1., 2. a) Jaké nebezpečí hrozí v Efezu Pavlovi a jeho spolupracovníkům? b) Co prozkoumáme při studiu této kapitoly?

 V ULICÍCH Efezu se ozývá křik a dupot sbíhajících se lidí. Srocují se a rozpoutá se vřava. Dav se zmocňuje dvou Pavlových spolupracovníků a vleče je s sebou. Široká ulice, kterou po obou stranách lemují kolonády s obchody, se rychle vyprazdňuje. Rozběsněný dav se řítí do městského amfiteátru, který může pojmout až 25 000 diváků. Většina lidí ani neví, co se děje, ale tuší, že je ohrožen jejich chrám a milovaná bohyně Artemis. Začínají bouřlivě skandovat: „Velká je Artemis Efezanů!“ (Sk. 19:34)

² Znovu vidíme, jak Satan využívá davového násilí ve snaze zastavit šíření dobré zprávy o Božím království. To ovšem není jedinou Satanovou taktikou. V této kapitole prozkoumáme různé úklady, kterými se Satan snažil podkopat činnost a jednotu křesťanů v prvním století. Ale jak uvidíme, všechny jeho taktiky selhaly a „Jehovovo slovo [se] mocně šířilo a vítězilo“. (Sk. 19:20) Proč se těmto křesťanům dařilo nad Satanem vítězit? Příčiny byly stejné jako dnes. Samozřejmě že vítězství nikdy není naše, ale Jehovovo. My však podobně jako křesťané v prvním století musíme přispět svým dílem. S pomocí Jehovova ducha můžeme získat vlastnosti, díky kterým budeme ve službě úspěšní. Nejdříve se zamysleme nad příkladem Apolla.

 3., 4. Co důležitého Apollos nevěděl a jak mu Aquila a Priscilla pomohli?

³ Zatímco Pavel při své třetí misionářské cestě směřoval do Efezu, přišel tam Žid jménem Apollos. Ten pocházel ze slavného egyptského města Alexandrie. Byl v určitých ohledech výjimečný – uměl se dobře vyjadřovat, „dobře znal Písmo“ a „díky duchu planul horlivostí“.  Odvážně a s nadšením mluvil před židovskými posluchači v synagoze. (Sk. 18:24, 25)

⁴ Mezi těmi, kdo si Apolla vyslechli, byli Aquila a Priscilla. Museli mít velkou radost, když ho slyšeli vyučovat „o Ježíšovi přesně“. To, co o něm říkal, odpovídalo skutečnosti. Aquila s Priscillou však zanedlouho zjistili, že Apollos má ve svých vědomostech podstatnou mezeru. „Znal jen Janův křest.“ Ti prostí manželé, pouzí výrobci stanů, se nedali odradit Apollovou výmluvností ani jeho vzděláním, ale „vzali ho k sobě a přesněji mu vysvětlili Boží cestu“. (Sk. 18:25, 26) A jak na to onen vynikající řečník a vzdělaný muž reagoval? Je zřejmé, že projevil pokoru – jednu z nejdůležitějších vlastností, jaké může křesťan pěstovat.

 5., 6. Díky čemu se Apollos stal pro Jehovu užitečnějším a co se z jeho příkladu můžeme naučit?

⁵ Díky tomu, že Apollos přijal od Aquily a Priscilly pomoc, byl pak schopen Jehovovi lépe sloužit. Odcestoval do Achaie, kde velmi pomohl věřícím. Při svém kázání také účinně vystupoval proti tamním Židům, kteří tvrdili, že Ježíš není předpověděným Mesiášem. Lukáš píše: „Na veřejnosti totiž důrazně vyvracel názory Židů, když jim z Písma dokazoval, že Ježíš je Kristus.“ (Sk. 18:27, 28) Apollos byl pro sbory skutečným požehnáním! Velmi přispěl k tomu, že „Jehovovo slovo“ vítězilo. Co se můžeme z jeho příkladu naučit?

⁶ Pokora je vlastnost, kterou musí pěstovat všichni křesťané. Každý z nás má různé dary, ať už jsou to vrozené schopnosti, nebo získané zkušenosti či vědomosti. Ale čím více takových darů máme, tím více pokory potřebujeme. Jinak by nám mohly být na škodu. Mohla by v nás snadno vyrůst pýcha, která je jako zhoubný plevel. (1. Kor. 4:7; Jak. 4:6) Budeme-li skutečně pokorní, budeme se snažit považovat druhé za sobě nadřazené. (Filip. 2:3) Neurazíme se, když nás někdo bude chtít usměrnit, ani se nebudeme bránit poučení. Jestliže zjistíme, že nějaký náš názor není v souladu s vedením, které v současnosti poskytuje svatý duch, jistě na něm nebudeme pyšně lpět. Pokud zůstáváme pokorní, Jehova a jeho Syn jsou ochotni nás používat. (Luk. 1:51, 52)

 7. Jaký příklad pokory dali Pavel a Apollos?

⁷ Pokora také zabraňuje rivalitě. Satan by mezi prvními křesťany jistě rád vyvolal rozkol. Umíš si představit, jakou by měl radost, kdyby takoví dva dynamičtí křesťané jako Apollos a Pavel dopustili, aby se z nich stali soupeři, třeba kdyby žárlivě soutěžili o větší vliv ve sborech? To by bylo snadné. V Korintu někteří křesťané začali říkat: „Patřím Pavlovi“, zatímco jiní říkali: „Já Apollovi.“ Podporovali snad Pavel a Apollos takové rozkladné postoje? Rozhodně ne. Pavel pokorně uznával,  že Apollos přispívá k pokroku díla, a svěřoval mu další úkoly. Pokud jde o Apolla, ten se řídil Pavlovými pokyny. (1. Kor. 1:10–12; 3:6, 9; Tit. 3:12, 13) Pro nás je to znamenitý příklad pokory a spolupráce.

 8. Kudy se Pavel vrátil do Efezu a proč si vybral tuto trasu?

⁸ Pavel kdysi slíbil, že se do Efezu vrátí, a své slovo dodržel. a (Sk. 18:20, 21) Ale povšimněme si, jak se tam vrátil. V předcházející kapitole jsme ho opustili v syrské Antiochii. Odtamtud se snadno mohl odebrat do nedaleké Seleukie a nastoupit na loď, která by plula přímo do Efezu. On však cestoval „vnitrozemím“. Jeho cesta, nastíněná ve Skutcích 18:23 a 19:1, byla podle jednoho odhadu dlouhá asi 1 600 kilometrů. Proč se Pavel rozhodl pro takovou obtížnou trasu? Aby „posiloval všechny učedníky“. (Sk. 18:23) Třetí misionářská cesta, podobně jako obě předcházející, bude Pavla stát hodně sil, ale on byl přesvědčen, že se toto úsilí vyplatí. Stejný postoj mají dnešní krajští dozorci a jejich manželky. A my jsme jim za jejich obětavou lásku velmi vděční.

 9. Proč bylo nutné, aby se skupina učedníků dala znovu pokřtít, a jak se z jejich jednání můžeme poučit?

⁹ Když Pavel přišel do Efezu, našel tam skupinu asi dvanácti učedníků Jana Křtitele. Byli pokřtěni Janovým křtem. Toto opatření však tehdy už nebylo v platnosti. Navíc ti lidé podle všeho nic nevěděli o svatém duchu. Pavel jim vysvětlil, co se změnilo, a oni podobně jako Apollos projevili pokoru a ochotu se učit. Když byli pokřtěni v Ježíšově jménu, obdrželi svatého ducha a některé zázračné dary. Je tedy zřejmé, že postupovat kupředu spolu s Jehovovou teokratickou organizací přináší požehnání. (Sk. 19:1–7)

10. Proč se Pavel přemístil ze synagogy do jedné posluchárny a jak jeho příklad můžeme uplatnit ve službě?

¹⁰ Zpráva pokračuje dalším příkladem jednání, které vedlo k pokroku. Pavel tři měsíce odvážně kázal v synagoze. Ačkoli „přesvědčivě kázal o Božím království“, někteří se zatvrdili a stali se vyslovenými odpůrci. S takovými lidmi, kteří „se o té Cestě vyjadřovali urážlivě“, Pavel nehodlal ztrácet čas, a proto zařídil věci tak, aby mohl přednášet v posluchárně jedné školy. (Sk. 19:8, 9) Kdo chtěl dělat duchovní pokroky, musel se přemístit ze synagogy do oné posluchárny. Jak můžeme Pavlův příklad napodobit? Když zjistíme, že oslovený člověk není ochoten si nás vyslechnout nebo že se jen chce přít, možná rozhovor ukončíme. Stále ještě je mnoho pokorných a mírných lidí, kteří potřebují slyšet naše povzbuzující poselství.

11., 12. a) Jak Pavel projevil příkladnou pracovitost a přizpůsobivost? b) Proč lze říci, že svědkové Jehovovi jsou při své kazatelské činnosti pracovití a přizpůsobiví?

 ¹¹ V posluchárně oné školy Pavel přednášel denně, možná od jedenácti hodin dopoledne do čtyř hodin odpoledne. (Sk. 19:9) V té době byl velmi pravděpodobně největší klid, ale také největší horko. Mnozí lidé přerušili práci, aby se najedli a odpočinuli si. Pokud by Pavel svůj denní režim přesně dodržoval po celé dva roky, strávil by vyučováním více než 3 000 hodin, tedy 125 hodin měsíčně. b Zde tedy vidíme další příčinu toho, proč se Boží slovo šířilo a vítězilo. Pavel byl pracovitý a přizpůsobivý. Svůj časový rozvrh upravil tak, aby jeho služba vyhovovala potřebám tamních lidí. K čemu to vedlo? „Všichni, kdo žili v provincii Asie, Židé i Řekové, slyšeli Pánovo slovo.“ (Sk. 19:10) Pavel opravdu vydal důkladné svědectví!

¹² Novodobí svědkové Jehovovi jsou také pracovití a přizpůsobiví. Snažíme se s lidmi mluvit, kdekoli a kdykoli je to možné. Vydáváme svědectví na ulici, na tržištích a na parkovištích. Také lidem telefonujeme nebo jim píšeme dopisy. A do služby dům od domu chodíme v době, kdy je nejvíce pravděpodobné, že lidé budou doma.

13., 14. a) Co Jehova Pavlovi umožňoval? b) Jaké chyby se dopustili synové Skevy a v čem se jim dnes podobá mnoho lidí v takzvaných křesťanských církvích?

¹³ Podle Lukášova popisu nyní nastalo pozoruhodné období. Jehova totiž Pavlovi umožňoval provádět „mimořádné zázraky“. Nemocní lidé byli uzdraveni dokonce  i v případě, že jim někdo přinesl šátky a zástěry, které měl Pavel předtím na sobě. Tímto způsobem byli také vyháněni zlí duchové. c (Sk. 19:11, 12) Taková vynikající vítězství nad Satanovými silami budila velkou pozornost, ale ne vždy v kladném smyslu.

¹⁴ Nějací „Židé, kteří cestovali z místa na místo a vyháněli démony“ se snažili Pavlovy zázraky opakovat. Někteří z nich se pokoušeli vyhánět démony tím, že se dovolávali Ježíšova a Pavlova jména. Lukáš uvádí, že se o to například pokoušelo sedm synů jistého Skevy. Byli to členové kněžské rodiny. Démon jim řekl: „Znám Ježíše a vím i o Pavlovi, ale kdo jste vy?“ Posedlý muž potom ty šarlatány napadl, skočil na ně jako divoké zvíře, takže se nakonec museli nazí a zranění dát na útěk. (Sk. 19:13–16) To bylo vynikající vítězství Jehovova slova. Jasně se totiž ukázal protiklad mezi mocí, kterou dostal Pavel, a bezmocností oněch vyznavačů falešného náboženství. V dnešní době se miliony lidí mylně domnívají, že stačí, když člověk pouze vzývá Ježíšovo jméno nebo se prohlašuje za „křesťana“. Ježíš však ukázal, že spolehlivou naději mají pouze ti, kdo skutečně konají vůli jeho Otce. (Mat. 7:21–23)

15. V čem bychom se měli řídit příkladem Efezanů, pokud jde o spiritismus a předměty spojené se spiritistickými zvyklostmi?

¹⁵ Ponížení Skevových synů vyvolalo mezi lidmi bázeň před Bohem, takže mnozí uvěřili a opustili spiritistické zvyklosti. Efezská kultura byla prosáklá magií. Bylo běžné používat kouzla a amulety, stejně jako zaříkadla, která byla často v psané podobě. Mnozí Efezané se nyní rozhodli vzít své knihy o magii a veřejně je spálit, ačkoli dohromady měly zřejmě hodnotu statisíců korun. d Lukáš dále píše: „A tak se Jehovovo slovo mocně šířilo a vítězilo.“ (Sk. 19:17–20) To bylo podivuhodné vítězství pravdy nad podvodem a démonismem! Ti věrní lidé v Efezu nám  dali dobrý příklad. Také my žijeme ve světě, který je prosáklý spiritismem. Kdybychom snad zjistili, že vlastníme nějakou věc, která má spojitost se spiritismem, měli bychom udělat totéž co Efezané – ihned se toho zbavit. Spiritistické zvyklosti jsou odporné. Zdaleka se jim vyhýbejme.

16., 17. a) Popiš, jak Demetrios rozpoutal v Efezu vřavu. b) Jak se projevil fanatismus Efezanů?

¹⁶ Nyní přicházíme k Satanově taktice, o které jsme četli v úvodu. Lukáš uvádí, že „nastal kvůli té Cestě velký rozruch“. Rozhodně nepřeháněl. e (Sk. 19:23) Onen rozruch vyvolal stříbrotepec Demetrios. Upoutal pozornost řemeslníků, když jim nejdříve připomněl, že zdrojem jejich blahobytu je prodej model. Dále vyslovil názor, že poselství, které káže Pavel, jejich obchodní činnost ohrožuje, protože křesťané modly neuctívají. A nakonec apeloval na občanskou hrdost a vlastenectví svých posluchačů a upozornil je na nebezpečí, že si jejich bohyně Artemis i světoznámého chrámu „lidé přestanou vážit“. (Sk. 19:24–27)

¹⁷ Demetriova řeč měla žádaný účinek. Stříbrotepci začali skandovat: „Velká je Artemis Efezanů!“ a město se naplnilo zmatkem, který přerostl v davové šílenství, jak to bylo popsáno v úvodu této kapitoly. f Pavel byl obětavý a chtěl vejít do amfiteátru, aby oslovil zástup. Učedníci však trvali na tom, že se nemá vydávat do nebezpečí. Před zástup se postavil jistý Alexandr a pokoušel se promluvit. Jelikož to byl Žid, chtěl možná vysvětlit, v čem je rozdíl mezi Židy a těmito křesťany. Vysvětlovat něco tomu davu by však stejně bylo zbytečné. Když poznali, že je Žid, překřičeli ho a asi dvě hodiny stále provolávali: „Velká je Artemis Efezanů!“ Náboženský fanatismus se od té doby nezměnil. I dnes lidé pod jeho vlivem jednají naprosto nesmyslně. (Sk. 19:28–34)

18., 19. a) Jak městský tajemník uklidnil dav? b) Jak světské úřady někdy chrání svědky Jehovovy a co pro to můžeme udělat?

¹⁸ Nakonec městský tajemník dav uklidnil. Tento schopný a duchapřítomný úředník ujistil shromážděné lidi o tom, že křesťané nijak  neohrožují jejich chrám ani bohyni, že Pavel a jeho společníci se proti Artemidinu chrámu nedopustili žádného zločinu a že pro řešení takových sporů existuje náležitý postup. Asi ze všeho nejvíc zapůsobila na dav výstraha, že toto nezákonné a bouřlivé srocení by mohlo rozzuřit Římany. Pak tajemník dav rozpustil. Jeho rozumná a praktická slova zapůsobila – hněv těch lidí se uklidnil stejně rychle, jako vzplanul. (Sk. 19:35–41)

¹⁹ To nebylo poprvé, kdy rozvážný vysoce postavený úředník jednal tak, aby ochránil Ježíšovy následovníky. A neměl to být ani poslední případ. Vysvítá to i z vidění, které dostal apoštol Jan. V něm spatřil, že v posledních dnech stabilnější složky tohoto světa zobrazené jako země pohltí příval pronásledování, které Satan rozpoutá proti Ježíšovým následovníkům. (Zjev. 12:15, 16) To se skutečně stalo. V mnoha případech čestní soudci vystoupili na obhajobu svědků Jehovových a ochránili naše právo shromažďovat se k uctívání Boha a právo sdělovat dobrou zprávu druhým. V případě takových vítězství může samozřejmě sehrát svou roli naše chování. Je zřejmé, že Pavel si svým chováním získal úctu některých vládních úředníků v Efezu, takže jim záleželo na tom, aby se mu nic nestalo. (Sk. 19:31) Také naše čestné a uctivé chování by mělo příznivě působit na lidi, s nimiž se setkáváme. Nikdy nevíme, k čemu to jednou bude dobré.

20. a) Jak na tebe působí to, že Jehovovo slovo vítězilo v prvním století a že k tomu dochází i dnes? b) Když přemýšlíš o Jehovových vítězstvích v dnešní době, k čemu tě to podněcuje?

²⁰ Když uvažujeme o tom, jak se v prvním století „Jehovovo slovo mocně šířilo a vítězilo“, jistě nás to naplňuje radostí. Stejně radostné je vidět, jak Jehova napomáhá k podobným vítězstvím v dnešní době. Chtěl bys k nim také přispívat, i kdyby jen malým dílem? Pak si vezmi poučení z příkladů, které zde byly uvedeny. Zůstaň pokorný, postupuj kupředu spolu s Jehovovou organizací, buď pracovitý, odmítej spiritismus a ze všech sil se snaž vydávat pěkné svědectví svým čestným a uctivým chováním.