Daiane je svědek Jehovův a slouží jako průkopnice v Brazílii. Když jednou vydávala svědectví po telefonu, mluvila s mladými manželi, které biblická pravda zaujala. Ti jí řekli, že se budou stěhovat do odlehlé vesnice, kde není elektřina ani internet. Navíc tam nebydlí žádný svědek Jehovův. Aby mohli v biblických rozhovorech pokračovat, dali Daiane číslo do telefonní budky ve vesnici a společně si domluvili, který den a čas si můžou zavolat.

 V domluvenou dobu Daiane do budky zavolala a manželé telefon zvedli. Během dalších dvou týdnů si takhle zavolali ještě třikrát.

 Potom už ale telefon nezvedali. Daiane to neodradilo, dál do budky třikrát týdně volala a pokaždé o Bibli mluvila s tím, kdo zrovna telefon zvedl. A tak začala studovat Bibli s několika lidmi z vesnice.

 Když jednou Daiane a její manžel studovali Bibli po telefonu s jedním mladým mužem, jejich rozhovor zaslechl místní duchovní. Aby líp slyšel, stoupnul si hned vedle toho mladého muže. Pak se duchovní zeptal, jestli by mohl s Daiane a jejím manželem mluvit. To, co slyšel, se mu tak líbilo, že chtěl Bibli studovat taky.

 Daiane s manželem časem vedli po telefonu šest biblických studií s lidmi z té vesnice. A jedním z nich byl i tenhle duchovní. Někteří zájemci už se z té telefonní budky připojují i na shromáždění. Jeden z nich dokonce vyrobil lavičku, aby se měli při studiu kam posadit.

 Daiane a její manžel jsou moc rádi, že můžou dobrou zprávu o Království kázat i v téhle odlehlé vesnici. Daiane říká: „Jehova se postará o to, aby dobrou zprávu mohl slyšet každý, a to i když žije na odlehlém místě.“