Narodil jsem se ve městě Calgary v provincii Alberta v Kanadě. Když jsem byl hodně malý, rodiče se rozvedli. S maminkou jsme se odstěhovali k jejím rodičům. Babička s dědou nás měli moc rádi a díky nim jsem měl hezké dětství. Rád na ty krásné a klidné roky vzpomínám.

 Všechno se změnilo v mých sedmi letech, kdy si maminka tátu znovu vzala a odstěhovali jsme se do St. Louis v Missouri ve Spojených státech. Brzy jsem pochopil, že táta dokáže být docela surový. Když například zjistil, že mě první den v nové škole spolužáci napadli a já jim to neoplatil, rozčílil se a zbil mě ještě víc než moji spolužáci. Vzal jsem si tuhle „lekci“ k srdci a začal jsem se prát, i když mi bylo teprve sedm.

 Tátova povaha ovlivnila atmosféru doma. Máma byla na tátu naštvaná a často se spolu hádali. A já jsem začal brát drogy a opíjet se. Bylo mi jedenáct. Byl jsem čím dál divočejší a často jsem se zapojoval do pouličních rvaček. Než jsem dokončil střední školu, stal se ze mě dost agresivní člověk.

 V osmnácti letech jsem vstoupil do amerického námořnictva. Tam jsem měl možnost svoji agresivitu ještě víc rozvíjet. Dokonce jsem se naučil, jak někoho zabít. Po pěti letech jsem z armády odešel, protože jsem chtěl začít pracovat pro Federální úřad pro vyšetřování (FBI). Pustil jsem se proto do studia psychologie, nejdřív ve Spojených státech a potom v Kanadě, kam jsem se přestěhoval.

 Na univerzitě jsem ale ztratil veškeré iluze o světě. Lidé mi přišli strašně sobečtí, všechno kolem mě postrádalo smysl a světové problémy se zdály neřešitelné. Přestal jsem věřit, že lidé můžou změnit svět k lepšímu.

 V životě jsem nenacházel žádný hlubší smysl, a tak jsem propadl alkoholu a drogám. Byl jsem posedlý penězi a sexem. Žil jsem od párty k párty a střídal jednu ženu za druhou. Výcvik v námořnictvu mi dodal sebevědomí, a tak jsem se často rval. Měl jsem svoji vlastní spravedlnost a šel jsem proti každému, kdo se podle mě nechoval fér. Ve skutečnosti jsem se ale stal otrokem násilí.

 Jednou, když jsme zdrogovaní u nás ve sklepě chystali zásilku marihuany, se mě kamarád zeptal, jestli věřím v Boha. Odpověděl jsem mu, že pokud Bůh může za všechno špatné, co se ve světě děje, nechci s ním mít nic společného. Další den jsem začínal v nové práci. Jeden z kolegů byl svědek Jehovův a zeptal se mě: „Myslíš si, že Bůh může za všechno špatné, co se ve světě děje?“ Dost mě to překvapilo a chtěl jsem vědět víc. Následující půlrok jsme spolu hodně mluvili o tom, co je v Bibli, a on mi v ní ukázal odpovědi na otázky, které mě v životě nejvíc trápily.

 Moje snoubenka, se kterou jsem tehdy žil, nechtěla o tom, co jsem se dozvídal, ani slyšet. Jednou v neděli jsem jí řekl, že jsem pozval svědky k nám domů, aby s námi studovali Bibli. Když jsem se další den vrátil z práce, zjistil jsem, že ode mě odešla a všechno z domu si vzala s sebou. Šel jsem ven a plakal jsem. Začal jsem se modlit k Bohu o pomoc. To bylo poprvé, kdy jsem Boha oslovil v modlitbě jeho jménem, Jehova. (Žalm 83:18)

 Dva dny nato jsem byl na svém prvním studiu se svědky Jehovovými, s jedněmi manželi. Když odešli, pokračoval jsem ve čtení knihy Můžeš žít navždy v pozemském ráji, kterou jsme začali probírat. a Ještě tu noc jsem ji celou přečetl. To, co jsem se z ní dozvěděl o Bohu Jehovovi a jeho Synu Ježíši Kristu, na mě hluboce zapůsobilo. Pochopil jsem, že Bůh je soucitný a bolí ho, když trpíme. (Izajáš 63:9) Dojalo mě, jak moc má Bůh rád i mě osobně a jak se za mě obětoval jeho Syn. (1. Jana 4:10) Došel jsem k závěru, že Jehova se mnou má trpělivost, protože „nechce, aby byl někdo zničen, ale chce, aby všichni dospěli k pokání“. (2. Petra 3:9) Uvědomil jsem si, že Jehova chce, abych byl jeho přítel. (Jan 6:44)

 Od toho týdne jsem začal chodit na sborová shromáždění. I když jsem měl dlouhé vlasy, náušnice a šel ze mě strach, svědkové se ke mně chovali jako k někomu z rodiny, koho dlouho neviděli. Chovali se jako praví křesťané. Cítil jsem se, jako bych se znova vrátil do doby, kdy jsem žil se svými prarodiči, vlastně ještě lépe.

 To, co jsem se dozvídal z Bible, se brzy odrazilo na mém životě. Nechal jsem se ostříhat, přestal jsem žít nemravně, brát drogy a opíjet se. (1. Korinťanům 6:9, 10; 11:14) Chtěl jsem dělat radost Jehovovi, a tak když jsem se dozvěděl, že s něčím nesouhlasí, nikdy jsem se nevymlouval. Vždycky mě úplně píchlo u srdce a říkal jsem si: Tohle už nemůžu dělat. A okamžitě jsem začal pracovat na tom, abych změnil svoje myšlení i chování. Brzy jsem díky tomu cítil, o kolik je můj život lepší, když dělám věci tak, jak chce Jehova. Půl roku po mém prvním biblickém studiu, 29. července 1989, jsem se dal pokřtít a stal se svědkem Jehovovým.

 Díky Bibli jsem se hodně změnil. Dřív jsem často reagoval agresivně, když jsem se setkal s někým nepříjemným. Teď ale dělám všechno pro to, abych žil „pokojně se všemi lidmi“. (Římanům 12:18) Změnil jsem se ne díky sobě, ale díky Jehovovi, který mi k tomu dal prostřednictvím svého Slova a svatého ducha sílu. (Galaťanům 5:22, 23; Hebrejcům 4:12)

 Už nejsem otrokem drog, násilí a nemravných tužeb. Místo toho se ze všech sil snažím dělat Jehovovi radost. K tomu patří i to, že pomáhám lidem Jehovu poznat. Několik let po svém křtu jsem se odstěhoval na místo, kde byla větší potřeba věnovat se kazatelské službě. Jsem moc rád, že jsem mohl během let pomoct mnoha lidem, aby poznali Bibli, a pozorovat, jak zlepšuje i jejich životy. Mám velkou radost z toho, že i moje maminka se stala svědkem Jehovovým, částečně díky tomu, že viděla, jak jsem se změnil.

 V roce 1999 jsem v Salvadoru absolvoval školu, které se dnes říká škola pro zvěstovatele Království. Naučil jsem se tam, jak dobře kázat a vyučovat a jak pečovat o sbor. Později toho roku jsem se oženil s mojí úžasnou Eugenií. Žijeme v Guatemale, kde věnujeme velké množství času kazatelské službě.

 Už nejsem zklamaný ze života. Jsem nesmírně šťastný. Uplatňování biblických zásad mě osvobodilo od nemravnosti a násilí a dalo mi život naplněný opravdovou láskou a pokojem.