Píseň 24
Měj na mysli odměnu
1. Zrak Bůh slepým chce zpátky dát
a též hluchým sluch vrátit má.
On poušť nechá zas krásně kvést,
dá vláhu půdě žíznivé.
Kdo dřív chromý byl, kráčet smí.
Bůh pouta hádu rozlomí.
Kdo touží též v tom ráji být,
ten má s odměnou v mysli žít.
2. Kdo dřív němý byl, smí vše říct,
nás stárnutí nesklíčí víc.
Svůj výnos dá zem úrodná,
vše nádherné pro nás Bůh má.
Pak píseň z úst dětských zazní,
zem mír a jásot naplní.
Též vzkříšené kdo chtěl by zřít,
ten má s odměnou v mysli žít.
3. S telátkem má medvídě spát,
s beránkem vlk si může hrát.
Má v říši zvířat vládnout mír
a pouhé dítě vést je smí.
Pak trápení svět Bůh zprostí
i pláče, nářku, úzkostí.
Kdo v ráji touží díl svůj mít,
ten má s odměnou v mysli žít.
(Viz také Iz. 11:6–9; 35:5–7; Jan 11:24.)