Dne 13. září 2014 proběhlo slavnostní zakončení studia 137. třídy biblické školy Strážné věže Gilead. Program se konal ve vzdělávacím středisku svědků Jehovových v Pattersonu ve státě New York. Ve škole se svědkové Jehovovi, kteří už mají bohaté zkušenosti, připravují na to, aby mohli ještě lépe pomáhat ve sborech a pobočkách, kam budou posláni. Graduaci sledovalo celkem 12 333 lidí, a to buď přímo v Pattersonu, nebo prostřednictvím videopřenosu na Jamajce, v Kanadě, na Portoriku a ve Spojených státech.

Předsedajícím programu byl člen vedoucího sboru svědků Jehovových Samuel Herd. Ve svém úvodním proslovu se zaměřil na to, o kolik jsou Jehovovy myšlenky vyšší než naše. (Izajáš 55:8, 9) Řekl, že i po pěti měsících školení, kdy studenti do hloubky uvažovali o Jehovových myšlenkách, poznali jen „okraje [Božích] cest“. (Job 26:14) Bratr Herd také dodal, že kdykoli se sejdeme, abychom o Jehovových myšlenkách uvažovali, máme z toho užitek, a tento program graduace není výjimkou.

„Ovoce ducha je ... trpělivost.“ (Galaťanům 5:22) John Larson, člen výboru pobočky ve Spojených státech, mluvil o dvou způsobech, jak můžeme projevovat trpělivost, která patří k ovoci Božího ducha. Zaprvé musíme být trpěliví vzhledem k Jehovovi, když nás školí a pomáhá nám získat pevnou víru. (1. Petra 5:10) Výborný příklad nám v tom dal Abraham. Byl trpělivý, když ho Jehova školil a když čekal na splnění jeho slibu. (Hebrejcům 6:15)

Zadruhé musíme mít trpělivost sami se sebou. Po absolvování Gileadu by na sebe studenti mohli mít přehnané nároky. Pokud by po příjezdu do svého působiště hned nedokázali všechno dobře zvládat, mohli by si začít říkat: Co dělám špatně? Bratr Larson je na základě vlastní zkušenosti ujistil, že když budou při školení od Jehovy mít sami se sebou trpělivost a budou dál plnit své úkoly, náročné situace můžou zvládnout. (Hebrejcům 6:11, 12)

„Ať vaše srdce zůstane pokorné, abyste mohli žít věčně.“ Anthony Morris z vedoucího sboru založil námět svého proslovu na Žalmu 22:26, který končí slovy: „Kéž vaše srdce žije navždy.“ Pokud máme takové požehnání získat, musíme být pokorní. Bratr Morris zdůraznil, že pokud pokorní nebudeme, Jehova nás přestane používat. Každému z nás, i dlouholetým křesťanům, se může stát, že ztratí ze zřetele, jak důležité je podobat se Ježíši Kristu. (2. Petra 1:9)

V Bibli najdeme příklady těch, kdo byli pokorní, i těch, kterým pokora chyběla. Například Herodes Agrippa se vyžíval v tom, když lidé provolávali slávu jemu, a ne Bohu. Proto ho srazil Boží anděl a „byl sežrán červy“. (Skutky 12:21–23) Naproti tomu Petr, kterého Ježíš pokáral za to, že nemyslel „myšlením Božím, ale lidským“, se zjevně neurazil ani nerozzlobil. (Matouš 16:21–23) Ježíšovo napomenutí si vzal k srdci a postupně se z něj stal pokorný člověk, ze kterého si můžeme vzít příklad. (1. Petra 5:5)

Někteří absolventi budou pracovat v pobočkách svědků Jehovových a bratr Morris je varoval, že bez pokory tam budou nešťastní. Jenže poznat u sebe nedostatek pokory nemusí být snadné. Pro zdůraznění této myšlenky vyprávěl o jednom starším, který byl před mnoha lety upozorněn na to, že není pokorný. Poslal proto do pobočky dopis, ve kterém napsal: „Jsem ten nejpokornější člověk, jakého znám.“ Bratr Morris studenty vybídl, aby takoví nebyli. Pokorní zůstanou tehdy, když nebudou mít přehnané mínění o své autoritě, ale budou uznávat, že skutečná autorita náleží Bohu Jehovovi a Ježíši Kristu.

„Nedává ducha odměřeně.“ (Jan 3:34) Instruktor Gileadu Michael Burnett studentům připomněl, že svatý duch jim pomůže překonat jakékoli těžkosti nebo pochybnosti. Díky Božímu duchu si Becalel poradil s náročnými úkoly při stavbě svatostánku. (2. Mojžíšova 35:30–35) Svatý duch nejenom posílil jeho řemeslnou zručnost, ale také mu pomohl učit druhé. Stejně může působit i v případě absolventů Gileadu, zvlášť když budou napodobovat biblický způsob vyučování, který probírali ve škole.

Při stavbě svatostánku hrály důležitou úlohu také izraelské ženy, o kterých Bible říká, že „měly moudré srdce“. (2. Mojžíšova 35:25, 26) Těmto ženám se podobají sestry ze třídy, protože podporují své manžely. Bratr Burnett dal na závěr studentům tuto radu: „Přidejte ke svým přirozeným schopnostem pokoru a poslušnost. Jehova vám pak svého ducha bude dávat plně.“

„Zatančíš si se mnou?“ Mark Noumair, pomocník vyučovacího výboru, postavil svůj proslov na jedné situaci ze života krále Davida. Když se do Jeruzaléma přinášela truhla smlouvy, pokorně a radostně tančil spolu s otrokyněmi svých sluhů. (2. Samuelova 6:12–14, 20–22) Na ten den, kdy tančily se samotným králem, otrokyně nikdy nezapomněly. Bratr Noumair studenty povzbudil, aby s otrokyněmi tančili i oni. Zeptal se: „Budeš známý jako někdo, kdo ochotně pomáhá i křesťanům, kteří nemají žádné odpovědné postavení? ... Budeš si druhých vážit pro jejich vlastnosti?“

Pokud budou absolventi Gileadu takto dál projevovat lásku, napodobí tím Jehovu. (Žalm 113:6, 7) I když někteří kolem nich nebudou pokorní, neměli by se tím nechat ovlivnit. „Dívejte se na sebe tak, že jste nikdo,“ řekl bratr Noumair a dodal: „Jednejte s Jehovovými ovcemi takovým způsobem, jak by to dělal on.“

„Kážou při každé vhodné příležitosti.“ William Samuelson, dozorce oddělení pro teokratické školy, mluvil o příkladu apoštola Pavla. Ten využil každou příležitost, aby kázal dobrou zprávu. (Skutky 17:17) Bratr Samuelson pak zval na pódium studenty, aby předvedli, co během školy zažili v kazatelské službě. Jedni manželé se například v obchodě s potravinami seznámili s prodavačkou. Počkali, až bude mít méně zákazníků, a pustili jí video Proč studovat Bibli? Také ji upozornili na stránky jw.org a řekli jí, že tam může najít informace ve svém rodném jazyce, v laoštině. Později ženu znovu navštívili a ukázali jí další myšlenky z Bible.

„Dál buďte k dispozici.“ William Nonkes, který pracuje ve služebním oddělení pobočky ve Spojených státech, vedl rozhovor se čtyřmi studenty. Už dřív se nechali inspirovat slovy z Izajáše 6:8 a dali se ve službě Bohu k dispozici. Škola jim ale pomohla dělat pro Jehovu ještě víc. Sestra Snolia Maseková vysvětlila, že jí Gilead odkryl oblasti, ve kterých se může zlepšit – hlavně v tom, jak moudře využívat čas, a to i po perném dni. Řekla: „Školení mi ukázalo, že moje hranice jsou dál, než jsem si myslela.“ Bratr Dennis Nielsen se ve škole dozvěděl, jak mu Sefanjáš 3:17 může pomoct, aby se v kazatelské službě nenechal sklíčit. Řekl: „Když ve službě lidé moc nereagují, měl bych pamatovat, že Jehova radostně volá, protože mu dávám najevo svou lásku. A já bych měl radostně volat taky.“

„Bedlivě pozorujte nebeské ptáky.“ (Matouš 6:26) Stephen Lett z vedoucího sboru přednesl hlavní proslov programu. Založil ho na Ježíšově vybídce, abychom bedlivě pozorovali ptáky, a ukázal, co se od nich můžeme naučit. (Job 12:7)

Jehova například dává ptákům vše, co potřebují k životu, a stejně to bude dělat i v našem případě. Jsme členy „Boží domácnosti“ a on nás ujišťuje, že se bude starat „o ty, kdo jsou jeho vlastní“. (1. Timoteovi 3:15; 5:8) Musíme se samozřejmě snažit i my. Tak jako si ptáci musí shánět potravu, kterou jim Bůh poskytuje, i my musíme stále hledat nejprve království, abychom získali požehnání. (Matouš 6:33)

Bratr Lett také poukázal na to, že mnozí ptáci vydávají varovné signály, když cítí nebezpečí. Podobně i my varujeme druhé před nebezpečím, například když křesťan „udělá nějaký chybný krok“ a neuvědomuje si to. (Galaťanům 6:1) A prostřednictvím naší kazatelské činnosti varujeme lidi, že se rychle blíží „Jehovův velký den“. (Sefanjáš 1:14) Bratr Lett dál ukázal, že stejně jako migrující ptáci létají nad vysokými pohořími, my díky Jehovově pomoci zdoláváme zdánlivě nepřekonatelné překážky. (Matouš 17:20)

Závěr. Studenti obdrželi diplomy a pak jeden z nich přečetl dopis, který obsahoval společné poděkování. Závěrečná slova přednesl bratr Herd. Přirovnal přijímání Jehovových myšlenek do srdce k zarážení hřebů do železničních pražců. Chce to několik pořádných ran kladivem, aby dobře držely. Podobně by studenti měli dál přemýšlet o věcech, které se v Gileadu dozvěděli. „Věnujte čas tomu, abyste je zarazili hluboko do svého srdce,“ řekl bratr Herd a dodal: „Nechte se vést Božími myšlenkami, a budete pro druhé požehnáním.“