Vyrůstal jsem na klidném předměstí plném zeleně v Tampere ve Finsku. Naše rodina se o náboženství moc nezajímala, ale kladl se v ní důraz na vzdělání a slušné chování. Moje maminka je Němka, a když jsem byl malý, jezdíval jsem občas k prarodičům do západního Německa.

 Už od dětství jsem rád sportoval. Zpočátku jsem hrál všechno možné, ale když mi bylo asi 14, rozhodl jsem se věnovat tenisu. V 16 letech jsem už trénoval dvakrát nebo třikrát denně – dvakrát s trenérem a pak po večerech ještě sám. Na tenise mě přitahovalo, že jsem se musel namáhat jak fyzicky, tak psychicky. Ta hra mě fascinovala. Občas jsem sice s kamarády vyrazil na pivo, ale nikdy jsem neměl problémy s alkoholem nebo drogami. Můj život se točil hlavně kolem tenisu.

 Od svých 17 jsem hrál na turnajích ATP. a Pár jsem jich vyhrál a začal jsem být ve Finsku populární. Když mi bylo 22, patřil jsem mezi 50 nejlepších tenistů na světě.

 Celé roky jsem cestoval po světě a hrál tenis. Navštívil jsem nádherná místa, ale taky jsem viděl spoustu vážných problémů, jako je kriminalita, drogy a ničení životního prostředí. Když jsme byli například ve Spojených státech, v některých městech nám řekli, abychom nechodili do určitých čtvrtí, protože to bylo nebezpečné. Tohle všechno mě trápilo. A navíc jsem bojoval s tím, že přestože jsem dělal to, co jsem miloval, stejně mě to nenaplňovalo.

 Moje přítelkyně Sanna začala studovat Bibli se svědky Jehovovými. Připadalo mi trochu úsměvné, že se najednou zajímá o náboženství, ale nic jsem nenamítal. V roce 1990 jsme se vzali a následující rok se dala pokřtít jako svědek Jehovův. Já jsem se za nábožensky založeného člověka nepovažoval, i když jsem v Boha věřil. Pamatoval jsem si, že moje babička v Německu hodně čítávala Bibli, a dokonce mě naučila se modlit.

 Jednou jsme se Sannou byli na návštěvě u manželské dvojice svědků a Kari mi ukázal biblické proroctví o „posledních dnech“. (2. Timoteovi 3:1–5) Opravdu mě to zaujalo, protože tím by se vysvětlilo, proč jsou podmínky ve světě tak špatné. Ten den už jsme se o náboženství moc nebavili. Ale od té doby jsme si s Karim začali povídat o Bibli a všechno, co jsem se dozvěděl, dávalo smysl. Měl jsem nabitý časový plán a hodně jsem cestoval, takže bylo těžké se setkávat pravidelně, ale Kari se nenechal odradit. Když jsem měl při našem studiu nějaké otázky, prostě mi na ně odpověděl dopisem. Na všechny ty zásadní otázky o životě byly v Bibli logické odpovědi. Postupně jsem objevil i hlavní téma Bible: že díky Božímu království se splní to, co má Bůh v plánu. Silně na mě zapůsobilo, když jsem se dozvěděl, že Bůh se jmenuje Jehova a co všechno už pro nás udělal. (Žalm 83:18) To, jak zařídil výkupní oběť, mě zasáhlo nejvíc. Nebylo to jenom nějaké technické řešení nebo právní formalita, ale projev Boží lásky. (Jan 3:16) Zjistil jsem taky, že mám příležitost stát se Božím přítelem a žít věčně v ráji, kde budou klidné podmínky. (Jakub 4:8) Začal jsem se sám sebe ptát, jak můžu ukázat, že si toho vážím.

 Pořádně jsem se zamyslel nad tím, jak žiju. Učil jsem se z Bible, že největší štěstí vyplývá z dávání, a o tom, co jsem se dozvídal, jsem chtěl mluvit s dalšími. (Skutky 20:35) Jako profesionální sportovec jsem ale byl 200 dní v roce mimo domov, protože jsem hrál na turnajích. Život celé rodiny se točil kolem mě, všechno se podřizovalo mému tréninku, mému režimu, mojí kariéře. Uvědomil jsem si, že to musím změnit.

 Věděl jsem, že moje rozhodnutí ukončit slibnou sportovní kariéru z náboženských důvodů spousta lidí nepochopí. Ale příležitost poznat líp Jehovu a získat věčný život měla pro mě daleko větší cenu než jakákoliv trofej, kterou bych kdy mohl v tenise vyhrát, takže to byla docela lehká volba. Věděl jsem, že to je moje rozhodnutí a že nemůžu dát na to, co si pomyslí druzí. Odolat takovému tlaku mi hodně pomohla myšlenka z Bible, která je zapsaná v Žalmu 118:6: „Jehova je na mé straně; nebudu se bát. Co mi může udělat pozemský člověk?“

 Někdy v té době mi sponzoři nabídli výhodnou smlouvu, která by mi umožnila hrát profesionálně a bez starostí celé roky. Už jsem byl ale rozhodnutý, takže jsem nabídku odmítl a nakonec jsem na turnajích ATP přestal hrát. Pokračoval jsem ve studiu Bible a 2. července 1994 jsem byl pokřtěný jako svědek Jehovův.

 Nezažil jsem nějakou osobní tragédii, která by mě přiměla přemýšlet o Bohu. Ani jsem biblickou pravdu nijak nehledal. Připadalo mi, že mám docela dobrý život a že si víc nemůžu přát. Ale biblická pravda čekala, až ji objevím, a překvapivě jsem zjistil, že život má hlubší smysl a že může být daleko lepší, než jsem tušil. Naše rodina je silnější a semknutější než kdy dřív. A jsem moc rád, že moji tři synové se rozhodli jít v mých stopách – ne jako sportovci, ale jako křesťané.

 Pořád mě baví hrát tenis. Během let jsem se živil tím, že jsem dělal různé věci s tenisem spojené, například jsem pracoval jako trenér nebo manažer tenisového centra. Ale sport už není středem mého života. Dřív jsem spoustu hodin týdně trénoval, aby byl ze mě lepší tenista a abych vyhrával. Rád teď věnuju hodně svého času tomu, abych s druhými mluvil o Bibli. Pomáhám jim naučit se a používat biblické zásady, které mi změnily život. Největší štěstí mi přináší, když mám na prvním místě svůj vztah s Bohem Jehovou a vyprávím druhým o naději na lepší budoucnost. (1. Timoteovi 6:19)