Narodil jsem se ve městě La Ceiba v Hondurasu jako nejmladší z pěti dětí. Byl jsem jediný kluk. Také jsem byl v naší rodině jediný neslyšící. Žili jsme v nebezpečné čtvrti a byli jsme hodně chudí. A když měl táta v práci nehodu, při které zemřel, byli jsme na tom ještě hůř. To mi byly asi čtyři roky.

 Maminka dělala, co mohla, aby se o mě a moje sestry postarala, ale málokdy měla dost peněz, aby mi mohla koupit oblečení. Když pršelo, často mi byla zima, protože jsem neměl nic teplého na sebe.

 Jak jsem vyrůstal, naučil jsem se honduraský znakový jazyk (LESHO), a díky tomu jsem mohl komunikovat s dalšími neslyšícími. Jenže maminka a sestry znakový jazyk neuměly, a tak se se mnou domlouvaly pomocí gest a několika znaků, které samy vymyslely. Maminka mě měla moc ráda a chránila mě před různými nebezpečími. Pomocí těch několika málo znaků mě varovala před zlozvyky, jako je kouření a zneužívání alkoholu. Jsem vděčný za to, že jsem vyrůstal bez takových závislostí.

 Když jsem byl malý, brávala mě maminka do katolického kostela, ale ničemu jsem tam nerozuměl, protože mi kázání nikdo netlumočil. Hrozně jsem se nudil, a když mi bylo deset, přestal jsem do kostela chodit. Pořád jsem ale chtěl vědět víc o Bohu.

 V roce 1999, když mi bylo 23, jsem potkal ženu ze Spojených států, která patřila k evangelické církvi. Učila mě o Bibli a také americký znakový jazyk (ASL). To, co jsem se o Bibli dozvěděl, se mi tak líbilo, že jsem se rozhodl stát kazatelem. Přestěhoval jsem se proto na Portoriko a tam jsem navštěvoval křesťanské školicí středisko pro neslyšící. V roce 2002 jsem se vrátil do města La Ceiba a s pomocí několika kamarádek jsem tam založil církev pro neslyšící. Jednu z těch kamarádek, Patricii, jsem si později vzal za ženu.

 Jako kazatel církve jsem se snažil, aby neslyšící mým kázáním rozuměli. Přednášel jsem je v honduraském znakovém jazyce a příběhy z Bible jsem předváděl a ukazoval na obrázcích. Také jsem navštěvoval neslyšící v nedalekých městech, abych je povzbudil a pomáhal jim. Dokonce jsem se vydal na misijní cestu do Spojených států a do Zambie. Ve skutečnosti jsem toho ale o Bibli moc nevěděl. Říkal jsem jenom to, co jsem znal z vyprávění druhých a co jsem pochopil z obrázků. Vlastně jsem měl víc otázek než odpovědí.

 Pak se stalo, že některé členky církve o mně začaly šířit lži. Říkaly, že jsem opilec a že podvádím svou ženu. Byl jsem zklamaný a rozzlobený. Nedlouho nato jsme s Patricií z církve odešli.

 Svědkové Jehovovi k našim dveřím chodili často, ale s Patricií jsme se s nimi nikdy nechtěli bavit. Poté co jsme opustili naši církev, Patricia souhlasila, že bude studovat Bibli s jedním manželským párem. Ti svědkové se jmenovali Thomas a Liccy. Udělalo na mě dojem, že umí znakový jazyk, i když nejsou neslyšící. A tak jsem se brzy ke studiu přidal.

 Studovali jsme několik měsíců pomocí videí v ASL (americkém znakovém jazyce). Potom někteří naši známí začali tvrdit, že svědkové Jehovovi jenom následují lidi, a my jsme se studiem přestali. Thomas mi sice ukázal důkazy, že svědkové nemají lidské vůdce, ale já jsem mu nevěřil.

 O několik měsíců později Patricia upadla do hluboké deprese. Modlila se k Bohu, aby za ní svědkové Jehovovi zase přišli. Krátce nato ji navštívila sousedka, která je svědek, a nabídla se, že poprosí Liccy, aby se za ní zastavila. Liccy dokázala, že je opravdová přítelkyně. Chodila za Patricií každý týden, povzbuzovala ji a studovala s ní Bibli. Já jsem o svědcích pořád ještě pochyboval.

 V roce 2012 pořádali svědkové Jehovovi zvláštní kampaň, při které nabízeli DVD s videem Chcete znát pravdu? v honduraském znakovém jazyce. Liccy nám to DVD přinesla. Když jsem se na video díval, šokovalo mě, že spousta nauk, které jsem dřív učil, třeba o pekelném ohni nebo nesmrtelnosti duše, v Bibli vůbec není.

 Následující týden jsem šel do sálu Království svědků Jehovových, abych si promluvil s Thomasem. Řekl jsem mu, že chci neslyšící učit o Bibli pravdu, ale ne jako svědek Jehovův. Představoval jsem si, že založím novou církev pro neslyšící. Thomas mě pochválil za to, že jsem znova dostal chuť Bibli zkoumat a učit o ní ostatní, ale potom mi v Efezanům 4:5 ukázal, že pravý křesťanský sbor musí být jednotný.

 Thomas mi také dal video Svědkové Jehovovi – Lidé s živou vírou, 1. část: Ze tmy do světla v ASL. Tento film ukazuje, jak skupina mužů pečlivě zkoumala Bibli, aby společně našli pravdu o základních naukách. Úplně jsem se v tom viděl – také jsem pátral po pravdě, stejně jako oni. Ten film mě přesvědčil, že svědkové učí pravdu, protože své učení zakládají výhradně na Bibli. A tak jsem se znova pustil do biblického studia a v roce 2014 jsme se s Patricií dali pokřtít jako svědkové Jehovovi.

 Mám rád sbor svědků Jehovových, protože je čistý, stejně jako je čistý Bůh. Je to vidět v tom, jak svědkové mluví a jak se k sobě chovají. Jsou na sebe milí a navzájem se povzbuzují. Jsou jednotní a učí stejné biblické pravdy bez ohledu na to, v jaké zemi žijí nebo jakým jazykem mluví.

 Rád se učím, co Bible doopravdy říká. Například jsem se dozvěděl, že Jehova je všemohoucí Bůh, svrchovaný vládce nad celou zemí. Miluje jak neslyšící, tak slyšící. To, že mě má Bůh rád, pro mě hrozně moc znamená. Také jsem se dozvěděl, že země se stane krásným rájem a že máme možnost žít věčně a být naprosto zdraví. Nemůžu se dočkat, až ta doba přijde.

 S Patricií moc rádi mluvíme o Bibli s dalšími neslyšícími. Studujeme teď Bibli s několika lidmi z naší bývalé církve. Ale teď už nemám nezodpovězené otázky ohledně toho, co učím, jak tomu bylo v době, když jsem byl kazatelem. Díky studiu Bible se svědky Jehovovými jsem konečně na své otázky našel odpovědi.