Co tvrdí mnozí vědci? Buňky se dělí do dvou hlavních kategorií — na ty s jádrem a na ty bez jádra. Buňky lidí, živočichů a rostlin jádro mají. Bakteriální buňky ne. Buňky s jádrem se nazývají eukaryotické, buňky bez jádra jsou označovány jako prokaryotické. Jelikož prokaryotické buňky jsou relativně méně složité než eukaryotické, mnozí odborníci jsou přesvědčeni, že živočišné a rostlinné buňky se musely vyvinout z bakteriálních buněk.

 Podle názoru řady vědců docházelo během milionů let k tomu, že když některé „jednoduché“ prokaryotické buňky pohltily jinou buňku, nestrávily ji. Podle této teorie neinteligentní příroda přišla na to, jak radikálně změnit funkci pohlcené buňky, a dokonce i na to, jak ji má hostitelská buňka v sobě udržet, když se dělí.⁹ a

Co je napsáno v Bibli? Bible uvádí, že život na naší planetě je produktem inteligentní mysli. Všimni si tohoto logického výroku: „Každý dům je . . . někým postaven, ale ten, kdo postavil všechno, je Bůh.“ (Hebrejcům 3:4) Na jiném místě je o Bohu napsáno: „Jak mnohá jsou tvá díla, Jehovo! Všechna jsi je udělal v moudrosti. Země je plná tvých výtvorů. . . . Pohybuje [se tam] věcí bezpočtu, živých tvorů, malých stejně jako velkých.“ (Žalm 104:24, 25)

O čem svědčí důkazy? Díky pokroku v mikrobiologii je možné do nejjednodušších prokaryotických buněk nahlédnout a sledovat úžasné procesy, které se tam odehrávají. Evolucionisté předpokládají, že první živé buňky se dnešním prokaryotickým buňkám musely podobat.¹⁰

Pokud je evoluční teorie pravdivá, mělo by z ní vyplynout přesvědčivé vysvětlení toho, že první „jednoduchá“ buňka vznikla náhodou. Pokud je ale život dílem Stvořitele, pak by i v těch nejjednodušších organismech měla být patrná důmyslná konstrukce. Podívej se tedy na prokaryotickou buňku zevnitř a pak se zamysli nad tím, zda něco takového mohlo vzniknout náhodou.

Kdyby sis chtěl prokaryotickou buňku prohlédnout zevnitř, musel bys být několiksetkrát menší než tečka za větou. Vstupu do buňky brání tuhá pružná membrána, kterou lze přirovnat ke zdi kolem továrny. Membrána je tak tenká, že asi 10 000 jejích vrstev by odpovídalo tloušťce listu papíru. Oproti zdi je však buněčná membrána mnohem důmyslnější. V jakém ohledu?

Podobně jako zeď brání vstupu nepovolaných osob do továrny, i membrána chrání obsah buňky před vnějším nebezpečím. Není však nepropustná. Umožňuje buňce „dýchat“ — drobným molekulám, například kyslíku, dovoluje vcházet a vycházet. Složitějším molekulám, které by případně mohly napáchat škodu, však ve vstupu zabrání. Membrána slouží také k tomu, aby užitečné molekuly zůstaly uvnitř buňky. Jak to všechno dělá?

V továrně bývají strážní, kteří u vstupních bran kontrolují, co se do ní přiváží a co se odváží. Podobně i v buněčné membráně jsou zvláštní bílkovinné molekuly, které plní funkci bran a strážných.

 Některé z těchto bílkovin mají uprostřed otvor (1), díky němuž může do buňky vstoupit nebo ji opustit pouze konkrétní druh molekuly. Jiné bílkoviny jsou z jedné strany membrány otevřené a z druhé zavřené (2). Mají něco jako nákladovou rampu (3), jejíž tvar umožňuje, aby do ní zapadla pouze určitá látka. Když se to stane, bílkovina se na druhé straně otevře a dovolí látce projít (4). To všechno dokáže membrána i těch nejjednodušších buněk.

Představ si, že tě „strážní“ pustí dovnitř. Vnitřek prokaryotické buňky je naplněn tekutinou, která je bohatá na živiny, soli a další látky. Buňka tyto suroviny používá k výrobě produktů, které potřebuje. Nejedná se však o náhodné procesy. Stejně jako v továrně je práce dobře zorganizována, i v buňce organizovaně probíhají tisíce chemických reakcí, a to v konkrétním pořadí a podle přesného časového plánu.

Hodně času buňka věnuje výrobě bílkovin. Jak to dělá? Nejprve vytvoří asi 20 druhů základních stavebních jednotek nazývaných aminokyseliny. Ty jsou dopraveny k ribozomům (5), které je možné přirovnat k automatickým strojům, jež aminokyseliny spojí v přesném pořadí a vytvoří konkrétní bílkovinu. Podobně jako je činnost továrny řízena centrálním počítačovým programem, i v buňce je mnoho funkcí řízeno „počítačovým programem“, který je zakódovaný v DNA (6). Právě z DNA obdrží ribozom podrobné pokyny, kterou bílkovinu má sestavit a jak (7).

To, co se děje potom, je naprosto úžasné. Každá bílkovina se poskládá do jedinečné trojrozměrné struktury (8). Právě tato struktura rozhoduje o tom, jakou funkci bude bílkovina mít. b Představ si, že na výrobní lince je sestavován motor. Má-li správně fungovat, každá jeho součástka musí být vyrobena naprosto přesně. Stejně tak je to s bílkovinou. Pokud  by nebyla vyrobena přesně a složena do naprosto správného tvaru, nemohla by řádně vykonávat svou funkci, a dokonce by mohla buňku poškodit.

Jak se bílkovina dostane z místa, kde byla vyrobena, na místo, kde je potřebná? Každá bílkovina, kterou buňka vytvoří, má v sobě zabudovaný „štítek s adresou“. Tím je zajištěno, že se dostane na správné místo. Každou minutu se vytvářejí a dopravují tisíce bílkovin, a přesto každá dorazí tam, kam má.

Proč jsou tato fakta důležitá? Ani v tom nejjednodušším organismu se složité molekuly nemohou vytvářet samovolně. Mimo buňku by se rozložily a uvnitř buňky se nevytvoří bez pomoci jiných složitých molekul. Například enzymy jsou potřebné k výrobě zvláštní energetické molekuly nazývané adenozintrifosfát (ATP). Energie z této molekuly je však zase potřebná k výrobě enzymů. Podobně je k produkci enzymů potřebná DNA (pojednává o ní 3. část brožury) a k produkci DNA jsou nezbytné enzymy. Také další bílkoviny  mohou být vytvořeny pouze buňkou, ale buňka může být vytvořena pouze z bílkovin. c

Mikrobiolog Radu Popa, který neuznává biblickou zprávu o stvoření, v roce 2004 položil otázku: „Jak je možné, že příroda dokázala vytvořit život, když nám se to v kontrolovaných podmínkách nepodařilo ani při jednom pokusu?“¹³ Také prohlásil: „Složitost mechanismů potřebných k činnosti živé buňky je tak velká, že se zdá být nemožné, aby tyto mechanismy začaly existovat náhodou a současně.“¹⁴

Co si o tom myslíš ty? Evoluční teorie se snaží vysvětlit, že život na Zemi vznikl bez zásahu Stvořitele. Čím více se toho však vědci o živých organismech dozvídají, tím méně pravděpodobné se jeví, že život vznikl náhodou. Někteří evolucionisté se snaží tomuto problému vyhnout tak, že se na evoluční teorii a na otázku vzniku života dívají jako na dvě různé věci. Zdá se ti to rozumné?

Evoluční teorie vychází z předpokladu, že život vznikl díky dlouhé sérii šťastných náhod, a tvrdí, že další série náhod vedla ke vzniku neuvěřitelně rozmanitých a složitých organismů. Jestliže však této teorii chybí základ, jakou platnost mají další teorie, které z ní vycházejí? Mrakodrap, který má chatrné základy, se zhroutí, a totéž platí o evoluční teorii, protože neumí vysvětlit původ života.

Když ses tedy krátce zamyslel nad stavbou a činností zdánlivě jednoduché buňky, co jsi zjistil? Našel jsi svědectví o mnoha náhodách, nebo důkaz o vynikajícím plánu? Pokud si na tuto otázku ještě nedokážeš odpovědět s jistotou, přečti si další část brožury, kde se dozvíš zajímavé podrobnosti o „počítačovém programu“, který činnost každé buňky řídí.