Proč svědkové Jehovovi nereagují na každé obvinění?
Svědkové Jehovovi se řídí biblickou radou, aby nereagovali na každé obvinění nebo posměch. Například jedno biblické přísloví říká: „Kdo poučuje drzouna, říká si o urážku.“ (Přísloví 9:7, 8; 26:4, Bible21) Než abychom se příliš zabývali falešnými obviněními a nechávali se kvůli nim vtáhnout do sporů, spíš se zaměřujeme na to, abychom dělali radost Bohu. (Žalm 119:69)
Někdy je samozřejmě „čas být zticha“ a jindy zase „čas mluvit“. (Kazatel 3:7) Lidem, kteří se upřímně snaží zjistit pravdu, rádi odpovíme na jejich dotazy, ale nepouštíme se do debat, které nikam nevedou. Držíme se tak slov i příkladu Ježíše a prvních křesťanů.
Ježíš neodpovídal, když byl falešně obviňován před Pilátem. (Matouš 27:11–14; 1. Petra 2:21–23) Ani nereagoval na obvinění, že je opilec a nenasytný člověk. Nechal za sebe hovořit svoje skutky. To je v souladu se zásadou, že „moudrost se prokazuje jako spravedlivá svými skutky“ neboli tím, jaké přináší výsledky. (Matouš 11:19) Když to ale situace vyžadovala, odvážně odpověděl těm, kdo ho pomlouvali. (Matouš 15:1–3; Marek 3:22–30)
Ježíš svoje následovníky učil, že se falešnými obviněními nemají nechat zastrašit. Řekl: „Šťastní jste, když vás lidé haní a pronásledují vás a lživě proti vám říkají kdejakou ničemnost kvůli mně.“ (Matouš 5:11, 12) Ježíš také ukázal, že tato obvinění někdy jeho následovníkům poskytnou příležitost mluvit o Bohu. A slíbil jim: „Dám [vám] řeč i moudrost, kterou nedokáže přemoci ani vyvrátit žádný váš protivník.“ (Lukáš 21:12–15, Český ekumenický překlad)
Apoštol Pavel radil křesťanům, aby se vyhýbali zbytečným debatám s odpůrci a označil takové spory za „zbytečné a k ničemu“. (Titovi 3:9, Český ekumenický překlad; Římanům 16:17, 18)
Apoštol Petr povzbuzoval křesťany, aby obhajovali svou víru, kdykoli to bude možné. (1. Petra 3:15) Ale i on uznával, že je často nejlepší to dělat skutky, ne slovy. Napsal jim, aby „činěním dobra umlčovali nevědomou řeč nerozumných lidí“. (1. Petra 2:12–15)