Proč svědkové Jehovovi neslaví narozeniny?
Svědkové Jehovovi neslaví narozeniny, protože jsou přesvědčení, že Bohu se takové oslavy nelíbí. I když Bible slavení narozenin výslovně nezakazuje, pomáhá nám zamyslet se nad hlavními rysy těchto oslav a pochopit, jak se na ně dívá Bůh. Podívejte se na čtyři důvody, proč svědkové Jehovovi narozeniny neslaví, a na biblické verše, které s tím souvisí.
Narozeniny mají pohanský původ. Podle publikace Funk & Wagnalls Standard Dictionary of Folklore, Mythology and Legend vychází tyto oslavy z představy, že v den narozenin „mají zlí duchové a temné síly možnost napadnout oslavence“ a že „přítomnost přátel a přání všeho nejlepšího pomáhají oslavence ochránit“. V knize The Lore of Birthdays se píše, že ve starověku byly záznamy o datech narození „základem pro sestavení horoskopu“, který vycházel „z mystické astrologie“. Kniha dodává, že podle „lidové tradice mají narozeninové svíčky zvláštní magickou moc plnit přání“.
Bible ale magii, věštění, spiritismus a podobné praktiky odsuzuje. (5. Mojžíšova 18:14; Galaťanům 5:19–21) Je to vidět z příkladu starověkého Babylónu. Bůh ho odsoudil mimo jiné proto, že se jeho obyvatelé věnovali astrologii, což je forma věštění. (Izajáš 47:11–15) Svědkové Jehovovi se přehnaně nezabývají původem každého zvyku, ale když z Bible jasně vyplývá, jak se na takové věci dívá Bůh, neignorují to.
První křesťané narozeniny neslavili. The World Book Encyclopedia uvádí, že „slavení narozenin jakéhokoli člověka považovali za pohanský zvyk“. A Bible ukazuje, že příkladem apoštolů a dalších lidí, kteří se učili přímo od Ježíše, by se měli řídit všichni křesťané. (2. Tesaloničanům 3:6)
Jediná slavnost, kterou mají křesťané pořádat, se netýká narození, ale smrti – konkrétně smrti Ježíše Krista. (Lukáš 22:17–20) To by nás nemělo překvapovat, protože podle Bible je lepší „den smrti než den narození“. (Kazatel 7:1) Na sklonku svého života měl Ježíš u Boha dobré jméno, takže se dá říct, že den jeho smrti byl důležitější než den jeho narození. (Hebrejcům 1:4)
V Bibli se nikde nemluví o tom, že by nějaký Boží služebník slavil narozeniny. Není to proto, že by se její pisatelé o něčem takovém zapomněli zmínit. Píše se v ní totiž o dvou oslavách narozenin. Slavili je ale lidé, kteří neuctívali Boha, a obě tyto události jsou uvedeny v negativním světle. (1. Mojžíšova 40:20–22; Marek 6:21–29)
Cítí se děti svědků Jehovových o něco ochuzené, když neslaví narozeniny?
Podobně jako jiní rodiče i svědkové dávají svým dětem najevo lásku v průběhu celého roku. Patří k tomu i dávání dárků a podnikání různých akcí s přáteli. Snaží se napodobovat Boha, který svým dětem spontánně dává dobré věci. (Matouš 7:11) Děti svědků nemají pocit, že o něco přichází, což dokládají tyto výroky:
„Větší zábava je dostat dárek, když to nejmíň čekáš.“ (Tammy, 12 let)
„Nedostávám sice dárky k narozeninám, ale naši mi je kupují jindy. Takhle je to lepší, protože je to pak překvapení.“ (Gregory, 11 let)
„Myslíte, že těch deset minut, několik sušenek a písnička je nějaká párty? Měli byste přijít k nám domů, a to byste teprve viděli, jak vypadá pořádná párty!“ (Eric, 6 let)