Narodil jsem se v městečku San Juan Chancalaito v mexickém státě Chiapas. Naše rodina patří k etnické skupině Cholů, kteří mají mayský původ. Rodiče měli 12 dětí a já byl pátý v řadě. V dětství jsme se sourozenci studovali Bibli se svědky Jehovovými. Jenže biblickými radami jsem se neřídil.

 Už ve 13 jsem bral drogy a kradl. V té době jsem taky odešel z domova a potloukal se všude možně. Když mi bylo 16, začal jsem pracovat na plantáži marihuany. Byl jsem tam asi rok. Pak jsme jednou v noci převáželi ve člunu velkou zásilku marihuany, když vtom po nás začali střílet těžce ozbrojení muži z konkurenčního drogového kartelu. Unikl jsem díky tomu, že jsem se potopil pod hladinu a vylezl z řeky daleko po proudu. Potom jsem utekl do Spojených států.

 Tam jsem dál kšeftoval s drogami a dostal jsem se do ještě větších problémů. V 19 mě zatkli a poslali do vězení za loupež a pokus o vraždu. Ve vězení jsem se přidal k jednomu gangu a dopouštěl se dalších násilností. Proto mě přesunuli do věznice s vysokou ostrahou v Lewisburgu v Pensylvánii.

 Ve vězení v Lewisburgu to se mnou šlo ještě víc z kopce. Protože už jsem měl tetování gangu, snadno jsem se tam spojil s jeho dalšími členy. Byl jsem ještě agresivnější a šel jsem z jedné rvačky do druhé. Jednou se na vězeňském dvoře rozpoutala bitka gangů. Šli jsme do sebe tvrdě – mlátili jsme se baseballovými pálkami a činkami. Vězeňští dozorci nás museli rozehnat slzným plynem. Potom mě umístili na zvláštní úsek pro nebezpečné vězně. Měl jsem výbušnou povahu a mluvil sprostě. Nedělalo mi problém někoho zbít, vlastně jsem si to užíval. Neměl jsem žádné výčitky svědomí.

 Na zvláštním úseku jsem byl většinu dne zavřený v cele, a tak jsem si začal krátit čas čtením Bible. Později mi jedna dozorkyně dala knihu Můžeš žít navždy v pozemském ráji a. Když jsem tuhle pomůcku ke studiu Bible četl, vzpomněl jsem si na hodně věcí, které jsem se jako dítě učil, když jsem studoval Bibli se svědky. Pak jsem přemýšlel o tom, jak hluboko jsem kvůli svojí násilné povaze klesl. Taky jsem přemýšlel o svojí rodině. Dvě moje sestry se staly svědky Jehovovými, a tak jsem si uvědomil: Ony budou žít věčně. Potom mě napadlo: Proč bych nemohl i já? Tehdy jsem se pevně rozhodl, že se změním.

 Bylo mi ale jasné, že potřebuju, aby mi s tím někdo pomohl. Takže nejdřív jsem se pomodlil k Bohu Jehovovi a poprosil ho o pomoc. Pak jsem napsal do pobočky svědků Jehovových ve Spojených státech a požádal o biblické studium. Pobočka zařídila, aby mě kontaktoval nedaleký sbor. V té době mě nesměli navštěvovat lidé, kteří nebyli členy mojí rodiny, a tak mi jeden svědek z toho sboru začal psát povzbudivé dopisy a posílat biblické publikace, které posilovaly moji touhu se změnit.

 Velkým krokem bylo, když jsem se rozhodl, že odejdu z gangu, ve kterém jsem byl řadu let. Vůdce gangu byl taky zavřený na zvláštním úseku, a tak jsem k němu během jedné vycházky přišel a řekl mu, že se chci stát svědkem Jehovovým. Překvapilo mě, že odpověděl: „Jestli to myslíš vážně, tak to udělej. Nemůžu se stavět do cesty Bohu. Ale jestli chceš jenom pryč z gangu, víš, jaké to bude mít následky.“

 Během dalších dvou let si personál věznice všímal, jak se mění moje osobnost. Díky tomu ke mně začali být ohleduplnější. Dozorci mi například přestali dávat pouta, když mě odváděli z cely do sprch. Jeden z nich ke mně dokonce přišel a povzbudil mě, abych v těch změnách pokračoval. Vedení věznice mě na poslední rok mého trestu přesunulo do přidruženého tábora s nízkou ostrahou. Po deseti letech ve vězení mě v roce 2004 propustili a vězeňským autobusem deportovali do Mexika.

 Krátce po příjezdu do Mexika jsem vyhledal sál Království svědků Jehovových. Na svoje první shromáždění jsem přišel ve vězeňském oblečení – v jediných slušných šatech, jaké jsem měl. I tak mě svědkové vřele přivítali. Když jsem viděl jejich laskavost, věděl jsem, že jsem mezi pravými křesťany. (Jan 13:35) Sboroví starší hned zařídili, aby se mnou někdo studoval Bibli. O rok později, 3. září 2005, jsem se dal pokřtít.

 Od ledna 2007 jsem začal trávit každý měsíc asi 70 hodin tím, že jsem pomáhal lidem poznat Bibli. Roku 2011 jsem absolvoval biblickou školu pro svobodné bratry (teď se nazývá škola pro zvěstovatele Království). Moc mi pomohla, abych dokázal plnit svoje povinnosti ve sboru.

 V roce 2013 jsem se oženil s mojí milovanou Pilar. Se špetkou humoru říkává, že ani nemůže uvěřit tomu, co jí vyprávím o svojí minulosti. Ke svému dřívějšímu chování jsem už nikdy nesklouzl. Jsme přesvědčení, že to, jaký teď jsem, je důkazem, že Bible může člověka úplně změnit. (Římanům 12:2)

 Vnímám to tak, že na mě platí slova z Lukáše 19:10. Ježíš tam říká: „Přišel [jsem] hledat a zachránit to, co bylo ztraceno.“ Už se v životě necítím ztracený. Ani už neubližuju lidem. Díky Bibli mám ten nejvznešenější smysl života, hezké vztahy s druhými, a co je nejdůležitější, mám za přítele našeho stvořitele Jehovu.