevení.“ Ukázal tím, že věci tehdy řídil Bůh. (Gal. 2:2) Stejnou pokoru a trpělivost se  snaží projevovat starší v dnešní době, když vyvstanou otázky, které by mohly vyvolat spor. Nehájí své osobní názory, ale přejí si, aby je vedl Jehova. Proto zkoumají Písmo a rady, které poskytuje věrný otrok. (Filip. 2:2, 3)

11., 12. Proč je důležité čekat na Jehovu?

¹¹ Někdy snad musíme čekat, dokud Jehova určitou věc neobjasní. Vzpomeňme si, jak to bylo v Pavlově době. Na to, až Jehova dovede k úplnému vyřešení spornou otázku, zda lidé z národů mají být obřezáni, museli bratři čekat asi do roku 49 n. l. – tedy zhruba 13 let od roku 36 n. l., kdy byl svatým duchem pomazán Kornélius. Proč to trvalo tak dlouho? Možná chtěl Bůh dát upřímným Židům dost času, aby se přizpůsobili této důležité změně. Vždyť ukončení smlouvy týkající se obřízky, kterou Bůh před 1 900 lety uzavřel s jejich milovaným praotcem Abrahamem, nebylo nic nevýznamného. (Jan 16:12)

¹² Náš nebeský Otec je opravdu trpělivý a laskavý. Toho, že nás poučuje a tvaruje, si velmi vážíme. Vždy to má dobré výsledky a vždy je to k našemu užitku. (Iz. 48:17, 18; 64:8) Nikdy tedy domýšlivě neprosazujme své vlastní názory ani nereagujme negativně, když dojde k nějakým organizačním změnám nebo úpravám ve vysvětlení některých biblických veršů. (Kaz. 7:8) Pokud si uvědomíš, že k takovému postoji máš byť jen nepatrný sklon, jsou pro tebe aktuální zásady obsažené v 15. kapitole Skutků. Co kdybys o nich rozjímal a modlil se o Boží pomoc? d

13. Jak můžeme Jehovovu trpělivost napodobovat v kazatelské službě?

¹³ Trpělivost může být zapotřebí, když studujeme Bibli s člověkem, pro kterého je obtížné vzdát se nějakých nesprávných náboženských představ nebo nebiblických zvyků. V takovém případě může být lepší příliš nespěchat, ale umožnit Božímu duchu, aby působil na zájemcovo srdce. (1. Kor. 3:6, 7) Také bychom se za našeho zájemce měli konkrétně modlit. Jehova nám pak v pravý čas nějakým způsobem ukáže, co bude moudré udělat. (1. Jana 5:14)

14., 15. Čím sbor v Antiochii prokázal úctu Pavlovi, Barnabášovi a těm, kdo šli s nimi, a jak tito vyslaní muži udělali radost svým spoluvěřícím?

¹⁴ Lukáš popisuje, co bylo dál: „Sbor je část cesty doprovodil a oni pak pokračovali přes Fénicii a Samaří a vyprávěli o obrácení lidí z jiných národů. Všichni bratři z toho měli velkou radost.“ (Sk. 15:3)  To, že sbor tehdy Pavla, Barnabáše a jejich spolucestující doprovodil, bylo projevem křesťanské lásky a úcty. Bratři z Antiochie tím dali najevo, že jim přejí Boží požehnání. Také v tom jsou pro nás krásným příkladem. Prokazuješ svým křesťanským bratrům a sestrám úctu? Zaslouží si to „hlavně ti [starší], kteří se namáhají při kázání a vyučování“. (1. Tim. 5:17)

¹⁵ Vyslaní muži cestou udělali radost svým spolukřesťanům ve Fénicii a Samaří, když jim vyprávěli zážitky ze služby mezi národy. K jejich posluchačům pravděpodobně patřili židovští věřící, kteří do těchto oblastí uprchli po Štěpánově umučení. Zprávy o tom, jak Jehova žehná dílu činění učedníků, jsou i dnes pro naše bratry povzbuzením, zvláště když zažívají zkoušky. Takové zprávy se můžeš dozvědět, když navštěvuješ křesťanská shromáždění a sjezdy a když čteš zážitky nebo životní příběhy uveřejněné v našich publikacích, buď tištěných, nebo na jw.org. Využíváš toho plně?

16. Z čeho je patrné, že obřízka byla závažnou otázkou?

¹⁶ Delegace z Antiochie cestovala asi 550 kilometrů směrem na jih a pak konečně dorazila do cíle. Lukáš napsal: „Když přišli do Jeruzaléma, sbor, apoštolové a starší je laskavě přijali a oni jim vyprávěli, co všechno Bůh jejich prostřednictvím udělal.“ (Sk. 15:4) „Někteří věřící, kteří předtím patřili k sektě farizeů“ však na jejich vyprávění reagovali tak, že „vstali a řekli: ‚Je nutné je obřezat a přikázat jim, aby dodržovali Mojžíšův zákon.‘“ (Sk. 15:5) Bylo vidět, že obřízka křesťanů nežidovského původu je závažnou otázkou, kterou je nutné vyřešit.

17. Z koho se skládal vedoucí sbor v Jeruzalémě a proč možná do něj byli zahrnuti „starší“?

¹⁷ „Moudří jsou ti, kdo se radí,“ říkají Přísloví 13:10. V souladu s touto dobrou zásadou „se apoštolové a starší sešli, aby … prozkoumali“ otázku obřízky. (Sk. 15:6) „Apoštolové a starší“ zastupovali celý křesťanský sbor, stejně jako to dělá vedoucí sbor dnes. Proč společně  s apoštoly sloužili „starší“? Vzpomeňme si, že apoštol Jakub byl už dříve popraven a Petr byl v minulosti přinejmenším nějakou dobu ve vězení. Co kdyby něco podobného postihlo také jiné apoštoly? Když budou přítomni další způsobilí pomazaní muži, bude snazší zajistit, aby křesťanský sbor zůstal pod řádným dozorem.

18., 19. Co působivého řekl Petr a jaký závěr z toho měli udělat jeho posluchači?

¹⁸ Lukáš pokračoval: „Po dlouhé a bouřlivé výměně názorů vstal Petr a řekl jim: ‚Bratři, dobře víte, že si mě mezi vámi už dávno Bůh vybral, aby z mých úst lidé z jiných národů slyšeli dobrou zprávu a uvěřili. A Bůh, který zná srdce, ukázal, že je přijímá, když jim dal svatého ducha stejně jako nám. Neudělal mezi námi a jimi žádný rozdíl a jejich srdce očistil vírou.‘“ (Sk. 15:7–9) Řecký výraz přeložený v 7. verši jako „výměna názorů“ má podle jednoho výkladového slovníku také význam „vyhledávání“ nebo „dotazování“. Je z toho patrné, že bratři upřímně zastávali rozdílné názory a otevřeně je vyjadřovali.

¹⁹ Petrova slova byla velmi působivá. Všem připomněla, že on sám byl u toho, když byli první neobřezaní lidé z jiných národů – Kornélius a jeho domácnost – pomazáni svatým duchem. To bylo v roce 36 n. l. Jestliže tedy Jehova přestal dělat rozdíl mezi Židy a příslušníky jiných národů, jakým právem takový rozdíl dělají lidé? A nejen to. Srdce člověka očišťuje víra v Krista, ne dodržování Mojžíšova zákona. (Gal. 2:16)

20. Jak ti, kdo prosazovali obřízku, zkoušeli Boha?

²⁰ Na základě nenapadnutelného svědectví Božího Slova i svatého ducha Petr nakonec prohlásil: „Tak proč teď zkoušíte Boha a vkládáte na učedníky jho, které nedokázali nést ani naši předkové, ani my? Věříme přece, že stejně jako my jsou i oni zachraňováni nezaslouženou laskavostí Pána Ježíše.“ Zastánci obřízky ve skutečnosti zkoušeli Boha nebo, jak říká jiný překlad, zkoušeli jeho trpělivost. (Sk. 15:10, 11; Phillips) Snažili se nutit lidi nežidovského původu, aby dodržovali zákoník, kterým se Židé sami nebyli schopni plně řídit, a který je tudíž odsuzoval k smrti. (Gal. 3:10) Petrovi židovští posluchači měli být spíše vděční za to, že jim Bůh prostřednictvím Ježíše projevil nezaslouženou laskavost.

21. Jak k diskusi přispěli Barnabáš a Pavel?

²¹ Petrova slova měla zjevně silný účinek, protože „všichni ztichli“. Potom Barnabáš a Pavel vyprávěli „o všech těch znameních a zázracích, které Bůh jejich prostřednictvím dělal mezi národy“. (Sk. 15:12) Nyní mohli apoštolové a starší konečně zvážit všechna fakta a dospět v otázce obřízky k rozhodnutí, v němž se bude jasně zrcadlit Boží vůle.

22.–24. a) Jak se dnešní vedoucí sbor řídí příkladem vedoucího sboru v prvním století? b) Jak mohou všichni starší dávat najevo úctu k teokratickému uspořádání?

 ²² Členové dnešního vedoucího sboru postupují podobně. Když se scházejí, hledají vedení v Božím Slově a vroucně se modlí o svatého ducha. (Žalm 119:105; Mat. 7:7–11) Každý z nich má předem k dispozici seznam bodů, které se budou projednávat, aby o nich mohl s modlitbami přemýšlet. (Přísl. 15:28) Když se tito pomazaní bratři sejdou, otevřeně a uctivě vyjadřují své názory. Při těchto rozhovorech často používají Bibli.

²³ Sboroví starší by tento příklad měli napodobovat. A když se jim při společné schůzce nepodaří nějakou závažnou věc vyřešit, mohou požádat o radu místní pobočku nebo její jmenované zástupce, například krajského dozorce. Pobočka v případě potřeby může napsat vedoucímu sboru.

²⁴ Je zřejmé, že Jehova žehná těm, kdo uznávají teokratické uspořádání a projevují pokoru, věrnost a trpělivost. Jak uvidíme v následující kapitole, takové lidi odměňuje opravdovým pokojem, duchovním zdravím a křesťanskou jednotou.