Píseň 131
Jehova opatřuje únik
1. Ty, Jehovo, jsi živý Bůh, to dávno vím.
Tvá díla četná jsou, v nás bázeň působí.
Jak ty není bůh žádný,
ty záhy již sám zbavíš
nás protivníků zlých.
(REFRÉN)
Jah, ty nám vždy únik dáš, chráníš věrné.
My vidíme: sám skalním útesem jsi nám.
Chceme odvážně slávu ti vzdát, Zachránce náš,
lidem dáváme znát, že ty jméno vzácné máš.
2. Když smrt mi hrozí, vznáším k tobě žádost svou:
„Jah, kéž mě posilníš, naplníš odvahou.“
V svém chrámu prosbu slyšíš:
„Buď dále mým přístřeším,
záchranu kéž mi dáš.“
(REFRÉN)
Jah, ty nám vždy únik dáš, chráníš věrné.
My vidíme: sám skalním útesem jsi nám.
Chceme odvážně slávu ti vzdát, Zachránce náš,
lidem dáváme znát, že ty jméno vzácné máš.
3. Až z nebe zahřmíš hlasem svým, to způsobí
děs nepřátelům zlým a radost věrným tvým.
Čím nutné je, se stáváš —
vždyť záměr máš. Únik dáš.
Národy kéž to zří!
(REFRÉN)
Jah, ty nám vždy únik dáš, chráníš věrné.
My vidíme: sám skalním útesem jsi nám.
Chceme odvážně slávu ti vzdát, Zachránce náš,
lidem dáváme znát, že ty jméno vzácné máš.
(Viz také Žalm 18:1, 2; 144:1, 2.)