„Narodila jsem se do rodiny svědků Jehovových,“ říká Rachel, která teď žije v Dominikánské republice. „Když mi ale bylo sedm, táta se přestal se svědky stýkat a začal být silně proti pravdě. Nelíbilo se mu, že chci sloužit Jehovovi, a všemožně mi to ztěžoval. Například mi sliboval mobil, cestu do Disneylandu, nebo dokonce kreditku, pokud Jehovovi přestanu sloužit. Jindy se zase snažil ze mě Jehovu vymlátit. Říkal, že když nebudu moct mluvit nebo chodit, nebudu moct jít na shromáždění. Nikdy mě ale nezastavil. Byla jsem rozhodnutá na shromáždění chodit.

 Táta si dával pozor, aby mě nikdy neuhodil před mámou. Vyhrožoval mi, že když jí o tom řeknu, něco jí udělá. Moje modřiny vysvětloval tak, že je mám z tréninků bojových umění, na kterých trval.

 Byla jsem ještě malá a hrozně jsem se táty bála, takže jsem mámě nic neřekla. Všechno jsem ale říkala Jehovovi. Chodila jsem na dlouhé procházky do lesa za naším domem v Marylandu. Byl tam nádherný dub, na který se dalo vylézt. Našla jsem si pohodlnou větev, seděla na ní a povídala si s Jehovou. Říkala jsem mu o svých pocitech a o tom, co pro něj udělám, až vyrostu – pokud mi teda pomůže, abych to do té doby přežila. Taky jsem s ním mluvila o tom, co bych chtěla dělat v novém světě, jakou bych chtěla mít rodinu a jak se těším na život bez strachu a bolesti.

 Vždycky, když se mi táta snažil zabránit ve službě Jehovovi, ať už úplatky, nebo bitím, cítila jsem, jak mě Jehova utěšuje a dává mi sílu. Pomáhal mi, abych mu zůstala věrná a nevzdala se.

 Když mi bylo deset, dala jsem se pokřtít a o dva roky později jsem začala s průkopnickou službou. Táta o ničem z toho nejdřív nevěděl. Když to pak zjistil, dal mi takovou ránu pěstí, až mi vykloubil čelist.

 Někteří mě od průkopnické odrazovali, protože jsem byla moc mladá a mysleli si, že nechápu závažnost svého rozhodnutí. Během doby jsem ve svém okolí viděla spoustu mladých svědků, kteří toho pro Jehovu zas tak moc nedělali. Pořádali různé párty a bavili se. Všechno to vypadalo tak lákavě. Občas jsem měla chuť se k nim přidat. Říkala jsem si: Neměla bych přestat kázat a prostě si užívat jako moji vrstevníci? Ale vždycky, když mě přepadly takové myšlenky, mluvila jsem o tom s Jehovou.

 Když mi bylo asi 15, oslovila mě jedna prestižní modelingová agentura. Nabídli mi velmi lukrativní smlouvu na práci v italském Miláně. Lichotilo mi, když mi řekli, že můžu být modelka, objevovat se v časopisech a předvádět drahé šaty na přehlídkových molech. V pravidelné průkopnické jsem byla už skoro tři roky a říkala jsem si, že by mě tahle práce mohla finančně zabezpečit a pomoct mi, abych v průkopnické mohla ještě dlouho pokračovat. Navíc nás opustil táta, tak jsem si myslela, že by se peníze mohly mámě hodit.

 Modlila jsem se, aby mě v téhle věci Jehova vedl. Taky jsem o tom mluvila s mámou, která byla průkopnicí už mnoho let, a jedním laskavým starším, kterému jsem důvěřovala. A jako obvykle jsem vylezla na svůj strom a ještě víc se modlila. Jehova na moje modlitby odpověděl slovy biblického verše, která mi přečetl ten starší. Ukázal mi Kazatele 5:4, kde se říká: ‚Když dáš Bohu slavnostní slib, … splň [ho]. … Co slíbíš, splň.‘ A já jsem Jehovovi slíbila, že mu budu sloužit naplno. Navíc jsem se bála, že když tu práci vezmu, duchovně mi to ublíží. Rozhodla jsem se proto, že tu nabídku odmítnu.

 Teď jsem dospělá, mám skvělého manžela, který se jmenuje Jaser, a devítiletého syna Connora. Jaser slouží jako starší, Connor je nepokřtěný zvěstovatel a já už jsem 27 let v průkopnické.

 Často vzpomínám, jak jsem seděla na dubu v lese za naším domem a dlouze si povídala s Jehovou. Prosila jsem ho, aby mi pomohl, a on to dělal úžasným způsobem. Posiloval mě, utěšoval a vedl. Celý život mi znovu a znovu ukazoval, jak skvělý je otec. Jsem šťastná, že jsem se rozhodla sloužit mu celým srdcem. Bylo to to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy mohla udělat.“