Čtrnáctého září 2013 sledovalo přibližně 10 500 posluchačů graduaci 135. třídy biblické školy Strážné věže Gilead. Graduace proběhla ve vzdělávacím středisku svědků Jehovových v Pattersonu ve státě New York. Škola Gilead pomáhá zkušeným služebníkům z řad svědků Jehovových, aby své úkoly plnili ještě lépe.

Guy Pierce, který je členem vedoucího sboru svědků Jehovových a který programu předsedal, přednesl úvodní proslov založený na slovech z Matouše 28:19, 20: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů ... a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“

Bratr Pierce uvedl, že tato Ježíšova slova spustila řetězovou reakci, která trvá až dodnes. Když činíme učedníky, vyučujeme lidi, aby jednali podle všeho, co Ježíš přikázal. K tomu samozřejmě patří i jeho příkaz kázat dobrou zprávu o Království. (Matouš 24:14) Díky tomu se každý nový učedník stává kazatelem a učitelem. K čemu to vede? Bratr Pierce prohlásil: „[Světová] populace roste, ale totéž platí o Božím lidu.“

„Dali nad svou skutečnou možnost.“ Thomas Cheiky, člen výboru odbočky ve Spojených státech, založil svůj proslov na 2. Korinťanům 8:1–4. Přestože byli bratři v makedonských sborech velmi chudí, snažně prosili, aby mohli poslat dar bratrům v Jeruzalémě, kteří trpěli nouzí. Stejnou štědrost a obětavost projevují i studenti Gileadu.

Zároveň si můžeme být jistí, že bratři v Makedonii byli rozumní a že darovali jen tolik, aby to neohrozilo jejich rodinu nebo jejich uctívání. Bratr Cheiky studentům doporučil, aby makedonské křesťany napodobovali a v souvislosti s dáváním byli vyrovnaní.

„Škola skončila.“ Samuel Herd z vedoucího sboru zdůraznil, proč by si studenti měli zážitky z Gileadu uchovávat v paměti. Když člověk ráno slyší nějakou příjemnou melodii, někdy mu zní v uších celý den. Podobně i krásné vzpomínky z Gileadu mohou studenty posilovat i dlouho po tom, co škola skončila.

Bratr Herd studentům připomněl, že Boží paměť je neomezená. Jehova pojmenoval každou z mnoha miliard hvězd ve vesmíru a na žádnou z nich nikdy nezapomene. (Žalm 147:4) Oč víc si bude pamatovat úsilí, které studenti během školení v Gileadu vynaložili. Střádali si „poklady v nebi“. Drahocenné vzpomínky, které Jehova má na jednotlivé studenty, mu nemůže nikdo vzít. (Matouš 6:20)

Vzhledem k tomu, že Bůh pamatuje na úsilí studentů a na jejich lásku, je zcela na místě, když si studenti budou vzpomínky na Gilead s oceněním uchovávat v srdci. „Když krásné vzpomínky na tuto školu rozjasní váš den,“ řekl bratr Herd, „nezapomeňte poděkovat tomu, komu za svou radost vděčíte – Jehovovi. Snažte se, ať vám tyto vzpomínky nikdy nezevšední. Můžete z nich mít trvalý užitek.“

„Nacházejte útěchu v Jehovově nepředstavitelné moci.“ Sam Roberson, jeden z instruktorů školy Gilead, studenty povzbudil, aby se tváří v tvář novým náročným situacím nespoléhali na sebe, ale čerpali sílu od Jehovy. V Efezanům 3:20 je řečeno, že Bůh může „učinit více než přehojně vše, oč prosíme nebo nač pomyslíme“. Jeho moc je skutečně obrovská. Ani vyjádření, že Jehova může učinit „přehojně vše“, na co pomyslíme, by nebylo dostatečně silné – v daném verši je proto řečeno, že může udělat víc než to.

Svou nepředstavitelnou moc Jehova nabízí každému svému služebníkovi. V náročných situacích se prokazuje jako „někdo strašně mocný“ neboli jako „udatný bojovník“. (Jeremjáš 20:11; Bible21) Bratr Roberson studentům připomněl, že Jehova jim pomůže překonat jakýkoli problém, se kterým bojují.

„Ve službě pro Království si uchovávejte důstojnost.“ William Samuelson, další instruktor Gileadu, vysvětlil, že studenti mají ve službě pro Království důstojné postavení, a to ve dvou ohledech. To, že si zaslouží úctu, prokázali svou prací před pozváním do školy i během ní. Kromě toho si získávají úctu a vážnost tím, že zastupují tu nejvyšší vládu ve vesmíru – Boží království.

Jak si studenti mohou svou důstojnost uchovat? Bratr Samuelson je povzbudil, aby připisovali čest Jehovovi a prokazovali úctu druhým. Budou tak napodobovat Ježíše, který respektoval důstojnost druhých za všech okolností – i tehdy, když je musel napomenout nebo jim dát nějakou radu. K čemu to povede? Podobně jako apoštol Pavel nebudou oslavovat sami sebe, ale svou službu, a druzí si jich tak budou opravdu vážit. (Římanům 11:13)

„Autorita těch koní je v jejich ústech.“ Michael Burnett, který je také instruktorem Gileadu, rozebral Zjevení 9:19. Vysvětlil, jak můžeme myšlenky, které slyšíme na našich shromážděních, využívat k tomu, abychom s autoritou vydávali svědectví. Někteří studenti potom vyprávěli nebo předváděli zážitky ze služby, které měli v průběhu školy. Jeden student například vzbudil zájem pracovníka čerpací stanice tím, že nadhodil otázku: „Kdy začaly a skončily ustanovené časy národů?“ (Lukáš 21:24) Při další návštěvě mu na tuto otázku odpověděl pomocí 4. kapitoly Daniela a dodatku v knize Co Bible doopravdy říká?

„Jejich srdce se upevnila.“ Adrian Fernandez, člen výboru odbočky ve Spojených státech, vedl interview se dvěma manželskými páry z řad studentů. Bratr Helge Schumi se zmínil o tom, že v Bibli se píše o několika Božích služebnících, kteří potom, co dostali nějaký mimořádný úkol, začali být domýšliví. V průběhu školy proto mnohokrát zaznělo, jak je důležité zůstat pokorný. (2. Paralipomenon 26:16) Bratr Peter Canning připomněl moudrou radu, na kterou by studenti měli pamatovat, pokud se budou učit nějaký cizí jazyk: „Nebuďte pyšní. Buďte ochotní se ztrapnit.“ Všichni čtyři absolventi vyjádřili vděčnost za to, že je škola posílila pro práci, která je čeká, a upevnila jejich srdce. (Hebrejcům 13:9)

„Radujte se, protože vaše jména jsou zapsána v nebesích.“ (Lukáš 10:20) Hlavní proslov přednesl Geoffrey Jackson z vedoucího sboru. Na rozdíl od studentů Gileadu v minulosti většina z dnešních absolventů nedostane žádné dobrodružné pověření ani nezažijí to, co by zřejmě zažili při službě v nepropracovaných územích. Jak by se tedy na svou službu měli dívat?

Když se 70 učedníků vrátilo z kazatelské výpravy, na kterou je Ježíš poslal, nadšeně mu vyprávěli o tom, že v jeho jménu dokonce vyháněli démony. (Lukáš 10:1, 17) I když Ježíše jejich vyprávění velmi potěšilo, řekl: „Přesto se neradujte z toho, že jsou vám podřízeni duchové, ale radujte se, protože vaše jména jsou zapsána v nebesích.“ (Lukáš 10:20) Naznačil tím, že tak úžasné zážitky nebudou mít každý den. Neměli se proto zaměřovat na výsledky svého úsilí, ale na to, aby zůstali Jehovovi věrní a aby jejich jména byla „zapsána v nebesích“.

„To, co Ježíš řekl 70 učedníkům, se týká i nás,“ uvedl bratr Jackson. Neměli bychom dovolit, aby výsledky naší služby byly pro nás jediným zdrojem radosti ani abychom je vnímali jako hlavní měřítko naší věrnosti. Zdrojem radosti a projevem naší věrnosti je to, že si uchováváme blízký vztah s Jehovou a namáháme se ve službě.

I sám Ježíš se občas dostal do situace, která ho mohla sklíčit. Jednou ho například začaly následovat tisíce lidí, které předtím zázračně nasytil. (Jan 6:10–14, 22–24) Mnozí z nich ale později klopýtli o to, co Ježíš řekl. Úžasný příliv nových učedníků tak byl vystřídán jejich masivním odlivem. (Jan 6:48–56, 60, 61, 66) Naproti tomu věrní apoštolové byli rozhodnuti Ježíše dál následovat. Dali nám dobrý příklad tím, že se nezaměřovali pouze na výsledky, ale na to, aby zůstali věrní a udrželi si dobrý vztah k Jehovovi. (Jan 6:67–69)

Závěr. Studenti dostali diplom a jeden z absolventů pak přečetl děkovný dopis od celé třídy. Bratr Pierce v závěru řekl, že členové Božího lidu, včetně absolventů Gileadu, nejsou z pohledu světa nijak výjimeční. (Skutky 4:13; 1. Korinťanům 1:27–31) Jehova nás ale považuje za své zasvěcené služebníky a dává nám svého svatého ducha. Na Jehovu nemůžeme zapůsobit svými vědomostmi. Bratr Pierce však prohlásil: „Působí na něj naše oddanost, naše věrnost a naše horlivost.“