Narodil jsem se v Montrealu, největším městě kanadské provincie Québec. Mě a mé tři sourozence vychovávali milující rodiče a vyrůstali jsme v příjemné čtvrti Rosemont. Náš život byl klidný a pohodový.

 Jako kluka mě zajímala Bible. Vzpomínám si, že když mi bylo 12 let, četl jsem si v Novém zákoně o Ježíšově životě a moc se mi to líbilo. Hodně mě přitahovala jeho láska a soucit s druhými a chtěl jsem být jako on. Tohle odhodlání mě bohužel opustilo, když jsem byl starší a začal se stýkat s lidmi, kteří na mě měli špatný vliv.

 Táta byl saxofonista a předal mi nejenom svůj saxofon, ale i lásku k hudbě. Kolem ní se točil celý můj život. Hudba mě tak bavila, že jsem se brzo naučil hrát na kytaru. Časem jsem s kamarády založil rockovou kapelu a vystupovali jsme na různých koncertech. Všimlo si mě pár známých hudebních producentů a nabídli mi spolupráci. Podepsal jsem smlouvu s velkou nahrávací společností. Moje písně začaly být docela populární a v québeckém rádiu je hráli pravidelně.

 Zdálo se, že mám všechno, co bych si mohl přát. Byl jsem mladý a slavný a vydělával jsem spoustu peněz tím, co jsem miloval. Přes den jsem byl v posilovně, dával rozhovory, navštěvoval autogramiády a vystupoval v televizi. Večer jsem měl koncerty a chodil na párty. Abych zvládal stres z davů fanoušků, začal jsem už jako mladý pít alkohol a později jsem propadl i drogám. Dělal jsem si, co jsem chtěl, a nepřemýšlel o následcích. Taky jsem žil nemravně.

 Někteří mi záviděli, protože to vypadalo, že jsem šťastný. Ale hluboko uvnitř jsem cítil prázdnotu, zvlášť když jsem byl sám. Neměl jsem z ničeho radost a přepadala mě úzkost. Když jsem byl na vrcholu kariéry, dva z mých producentů zemřeli na AIDS. Úplně mě to sebralo. I když jsem hudbu miloval, ze způsobu života, který k tomu patřil, jsem byl znechucený.

 Bez ohledu na úspěch, kterého jsem dosáhl, jsem si uvědomoval, že tenhle svět je na tom hodně špatně. Jak to, že je tolik nespravedlnosti? Říkal jsem si, proč s tím Bůh nic nedělá. Často jsem se k němu modlil, aby mi odpověděl. Když jsme jednou neměli turné, začal jsem zase číst Bibli. Moc jsem tomu nerozuměl, ale došlo mi, že konec světa musí být blízko.

 Při čtení Bible jsem zjistil, že Ježíš se při jedné příležitosti postil 40 dní v pustině. (Matouš 4:1, 2) Napadlo mě, že když udělám to samé, Bůh se mi možná ukáže. A tak jsem si stanovil datum, kdy půst zahájím. Dva týdny před začátkem půstu zaklepali na dveře dva svědkové Jehovovi. Okamžitě jsem je pozval dál. Svědkovi, který se jmenoval Jacques, jsem se zpříma podíval do očí a zeptal se ho: „Jak můžeme vědět, že žijeme v posledních dnech tohoto světa?“ Jako odpověď mi z Bible přečetl 2. Timoteovi 3:1–5. Bombardoval jsem je mnoha dalšími otázkami a byl jsem ohromený z logických a uspokojivých odpovědí, které pokaždé založili na Bibli. Po několika návštěvách mi bylo jasné, že půst už nepotřebuju.

 Bibli jsem se svědky začal studovat pravidelně. Časem jsem si nechal ostříhat dlouhé vlasy a začal chodit na všechna shromáždění do místního sálu Království. Na těchto setkáních mě vždycky vřele přivítali a to mě ještě víc ujistilo, že jsem konečně našel pravdu.

 Samozřejmě abych do praxe uvedl to, co jsem se učil z Bible, musel jsem v životě udělat poměrně velké změny. Například jsem musel skončit s drogami a uvolněnou morálkou. Taky jsem se musel přestat zaměřovat na sebe a začít se víc zajímat o druhé. A protože jsem sám vychovával dvě děti, musel jsem se naučit, jak se o ně starat po citové a duchovní stránce. Proto jsem opustil hudební dráhu a vzal málo placenou práci v továrně.

 Udělat všechny ty změny pro mě nebylo jednoduché. Když jsem se zbavoval závislosti na drogách, musel jsem bojovat s abstinenčními příznaky a několikrát jsem se k drogám vrátil. (Římanům 7:19, 21–24) Obzvlášť těžké bylo přestat žít nemravně. Navíc nové zaměstnání mě dost vyčerpávalo a deptalo mě, že mám tak ubohý plat. V továrně jsem si za tři měsíce vydělal to samé, co jako muzikant za dvě hodiny.

 Modlitba mi pomáhala, abych v těch náročných změnách pokračoval. Nezbytné bylo taky pravidelné čtení Bible. Moc mě povzbuzovaly konkrétní biblické verše. Jedním byl 2. Korinťanům 7:1, který křesťany vybízí: „Očisťme se od každé poskvrny těla a ducha.“ Další verš, který mě ujišťoval, že se můžu zbavit špatných zvyků, byl Filipanům 4:13, kde se píše: „Ke všemu mám sílu mocí toho, kdo mi sílu předává.“ Jehova moje modlitby vyslyšel a pomohl mi, abych nakonec biblické zásady pochopil a uplatnil. Díky tomu jsem se rozhodl, že mu zasvětím svůj život. (1. Petra 4:1, 2) V roce 1997 jsem se dal pokřtít jako svědek Jehovův.

 Jsem přesvědčený, že kdybych pokračoval ve svém dřívějším způsobu života, byl bych dneska mrtvý. Místo toho teď zažívám opravdové štěstí. Mám úžasnou manželku Elvie a společně věnujeme hodně času tomu, abychom druhé lidi učili o Bibli. Přináší mi to velkou radost a jsem spokojený. Jsem Jehovovi moc vděčný, že mě k sobě přitáhl. (Jan 6:44)