I když lidé mají své náboženství, mnozí z nich o biblických námětech rádi diskutují. Samozřejmě respektujeme, že každý má právo věřit tomu, čemu chce, a své přesvědčení nikomu nenutíme.

 Když s druhými mluvíme o náboženských otázkách, snažíme se uplatňovat biblickou radu, abychom to dělali s „mírností a hlubokou úctou“. (1. Petra 3:15) Víme, že to, co lidem říkáme, si ne každý bude chtít vyslechnout. (Matouš 10:14) Ale to, zda si někdo chce popovídat, zjistíme, až když ho oslovíme. Navíc okolnosti lidí se mění.

 Například jeden den může být někdo příliš zaneprázdněný, ale jindy si s námi rád popovídá. Lidé se také musí potýkat s různými problémy nebo se dostávají do nových situací. V důsledku toho se mohou začít zajímat o to, co říká Bible. Proto se s lidmi snažíme mluvit opakovaně.