Naše rodina pochází ze státu Tonga. Ten se skládá asi ze 170 ostrovů v jihozápadním Tichomoří. Žili jsme velmi prostě. Neměli jsme elektřinu a nevlastnili auto, ale měli jsme doma tekoucí vodu a chovali pár slepic. O prázdninách jsem se svými dvěma bratry pomáhal tátovi na naší rodinné plantáži, kde jsme pěstovali banány, jamy, taro a maniok, které pak táta prodával. Sice dělal různé příležitostné práce, ale z toho moc peněz nikdy nebylo, takže plantáž byla vítané přilepšení. Podobně jako většina lidí z Tichomoří, všichni v naší rodině měli velkou úctu k Bibli a pravidelně jsme chodili do kostela. Byli jsme ale přesvědčení, že jediný způsob, jak mít dobrý život, je odejít do nějaké bohatší země.

 Když mi bylo 16, strejda pomohl celé naší rodině přestěhovat se do Kalifornie. Byl to pro nás hrozný kulturní šok. Sice jsme na tom byli finančně líp, ale žili jsme v chudé oblasti, kde drogy a zločinnost byly na denním pořádku. Po nocích se ozývala střelba a většina lidí, co tam žili, se obávala gangů. Mnoho lidí s sebou nosilo zbraň – cítili se díky ní bezpečněji a taky ji často vytáhli, když došlo k hádce. Z jedné takové výměny názorů mám dodnes kulku v hrudi.

 Na střední škole jsem se snažil, aby mě druzí brali. Čím dál častěji jsem chodil na divoké párty a postupně jsem začal hodně pít, chovat se agresivně a brát drogy. Stal jsem se závislým na kokainu. Abych na drogy měl, začal jsem krást. Celá naše rodina sice pravidelně chodila do kostela, ale já jsem tam nikdy od nikoho neslyšel, jak odolávat tlaku okolí a vyhnout se špatnému jednání. Mnohokrát jsem byl zatčený za násilné chování. Život se mi rozpadal pod rukama. Nakonec jsem skončil ve vězení.

 Jednoho dne v roce 1997 si jeden spoluvězeň všiml, že mám v ruce Bibli. Byly tehdy Vánoce a to je pro většinu Tonganů posvátný čas. Zeptal se mě, jestli vím, co se v Bibli doopravdy píše o Kristově narození. Vůbec jsem netušil. A tak mi v ní tu jednoduchou zprávu o té události ukázal, a já si všiml, že o mnoha vánočních tradicích tam není ani zmínka. (Matouš 2:1–12; Lukáš 2:5–14) Hodně mě to překvapilo. Začal jsem přemýšlet, co všechno se v Bibli ještě píše. Ten muž chodil na setkání, která ve věznici pořádali svědkové Jehovovi, a já se rozhodl chodit s ním. Zrovna probírali biblickou knihu Zjevení. Skoro ničemu jsem nerozuměl, ale viděl jsem, že všechno, co se tam říká, je založené na Bibli.

 Když mi svědkové Jehovovi nabídli, že budou studovat Bibli i se mnou, byl jsem moc rád. Poprvé v životě jsem se dozvěděl, že podle Bible se má celá země stát rájem. (Izajáš 35:5–8) Začalo mi být jasné, že pokud chci, aby se mnou byl Bůh spokojený, musím radikálně změnit svůj styl života. Došlo mi, že moje špatné jednání Bůh Jehova nebude ve slíbeném ráji tolerovat. (1. Korinťanům 6:9, 10) Rozhodl jsem se udělat něco se svojí vzteklou povahou, přestat kouřit a nikdy už nepropadnout alkoholu a drogám.

 V roce 1999, ještě před ukončením trestu, jsem byl převezen do detenčního zařízení pro cizince. Můj kontakt se svědky se na víc než rok přerušil. Byl jsem ale pevně rozhodnutý na sobě dál pracovat. V roce 2000 jsem z rozhodnutí úřadů přišel o možnost žít ve Spojených státech a byl jsem deportován zpátky na Tongu.

 Na Tonze jsem hned vyhledal svědky Jehovovy a začal s nimi znovu studovat Bibli. Z toho, co jsem se učil, jsem byl nadšený. Hodně na mě zapůsobilo, že i na Tonze svědkové zakládají svoje učení na Bibli – přesně jako svědkové ve Spojených státech.

 Můj otec zastával ve své církvi významné postavení, a tak ho znala spousta místních lidí. Příbuzní proto zpočátku nechápali, proč já chodím ke svědkům, a zlobili se na mě kvůli tomu. Rodiče ale později byli rádi, že mi zásady z Bible pomáhají dát si život do pořádku.

 Jedna z nejtěžších změn v mém životě souvisela s nápojem, který je typický pro naši kulturu a hodně místních ho pije přes míru. Mnoho mužů na Tonze tráví týdně celé hodiny pitím kavy – uklidňujícího nápoje z kořenů pepřovníku. Po návratu do své rodné země jsem si zvykl chodit skoro každý večer do kava klubu a zpít se kavou téměř do němoty. Částečně to bylo i proto, že jsem se kamarádil s lidmi, kterým vůbec nezáleželo na tom, co podle Bible je a není v pořádku. Nakonec jsem ale díky pomoci druhých pochopil, že tím, co dělám, urážím Boha. Rozhodl jsem se to změnit, protože jsem chtěl, aby mě Bůh podporoval a abych měl jeho přízeň.

 Začal jsem chodit na všechna shromáždění svědků Jehovových a díky tomu jsem byl s lidmi, kterým záleželo na tom, aby dělali radost Bohu. To mi pomáhalo odolávat pokušení dělat nesprávné věci. V roce 2002 jsem se dal pokřtít a stal jsem se svědkem Jehovovým.

 V Bibli se píše: „Jehova ... je k vám trpělivý, protože netouží, aby byl někdo zahuben, ale touží, aby všichni dosáhli pokání.“ Tuhle trpělivost jsem pocítil na vlastní kůži. (2. Petra 3:9) Děje se kolem nás tolik špatností, že Bůh mohl už dávno celý tenhle systém zničit. Zatím to ale stále toleruje, aby ho lidé jako já mohli poznat a stát se jeho přáteli. Říkám si, že i mě třeba někdy použije, aby zase pomohl někomu jinému. Měl bych z toho velkou radost.

 Díky Jehovovi se mi život přestal rozpadat pod rukama. Nejsem už závislý na drogách a nemusím kvůli tomu krást. Naopak lidem kolem sebe říkám o Jehovovi, aby se mohli stát jeho přáteli stejně jako já. Díky tomu, že jsem svědek, jsem taky potkal Teu – moji úžasnou manželku. Máme jednoho syna a jsme opravdu šťastná rodina. Společně se snažíme druhé učit o nádherném ráji slíbeném v Bibli, díky kterému bude na celém světě mír a pokoj.