Ve vzdělávacím středisku svědků Jehovových v Pattersonu ve státě New York proběhla 9. března 2013 graduace 134. třídy biblické školy Strážné věže Gilead. Školí se v ní zkušení kazatelé z řad svědků Jehovových, aby ještě lépe předávali dobrou zprávu. Slavnostního setkání se zúčastnilo 9 912 lidí, ke kterým kromě jiných hostů patřili i přátelé a rodinní příslušníci studentů.

Předsedajícím programu byl Mark Sanderson, který je členem vedoucího sboru svědků Jehovových. Připomněl posluchačům otevření školy Gilead před 70 lety, 1. února 1943. Prezident školy Nathan Knorr tenkrát vysvětlil její účel těmito slovy: „Jistě jsou stovky a tisíce dalších lidí, které by bylo možné zastihnout [s dobrou zprávou o Božím království], kdyby jen bylo v poli více dělníků. Z milosti Pána jich bude více.“ Byla důvěra bratra Knorra namístě?

Zamyslete se nad jedním příkladem. Krátce po otevření školy navštívil bratr Knorr Mexiko, protože hledal místa, kde by misionáři vyškolení v Gileadu mohli sloužit. Během jeho návštěvy byly na zvláštní shromáždění pozvány všechny sbory, které ležely do 240 kilometrů od hlavního města. Přišlo 400 lidí. Nyní, téměř 70 let po příjezdu prvních absolventů Gileadu do Mexika, by se takového setkání zúčastnilo zřejmě více než 200 000 lidí.

„Co je v tvé ruce?“ Anthony Griffin, člen výboru odbočky ve Spojených státech, mluvil o námětu, který byl založen na 2. Mojžíšově 4:2. V této zprávě se Bůh ptá Mojžíše: „Co je to v tvé ruce?“ Mojžíš odpovídá: „Hůl.“ Jehova ji použil jako symbol autority a pověření, které Mojžíšovi dal. (2. Mojžíšova 4:5) Mojžíš byl úspěšný, když svou autoritu používal k Boží slávě, ale když ji u Meriby zneužil, aby oslavil sám sebe a pokáral své bratry, přivodil si Boží nelibost. (4. Mojžíšova 20:9–13)

Bratr Griffin přirovnal Mojžíšovu hůl k duchovnímu školení v Gileadu a vybídl studenty, aby ho nepoužívali k tomu, že budou nad druhými uplatňovat autoritu. Dal jim naopak tuto radu: „To, co jste dostali, využijte k tomu, abyste přinášeli chválu a slávu Jehovovi, a budete i nadále požehnáním pro ty, kterým sloužíte.“

„Pamatujte na mannu.“ Stephen Lett z vedoucího sboru vyzdvihl čtyři následující poučení týkající se manny, kterou Bůh zázračně dával Izraelitům v pustině.

• Dál tvrdě pracujte. (4. Mojžíšova 11:8) Aby měli Izraelité z manny užitek, museli ji rychle sesbírat a pak připravit k jídlu. (2. Mojžíšova 16:21)

• Nikdy nereptejte proti tomu, co od Jehovy dostáváte. (4. Mojžíšova 11:5, 6) Izraelité si na mannu stěžovali a Bůh si jejich reptání vztáhl na sebe. Podobně jako manna, i duchovní pokrm, který dostáváme, není pokaždé bombastický, ale vždy je výživný. Za všechno, co nám Jehova dává, bychom měli být vděční.

• Plně důvěřujte tomu, že se o vás Jehova postará. Bůh spolehlivě poskytoval mannu ráno co ráno, včetně dvojnásobného množství v den, který předcházel sabatu. (2. Mojžíšova 16:22–26) I my důvěřujeme, že se Bůh postará o naše potřeby. (Matouš 6:11)

• Neposlušnost nikdy nepřinese požehnání. (2. Mojžíšova 16:19, 20, 25–28) Izraelité, kteří se snažili sbírat mannu o sabatu, si pouze přivodili Jehovovu nelibost a ti, kdo si během jiných pěti dnů v týdnu střádali mannu na další den, zjistili, že se v ní líhnou červi a odporně páchne.

Bratr Lett studenty vyzval, aby na poučení o manně nezapomněli, protože pak Jehova otevře „nebeské propusti a opravdu na [ně vyleje] požehnání, až již nebude nedostatek“. (Malachiáš 3:10)

„Buďte připraveni na život v novém světě.“ William Samuelson, dozorce oddělení pro teokratické školy, vysvětlil, že i když si všichni přejeme být v novém světě a těšíme se na to, důležitější je, abychom byli na život v novém světě připraveni. Proto musíme mít „zdravou mysl“. (1. Petra 4:7)

To, zda ji máme, se pozná z toho, jak se díváme na své nedostatky. Ze svých chyb bychom neměli vinit Satana nebo svět, který je v jeho moci, a přitom si myslet, že své chyby napravíme v novém světě, až Bůh tyto špatné vlivy odstraní. Právě teď můžeme bojovat proti negativním rysům, jako je sobectví, a to tím, že se snažíme „obléci novou osobnost“. (Efezanům 4:24)

„Odložte pero.“ Instruktor Gileadu Mark Noumair použil znázornění s perem, které představovalo „touhu psát si svůj vlastní scénář života“. „Pero odkládáme“ v tom smyslu, že dovolujeme Jehovovi, aby scénář psal on.

Varovným příkladem je pro nás král Saul. Když se ujal vlády, byl to nenápadný, pokorný a skromný muž. (1. Samuelova 10:22, 27; 11:13) Brzy si však začal „psát svůj vlastní scénář“, a to tak, že dělal věci, které on sám považoval za správné, a vyvyšoval se. Bůh ho za jeho neposlušnost zavrhl. (1. Samuelova 14:24; 15:10, 11)

Bratr Noumair studentům připomněl, že i když byli doteď věrní, musí i nadále pracovat na Božím díle Božím způsobem. Vybídl je: „Mějte na mysli, že když vás Bůh používá, neznamená to, že automaticky máte jeho přízeň.“ Například Mojžíš se nedržel Božích pokynů, když zázračně vyvedl vodu ze skály. Dosáhl sice výsledku, ale neměl Jehovovo požehnání. (4. Mojžíšova 20:7–12)

„Hlasitě volají spolu s andělem, který letí uprostřed nebe.“ Instruktor Gileadu Sam Roberson založil svůj proslov na Zjevení 14:6, 7. Pak studenty vyzval, aby předvedli, co nedávno zažili v kazatelské službě. Když se například jeden student zotavoval po operaci, vydal v nemocnici svědectví zdravotní sestře. Žena pocházela z Peru, takže začal rozhovor tím, že jí na stránkách jw.org ukázal obrázek z kazatelské služby v Chachapoyas v Peru. S touto ženou i s jejím manželem bylo zahájeno biblické studium.

„Obelstil jsi mě,... takže jsem byl obelstěn.“ (Jeremjáš 20:7) Allen Shuster, člen výboru odbočky ve Spojených státech, vedl rozhovor se dvěma manželskými páry. Tito absolventi měli pocit, že je Jehova obelstil. V jakém smyslu? Zpočátku pochybovali o tom, zda školu zvládnou. Během studia ale dostali velkou pomoc, takže se jim to podařilo. Sestra Marianne Aronssonová vyjádřila svou vděčnost za školení v Gileadu těmito slovy: „Nikdy nebudu mít problém s tím, co studovat. Uvědomila jsem si, že každý verš z Bible je jako poklad.“

„Napodobujte jejich víru.“ David Splane z vedoucího sboru přednesl hlavní proslov založený na Hebrejcům 13:7, kde je napsáno: „Pamatujte na ty, kteří mezi vámi poskytují vedení, kteří k vám mluvili Boží slovo, a když pozorně sledujete, k čemu vede jejich chování, napodobujte jejich víru.“ Jak ti, kdo vedli činnost svědků Jehovových před 70 lety, projevovali víru?

Dne 24. září 1942 svolal Nathan Knorr schůzku ředitelů dvou korporací, které svědkové Jehovovi používali, a navrhl, aby byla založena nová škola – Gilead. Měla vyškolit misionáře, kteří by dobrou zprávu kázali na nových územích. Podmínky pro zahájení takového projektu ale nebyly příznivé. Zuřila druhá světová válka, a tak posílat misionáře do cizích zemí bylo mnohdy obtížné, nebo dokonce nemožné. Kromě toho ve 30. letech světový finanční systém v podstatě zkolaboval a organizace měla jen tolik peněz, aby mohla školu provozovat pět let. Bratři ale projevili víru a návrh jednomyslně schválili.

Víru hodnou napodobení měli i absolventi prvních tříd Gileadu. Snažili se být spokojení a nechtěli milovat peníze. (Hebrejcům 13:5, 6) Mnozí si uvědomovali, že už možná nikdy neuvidí své příbuzné, protože ti neměli peníze, aby je pozvali domů na návštěvu. Hodně misionářů se opravdu setkalo se svojí rodinou až po 10 nebo 15 letech. Byli ale přesvědčeni, že Ježíš se bude o ně i o jejich příbuzné dál starat, jako to dělal už předtím. (Hebrejcům 13:8)

Následovalo vyprávění těch, kdo sloužili v náročné zahraniční službě ještě před absolvováním Gileadu. Bratr Splane pak studentům řekl: „Milí mladí muži a ženy, navázali jste na slavnou 70letou tradici mužů a žen, kteří navštěvovali školu Gilead. ... Buďte šťastní, ať budete Jehovovi sloužit kdekoli.“

Bratr Splane uzavřel svůj program prezentací fotografií, na nichž bylo 77 absolventů Gileadu, kteří teď slouží v odbočce svědků Jehovových ve Spojených státech. Patřily k nim i dvě studentky z první třídy školy. Prezentace byla doprovázena sborovým zpěvem písní, které svědkové Jehovovi zpívali při uctívání Boha v uplynulých 70 letech.

Potom co studenti dostali diplomy, jeden z nich přečetl za celou třídu děkovný dopis. Bratr Sanderson pak uzavřel program připomínkou, že to, co řekl bratr Knorr první třídě Gileadu před 70 lety, má stále hluboký význam: „Nezáleží na tom, kam budete posláni. Mějte na paměti, že jste zvěstovatelé Království, což je ta největší výsada, jakou kdy nějaký tvor na zemi dostal – výsadu být zvěstovatelem, který velebí Boha nyní, před Armagedonem. ... Dokud budete mít výsadu kázat, kažte.“