Ano. Když udeří nějaká katastrofa, svědkové Jehovovi často přijdou na pomoc. Praktickým způsobem pomáháme jak svědkům, tak lidem, kteří nejsou členy naší organizace. Řídíme se tak biblickým pokynem zapsaným v Galaťanům 6:10: „Konejme dobro všem, zejména však těm, kdo jsou nám příbuzní ve víře.“ Také se snažíme poskytovat citovou a duchovní podporu těm, kdo ji v takových chvílích naléhavě potřebují. (2. Korinťanům 1:3, 4)

 Po katastrofě se křesťanští starší ze sborů v postižené oblasti snaží zkontaktovat se všemi, kdo do těchto sborů patří, aby zjistili, zda jsou v bezpečí a jakou pomoc potřebují. Tyto údaje spolu s informacemi o tom, jakou pomoc už poskytli, pak předají místní pobočce svědků Jehovových.

 Pokud sbory v dané oblasti nejsou schopny zajistit dostatečnou pomoc, vše potřebné zařídí vedoucí sbor svědků Jehovových. Podobně si pomáhali křesťané v prvním století v době hladomoru. (1. Korinťanům 16:1–4) Místní pobočka jmenuje výbory pro poskytování humanitární pomoci, které příslušnou akci organizují a řídí. Svědkové odjinud pomáhají tak, že dobrovolně věnují svůj čas a peníze. (Přísloví 17:17)

 Prostředky na pomoc obětem katastrof jsou čerpány z darů zaslaných do poboček svědků Jehovových. (Skutky 11:27–30; 2. Korinťanům 8:13–15) Jelikož práci vykonávají neplacení dobrovolníci, peníze mohou jít přímo na probíhající humanitární akce, a ne na administrativu. Se všemi dary nakládáme uvážlivě. (2. Korinťanům 8:20)